Stále zajímavý, nebo již patřící minulosti? Dnes vám přinášíme spíše subjektivní pohled na zajímavý stroj než regulérní test, ale s o to větším nadšením chceme k Akai přistoupit.
Přístroj, který se zde chystám popisovat, se nazývá cívkový, neboli kotoučový magnetofon. Možná se najdou mezi čtenáři tací ptající se ,,Proč cívkáč a ne např. MP3 či digitální zesilovač?''. Důvod je jednoduchý. Pokud se v následujících řádcích máme zaobírat kvalitní technikou či jediným přístrojem třeba i z minuleho století, musíme si uvědomit, že právě minulé století dalo světu ty nejkvalitnější a mnohdy dodnes nepřekonané přístroje nejen v oblasti Hi-Fi. Tím nechci říci, že koncem minulého století skončila výroby kvalitní elektroniky. To v žádném případě. Jen si myslím, že rozhodně není na škodu si nějaké, dnes již raritní, ale stále vysoce kvalitní přístroje přinejmenším připomenout a uvědomit si, že minulost mnohdy nemusí nutně znamenat krok zpět či horší kvalitu. Mnohdy je to k překvapení všech právě naopak. A navíc - jsou stále krásné!
Tohle všechno se týká i zde popisovaného cívkového magnetofonu proslulé značky Akai s továrním označením GX–620. Tento přístroj se začal vyrábět roku 1980 a jeho někdejší cena byla v přepočtu kolem 50 000 Kč. Jedná se o třímotorový, čtyřstopý přístroj osazený třemi hlavami. A jak už název sám napovídá, každá z nich je typu gx (glass and xtail), tedy jak přehrávací, tak i mazací a nahrávací. Toto je specialitou magnetofonů značky Akai. Hlavy mají díky tomuto složení v podstatě „neomezenou životnost'' a mezi znalci jsou považovány za v zásadě nezničitelné! Mnoho nadšenců si tedy pořídí nejraději „kotoučák“ Akai, protože minimálně ve stavu jeho hlav mohou mít naprostou jistotu. Přístroj má 2 standardní rychlosti posuvu pásku, a to 3,3 ips (9,5 cm/s) a 7,1 ips (19 cm/s). Maximální průměr cívek je 26,5 cm. Podle průměru cívky můžeme na přístroji vybrat tzv. Reel Size (velikost cívky) 7in (18cm) nebo 10in (26,5cm). Toto nastavení zajistí lepší uchycení a optimální přítlačnou sílu pásku v dráze s hlavami, tudíž správné přehrávání i nahrávání.
Kotouč je dále vybaven funkcí Monitor, tedy přepínáním mezi Tape (magnetofon) nebo Source (zdroj signálu např. pro nahrávku). Toto nám mimo jiné umožňuje poslech tzv. před a za hlavou, tj. kontrolu signálu jak na vstupu, tak i kvalitu a úroveň výsledného signálu pro nahrávku. Úroveň signálu či nahrávky ukazují dva krásné ručičkové indikátory, neboli VU Metery (Peak Levels), rozděleny jsou zvlášť pro Right (pravý) a Left (levý) mono signál, dohromady tvořící stereo. Úroveň signálu lze nastavit pomocí dvou otočných potenciometrů pro zdroj Line In (signál ze zesilovače), nebo Mic (mikrofon). Oba jsou dále rozděleny pro pravý a levý kanál, takže je nám umožněno nastavit každý kanál zvlášť a co nejpřesněji. Úroveň záznamu je vyznačena od -20db do +5db, přičemž od 0db je pole vyznačeno červeně. Ideální úroveň nahrávky je okolo 0db do maximálně +3db, do nichž se však dostáváme co nejméně nahráváním nejhlubších tónů dané nahrávky. Na přístroj lze nahrát i Mono a to poté, kdy na tlačítkách funkce Track Selector zapneme jen jeden z nich, a to Right nebo Left mono kanál, přičemž samozřejmě nahráváme do obou kanálů, ale mono. Přístroj sám má dva vstupy Mic (R a L) pro mikrofony. Nad těmito vstupy a potenciometry jsou umístěny v nečinném stavu leskle černá, po zapnutí však různě barevné tlačítka ovládající posuv, nahrávání, pauzu a přetáčení pásku. A překvapivě v kontextu moderní techniky nemá přístroj například ani funkci autorevers.
Kromě toho má Akai, jak je ostatně nejen těchto přístrojů zvykem, mechanické počítadlo, které nám udává pozici pásku v číselných hodnotách 0000-9999. Podle čísla si lze tedy přetočit jednotlivou část nahrávky atd. Pro orientaci při nahrávání na pásek nepostradatelná záležitost usnadňující práci. Počítadlo je elegantně umístěno vedle továrního označení magnetofonu na části se všemi GX hlavami. Potenciometr pro ovládání hlasitosti pro sluchátkový výstup je umístěn pod tlačítkem Power, které nám přístroj napájí v rozmezí 220-240V při 50hz (nedá se změnit na 60Hz).
V zadní části jsou konektory na dva kanály Line In pro stereo nahrávání a pro stereo poslech dva kanály Line Out. Jde o klasické cinche. Je zde samozřejmě i zdířka pro napájecí šňůru, která je trochu nezvykle v horní části přístroje.
Dále Akai umožňuje lepší nastavení předmagnetizace pro dva druhy pásku,a to pro typy Low Noise (základní typ pásku, např. Basf LH, Maxell UD) a Wide Range (profesionální typy, např. Scotch, Ampex 499 GM). I když GX–620 nespadá do kategorie profi přístrojů jako je Revox nebo Tascam, lze na něm použít i již zmíněné profi pásky a výsledek je famózní! Většina odborníků však doporučuje pásky základního typu, především značek Basf, Maxell nebo Agfa, ale rozhodně to není pravidlo. Sám jsem nahrál právě na Ampex 499 Gold Grand Master a zvuk je opravdu výborný!
A dostáváme se k asi nejpodstatnějšímu důvodu, kvůli kterému si ho i dnes, v době komprimovaných formátů hudby, ještě někdo pořídí. A tím je jeho zvuk!
Frekvenční rozsah přístroje Akai GX–620 je při rychlosti 9,5 cm/s 30 - 19 000 Hz a při rychlosti 19 cm/s 30 - 26 000 Hz. Dynamika je u rychlosti 9,5 cm/s 60 dB, při rychlosti 19 cm/s 62 dB. Jak je u analogových zdrojů hudebního signálu zvykem, zvuk je příjemně barevný, měkounký a lahodící našim uším. Žádné otravné a nepříjemné cinkání a bouchání... Vše je prostě tak, jak má být, jak to cítíte a chcete! Tento fakt je dán určitým – tolik nepopulárním – zkreslením signálu, který je nahrán na pásek, neboť magnetický záznam má určité spektrum signálu prostě zkreslené. CD nebo jiné digitální medium tuto vlastnost nemá, avšak má jiný problém a tím je jeho neschopnost zaznamenat zdroj signálu tak věrohodně a přesně, jaký ve skutečnosti je. Díky převedení signálu do digitální podoby jedniček a nul je to prakticky nemožné, ale to je na rozbor v naprosto jiném typu článku od povolanějších. Zvuk je sice nezkreslený, ale zároveň se stává nepříjemně „přesným, necitlivým a vyčištěným“, jaksi prostě až příliš digitálním. Tóny jsou pak ploché a mohou působit až plechově. A to je zásadní chyba, která byla snad poprvé v rámci digitálního záznamu úspěšně eliminována formátem SACD, i když klasická LP a cívky jsou stále lepší a (nejen) u mě osobně naprosto nepřekonatelné.
Pokud nahrajeme cokoliv na pás z digitálního zdroje, budeme přinejmenším mile překvapeni. Mnohem pravděpodobněji se nám ale stane, že budeme dlouhé chvíle s otevřenými ústy nevěřícně pozorovat otáčející se cívky na nádherném stroji a v hlavě budeme mít jen jednou myšlenku, nad kterou budeme neustále přemýšlet. Budeme se totiž sami sebe ptát, kde že se ten úžasný a neznámý zvuk vzal a jak je tohle všechno vlastně možné u zařízení této cenové kategorie?! Pro toho, kdo nic podobného ještě neslyšel, to může být opravdový šok. Záznam je náhle barevnější, teplejší a celkový dojem z poslechu je příjemnější a opravdovější. I když jistě budou i tací, kterým se zvuk líbit nebude…
Zvukové parametry přístroje jsou i na dnešní dobu, tj. po více jak 20ti letech, výborné a stále srovnatelné se špičkovou technikou mnohdy i z kategorie poloprofi či profi. Zvuk nahrávky, kterou si myslíme, že již dokonale známe a tudíž nás už nic nemůže překvapit, je náhle jiný... To, co bylo doteď v pozadí a jakoby na doladění celkového dojmu a zážitku z nahrávky, je náhle zřetelnější a výraznější, máme pocit, že slyšíme úplně nové věci, o kterých jsme dosud ani nevěděli. Reprodukce z pásku má snahu mnohem detailněji vykreslit všechny přednosti hudby, která je nám z jakéhokoliv důvodu blízká - a ostatně nejenom té J. Vše „vylézá“ na povrch a stává se tak hmatatelnější a opravdovější. I když je zde přítomný šum, který někomu může přijít na obtíž, tak je to vlastně to, co dokresluje celkovou atmosféru... A bez něj by to po pravdě bylo tak nějak neúplné, prázdné, ploché… Prostě bez duše! Navíc je slyšet jen v pauzách mezi skladbami a rozhodně to není nijak tragické, ba naopak. Je to decentní analogový kaz, který je ale pro uši (až na některé výjimečné páry slechů) příjemný.
V neposlední řadě stojí za tímto sluchovým prožitkem i vjem zrakový, neboť i pohled na úžasný stroj a otáčející se kotouče je doslova parádní! Kromě zvuku, který přístroj vynáší vysoko do nebes audiovizuální techniky, nelze opomenout jeho vzhled. Akai GX-620, se svou úctyhodnou hmotností 17,6 Kg, se řadí podle mnohých k vůbec nejhezčím cívkovým magnetofonům, které byly kdy vyrobeny. A proto, i když nespadá do kategorie profesionálních přístrojů, je o něj stále zájem nejen díky jeho reprodukci, ale i díky designové stránce věci, která ho činí nesmrtelně přitažlivým a i po tolika letech dokazuje, že přístroj, který se opravdu povede, může sloužit i jako ozdoba místnosti a kus nábytku. Je škoda, že v dnešní době, která chrlí mnoho ne zrovna zvukově a vzhledově povedených strojů, toto již dávno není pravidlem.
Protože dobrá elektronika nemusí nutně jen sloužit, může totiž i zdobit a těšit tak srdce nejen přes uši, ale i oči…
