Začal to Franco Serblin počátkem 80. let s projektem "Šnek" (ze kterého vychází dnešní lifestyle model Sf16) a za ty téměř čtyři dekády vyrostla kolem severoitalské značky Sonus faber, sídlící v Arcugnanu asi hodinu jízdy na západ od Benátek, pověst luxusního italského zboží.

Byli jsme se podívat, kde se navrhují a vyrábí téměř všechny modely značky (konkrétně od řady Chameleon výše). Hlavní sídlo firmy tvoří středně velká dvoupatrová budova, jejíž střecha kopíruje tvar houslí a kde se krom pár kancelářských zákoutí nachází jak výroba, tak vývoj a poslechová místnost.

Doslova naproti přes ulici je potom velký vzdušný open space prostor, pojatý v duchu moderních "trendy" kanceláří, kde sídlí na desítku designérů a kde kromě působivé zdi nápadů (a pochopitelně zákazu fotografování) najdete třeba i kulečník nebo spoustu prostoru pro relaxaci a tříbení nových idejí.

Zhruba hodinu jízdy autobusem z hlavního sídla se pak nachází truhlářská dílna, v níž vznikají korpusy a ještě další kus cesty dál je pak lakovna, která pracuje výhradně pro Sonus faber a umí jako jediná v okolí nanést 12 vrstev luxusního laku, na nichž si značka zakládá.

INTERIÉRY

Hned po příchodu vás u malé recepce čeká dlouhá řada, jakési "mini muzeum" nebo spíše "mini portfolio" v současnosti vyráběných modelů. Horní kancelářská část pak skrývá vybrané modely z historie.

• 
• 
• 
•  

VÝROBNÍ PROSTORY

Výrobní prostory mají tvar "L" a jsou v horním poschodí a působí stále takovou tou starosvětskou "ne-high-tech" atmosférou. Atmosférou firmy, kde se stále ještě dělá vše rukama a ne na výrobním páse.

Jedna část je plně vyhrazena práci s kůží, pro kterou jsou modely Sonus faber proslavené; je pravda, že zručnost místních dam a jejich pečlivost si nezadá s výrobou luxusního oblečení a doplňků. Zajímavostí je, že na menší plochy jako třeba "lyra" vpředu nebo na horní straně se používá kůže pravá, zatímco na velké plochy se používá kůže umělá - ne kvůli šetření, ale jednoduše z estetických důvodů, neb pravá kůže v tak velké ploše prostě vždy vykazuje nějakou drobnou vadu. A tu prostě na svých Sonus faber nechcete :)

Kabinety přichází do této výrobní haly již hotové a nalakované z externích pracovišť, zde se potřebné partie potáhnou kůží a skládají. Výhybky se zde vyrábí od základu, měniče se podle výkresů a návrhů vyrábí ve ScanSpeak, pouze u nejvyšších modelů se využívají zakázkové měniče nedaleko sídlící italské reproduktorové speciálky.

Jeden každý poskládaný model je pak přisunut k provizorní měřící stanici a změřen, zda odpovídá požadovaným firemním standardům. Měřící stanice jsou dvě - jedna pro levnější a jedna pro dražší modely.

K atmosféře výrobny pak neodmyslitelně patří jak italské vlajky, tak kalendáře a obrázky se skromně oděnými děvčaty.

Zajímavé je, že v těchto prostorách se vyrábí také reprosoustavy pro McIntosh (tedy jen z určité části, pochopitelně). Krom nich jsme viděli i nový model Aida (který se však nesměl vyfotit...) a nebo třeba pracoviště, kterým prochází každý jeden reproduktor a měří se jeho charakteristiky.

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
•  

ZPRACOVÁNÍ KŮŽE

Zpracování kůže, která pochází ze skotu žijícího nedaleko Verony, je v Sonus faber na opravdu vysoké úrovni, ani tady se nijak neuplatňuje automatizace, ale jeden každý panel se potahuje kůží s ruční pečlivostí. Jak už bylo řečeno výše, na menší plochy se aplikuje kůže přírodní, na větší pak kůže umělá. Tak i tak je vidět, že to místní dámy "mají v ruce".

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
•  

SLUCHÁTKA

V malém koutku v rohu továrny se pak skládají také sluchátka PRYMA - i tady to tak trošku připomíná spíše výrobu oblečení.

• 
• 
• 
• 
• 
•  

SF16

Luxusní all-in-one Sf16, který navazuje na úplně původní Serblinovu kreaci "Snail", vyrábí v továrně pouze dva lidé a také má vyhrazený svůj vlastní koutek. Limit roční produkce na 200 jednotek tak rázem dává smysl, protože více než jeden nebo dva za den tu kvůli veliké vnitřní složitosti neposkládají.

• 
• 
• 
• 
• 
•  

VÝVOJOVÁ ČÁST

Ve vývojové části nás přivítali oba hlavní vývojáři firmy, kteří stojí za návrhem měničů i kompletních reprosoustav (zmiňované designové centrum přes ulici řeší dílčí základy a křivky, tito pánové technickou stránku věci a celek). Přestože ani zde se nesmělo fotit, podívali jsme se alespoň do místní štědře dimenzované bezdozvukové komory.

Ta se používá při finálním dolaďování modelů - pánové je poslouchají přímo ve své kanceláři, mají výhybku na stole a zkouší, jak se která změna projeví. Pak se model změří a pokračuje se dál... Finální verze se poté přesune do sousední poslechové místnosti, kde probíhala ukázka nové řady Homage Tradition na (upřímně ne úplně ideální) sestavě s lampovými monobloky Audio Research, starým dobrým SACD Wadia a předzesilovačem McIntosh.

• 
• 
• 
•  

TRUHLÁRNA

Jak už jsme zmínili, truhlárna je lokalizována kus cesty od Arcugnana - kabinety se zpracovávají částečně ručně, částečně na CNC strojích; veškeré skládání jednotlivých profilů je pak realizováno ručně, díly se pojí jak kolíčky, tak lepidlem.

Na fotografii je vidět třeba i vrcholný model The Sonus faber, který nenajdete ani oficiálně v katalogu, protože je s cenou 160 000 EUR za pár vyráběn čistě na zakázku.

Celkově působí truhlárně svou atmosférou úplně stejně jako centrála firmy - jako starosvětské místo, kde se pracuje se dřevem převážně rukama a odkud výrobky nevypadávají jako z čínské velkovýrobny.

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
•  

LAKOVNA

Většinu haly lakovny zabíraly - celkem samozřejmě - schnoucí rozdělané panely, ani zde pak není žádná velká automatizace, vrstva za vrstvou se nanáší ručně.

Stejně tak se ručně každá nanesená vrstva rozleští, takže produkce jednoho standardního kabinetu vyšších řad zabere opravdu hodně času. Po nánosu finální dvanácté vrstvy totiž ještě přijde na řadu "staření" v uzavřeném boxu.

• 
• 
• 
• 
• 
• 
•  

SLOVO ZÁVĚREM

Výlet do Sonus faber byl zajímavou třídenní zkušeností, která ukázala, že i globální značka, patřící jako součást McIntosh Group ke světovým leaderům high-endu co do prodejů, může dělat své produkty stále tak trochu starosvětsky.

Je vlastně skoro překvapivé, že se takovou cestou dá stihnout utáhnout takový "výtlak" kusů, který musí značka s takovým globálním jménem mít, ale zdá se, že to funguje. V Sonus faber se snoubí pěkná truhlařina, luxusní kožedělné umění a fantastický lak s muzikálním zvukem. Co by nakonec mohlo italskou značku vystihovat víc?