Některé výstavy se dají projít za odpoledne. Na Varšavu je lepší vyhradit si celý víkend – a ani potom není úplně jisté, že člověku něco neunikne. Audio Video Show totiž dávno přerostla rozměry regionálního setkání nadšenců a stala se akcí, u níž se docela vážně řeší, jak vysoko vlastně stojí v pomyslném světovém žebříčku. Druzí? Třetí? Záleží, co počítáte. Pro návštěvníka je nakonec podstatnější, kolik zajímavého se vejde mezi první páteční skladbu a poslední nedělní poslech.

O rozměrech akce ostatně dobře vypovídají už výsledky roku 2025. Podle organizátora Adama Mokrzyckého tehdy dorazilo rekordních 14 881 jednotlivých návštěvníků, 230 vystavovatelů obsadilo 188 prezentačních místností a výstavu sledovalo 71 zahraničních novinářů. Pro letošní 28. ročník pořadatel předem avizoval dokonce 196 místností – osm navíc proti už tak vydatnému předchozímu ročníku. To je o přibližně 4,3 procenta více příležitostí najít něco, kvůli čemu stojí za to se na chvíli posadit. Aktuální web pořadatele nakonec uvádí 262 vystavovatelů a na sedm set značek.

V následující reportáži bude prostor pro velká jména i nenápadné výrobce, o nichž člověk třeba dosud neslyšel. Vedle fotografické procházky jednotlivými expozicemi proto najdete také přehled novinek: někde půjde o skutečnou premiéru, jinde o první příležitost potkat nedávno uvedený výrobek na varšavské výstavě. A vlastní poslechové poznámky samozřejmě doplní to, co se do katalogu ani tiskové zprávy nevejde.

Technická poznámka: pokud byste snad náhodou v textu níže nenašli popisek či obrázek něčeho, co zrovna vás zaujalo, vězte prosím, že něco jsme zapomenout mohli. Nachodili jsme desítky kilometrů, strávili každou noc po zavíračce hodiny a hodiny tříděním fotografií a dohledáváním informací, takže tenhle report, prosím, berte jako maximum lidsky možného, co lze připravit v jednom člověku.

OCHUTNÁVKA ATMOSFÉRY

Proti necelým patnácti tisícům reálně spočítaných loňských návštěvníků letos Adam odhadoval ještě asi o pět tisícovek víc. Už tak vždy plné výstavní prostory skutečně praskaly ve švech. Jestli se číslo naplnilo či ne, to poznat neumíme a oficiální výstup ještě po ruce nemáme. Faktem ale je, že když se do tří domů nahustí na tři dny zhruba osazenstvo středně velkého středočeského města, je to prostě poznat.

Atmosféra byla jako vždycky vlastně až překvapivě klidná, organizace je vychytaná, přehledná a komfortní. Jistě, chození je extrémně hodně, stihnout všechno vyžaduje téměř nesmyslné vypětí, ale víte co? Je to silný zážitek.