Britskou firmu PMC založil v roce 1991 Peter Thomas (který odešel z BBC) a Adrian Loader (který odešel z FWO Bauch, firmy distribuující audio). Původně značka vyráběla reprosoustavy zejména pro profesionály z audio oboru (kde je úspěšná i dnes), časem ale přidala i modely pro domácí poslech. Základní domácí řadou je pak Twenty, respektive její nové generace Twenty5.

Druhým základním modelem v této řadě jsou pak regálovky 22 (pod nimi jsou ještě menší 21). Už od pohledu je patrná příslušenost tohoto modelu k rodině PMC - zejména díky dozadu zakloněnému kabinetu s malou šířkou a o to citelnější hloubkou, nebo díky výdechu transmission line, který se otevírá pěkně vepředu dole.

Korpus z MDF desek je pěkně ostře řezaný a konstruovaný z MDF desek, stejně jako vnitřní výztuhy. Ačkoliv Twenty5.22 nejsou dramaticky obrovské, jsou poměrně velké - výška 41 cm, šířka 19,2 cm a hloubka 37,3 cm se už jen tak nepřehlédnou. S váhou 10 kg to ale stále nejsou žádná monstra.

I v této nové generaci tvoří základ a to nejdůležitější ATL, neboli Advanced Transmission Line, což je patentované firemní řešení interního tlumeného zvukovodu, odvádějícího vzduch od zadní strany membrán labyrintem o celkové délce 2 metry. Řada Twenty5 má také upravený výdech (a nazývá ho Laminair), který už od pohledu působí mnohem dynamičtěji. Místo pouhého otvoru tu jsou totiž klenutá žebra, díky nimž vycházející vzduch produkuje méně turbulencí a tedy i menší slyšitelné rušení. Za tímto návrhem stojí Oliver Thomas, který se dříve piloval aerodynamiku vozů formule jedna.

Nad výdechem ATL najdete jeden středobasový reproduktor a nad ním tweeter za ochrannou mřížkou, na zadní straně je pak velká a lesklá kovová deska, z níž vystupuje jediný pár velkých reproterminálů.

O vysoké frekvence se stará měkká kopulka o průměru 2,7 cm. Materiálem je měkká látka SONOLEX, reproduktor je chlazený ferrofluidem a vyrábí jej na zakázku SEAS. Středy a basy pak vyzařuje kónus o průměru 17 cm, membrána je z materiálu g-weave, neboli skelných vláken a firma si ho vyrábí sama.

Výhybka dělí frekvenční pásmo na úrovni 1 800 Hz, celkový frekvenční rozsah činí 39 - 25 000 Hz (bez udané tolerance). S nominální impedancí 8 ohm patří Twenty5.22 k běžným, citlivost 89 dB / W / m je pak z těch vyšších.

PMC Twenty5.22 jsme poslouchali v místnosti dovozce ve Zlíně a to s elektronikou Audionet s několika příměsemi. Zdrojem byla mechanika Yamaha CD-S3000, jejíž signál převáděl do analogu Auidonet DNC se zdrojem EPS, regulaci hlasitosti řídil Audionet PRE G2 a koncové stupně MAX zajišťovaly dostatečnou kontrolu a dynamiku. Filtraci zdrojových a řídících komponentů zajistil IsoTek EVO3 Aquarius a rozvod proudu pak kabely IsoTek EVO3 Elite a EVO3 Optimum. K signálovému propojení i silovému vedení sloužil kabel Cardas Clear Reflection. Porovnávalo se pak s několika modely Bowers&Wilkins, zejména ale s CM6 S2.

Zejména na kontrabasu Charlieho Hadena v "Noche de Ronda" ("Nocturne" | 2001 | Universal Music | 013 611-2) bylo cítit, že nová generace Twenty se skutečně posunula nejvíce kupředu v basovém projevu. Ten už je velmi jistý a také rychlý. I když díky svému objemu nepojmou Twenty5.22 kontrabas celý, jeho nejhlubší polohy spolu s celkovou váhou tónů a plností zvuku už vám ale dají ochutnat. Kontrola byla velmi slušná (ještě aby ne s takovou elektronikou), bylo také cítit, že transmission line se snaží vší silou předat do prostoru i hutnost nástroje. Brnknutí struny provázelo už ono temné, hluboké zamručení, s dřevitou "příchutí". Celkově nehrají Twenty5.22 nijak tvrdý bas, spíše sází na měkčí, jemnější podání.

Velmi dobře snesou, zdá se, Twenty5.22 i méně audiofilskou nahrávku, jako je "Hallelujah" od René Fleming ("Dark Hope" | 2010 | Mercury | 2739699), kde vokál přeci jen trošku nepříjemně tlačí na pilu. PMC umí předat zvuk hodně naléhavě, hodně energicky a přesto ne vysloveně hrubě - přes ostré sykavky je vokál velmi soustředěný a napjatý, hodně dravý a energický. Přednesu rozhodně neschází transparentnost, slyšíte opravdu hodně detailů a vše pěkně odsýpá a zařezává v až studiové konkrétnosti.

Kovové nástroje jako činely a další perkuse v "Dreaming" z "Live in Berlin" od Art Ensemble of Chicago (West Wind | WW2051) byly opět hodně svižné a hlavně hodně výrazné, objemově i jaksi svou znělostí. Zejména pak činel, kdy každý úder do něj doslova zasvítil prostorem, ač to neprovázel pocit říznutí do ucha nebo tvrdosti - prostě zazněl velký, zřetelný a jasný tón, až překvapivě posazený kupředu. Mohutnější kovové perkuse provází stejný charakter, znělý, až zvonivý, s dlouhým, jasným dozvukem. Jednotlivé údery jsou pak dobře rozlišené a vedené s jistotou a pevností.

Přestože PMC Twenty5.22 nejsou úplně největší, umí poskytnout solidní, byť trochu suše věcnou dynamiku - i "Mefistofela" z Lisztovy "Faustovské symfonie" (1995 | Denon | CO-78826) zvládly reprosoustavy dobře a jistě, skoro máte pocit, že čím hlasitěji hrajete, tím je jim lépe a zkonkrétňují se. Ustojí i opravdu vysoké úrovně, byť úplně popůlnoční šepot jim zase tak vlastní není. Reprosoustavy se svým rychlým přednesem umí vcelku položit do dění a předat do místnosti spousty energie, nástroje jsou sice trochu proporčně menší a zvuku je obecně objemově spíše akorát, nicméně důraz a gradaci skladby zvládají dobře, nahlas pak až působivě dobře.

Pocitově výtečně si sedl charakter PMC s koncertním záznamem "Not too late" Lindsey Buckinghama ("Live at the Bass Performance Hall" | 2008 | Reprise | 9362-49903-1). Ta syrovost a autenticita v jejich podání opravdu funguje. Suché, přesné, jadrné a informativní podání s hodně dopředným tlakem, švihem a energií prostě působí jako "live". Z toho pak plyne i to, že aktivní zvuk si nenechává detaily pro sebe, naopak je artikuluje tak jasně jak se jen dá. Je to i zásluhou elektroniky, ale bylo slyšet už i to, jak daleko má Buckingham zrovna ústa od mikrofonu, jak se jemně při hraní kolébá.

Výtečně pak kreslí Twenty5.22 prostor, respektive výtečně a sugestivně vám předestřou hudební scénu, jednotlivé hudebníky i tichý prostor mezi nimi. V "The Foggy Dew" od The Cheiftains ("The Wide World Over" | 2002 | rcaVictor | 09026639172) měl každý nástroj svou neměnnou pozici i jasné ohraničení, vše pevně a konktréně "posazené na zadku". PMC umí být velmi holografické, navíc jak je vše pevné a konkrétní, nemáte problém si představit hudebníky před sebou. Nedostanete to však zadarmo, Twenty5.22 se mění skoro s každým centimetrem a s každým úhlovým stupněm, o které s nimi pohnete. Jejich citlivost na vzdálenost, natočení a vůbec pozici v místnosti je poměrně velká a rozhodně tak stojí za to věnovat náležitý čas jejich jemnému ladění, protože teprve s pomalou a jemnou péčí zaostříte scénu právě tak, jak má být a tak, aby držela pevně a čitelně v pravolevém i předozadním směru.

A co třeba zvukově průměrná nahrávka, jako je "Song to say goodbye" od Placebo ("Meds" | 2006 | 0602537175369)? Pokud se oprostíte od hledání jakýchkoliv vlastností a budete chtít jen poslouchat, nebudou vám zážitek Twenty5.22 nijak dramaticky komplikovat přílišnou hrubostí, byť dají jasně najevo, kde jsou limity (ty nahrávky, ne ty jejich). Rytmus a pevnost spolu s dravostí pak ženou nahrávku dopředu natolik svižně, že si možná ani pořádně neuvědomíte, zda je někde to či ono zvukově nedobře, podobně jako na koncertě. Oproti minulé generaci hodně dělá i zlepšený důraz a drajv na basech.

Nová generace PMC Twenty5.22 si zaslouží zatleskat za to, kam se posunula - zvuk je výrazně pevnější, energičtější a "koncertnější", dá-li se to tak říct. Pokud máte rádi zvuk, který má švih a "šlape" a pokud máte rádi poměrně vyvážený charakter s příklonem ke studiové přímosti, avšak bez přílišné nekompromisnosti, jsou PMC velmi zajímavé. Mají své nároky jako třeba potřebu opravdu dobré elektroniky, aby se rozehrály, nebo třeba času věnovaného jejich posouvání, otáčení, natáčení a podobně, ovšem to už tak nějak k přesným nástrojům patří. Zejména pro ty (ale ne JEN pro ty), kteří ale rádi reprodukci "osolí" jsou to velmi zajímaví kandidáti na to, jak přenést živou produkci do obývacího pokoje.

MĚŘENÍ - FREKVENČNÍ ODEZVA + IMPEDANCE

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 25 metrů čtverečních, standardním zatlumením kobercem, pěnovými panely a realizovaným akustickým stropem. Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny co nejdále od stěn na koberci.

Protože propad na úrovni 3 000 Hz lze připsat spíše charakteristice místnosti tlumené rozlehlými pěnovými plochami, dá se o Twenty5.22 říct, že jsou velice slušně vyrovnané. Nastupují v klidu na hranici 50 Hz a basové a střední pásmo jsou velmi solidně vyrovnané.

Impedanční křivka (červená) je poměrně divoká a pro tyto PMC rozhodně budete muset zvolit to nejstabilnější a nejenergičtější, co zvládnete koupit - propad až ke 3 ohm pod 50 Hz a dokonce ke 2 ohm na 200 Hz a nad 6 kHz dají zabrat v podstatě jakékoliv audiotechnice, takže byste rozhodně měli lovit v high-endových vodách mezi zesilovači, které umí dodat hodně proudu. Průběh křivky elektrické fáze (černá) se alespoň v basové části drží "přátelských" hodnot, byť řečené stále platí - Twenty5.22 nejsou jednoduché.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [< 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ ✓] | VELKÁ (> 40m2) [ × ]

Kč 87 990,- - oficiální cena

Kč 78 990,- - cena dle "Brexit" ceníku

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ výrazně konkrétnější a hlubší zvuk oproti minulé generaci

+ pěkné podání prostoru

+ čistý, pevný přednes

+ solidní dynamika

ZÁPORY

- vyšší bas energií trochu upozaďuje nižší basy

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Luxusní Elektronika | www.l-e.cz 

fSdílet

Tweet