Na úplný začátek je třeba obeznámit čtenáře se dvěma v nadpisu obsaženými a dnes ne každému známými jmény. Nuže – Patricia Barber je jazzová zpěvačka, pianistka a skladatelka 21. století, Cole Porter pak fenomenální broadwayský skladatel a aranžér, k jehož skladbách z první poloviny 20. století se vracely a vracejí legendy světového jazzu jako Miles Davis, ale i moderní hvězdy jako U2, Annie Lennox či právě zpěvačka a klavíristka Patricia Barber, u níž tento návrat vyústil v jednu z nejpochvalovanějších jazzových nahrávek posledních deseti let.
O kvalitativní úrovni tvorby Pat Barber vypovídá zdaleka nejlépe to, jací spoluhráči jsou ochotni přijít „dělat křoví“ na její nahrávky. Na Cole Porter Mix je to hlavně extraligový tenor saxofonista Chris Potter, ale i kytarista Neal Alger, mimo jiné jeden z učitelů na Chicago Jazz Institute nebo třeba špičkový bubeník a perkusista Eric Montzka, velkou měrou svázaný s tvorbou a činností Patricie Barber. Samotná klavíristka by bez špičkové a sehrané doprovodné kapely sotva dokázala dosáhnout takových úspěchů.
Jakkoliv by se podle názvu alba mohlo zdát, že jde vlastně jen o jakousi interpretaci muzikálových písní Cole Portera, opak je pravdou. Barber jako zkušená a talentovaná skladatelka, aranžérka i pianistka beze jeho skladby za základ ní kámen a obaluje jej svým velmi neortodoxním aranžmá, a drobnými improvizacemi, jakkoliv v nich stále zůstává dojem swingové „porterovosti“. Barber se ale i na tomto albu angažovala jako autorka, když celé tři skladby napsala v duchu skladatelských postupů páně Portera. Tomu se říká pravá pocta, mít odvahu jít svou cestou a přesto zachovat kouzlo původní hudby.
Rozebírat skladbu po skladbě snad ani nemá cenu, protože zvuk se drží prostě v mezích toho, co jsou společně schopni vyprodukovat zkušení hudebníci, mezi nimiž hraje prim piano Patricie Barber a ostatní vhodně doplňují kompozici. Nejlepším kouskem alba je „Just One of those Things“, kde saxofon, kontrabas a zpěv hlavní postavy celého alba tvoří strhující rytmický celek, pevný a svižný, který chcete prostě jen tak poslouchat stále dokola a když skladba skončí, je to prostě příliš rychle.
Celé album si po celých padesát minut od první jemné bossanovy „Easy to Love“ do poslední „New Year´s Eve Song“ zachovává schopnost udržet posluchače, bavit různorodými písněmi i tím, že vše na sebe dobře navazuje – tam kde je třeba tempo zvolní, aby se pak zase zrychlilo tou správnou měrou. Poslech je prostě tak nějak v pohodě, nenudí, neunavuje náročností, proplouvá, obaluje pohodou a nechává na posluchači, jak moc hluboko se zaposlouchá.
Barber si občas neodpustí ani balancování na hranici kýčovitých francouzských písniček – konkrétně ve skladbě C´Est Magnific. Ale ani zde se posluchač neuráží či nenudí, stačí jen mít tu správnou náladu, o níž se postarají předchozí tracky. „In the Still of the Night“ se zhmotňuje pozitivní energie celé nahrávky, rychlá samba skoro nutí k tanci. Hodně svérázného provedení se dočkala skladba „Get out of Town", která by se hezky hodila třeba do filmů o Kmotrovi.
Zvuková kvalita nahrávek patří obecně u všech alb Pat Barber k tomu lepšímu, spíše dokonce až k tomu nejlepšímu. Zvláště edice jejích alb na vinylu jsou opravdové extraliga. Ani Cole Porter Mix pak není výjimkou, na slušném (a lepším) hi-fi si užijete skvělou lokalizaci nástrojů a křišťálově čistý zvuk nízko položeného hlasu Patricie Barber. Všechno se zdá být opravdu pozorně nahrané a zpracované, celé album je vyprodukováno s úmyslem přehrávat jej na co nejkvalitnějších systémech, kde při správné hlasitosti a zavřenýma očima skoro uvěříte, že piano, kontrabas i další nástroje stojí přímo před vámi. Celá zvuková scéna je pevná, nástroje neputují ze svých míst, je kolem nich dostatek prostoru a jednoduše řečeno je Cole Porter Mix dobrým příkladem pro všechny zvukaře, jak by nahrávka měla vypadat (či přesněji hrát).
