Thomas Fischer je hlavou malé německé manufaktury na reprosoustavy s unikátními břidlicovými ozvučnicemi. Jejich produkty jsou z vod ryzího high endu a tomu, jak "mrtvá" ozvučnice zklidní celkovou reprodukci neuvěříte, dokud to sami nezažijete. Povídal jsem si s Thomasem Fischerem a jeho paní při příležitosti představení nového (a skvělého...) modelu na výstavě v Mnichově.
DB: Co Vás přivedlo až k výrobě high endu?
TF: Začal jsem v roce 1981, měl jsem rád hudbu, ale dal jsem si vnitřně za cíl udělat něco, co nikdo nezvládl. Skutečně nerezonující ozvučnici. Protože ozvučnice přeci není nástroj, není to instrument, který má zabarvovat a vytvářet nové zvuky. Je to jenom schránka.
DB: Proč jste nakonec skončil u břidlice a ne třeba mramoru, betonu, hliníku a jiných?
TF: Ale já jsem je všechny vyzkoušel! Zkoušel jsem spoustu materiálů. Třeba mramor se velmi špatně zpracovává, zato břidlice je vlastně měkká, poddajná, ale díky svým vrstvám velice odolná.
DB: Vyvíjíte si všechny součásti reprosoustav sami pod jednou střechou jako tak malá firma?
TF: Samozřejmě děláme kompletně celé kabinety, to je jasné. Jinak si vybíráme z katalogů SEAS a ScanSpeak. Naše velké reprosoustavy mají měniče, které nám na zakázku produkuje jeden německý výrobce. Děláme si ale jinak všechno, každý kus je originál, dělaný podle specifikací a potřeb našich zákazníků.
DB: Jak dlouho asi tak trvá, než vymyslíte a zrealizujete nový model?
TF: To záleží... Většinou tak půl roku až rok a půl. Ale třeba 770ky trvaly jen chvíli, stavěli jsme na známých řešeních a osvědčených koncepcích.
DB: A jak dlouho pak trvá jednu takovou reprosoustavu vyrobit?
TF: Víte, naše společnost zaměstnává jenom čtyři lidi. Záleží to vždycky na velikosti reprosoustav, ale v průměru dokážeme vyrobit zhruba 20 párů za měsíc. Takže asi tak jeden den na jeden pár.
DB: Plánujete v budoucnu uvést nějaké inovace? Třeba aktivní reprosoustavy nebo třeba i celé systémy?
TF: Ne, kdepak.Chceme zůstat jen u reprosoustav. Už tak děláme některé produkty i pro jiné velmi známé značky, třeba pro Transrotor. Máme práce dost...
DB: Takže se nesvezete ani na vlně aktivních reprosoustav?
TF: My jsem už ale aktivní reprosoustavy dělali. Už se nám do toho moc nechce. Máme svůj styl a filozofii a chceme jí držet, není důvod jí měnit. Ale nikdy neříkej nikdy, jak se říká. Přemýšlíme i nad touhle možností, protože příští model bude zase menší, asi jako SN/SL 70. Tam by podobná koncepce mohla dávat smysl.
DB: Takže se nedá očekávat něco výrazně "jiného"?
TF: Ne, nechceme se odchýlit od svého zvukového podání. Nemáme potřebu dělat moderní obrovské bedny s velkým zvukem pro americký a asijský trh. Chceme si zachovat svou identitu.
DB: Mockrát díky za rozhovor!
