Malí to mají těžší (i když jsou z velkého města), musí myslet jinak a přec to někdy nestačí, neb "automat v hlavě" homo sapiens funguje pěkně -píp-, v tomto případě říká: o téhle hudbě interpretovi značce jsem neslyšel tak to bude horší, než ta to co denně... Jj homo sapiens, si říkáme. Tak tomu malému, byť dlouhou praxí a dekádami se solidními posudky ověřenému...
Bauer Audio dps turntable - test Stereophile
...výrobci mnichovskému 1‰ pomožme a jeho novinku si představme - přivítejte podlahové reprosoustavy originální konstrukce Bauer Audio OM 25
Výročí se v high-endovém světě často slaví speciální povrchovou úpravou, pamětní destičkou a to nazveme limitovanou sérií. Mnichovský konstruktér Willibald Bauer se k 25 letům své firmy rozhodl postavit po svém - vzal 1 ze svých nejneobvyklejších produktů, vylepšil oba měniče a výsledku dal jméno Bauer Audio OM 25. Na 1. pohled jde o nenápadný malý sloupek, ale stačí se ovšem podívat shora a tradiční představa o 2pásmové konstrukci se začne rozpadat.
Zakladatel německé, bavorské, mnichovské manufaktury Willibald Bauer v roce 1999 proměnil svou dlouholetou vášeň pro analogový zvuk a své odborné znalosti a zkušenosti s nastavováním gramofonů jiných značek do zahájení vlastní produkce Bauer Audio. Prvním, dodnes v dalších mutacích nabízeným (aktuálně verze dps 3) a respektovaným, milníkem se stal kultovní gramofon s výstižným názvem dps (der plattenspieler - jenž je vlastně velmi výstižnou ukázkou firemní filozofie – výrobek má být vizuálně klidný, technicky promyšlený a natolik dotažený, aby nepotřeboval každých pár let nahrazovat novou generací; přehrávač vinylů dps vznikl paradoxně z Bauerova obdivu k digitálnímu přehrávači Ayre D-1, kdy chtěl zachovat přirozenost a živost dobrého analogu, ale zároveň se přiblížit jeho stabilitě časování a výšky tónu – výsledkem se stal gramofon s lehkým akrylátovým talířem, relativně tuhým ložiskem, silným synchronním motorem a vícevrstvou, mechanicky tlumenou základnou, dnes v 3. generaci, kde původní konstrukční řešení dál zůstává nezměno), na který později navázala výroba neméně úspěšných reprosoustav a všemožných audio doplňků, včetně HiFi nábytku. Základem ale vždy byly reprosoustavy a gramofon (2x obr. níže Bauer dps 3).
Takhle ↑ nebo takhle ↓ nebo i ještě jinak, vypadá analogových 9.400 €
Bauer Audio svou filozofii HiFi staví na dokonalé synergii mezi analogovým zdrojem zvuku a jeho finální reprodukcí. Oba klíčové produkty značky – gramofon i reprosoustavy – sdílejí minimalistický design a precizní technická řešení. Kultovní gramofon dps pronikl a uspěl po celé planetě, léta Páně 2010 dokonce získal prestižní ocenění „Gramofon roku“ amerického magazínu Stereophile (test viz odkaz výše v úvodu). Za úspěchem nejsou žádné čáry, jen preciznost, kdy sendvičové šasi používá vrstvy tlumicích materiálů a umělého kamene) a akrylátový talíře a synchronní střídavý motor s extrémně přesným externím napájecím zdrojem, který eliminuje jakékoli vibrace a kolísání otáček. Důležitost sladění (orchestr dle nejslabšího hráče) je zde dotažen hodně na maximum, proto je i 9" raménko, z uhlíkových vláken s wolframovou osou a rubínovým uložením, vlastní konstrukcí. Reprosoustavy Bauer Audio (primárně řady LS), vznikly jako společný projekt Willibalda Bauera a konstruktéra, zakladatele Audio Physic Joachima Gerharda (což možná poznáte už "od pohledu" - obr. níže model Bauer LS 3g).
Cíl byl jasný - vytvořit reprosystém, který dokáže plně přenést charakter a detailnost analogovového zvuku gramofonu dps. Evoluce ve 3 generacích zařídila, že dnes jsou basové měniče LS umístěné na bocích v konfiguraci push-push (proti sobě), což ruší nežádoucí vibrace ozvučnice. Díky uzavřené konstrukci produkují mimořádně kontrolovaný, čistý bas a lze je umístit i blízko ke stěně. My jsme tu dnes ale kvůli základnímu modelu OM 25 (obr. níže oceněný předchůdce OM 2), který má na co navazovat..
Inovace na OM 25 je současně i (do)oslavou 25. výročí značky. Spokojeným majitelům OM2, tak jak se pomalu stává (správným) trendem, výrobce nabízí upgrade na výroční verzi OM25, neb rozdíly jsou prý citelné (čti - snadno slyšitelné), ale facelift ne zas tak komplikovaný. V čem se od "hervorragend" (čti - vynikající, vyšší hodnocení nemají v nabídce) jubilejní model liší? O tom níže - nejprve, neb jde o hodně neběžné a přitom šířením zvuku velmi zajímavé řešení - trochu více teorie níže (netrpělivci mohou skočit na specifikace a cenu, jedinci s DNA audiofila si snad přečtou a rozhodně doporučujeme jakýkoli model jakékoli značky tohoto řešení během života lidského nedlouhého - okusit, někde v klidu poslechnout, ochutnat a onu jinost (znamenající lepší šíření akustického vlnění prostorem a snad opravdu jiný, ale v reálu dle všeho "ten lepší") zvuku posoudit sám na vlastní uši a dojmy a pocity. Máme rádi malé ultimativně postavené 2pásmové monitory, hrající do uší á la sluchátka, ale tohle... tohle je nejblíž poslechovým pocitům z koncertů (jazzu a klasiky - na těch rockových, s obřím počtem posluchačů a nutnosti ozvučit tím pádem obrovské plochy, je to trochu složitější).
Kde je středobas?
Při pohledu zpředu působí OM 25 jako 1pásmová reprosoustava s jediným malým reproduktorem (viz obr. níže), na čelní stěně se nachází pouze 25,4mm hliníková vysokotónová kalota. Až pohled na horní plochu (viz obr. výše) odhalí 165mm středobasový měnič s papyrusovou membránou, vyzařující kolmo vzhůru. (obr. níže "konkurenční" model s tímto řešením - Duevel Planets)
Takové uspořádání není úplně bez historických paralel. V různých podobách s ním pracovaly například konstrukce Roye Allisona nebo např. skandinávské reprosoustavy Sonab, podle myšlenek Stiga Carlssona, tuto rubriku před časem navštívily i modely německé značky Duevel (obr. výše - model Planets, odkaz níže). Bauer Audio se však nesnaží vytvořit plně všesměrový reproduktor, OM 25 je přesnější popsat jako hybrid mezi klasickou přímo vyzařující reprosoustavou a široce rozptylujícím systémem, který vědomě zapojuje poslechovou místnost.
Abychom pochopili, co vzhůru orientovaný měnič dělá, je důležité rozlišit 2 věci - všesměrovost a rotační symetrii
Kruhová membrána směřující vzhůru má kolem své svislé osy stejné geometrické podmínky ve všech směrech. Posluchač před reprosoustavou, člověk stojící vedle ní i někdo za ní se nacházejí – při stejné výšce – ve stejném úhlu vůči ose měniče. Středobas proto nerozlišuje mezi „dopředu“ a „dozadu“ nebo „do stran“ - tak jako reproduktor namontovaný na čelní stěně. V horizontální rovině vytváří rotačně souměrné vyzařování (tak jako hudební nástroj).
To ale v reálu neznamená, že by 165mm membrána hrála stejně hlasitě skutečně do všech prostorových směrů a v celém svém pracovním pásmu. Na nejnižších frekvencích je vlnová délka mnohonásobně větší než membrána a reproduktor je přirozeně téměř všesměrový bez ohledu na to, kam jej otočíme. S rostoucí frekvencí se ale vlnová délka zkracuje a membrána začíná energii více soustřeďovat do své osy – v tomto případě tedy směrem ke stropu.
V nižší a střední části pásma tak OM 25 rozděluje energii velmi široce kolem sebe, blíže k dělicímu kmitočtu se vyzařování středobasu postupně stahuje vzhůru a přímo před posluchačem jeho úroveň klesá. Právě v této oblasti přebírá práci klasiky dopředu orientovaný výškový měnič.
U původního "dárce konstrukčního řešení" OM 2 se přechod mezi měniči odehrával přibližně kolem 1,6 kHz. Bauer Audio dělicí frekvenci nové OM 25 nezveřejňuje, ale vzhledem k výměně obou reproduktorů nelze automaticky předpokládat, že zůstala přesně stejná. Princip však zjevně zůstává zachován - tzn. že hlubší tóny a podstatná část středního pásma naplňují místnost velmi široce, zatímco frekvence nejdůležitější pro lokalizaci detailů přicházejí přímo od čelní kaloty. Měření původního OM 2 ukázala, že středobas si i v horizontálním směru udržoval úroveň velmi dobře až nad 1 kHz.
Místnost jako součást konstrukce
U běžné reprosoustavy míří většina energie vyššího středního pásma - prostě dopředu. K posluchači nejprve dorazí přímý zvuk a teprve poté časově zpožděné odrazy od podlahy, stropu a stěn (v rubrice od různých značek, výrobců, konstruktérů opakovaně zmiňovaný problém a "nějaké" jeho řešení, neb to podceňovaný - opravdu BIG problém - pro poslech je). Poměr přímé a odražené energie závisí na směrovosti reproduktorů, jejich umístění i zatlumení místnosti (a pak je tu tato "dnešní" finta - místo problém PAK řešit zatlumováním atd., co to řešit v zárodku - než to vznikne; což je řešení které má vlastně jedinou "hlavní" vadu - vypadá "to divně").
Vzhůru orientovaný středobas dodává více energie do vertikálního směru a část zvuku se k posluchači dostává až po odrazu od stropu a dalších ploch. Výrobce se tím nesnaží akustiku místnosti potlačit, ale naopak s ní pracuje (protože tam prostě je) ji využít jako součást reprodukce. Vyšší podíl odražené energie může subjektivně trochu zvětšit rozměry zvukové scény, pomoci zvuku odpoutat se od samotných ozvučnic a vytvořit uvolněnější dojem prostoru. V různých místech poslechové zóny se zároveň tolik nemění množství středopásmové energie jako u úzce směrujícího (byť specifikacemi skvělého) měniče. Reprosoustavy proto nemají být určeny jen pro 1 přesně vymezené místo, v němž se posluchač nesmí téměř pohnout.
Řešení neznamená, že OM 25 nějakým způsobem rekonstruuje původní akustiku koncertního sálu. Odrazy vznikající v obývacím pokoji samozřejmě nesou charakter právě tohoto prostoru. Koncepce spíše pracuje s psychoakustickým důsledkem většího množství prostorově rozložené energie – zvuk může působit méně uzavřeně mezi 2 reprosoustavami a více jako událost probíhající v celé přední části místnosti (čti - aneb lépe to nejde; buď poslech na 2pásmové monitory - to má věru také hodně něco do sebe, nebo... toto nebo podobná řešení - se nám zdá jako optimum, nebo spíš obé mít – a to je audiofilovo maximum).
Daní za tento přístup je trochu větší závislost na okolní akustice - velmi nízký nebo mimořádně tvrdý strop se může chovat jinak než vysoký strop s členitou či částečně pohltivou úpravou (celoživotní praxe vlastní i všech kolegů z oboru, které za těch skoro 5 dekád zájmu o obor známe, docela neúprosně praví - starší a staré, i historické stavby v oboru "poslech HiFi" drsně vítězí a drtivě vyhrávají nad novějšími). Rozdílné výsledky lze obecně čekat v téměř prázdném moderním interiéru a v místnosti s koberci, knihovnami, závěsy a čalouněným nábytkem. Sám výrobce proto mluví o běžně zatlumených místnostech do přibližně 30 m². Připomeneme materiál trochu (více) k tématu..
Jak je důležité míti…vlastně všechno
..kdy řešení jako OM 25 takovou péči prostoru - vlastně nepotřebují. Dnešní novinka není klasický všesměrový systém, u něhož se také nejvyšší frekvence rozptylují kolem celé ozvučnice. Přímá vysokotónová kalota zachovává přesnější informace o poloze nástrojů a hlasů – Bauer se zde snaží spojit 2 jinak obtížně slučitelné, až protichůdné cíle - velký, snadno přístupný prostor široce vyzařujících reprosoustav a konkrétnější stereofonní obraz tradičního přímého zářiče. V té předchozí levnější, obyčejnějšími měniči osazené verzi OM 2 se mu to podařilo na pochvalu..
Blízko k bodovému zdroji
Důvod druhý neobvyklého uspořádání se ukrývá uvnitř ozvučnice. U tradičního 2pásmového systému jsou měniče umístěny nad sebou a jejich akustické středy od sebe mohou být vzdáleny cca 15 až 20 centimetrů. Kolem dělicí frekvence hrají oba současně a rozdílná vzdálenost od posluchače vytváří fázové posuny, směrové laloky a změny odezvy při pohybu nahoru nebo dolů.
V unikátním řešení OM 25 jsou reproduktory otočeny o 90° vůči sobě a jejich cívky se nacházejí velmi blízko u horního předního rohu skříně. Dle Willibalda Bauera začíná šíření zvuku bezprostředně před cívkami, takže malá vzdálenost jejich akustických počátků - přibližuje soustavu chování bodového zdroje.
Nejde samozřejmě o skutečný koaxiální reproduktor, jak ho (např. z TAD, Tannoy, Cabasse či KEF a Fyne Audio, ale i Elipson nebo MoFi Electronics a finského lídra profi řešení Genelec) znáte – měniče neleží na 1 ose a vyzařují do různých směrů. Menší vzájemná vzdálenost ale zjednoduší jejich časovou a fázovou návaznost, omezí interferenční problémy kolem dělicí frekvence a to pomůže zvuku působit spojitěji. Cílem je nabídnout šíři frekvenčního rozsahu 2pásmové konstrukce, ale část časové soudržnosti a prostorové lehkosti povedeného širokopásmového reproduktoru.
Právě zde leží ta největší konstrukční náročnost OM 25. Výhybka musí spojit nejen 2 odlišné reproduktory, ale také 2 měniče s navzájem kolmými osami a odlišným poměrem přímého a odraženého zvuku. Pouhá instalace středobasu do horní stěny by sama o sobě úspěch nezaručila; výsledné chování závisí na dokonalé realizaci dělicí frekvence, strmosti filtrů, fázovém sladění i na tom, jak rychle se s rostoucí frekvencí mění směrovost obou měničů.
Nahoru i dolů
Kolik znáte reprosoustav co vyzařuje dopředu i dozadu (případně do obou stran) - nemnoho, ale "trochu běžně" takové jsou (včetně lídra hlavní redakční sestavy..
KEF Blade One Meta - test HiFi Voice
..které vyzařují bas do obou stran; řešení je známé i z dostupnějších modelů, ale sahneme opět hodně nahoru..
Sonus faber Aida - test Hi-Fi Voice
..Aida používá atentovaný systém Sound Field Shaper, kdy na úzké zadní straně má vlastní výškový a středový měnič s možností nastavení hlasitosti; z trochu dostupnějších ještě třeba..
MartinLogan Classic ESL 9 - test Hi-Fi Voice
...kdy elektrostatická fólie hraje přirozeně symetricky dopředu i dozadu, 1 ze dvou asymeticky uspořádaných 8" měničů starajících se o basový základ ve spodním boxu, už vyzařuje klasicky monopólově dozadu). Ale kolik znáte těch co nahoru i dolů? Tak vidíte - i takovou už teď znáte. Zajímavé není jen umístění středobasu, bassreflexový nátrubek ústí do spodní části ozvučnice a vyzařuje proti podlaze (což je samo o sobě "relativně běžné" řešení). Výškově nastavitelné nožičky pak vytvářejí potřebnou mezeru, kterou se nejnižší frekvence šíří kolem základny do všech stran.
Takové řešení má několik praktických výhod (dle našich zkušeností asi jednoznačně lepší než klasické nejčastější - dozadu) zdálenost nátrubku od nejbližší odrazivé plochy je určena konstrukcí základny a není tolik závislá na umístění / natočení reprosoustavy. Podlaha zároveň funguje jako bezprostřední akustická hranice a může podpořit účinné předání hlubokých frekvencí do místnosti. OM 25 tak komunikuje s okolním prostorem na obou koncích ozvučnice – středobas míří vzhůru, zatímco bassreflex pracuje směrem dolů.
To samozřejmě neodstraňuje pokojové rezonance ani vliv vzdálenosti od stěn. Nejnižší frekvence se v běžné místnosti šíří prakticky všesměrově a jejich výsledná úroveň bude i nadále záviset na umístění reprosoustav a poslechového místa. Spodní nátrubek ale umožňuje zachovat vizuálně čistou ozvučnici bez otvoru na přední či zadní stěně.
Reprosystém, který se nesnaží místnost ignorovat
Orientace reprosoustav s jinou konstrukcí je v místnosti trochu jiná než obvykle. Natočením dovnitř se mění především směrování výškových reproduktorů a tím konkrétnost stereofonního obrazu. Rozložení hlubších středů zůstává díky vzhůru orientovanému měniči v horizontální rovině prakticky stejné. To by mělo umožnit hledat vhodný kompromis mezi ostrostí lokalizace, šířkou scény a množstvím vysokých frekvencí bez zásadní změny charakteru nižšího pásma.
Samozřejmostí musí být volný prostor primárně nad reprosoustavou. OM 25 není vhodné zasunout někam pod police, nebo umístit vedle vysokého členěného nábytku, který by bezprostředně zasahoval do vyzařování horního měniče. Právě první odrazové plochy nad reprosoustavou jsou nedílnou součástí jejího fungování.
Bauer Audio OM 25 není převratná proto, že by jako 1. otočila reproduktor směrem vzhůru podobné nápady se v průběhu HiFi historie objevovaly opakovaně. Zajímavý je ale způsob, jakým Willibald Bauer kombinuje široce rozptýlené střední pásmo s přímo vyzařujícími výškami, blízkostí akustických středů a k podlaze orientovaným bassreflexem. Z pohledu teorie, když tohle se povede..
Vzniká tak konstrukce, která se nesnaží akustiku pokoje porazit hrubou směrovostí nebo ji od reprodukce co nejvíce oddělit. Naopak s ní předem počítá a pracuje. Místnost zde není jen nevyhnutelnou komplikací mezi reprosoustavou a posluchačem, ale aktivní částí výsledného zvuku (což je vlastně vždy - jen ne takhle "sladěně" jako v tomto případě).
OM 25 nebude univerzálním řešením pro každý interiér ani pro každého posluchače vyžadujícího téměř monitorově ostré vykreslení každého bodu zvukové scény - ale je to řešení které by si každý zájemce o obor měl poslechnout. Veomi povedený koncept ale dává technický smysl jako cesta k velkému, otevřenému a méně svázanému poslechu z mimořádně subtilních ozvučnic a připomíná, že i po mnoha desetiletích vývoje nemusí 2pásmová reprosoustava znamenat jednoduše 2 reproduktory namontované nad sebou nahoře na čelní stěně.
Celková netradiční konstrukce (2pásmový kompaktní sloupek s výškovým měničem vpředu a středobasovým reproduktorem směřujícím nahoru) zůstává pochopitelně zachován, výroční model OM 25 přináší zásadní technická vylepšení v podobě nového tweetru, kdy původní řešení nahradila speciálně vyrobená výšková hliníková kalota 2,54cm od SB Acoustics. Jde o měnič s hliníkovým flanšem - který tu má pro zmíněné zlepšení důležitý význam při tvorbě zvuku (Flanš je montážní / krycí deska výškového reproduktoru, která byla u tohoto konkrétního modelu upgradována z původního plastového řešení na současný masivní hliníkový odlitek. To (krom cenových nákladů, jako obvykle) přináší jen samé klady - znamenající aktustickou netečnost, aneb potlačení rezonancí, neb plastové flanše mají tendenci se při vysokých frekvencích mikroskopicky rozvibrovat. To tuhý těžký hliník neudělá, dokonce je "rozdrtí" (čti - pohltí). Zvuk tweetru je tak pak čistší, přesnější a neztrácí detaily. Jak už to u dražších řešení bývá - win-win pokračuje, zde výrazně lepším odvodem tepla, neb výškové reproduktory se při vyšších hlasitostech zahřívají. Což není divu - neb kmitají až 20 tisíc krát za sekundu. Hliník funguje jako skvělý pasivní chladič, perfektně odvádí teplo z kmitací cívky a magnetu. Nebývá to moc vidět, ale plocha kolem kaloty není dokonale plochá, má přesně propočítaný trychtýřovitý tvar. Hliník umožňuje tento tvar vylisovat či vyfrézovat s absolutní přesností – a to pomáhá správně směrovat zvukové vlny do místnosti.). Tuhý hliníkovvý flanš je pevně připevněn k ozvučnici, vyráběné pro mnichovskou značku rakouskou truhlářskou dílnou Spitzbart, kdy verze OM 25 dostala dodatečné vnitřní vyztužení v kritických bodech, včetně drobné úpravy stavitelných nožek definujících mezeru od podlahy - pro správnou funkci tam skrytého bassreflexu.
Nový je i středobasový reproduktor stejného výrobce SB Acoustics. Jedná se o produkt špičkové produktové řadu měničů, vznikající jako společný projekt dánských inženýrů studia Danesian Audio a indonéského výrobního giganta Sinar Baja Electric (prodávané pod značkou SB Acoustics). Měnič z prestižní řady Satori tohoto výrobce používá nebarvenou membránu z egyptského papyru (vlastní papírovou směs s papyrusovými vlákny), která je dík absenci barviva ještě o něco lehčí a tužší. V ozvučnici je nezvykle namontován na horní stěně reprosoustavy a vyzařuje směrem vzhůru, což (viz text výše) zásadně mění způsob, jakým se zvuk šíří místností.
Místo problematického, ale drtivě nejčastějšího směrového vyzařování přímo na posluchače (tak se zvuk z hástrojů nešíří) sází řešení na všesměrové šíření zvuku (tzv. omni-directional, i když v tomto případě netypický a vlastně ne zcela definici splňující). Zvuk se z principu odráží od stropu i stěn, což v optimálně zatlumené místnost vytváří obrovskou, hlubokou trojrozměrnou zvukovou scénu, a nezávislost na ideálním poslechovém místě (netřeba hledat horizontálně vertikální „sweet spot“ a tam uši "přitesat" v místě, kde je zvuk dokonalý). Hudba zní přirozeně a vyváženě v podstatě kdekoli. Tolik plusy - máte-li holobyt, ze zmíněných + se stanou mínusy. To bylo hodně velké zjednodušení - takže stručně, když si místnost trochu ošetříte je to ideální řešení - pro poslechový život co nemá být v zaťaté pozici s polštářem navíc pod zadnicí, aby ucho bylo v přesně doporučené výšce. Na takové poslouchání jsou pak ideálem - z pohledu cen špičkových reprosoustav, vlastně velmi levná - nějaká nadstandardní sluchátka.
Všesměrová konstrukce reprosoustav Bauer Audio OM 25 reaguje na akustiku místnosti zcela odlišně než znáte, samotný výrobce model doporučuje pro běžně zatlumené prostory do velikosti zhruba 30 m².
SPECIFIKACE (podlahové reprosoustavBauer Audio OM 25)
Typ konstrukce: 2pásmo s bassreflexovým výdechem dolů a středobasovým reproduktorem nahoru
Měniče:
výšky - 25,4mm hliníková kopule (SB Acoustics)
středobas - 165 mm kužel, membrána Egypt Papyrus (dtto)
Zatížitelnost: 60 Watt RMS
Impedance: 4 Ω
Měrný charakteristický akustický tlak: 84,5 dB/2,8 V/1 m
Frekvenční odezva:
¤ 50 Hz až 22 kHz (+/- 2 dB)
¤ 38 Hz (- 3 dB)
Rozměry:
¤ 800 x 190 x 190 mm (bez podstavce)
¤ 850 x 260 x 260 mm (s podstavcem a nožičkami)
Hmotnost: 14 kg
Povrchová úprava: ořech, dub, bílá (další povrchové úpravy na vyžádání)
Doporučená cena: 5.400 EUR (ceny jsou vždy pouze orientační, konkrétní koncová cena v daném místě záleží na .lokálním DPH a dalších ekonomických faktorech jako cena dopravy, clo..)
14. červen 1158 je oficiálním datem založení města München (česky Mnichov, anglicky pro většinu světa Munich, ale třeba španělsky Múnich a když jsme u čárky nad písmenem jak velká část čtenářů ví, v naší bývalé zemi společné Mníchov). V tento den vydal císař Fridrich I. Barbarossa takzvaný Augsburský verdikt (Augsburger Schied), kterým Mnichovu oficiálně přiznal tržní, mincovní a celní práva. Původní osada mnichů v místě ale prokazatelně existovala již od 8. století našeho letopočtu – samotný název München je odvozen ze starohornoněmeckého slova Munichen, což v překladu znamená „u mnichů“.
Sám Mnichov má obyvatel zhruba jako Praha, v spolkové zemi bavorské je obyvatel asi 13,2 milionu - chutná tam jídlo, pivo i HiFi, kdybyste nevěděli a nedejbože zatím neokusili
