Dnešní zamyšlení pramení z dvou na sobě nezávislých věcí. Tou první jsou roky a roky se táhnoucí dotazy typu „co mám vybrat“, které ale tak trochu akcentují onu dnes již – troufám si tvrdit – technickým vývojem překonanou filozofii, která říká, že půlku rozpočtu mají spolknout reprosoustavy a tak dále a tak dále. A věcí druhou je projekt posledních dvou tří týdnů, který spočíval ve výrazné úpravě hlavní poslechové místnosti, čímž není myšleno jen vymalování.
Začněme od začátku. Často se ptáte na to, jak zlepšit svůj domácí zvuk a v takových 2/3 případů chcete znát názor na obměnu reprosoustav. Ale… Měniče, materiály a počítačové vývojové nástroje poslední dekády posunuly kvalitu právě u reprosoustav natolik dopředu, že ten balanc 60 % do beden vs. 40 % do elektroniky bychom dnes minimálně otočili. A nebo ještě lépe – po skoro 20 letech a víc než 5 000 vyzkoušených produktech bych za sebe poslal 60-70 % do řetězce a třeba 30% právě do reprosoustav. Je to rozhodně odvážná myšlenka, ale podle mých zcela osobních zkušeností v současnosti stojí za to…
Když na to navážeme volným myšlenkovým pochodem, můžeme si rovnou říct určité „pořadí důležitosti“ jednotlivých prvků v řetězci. Což může být také hezká rukověť k tomu, jak nahlížet na výběr komponentů, doplňků a podobně… A nebo když to tak vezmeme, tak i na to, kterak dávat váhu recenzím toho kterého typu výrobku.
Nuže – a předesílám, že jde jen o můj vlastní náhled na věc na základě zkušeností – zde je pořadí důležitosti:
1/ AKUSTIKA
Ano, přesně tak, plus mínus polovinu výsledné kvality (svým způsobem i charakteru) má na svědomí prostor. Není to myšleno tak, že musíte mít stěny oblepené panely, děravý strop, tlusté koberce a podobně. Do akustiky se počítá taky tak elementární věc, jako je správné usazení reprosoustav.
Jednak je třeba najít optimální rozestup, pak správný odstup od zdi a nakonec i vhodné natočení atd. atd. Rad na dané téma jsou miliony, tento text nemá ambici je vysvětlovat (už proto, že to je na dlouho) – důležité je vědět, že reprosoustavy byste měli dát tam, kde byste je chtěli mít s ohledem na to, že jen málokdo má separátní poslechovku a pak to chce už jen spoustu trpělivosti s posouváním, protože leckdy stačí centimetr sem a tam, aby se poslech razantně změnil.
No a ony akustické prvky – střídmě, ideálně na základě znalosti toho, jak právě ten váš pár reprosoustav hraje právě ve vaší místnosti. Což pochopitelně zahrnuje měření z poslechového místa a hledání kompenzací na zjištěné problémy.
2/ ZESILOVAČ
No ano, je to tak. Pevný, stabilní zesilovač, vybraný vhodně k tomu, aby dokázal snést elektrické chování vašich reprosoustav, jim umožní rozehrát se k plnému potenciálu. A ano, mám-li třeba reprosoustavy za 50 tisíc, není nesmysl vybírat zesilovač třídy 50 – 100. Ba naopak, je to výrazné doporučení.
3/ ZDROJ SIGNÁLU
Co na začátku není dobré, to se při dalším zpracování dozajista nezlepší. Stačí přistupovat k výběru zdroje signálu s touhle myšlenkou. I díky masivnímu pokroku v digitálním světě dnes můžete získat skvělé věcí za rozumné peníze, tím pádem víc záleží na kvalitě analogového výstupu (potažmo i na jeho charakteru, který se vám musí líbit) – typicky to asi bude z D/A převodníku.
4/ REPROSOUSTAVY
Ano, až na čtvrtém místě… Dostupnější materiály membrán, přístup k sofistikovaným simulačním technologiím, stále dostupnější materiály na výkonné magnety, cívky, to všechno dnes dovoluje výrobců vyrábět opravdu dobré reprosoustavy, které navíc v kombinaci s dobře vyřešenými body 1 až 3 dokážou vykvést. Hlavní je zvolit správnou velikost pro svou poslechovou místnost – jestli chcete velké, musíte většinou o to víc práce odvést hned v bodě 1.
5/ NAPÁJENÍ
Spousta lidí říká, že když vliv filtru nejde změřit na výstupní frekvenční charakteristice reprosoustav, není to smysluplná věc. Názor si udělejte sami – prostě si zkuste nějaký půjčit a připojit do něj svůj systém. Ale ano, jsou takové, které skoro nic nemění a jsou spíše ochranným řešením, jsou spousty takových, které ovšem mají signifikantní vliv. A mimo jiné vytvoření odděleného okruhu se zásuvkami, které nebudou ovlivněné domácími lampičkami, varnými konvicemi, lednicemi a bůhví čím dalším, není vůbec od věci a nemusí to stát nesmyslné peníze.
6/ KABELY
Právě tady, když už to všechno sedí (protože tady někde byste už měli být s poslechem spokojení a neměl by mít nic, co vám vadí), můžete začít hraní s kabely. Ať už jim „věříte“ nebo „nevěříte“, zkusit byste to měli. Volte přiměřeně, není třeba super drahých exotických kreací. Ale nenechte si namluvit, že „to nic nedělá“ z toho důvodu, že to nejde snadno změřit na frekvenční křivce. Prostě jich pár zkuste a buď si je pořiďte nebo ne…
7/ DOPLŇKY
Antivibrační podložky… Zemnící jednotky… Všemožné generátory polí… Kouzelné kostičky a rezonátory… Ale třeba i super tweetery, různorodé racky (míněno ty, co o nich výrobce říká, že dělají víc než jen drží komponenty na místě), switche, Roon jádra… Tady je velký problém odlišit opravdové produkty šílenství od těžko pochopitelných, přesto fungujících věcí. A víceméně to nejde nijak jinak, než si to zkusíte. Limity neexistují, klidně si domů postavte šungitovou pyramidu, když vám udělá radost (ale ta opravdu nic neudělá). Je to ale to absolutně poslední, co byste měli dělat.
Když se propracujete až ke čtvrtému kroku, kdy to všechno tak nějak bohužel musíte řešit najednou, je dobré dát si nějaký ten týden na vydechnutí a přivyknutí tomu, co a jak. A to platí pro každý následující krok, protože je méně a méně nutný (a často i méně výrazně slyšitelný), měli byste si dát pauzu. Uklidnit mysl, najít zalíbení v poslechu, chvilku se bavit a dostat se do spokojeného stavu, kdy nic řešit nemusíte – to vám dá tu hezkou svobodu výběru „co s tím dál“, aniž byste trpěli záchvat audiofilské neurózy, které téměř bez výjimky stojí dost peněz.
Teď k praktickému příkladu posledních týdnů… Protože jsme doma pojali podezření, že náš společný prostor už není tak hezký, jak by být mohl, trochu jsme se do toho opřeli. A jak se ukázalo, neuróza není jen audiofilská, ale může být i nábytková. Součástí toho všeho se pak stala úprava stěny za redakčním systémem – zůstal jsem u Sonitus Acoustics, jednotlivé panely nicméně nahradila řada panelů Visilio: absorpční vrstva z vláken z recyklovaných PET materiálů, na tom hezky vypadající „laťky“ pro mírný difúzní efekt.
No a výsledek? Fenomenální (tedy ten posun, z absolutního hlediska je pořád kam stoupat)… Ne že by to předtím bylo špatné, ale teď je to o 20% lepší. Jenže ono to není samo o sobě pouhou výměnou akustických panelů. Proběhlo třeba posunutí reprosoustav (víc od sebe, dál od zdi, menší natočení), reorganizace kabelů – což byla moc hezká neděle, v průměru správně uložíte jeden kablík za půl hodinky, když se chcete trochu snažit – nebo drobná změna polohy sedačky (bavme se o 5 cm, nic zásadního, ale…). Lepší prostor, kontrolovanější bas, větší vyrovnanost i homogennost. A to ještě není konec, šoupat se bude i dál, ale už jen o milimetry a jednotlivé stupně. No a taky možná přibude něco z kategorie 7, ještě uvidíme co. ASI Sugar Cubes? Synergistic Research HFT? Všechno? Nic? Uvidíme…
Pro ty, kteří nechtějí věřit řeči pocitů a zkušeností pár grafů a obrázků – KEF Blade One Meta z poslechového místa před / po:
VIZUÁLNÍ STRÁNKA
Před
Po
FREKVENČNÍ ODPOVĚĎ – IMPULS
Před
Po
FREKVENČNÍ ODPOVĚĎ – FFT
Před
Po
WATERFALL VLEVO
Před
Po
WATERFALL VPRAVO
Před
Po
Možná bychom mohli ještě projít pár foteček o tom, jak redesign probíhal:
Výchozí situace
Vyklizení komponentů a kabelů (2 hodinky práce)
Odklizení reprosoustav (chvíli jsme měli v ložnici moc hezký systém, pracnost asi půl hodiny, ony mají skoro 60 kilo)
Strhávání akustiky (ano, panely se lepí a při sundání jdou i se zdí, Sonitus doporučuje zjevně kvalitní lepidlo - hodina)
Škrábat, škrábat, škrábat (lepidlo OPRAVDU dobře drží - 2 hodiny)
Začištěno, připraveno na zábavu
Visilio se naštěstí docela dobře řežou, když potřebujete prostup pro zásuvky a další prvky
A je to, nalepeno a přivrtáno – ač to tak nevypadá, mezi holou zdí a kompletním „opanelováním“ uběhlo asi 6 hodin
Metr, úhloměr, malířská páska a třeba i laser jsou přítelem každého audiofila
Když jsme u těch přátel, neocenitelná pomůcka je „hledačka fáze“ – když si dáte tu práci a všechno sladíte, ono to je taky celkem slyšet. Ale trvá to, komponent za komponentem, kabel za kabelem, zásuvka za zásuvkou...
Základní usazení napájení…
Komponenty na místě…
KEF Blade One Meta před finálním doladěním pozice (proto mají pod nožičkami ještě ploché nábytkové kluzáky – doporučuji)
Je to dokonalé? Jistěže není… Vypadá to o dost lépe, funguje to slyšitelně lépe, ale pořád to je „obyčejný obývák“, ve kterém se dá žít. Takže tento text prosím berte jako takovou malou inspiraci na základě osobního zážitku a třeba i jako podnět k zamyšlení, pokud zrovna zvažujete „kudy kam“ a čím si udělat radost…
