V posledních měsících se na web Hi-Fi Voice.com dostává stále více a více nových čtenářů (za což rozhodně díky!), dnes už více než tři tisícovky každý den. Množí se tak také dotazy, komentáře a e-maily – mezi nimi pak spousta takových, které si přejí „edukativnější“ pojetí článků.
To, bohužel, není tak úplně v mých silách – už tak nabízí Hi-Fi Voice.com jako produkce jednoho jediného člověka obsah, který leckdy a leckdy neposkytuje ani klasická redakce. Ale s rozšiřujícím se záběrem různých nových měření u reprosoustav a nově také sluchátek možná stojí za to dát krátký návod na jejich interpretaci.
Začněme u reprosoustav. Nejdůležitějším parametrem tu je frekvenční odezva, protože právě ta nám může napovědět, jaký charakter bude výsledná reprodukce bude mít. Pokud chcete jít cestou naprosté transparentnosti, potřebujete mít mezi 20 a 20 000 Hz čistou vodorovnou čáru – pak reprosoustavy nebudou mít žádný charakter a všechny co uslyšíte je nahrávka, elektronika a kabely. Jenže, takové samozřejmě neexistují.
Pokud chcete mít pocit „dynamický“, pokukujte po reprosoustavách s výraznějším zastoupením frekvencí pod 500 Hz. Pokud chcete „detaily“ a „život“, tak by měla být vyrovnaná oblast mezi 2 a 6 kHz. Pokud se pak ale chcete vyhnout ostrosti, zdůraznění v oblasti 4 – 6 kHz nebude pro vás.
Možná to mnozí neradi uslyší, ale frekvence od 15 kHz dodávají reprodukci spíše pocit mírné lehkosti a vzdušnosti, krom těch opravdu geneticky šťastných je výrazná část dospělých už ani neslyší. Neznamená to ale, že frekvenční odezva může od těch 15 kHz být jakákoliv – JE slyšet, ale není to nic, co byste měli brát jako to jediné důležité.
Velmi, ale velmi poučné je pak nahlédnout třeba na Wikipedii - https://en.wikipedia.org/wiki/Range_(music). Dozvíte se tu, v jakých frekvenčních rozsazích najdete lidské hlasy a běžné nástroje. Důležité je ale k a) říct i b) – jde o základní frekvence a od nich se pak odvíjí i frekvence harmonické (tj. „násobky“ těchto frekvencí), které jsou nedílnou součástí realističnosti tónu a takové mohou být jíž až od výrazně vyšších frekvencí. Přesto je dobré si podle výše uvedené tabulky udělat názor na to, kde leží ta zásadní důležitost frekvenčního rozsahu.
U sluchátek je pak situace podstatě horší – podívejte se na stránku s příklady měření sluchátek různých kategorií (pomocí základního, nicméně důstojného a kalibrovaného systému). Pokud sluchátka „srovnáte“ (třeba pomocí ekvalizace, která u sluchátek stojí za to výrazně víc, než je tomu u klasických reprosoustav), může jejich zvuk být plochý, nudný a neživý.
Velmi zajímavým zdrojem je institut Harman Research, který na základě velkých (a vědecky seriózních!) průzkumů připravit optimální frekvenční křivku pro sluchátka. Na Twitteru se Dr. Olive (hlavní autorita v tomto segmentu) podělil o to, jak křivka vypadá a jak lze odhadnout výsledný pocit z poslechu podle toho, jak se naměřená křivka bude lišit právě od té preferenční. Graf je sice v angličtině, ale snad snadno srozumitelný: https://pbs.twimg.com/media/DeEtEeqXkAUq-2d?format=jpg&name=4096x4096 .
Na závěr ale stojí za to říct, že dle zkušenosti možná zcela vyrovnaná frekvenční odpověď zní zajímavě, ale jen a pouze tehdy, pokud je i elektronický řetězec špičkový (nebo respektive odpovídající vašim preferencím) a pokud je nahrávka skvělá – jinak uslyšíte o to víc i to nepříjemné. Obecně je pak poslechově nejpříjemnější dostatek (ale ne přebytek!) basů, vyrovnané pásmo s vokály a akustickými nástroji a „výšky dle chuti“. V podstatě byste si tak měli vlastně vytvořit svou vlastní preferenční křivku a řídit se jí. Nuže – příjemnou zábavu!
