Značka EPOS je na trhu s reprosoustavami již nějakých 40 let, založil ji Robin Marshall v roce 1983. Další historie je nicméně relativně turbulentní – už roku 1987 spadl EPOS pod křídla Mordaunt-Short (spolu s Creek) a když Michael Creek svou značku koupil roku 1994 zpět, trvalo jen 5 dalších let, než převzal právě i EPOS. Od té doby však EPOS tak trochu spal, což se změnilo Léta Páně 2020, kdy na scénu vstoupil špičkový „nájemný konstruktér“ Karl-Heinz Fink a rozhodl se proměnit EPOS v dostupnější alternativu ke svým eponymním konstrukcím.

Tak vznikl první model – masivní stojanová reprosoustava ES14N, používající enormní know-how a osvědčené technologické postupy pana Finka, ovšem cílící do zcela jiných vod, než FinkTeam KIM a FinkTeam Borg.

I když je fakt, že pozorné oko může odhalit jisté společné designové rysy – zejména s modelem KIM. Přesto si ES14N zachovává dostatečnou osobitost ve vzhledu a koneckonců i v materiálových a technologických řešeních.

V nejzákladnější ideji připomínají ES14N Finkův model KIM vlastně dost – tím, že čelní deska je zakloněná, nebo tím, že jde o přisazenou konstrukci k základní ozvučnici. Skříň je pak ale specifická tím, že prakticky nemá paralelní plochy, čímž se minimalizuje vznik vnitřního nežádoucího stojatého vlnění. Ona vlastně i čelní plocha je lomená, navíc má zkosené hrany pro zmenšení difrakcí.

Kabinet sám je stvořen z poměrně tlustých MDF profilů, navíc zdvojených a proložených lepící tlumící hmotou, aby nežádoucí rezonance měly kde se proměnit v neškodné teplo. Uvnitř pracovní komory se nachází několik zpevňujících příček a trámků v předozadní pravolevé orientaci, reprosoustavy tak jsou skutečně vzorně pevné. Vnitřní prostor je také překvapivě málo tlumený.

Na zadní straně toho mnoho nenajdete – vystupuje zde plastový bassreflex (který má mimochodem zajímavě tvarované oba konce a uprostřed trubky jsou otvory, snižující turbulence proudícího vzduchu) a jsou tu jen dva otvory pro zastrčení banánků. Fink říká, že jde o záměr, neb takové „obyčejné“ konektory s malým množstvím kovu fungují pro přenos energie nejlépe. Frekvenční výhybka je namontovaná hned za nimi na zadní straně skříně.

Vpředu na vás kouká ovál „oka“ – krycí mřížka nezvyklého tvaru, pod níž se nachází vysokotónový reproduktor. O kousek níž je středobas s výraznou vlnkou závěsu a netypickým kovovým fázovým nástavcem ve středu, byť jinak klasickou kónickou membránou.

2,8 cm široká kopulka výškáče je tvořena směsí keramiky a hliníku, magnetický systém pracuje bez ferrofluidu. Membránu drží látkový závěs. V pohonném ústrojí slouží feritový magnet s měděným zkratovacím kroužkem. Neodym není použit záměrně, protože takto vzniká větší pracovní komora za membránou a dochází k výrazně menší kompresi. Měnič sám pak má uvnitř skříně vyhrazený uzavřený prostor.

Středy a basy zpracovává sedmipalcová polypropylenová membrána s proměnlivou tloušťkou na gumovém závěsu s nízkou hysterezí. 3,5 cm cívku s dvojitým vinutím na formeru z epoxidu a skleněných vláken a hloubkou 1,8 cm rozhýbává netypický magnetický systém, kombinující ferity a neodym. Koš je kvůli dobrým tlumícím vlastnostem takového materiálu vyroben z plastu zpevněného skleněnými vlákny.

Jednou z idejí, které Karla-Heinze Finka zaujaly na značce EPOS, byly mimořádně jednoduché frekvenční výhybky původních modelů, které si firma mohla dovolit díky pečlivému výběru měničů. Fink, ačkoliv nespecifikuje přesně jak se k výhybce postavil, prý zachoval snahu o co nejjednodušší filtrování. Systém má přechodovou frekvenci naladěnou na 2 700 Hz.

Udávaná frekvenční odezva činí 40 – 23 000 Hz (-6 dB), poskytneme-li reprosoustavám toleranci -10 dB, dostaneme se až na 33, respektive 25 000 Hz. Fink udává průměrnou impedanci nad 6 ohm, minimum leží na 160 Hz, kde činí stále nijak kritických 4,3 ohm. Citlivost dosahuje spíše průměrných 87 dB / 2,83 V / m.

Stojí za to zmínit fyzické proporce kabinetů – výška je 49,1 cm, šířka 25 cm a hloubka 38,5 cm. Váží poctivých 16 kg. K dispozici je k nim na míru navržený stojan – jeho nohu tvoří masivní dřevěný blok, složený ze čtyř vrstev dřeva, lepených výše zmíněným antirezonančním lepidlem. Podstavu pod reprosoustavu utváří dva kovové pláty, proložené bitumenem.

EPOS ES14N jsme posluchali v pražském studiu HIFI CZ, kde jako zdroje signálu byly Bluesound NODE a Magnat MCD 850, zesilovaly pak MBL C51 nebo Canor AI 2.10 (což je mimochodem skutečně velmi harmonická dvojice). K porovnání jsme měli celou plejádu modelů od Magnat a Q Acoustics. Propojeno bylo mixem kabelů od Wireworld a Oehlbach.

Ačkoliv od Karl-Heinz Finka čekáte vysoký standard, jak si stotisícové EPOS poradily s basovou linkou kotrabasu (hrajícího mezi 41 a 247 Hz) v „Little Fly“ od Esperanzy Spalding („Chamber Music Society“ | 2010 | Heads Up | 31810-02), to je vzhledem k ceně odzbrojující. Takový nadhled čekáte od reprosoustav, které stojí 150, 200 tisíc a je tu fakticky velkorysá část schopností třikrát tak drahých FinkTeam KIM. Objem a hloubka jsou neošizené, EPOS tu využívají svou nemalou ozvučnici, v běžně velkých prostorách bude basu víc než dost. A že je to už bas skutečný – hloubka, barvy, sytost i váha citelně překračují standardy stotisícových sfér. Výjimečně klidně a samozřejmě (nejen v kontextu třídy) vyniká každý tón svým ohraničením a pocitem, že je precizně, ale přitom ne suše technicky ovládnutý. Naopak, zvuk je až máslově měkce poddajný, krásně pružný a přirozeně vřelý (i když bylo fantasticky snadno cítit, zda jsme hráli s neutrálním MBL nebo teplejším Canorem).

S leckdy tak hraničně říznou, ale objektivně realisticky nahranou „All The Children“ od Barbry Streisand (a tak trochu i Barryho Gibba) z desky „Guilty Pleasures“ (2005 | Columbia | 8287672662 2) si ES14N poradily s výjimečnou nonšalancí a jistotou ostřílených profesionálů. Míra čistoty, nekonfliktní hladkosti, přesnosti a přitom vřelého dotyku přirozené lidskosti je až neuvěřitelná. I tady byl mimořádně dobře zřetelný rozdíl mezi charakterem MBL a Canor, takže si můžete ladit svůj zvukový styl podle libosti a EPOS budou s radostí reagovat. Základem reprodukce je ale klid a nadhled, veliká jistota, citelná v každém tónu, v každé hlásce. Oddělení a artikulace hlasů i nástrojů, celková ukázněnost, to vše se nese v duchu pravého high-endu. Detaily EPOS servírují bez okaté snahy, prostě tam jsou a to až čítankově zřetelné a jasné.

Zdálo se, že i v nejvyšším spektru jsou ES14N schopné poskytnout vhled od nahrávky, zdaleka překračující očekávání a standardy. Cinkot bicích Micka Fleetwooda v „Albatross“ od Fleetwood Mac („The Pious Bird of Good Omen“ | 2004 | nahráno 1969 | BHOR | 0184719000367) se zdál být rozkreslen až téměř do posledního kovového záchvěvu, byl to hladký a elegantní zvuk, naprosto neagresivní a učesaný zkušenou vývojářskou rukou do vynikajícího mixu informativnosti a příjemnosti. Přitom znělost kovu není potlačená, činely cinkají a zvoní jak je adekvátní té které velikosti. Co se musí pochválit, to je vynikající integrace, nemáte šanci rozpoznat práci toho kterého měniče.

Že jsou ES14N excelentně vyladěné, to ukázala nahrávka Vivaldiho „Koncertu č. 2 v C dur, RV 188-1“ od I Solisti Italiani („12 Concerti op. 7“ | 1993 | Denon | CO-75498). Nástroje komorního smyčcového orchestru dýchají už při nízkých hlasitostech, rozehrávání EPOSů působí velmi snadným dojmem, kopírují neochvějně a přitom tak nesmírně klidně dynamiku nahrávky a dají vám s noblesou ochutnat pocit skutečné živosti. Za žádných podmínek – tiše, běžně ani hlasitě – nemáte pocit, že by ES14N někde „nebyly doma“, hrají v pohodě a klidu. Je fantastické, jak cítíte u strun jejich hrubou strukturu, je tu textura i energie, ale nic nepůsobí zdůrazněné – prostě to je jak má být. Suverenita je to na stotisícovou třídu neuvěřitelná.

Totéž by se asi dalo říct i o rozlišení ve složité „Medley“ Davida Sanborna („Another Hand“ | 1991 | Elektra | 7559-61088-2). Zvuk přitom není nijak extra tuhý ani nedává nějak výrazně najevo, kolik informací umí zprostředkovat – když si poprvé sednete, tak máte pocit, že je vše ok, že je to dobré, ale nijak nápadně to nepůsobí. Až když se soustředíte, tak objevíte, jak skvěle organicky, s jak velkým nadhledem a jistotou vám EPOS zprostředkují vaši hudbu – linky jednotlivých nástrojů jsou jednoduše oddělené, jejich tóny mají své místo a hranice, nepřekrývají se a mají dlouhé doznívání. Přitom tu není sebemenší dotek techničnosti. ES14N jsou také neutrální a přesné v tom nejpodstatnějším slova smyslu – jsou tak transparentní, že výměna čehokoliv v systému se projeví ve změněném zvuku, i když ten si zachovává všechny ty důležité základní charakteristiky. Jakkoliv jdou EPOS k meritu nahrávky, nejsou nekompromisní a ani ty horší nezní otravně – prostě jen hůř. ES14N mají skvěle naladěnou kombinaci konkrétnosti, věrnosti, muzikálnosti a detailnosti, tedy zdánlivě částečně protichůdných vlastností, které ovšem zjevně mohou dobře koexistovat.

Dolphyho avantgardní perlička „Gazzelloni“ z alba „Out to Lunch!“ (1999 | nahráno 1964 | Blue Note | 7243 4 98793 2 4) poukázala na jistou míru směrovosti. Není však nijak nesnesitelná a správné umístění ES14N nebylo žádným trnem v patě. Ale zohlednit správnou pozici v kontextu vlastní akustiky byste pro optimální výsledky určitě měli, EPOS není úplně jedno, jak je postavíte. ES14N hrají i z tohoto pohledu pak uspořádaně a realisticky. Nijak nepřehání šířku scény nebo rozměry nástrojů, ukazují nicméně i hloubku nahrávky, stejně jako naprosto v pohodě vnímáte pozici jednotlivých nástrojů. Hudba je poskládána s jednoduchostí, které byste se u stotisícové konstrukce prostě běžně nenadáli.

„Man of Our Times“ od Genesis („Duke“ | 2007 | nahráno 1980 | Atlantic | 0603497996438) je trochu zvláštní nahrávka – často zní trochu „zapadle“, často agresivně a je těžko odhadnutelné, kdy a kde bude hrát dobře, byť obecně se tak děje na muzikálních sestavách. EPOS ukázaly vynikající kontrolu, veškerá konfliktnost z nahrávky zmizela, zůstal ale hudební obsah se vším všudy. Oproti velké části reprosoustav tady ES14N rozklíčují jednotlivé nástrojové linky, dají zřetelnost zpěvu Phila Collinse a dokonce umí už i dobře rozčlenit energický zvuk činelů, který leckdy a leckde vytváří spíš jednolitý kovový ševel. EPOS hrají s dospělou muzikálností a umí vytěžit zábavu i z nejednoduchého záznamu.

Velké regálovky EPOS ES14N nás popravdě řečeno nejen překvapily, spíše až zaskočily. Jejich konstrukce je po vzoru původní myšlenky dávného zakladatele značky účelná (a i když zpracování je pěkné, tu a tam je prostě vidět, že se nehraje na luxus, ale na funkci), vše je podřízeno kvalitě reprodukce v dané cenové relaci a ničemu dalšímu. To je však v zásadě nejlepší možná zpráva, protože právě co do kvality zvuku mají ES14N sotva nějakou konkurenci ve své cenové relaci – naopak patří mezi to nejlepší, co si můžete koupit ve třídě do 150 a možná i do 200 tisíc korun a to už je co říct. V kontextu dospělosti projevu, rozlišení, transparentnosti, přirozené, uměle nezdůrazňované dynamičnosti pro menší a střední místnosti a celkové věrnosti reprodukce jsou EPOS ES14N úctyhodný dílem, patřícím do opravdu high-endového světa za cenu, která zdaleka není high-endově nedosažitelná.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 60 metrů čtverečních, standardním zatlumením (koberce, velké plochy sedaček, hodně polic s komponenty a několik akustických panelů) byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Je vidět, že EPOS jsou naladěny prakticky „na rovno“, byť jim lehce vystupuje pásmo 100 – 600 Hz. Platí to až k metě 10 kHz, kde je naopak vidět neobvykle rychlý pokles energie – subjektivně ovšem není o výšky nouze. V basech ES14N zvládají naplno cca 38 Hz, pak jejich energie celkem rychle uvadá – i tak jde ale o výtečný výsledek.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – s mřížkou (černá) a bez mřížky (červená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) – celý pár

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Impedance se stabilně drží nad 5 ohmy, je linearizovaná a nevykazuje sebemenší známku nějaké náročnosti pro zesilovače. Ladící kmitočet bassreflexového systému leží na úrovni 38 Hz v souladu s naměřenou frekvenční odezvou – v rámci zachování přesnosti reprodukce se EPOS nepouští pod tuto ladící frekvenci. Nikde pak nejsou stopy po nějakých rezonancích či jiných artefaktech. Elektrická fáze je také velmi korektní a bezproblémová – celkově je znát, že jde o promyšleně vyladěné reprosoustavy.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ +/- ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ +/- ]

Kč 119 990,- - se stojanem

Kč 109 990,- - bez stojanu

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ jedno z top zvukových řešení kategorie 100 - 200 000,-…

+ …jinými slovy férová cena

+ příjemně mravný, neokázalý a dospělý zvuk

+ uspořádanost, blízká výrazně dražším modelům FinkTeam

+ bas, který již má váhu

+ transparentnost, přejímající charakteristiku každého komponentu sestavy

ZÁPORY

- možná by třeba mřížka mohla být na magenty či obecně by design mohl být víc „přátelský k obýváku“, ale odpovídá to filozofii EPOS „zvuk na prvním místě“

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: HIFI GUIDE | www.hifiguide.cz 

PRODÁVÁ: HIFI CZ | www.hificz.cz 

fSdílet

Tweet