Projekt Qln započal roku 1977 jako nápad na to, jak co nejlépe zreprodukovat pocit prostorovosti hudební scény a od té doby se ve Švédsku této základní myšlenky stále usilovně drží. Přestože po téměř dekádu značka patřila jiným lidem, než původním zakladatelům, ti se do firmy vrátili roku 2012 a od té doby opět drží svůj vytčený směr. Základním pilířem katalogu je série Prestige, jejíž nejmenší model se jmenuje jednoduše One.

Prestige One drží typickou stylizaci reprosoustav této série, v malém balení ale vyznívá ještě trochu výrazněji – ozvučnice z materiálu Qboard (vrstvená konstrukce s viskoelastickým pojidlem, mající za cíl odstranit vibrace kabinetů za pomoci vysoké hustoty použitého konstrukčního materiálu a velmi nadstandardního tlumení ozvučnic) má (téměř) tvar komolého jehlanu s malou podstavou, všechny stěny se tak sbíhají k sobě a nedávají uvnitř prostor pro vznik stojatého vlnění.

Čelo hostí středobasový měnič a nad ním zapuštěný a ještě filcem obklopený vysokotónový reproduktor. Vzadu v souladu se zvyklostmi podobně kompaktních řešení uvidíte destičku s jedním párem terminálů (zde modely od WBT) a kulatý, pozvolna se rozšiřující výdech plastového bassreflexu.

Celkové provedení je hezké, dřevěná dýha vypadá dobře, ale je faktem, že v dané cenové relaci najdete i onačejší elegány, Prestige One jsou stále spíše podřízené funkci nežli estetice. Přesto za své peníze dostanete už poměrně podstatných 14 kg hmoty a techniky, což není při půdorysu 26,5 x 27,2 cm a výšce 39 cm úplně málo.

Skloněné čelo, sloužící k optimalizaci časového souladu měničů, je osazeno reproduktory od Scan-Speak. Oba mají mít zakázkové úpravy pro potřeby Qln. Tweeter patří do série Illuminator, má látkovou kopulku o průměru 2,5 cm a vlastní mělký zvukovod i zadní uzavřenou pracovní komoru.. Magnetický motor je neodymový a chlazený technologií AirCirc, membrána je usazena na vlnkovém závěsu. 17,7 cm široká membrána středobasu je kevlarová a opatřená vrstvou laku. Magnetický systém „symmetric drive“ využívá měděné zkratovací kroužky pro zpřesnění chodu.

Velkou péči podle svých slov věnovali v Qln konstrukci výhybky a propojení součástek – dokonce na to jdou tak od lesa, že si vyrábí vlastní propojovací kabely, měděné s pevným jádrem, vedené jeden vedle druhého kolem polypropylenového jádra. Vodiče jsou zvlášť pro kladnou a zápornou polaritu zapékány do gumového „těla“ pro izolaci od vibrací a Qln říkají, že polypropylenový obal dokonce není barvený, protože by to mohlo snižovat izolační účinnost materiálu.

Výhybka je pak nastavena tak, aby udržovala pokud možno konstantní impedanci v celém pracovním rozsahu, zejména cívky pro středobas jsou prý pečlivě vybírané tak, aby měly co nejnižší ztráty. Všechny cívky pak mají vzduchová jádra, jsou následně zapékané, aby se eliminovaly vibrace a všechny kondenzátory jsou polypropylenové.

Qln uvádí u Prestige One frekvenční rozsah od 42 Hz (-3 dB), v popisu se zmiňuje o „vyrovnané odezvě až do 30 kHz“. Citlivost je standardních 87,5 dB / W / m a impedance na nominální úrovni 8 ohm.

Prestige One jsme poslouchali v hlavní redakční sestavě, tj. místo Xavian Quarta Evoluzione ve společnosti GMG Power Harmonic Hammer 3000P, Métronome DSC1, Norma Revo SC-2 LN a Norma Revo PA 160 MR na kabelech Nordost Heimdall 2 a s vším příslušenstvím, které můžete prozkoumat v pravém sloupci -->. Zajímavostí bylo, že v běžné pozici se jejich podání prostoru zdálo být jaksi „zahlcené“ a pomohlo až roztažení na více než třímetrovou vzdálenost, kdy naopak prostor rozkvetl do nebývalé šířky a hloubky. Je tedy dobré dbát spíše na širší rozestup a možná i menší vtočení, jak se zdálo.

„The Mooche“ Dukea Ellingtona v podání John Harle Band („The HMV Classics Collection“ | 1999 | HMV | 5 73483 2) měla kupodivu i nějaký ten bas, ačkoliv ne takový, jak by relativně velká ozvučnice a relativně šťavnatá cenovka nutně předbízela. V dané ceně už najdete basově aktivnější a „broukavější“ kousky, nicméně Prestige One určitě může pomoci přisunutí k zadní stěně a/nebo využití spíše v menších prostorách. Jinak je ale bas pěkně konturovaný, hraje spíše přesně, propracovaně a tak nějak všeobecně v klidu, než že by se snažil o kdovíjakou mohutnost a robustnost. Dáte-li nicméně spíše na artikulaci a užíváte si pěkně prokreslený bas s mnoha polohami, Prestige One vás mohou snadno oslovit, zejména díky tomu, jak nenásilně a příjemně svůj basový základ odevzdávají. Když hluboko posazený vokál zabublá svoje „mooche“, je to příjemně, vřelé a sametově okouzlující.

Laskavé, v zásadě spíše jemně, ale krásně barevné jsou také vokály King’s Singers v Morleyho „Now is the month of maying“ („The HMV Classics Collection“ | 1999 | HMV | 5 73483 2), kdy sice zřetelně vnímáte, že Qln mají ladění „do hezka“, ale jejich nekonfliktnost přitom neomezuje způsob, jakým je jednotlivým hlasům rozumět či jak snadno rozpoznáte jeden od druhého. Prestige One neextrahují ty nejkřehčí detaily s monitorovou zarputilostí, prostě jen tak hrají a jdou spíše po podstatě hudby než po dokonalosti formy a nutno říci, že jim to funguje. Hlasy se linou tak nějak snadno.

Výšky, zastoupené jasným a řízným činelem v „Blowin‘ Free“ od Wishbone Ash („Argus“ | 1991 | MCA | MCAD 10234) jsou disciplinované, opět spíše neokázale příjemné, než nějak brilantně zaostřené. A přesto i tady se jasně ukazuje, že nerozmáchlý objem stačí a že detail, přestože není tvrdě zaostřený, je čitelný a třeba textury vyznívají nenuceně a dospěle. Všeho je tak akorát, dalo by se říct, z celého frekvenčního rozsahu na sebe žádná část nepoutá primární pozornost a všechno si hezky „zaklapne“.

Pokud se vám líbí taková ta roztančená dynamičnost, najdete v dané ceně i dramatičtější a zdánlivě dynamičtější reprosoustavy, přesto Qln Prestige One v nádherném záznamu Händelovy „Suite for keyboard vol. 2, No. 4in D minor, HWV 427: Variation No. 2“ (Jacques Loussier Trio | „Baroque Favorites“ | 2001 | Telarc | 0089408351624) hrají snaživě, umí se poddat basu a nechají se rozdmýchat do pěkného objemu, stále ale v tak trochu krotším, jemnějším duchu. Kontrola reprodukce je nicméně dobrá, byť výsledný pocit jde spíše směrem k pohodě a nekonfliktní uvolněnosti.

Poměrně vrstevnatá a na organizaci náročná pasáž „Finaletto: Di si felice innesto“ z Rossiniho „Il barbiere di Siviglia“ (Neville Marriner / Academy of St. Martin in the Fields | 1995 | Philips | 446 448 2) zněla sice na jednu stranu bez takových těch působivých analytických perliček, bez pocitu nějaké zásadní soustředěnosti, ale na druhou stranu i tak byl přednes přehledný, bez pocitu nejistoty nebo nějaké „zamotanosti“, hudba se prezentuje více jako jedno velké plátno naplněné děním a přesto když chcete, tak můžete sledovat jednotlivé zpěváky nebo nástrojové sekce a není problém se na ně soustředit i ve vypjatějším momentě, Prestige One už vládnou důstojnou dávkou přirozené samozřejmosti.

V čem nelze Qln upřít pochvalu, to je podání prostoru, zejména pak tedy v pozici popsané výše – Prestige One hrají v žádoucím rozestupu lépe a homogenněji než většina konkurentů, třeba i o něco dražších. Podání scény v Mussorgského „Noci na Lysé hoře“ („Classical Sampler“ | 1987 | MFSL | UDCD 502) bylo prostě krásné, scéne je plastická, veliká a nezávislá na ozvučnicích. Famózní je lokalizace jednotlivých nástrojových sekcí v pravolevé ose, stejně tak skvělý je i pocit hloubky, což společně vytváří zdání epesní rozlehlosti reprodukce.

Nejvíc nicméně Prestite One sluší hudba ve stylu Gibbovy „Christmas Day“ („Titanic Requiem“ | 2012 | Rhino | 2564661065) – hudba se line sladce, hladce a nenásilně, přičemž vedoucí ženský vokál ale nepostrádá jiskru a jadrnost tam, kde má být, jinak je ovšem líbezný a snadno „stravitelný“, bezkonfliktní. Opět to není nějak pocitově výrazně soustředěné podání, i tak ale už docela snadno vykvétá z pozadí doprovodný sbor mužských hlasů a máte pocit, že hudba je už solidně konkrétní. Hlavní kouzlo ale spočívá v tom, že vám dovoluje se plně uvolnit a jen tak téct spolu s muzikou, harmonickou a barevnou.

Qln Prestige One se drží firemních standardů a tradic a nabízí poměrně drahou, nicméně poctivě vyladěnou reprosoustavu, která jde zvukově (ale nakonec i esteticky) tak trochu svou cestou, jíž nicméně nelze upřít snahu o podtržení krásy obsažené v muzice. Pokud jste spíše „na pohodu“ a nepotřebujete se analyticky kochat nekonečnými detaily (což koneckonců ne úplně zřídka odvádí pozornost od obsahu hudby směrem k nablýskané formě), nabízí Prestige One vskutku excelentní podání hudební scény, zejména mají-li reprosoustavy dostatek prostoru pro „rozlet“. V menších prostorách pak bude v žádoucí proporci i basová složka a vy si tak můžete užít nenucený, elegantní a barevný hudební zážitek z prémiové kategorie.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 50 metrů čtverečních, standardním zatlumením (basové pasti a absorpčně-difúzní panely Sonitus Acoustics, koberce, velké plochy sedaček, rozlehlá knihovna, podhled vyplněný vatou, záclony a těžké závěsy,...), byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Celkově je patrné v zásadě vyrovnané ladění (propad na 180 Hz je vlastností kombinace měřícího místa a polohy reprosoustav), je vidět přírůstek energie v oblasti na vrchním okraji pásma. Lehká „vanička“ v oblasti mezi 2 a 6 kHz může být tím důvodem, proč reprosoustavy znějí nekonfliktně. Reálný nástup reprodukce je vidět kolem 45 Hz, u zdi se samozřejmě může poměrně výrazně posunout směrem dolů.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – s mřížkou (červená) a bez mřížky (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Prestige One se velmi spořádaně drží nad úrovní 6 ohm a průběh nevykazuje žádné zákeřnosti nebo náročnější pasáže. Ladící kmitočet bassreflexu lze odvodit někde na úrovni 39 Hz, celý průběh je prostý záchvěvů a nespojitostí, které by naznačovaly přítomnost rezonancí nebo jiných nežádoucích úkazů. Spolu s velmi klidným a čistým průběhem elektrické fáze by Prestige One neměly být náročnými partnery pro žádné zesilovače.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ +/- ] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]

Kč 176 800,- - matný ořech nebo matná bílá

Kč 193 700,- - lesklý ořech

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ excelentní podání prostoru, přesně podle firemního příslibu

+ hladce muzikální projev

+ pocit celkové příjemné frekvenční vyváženosti

+ celková neúnavná pohodovost poslechu

ZÁPORY

- estetické a materiálové pojetí by mohlo v dané cenové úrovni být lepší

- stejně jako by možná mohl být někdy důraznější bas

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Thrill Audio | www.thrillaudio.eu 

fSdílet

Tweet