Anglická firma Rega byla založena v roce 1973 a přestože to tak Roy Gandy, vzděláním mechanický inženýr s vlastně malým vztahem k hi-fi, ale velkou vášní pro objevování technických řešení (což je u majitele hi-fi výrobce celkem ojedinělý pohled na věc), tak úplně nechtěl, začala se věnovat výrobě gramofonů, gramofonových ramének a dnes je jedním ze synonym, když se řekne „anglický gramofon“. Dokonce ani ve stínu všeobjímajícího Pro-Ject Rega neztratila svůj glanc v oblasti dostupných gramofonů, její portfolio nicméně sahá o hodně výš, než k „dostupným“.

Jedním z důkazů jest třeba model Planar 8, který vznikl ve stejném roce a na podobných filozofických základech jako ultra nekompromisní (a ultra drahá) specialita Naiad. V katalogu firmy je Planar 8 druhým nejvyšším modelem a nejlevnějším, který nesází na klasický koncept s velkou obdélníkovou základnou, která je jakýmsi moderním gramofonovým standardem.

U Planar 8 se u Regy rozhodli jít vlastní cestou – a to dokonale. Vzhled Planar 8 se poměrně těžko popisuje. Dominuje mu klasicky působící talíř, dojem z něj se ovšem změní při bližším pohledu nebo sundání filcové podložky. Talíř je vyroben ze tří skleněných vrstev a pro Regu ho dělá jedna z předních britských sklářských společností a to ze dvou druhů skla Pilkington. Talíř byl vyroben tak, aby většina váhy byla rozložena po okrajích, čímž se snáze udržují konstantní otáčky a přitom uprostřed nevzniká nadměrná námaha pro ložisko.

V čem se každopádně Planar 8 liší velice od v podstatě všech svých konkurentů, to je použití ultra lehké základny (běžně spojujeme naopak základnu gramofonu s maximální vahou, v níž se tlumí nežádoucí energie). Základna má nepravidelný tvar, tvořený jakýmisi žebry, v každém rohu se pak nachází nožička. Jádro těchto profilů je z polyuretanové pěny Tancast 8 (původně vyvinuté pro letecký průmysl), sendvičovou konstrukci nahoře a dole lemují vrstvy pevného laminátu. Základna je tak opravdu mimořádně lehká.

Přestože nepůsobí konstrukce přes svou minimální váhu nijak křehce, je mezi ložiskem talíře a montážní plochou raménka použito výztuhové žebro s kovovým povrchem. Tato výztuha je vyrobena z fenolové pryskyřice a aby i její masa byla snížena na nutné minimum, jsou v ní vyfrézované velké otvory.

U Planar 8 byl zvolen pohon klasickým řemínkem přes kovový subtalíř. Motor je spolu s mosazným ložiskem součástí střední části šasi. Motor pracuje s napětím 24 V, jde o synchronní motor, jehož konstrukce se soustředí na minimalizaci vibrací a to třeba i díky technice montáže zespodu.

Přenos energie probíhá přes dvojitý řemínek EBLT – Rega říká, že několik let vyvíjela vhodné složení gumy spolu s profesionálními chemiky. Rega nakonec vyvinula i vlastní výrobní zařízení, takže řemínek je perfektně kulatý a má minimální tolerance co do tloušťky i pružnosti, což zajišťuje stabilní otáčky.

Zajímavostí je vyvedení napájecího zdroje do externího boxu. Napájecí zdroj Neo používá DSP z modelu RP10, který generuje stabilní signál díky přesnému krystalu a tím udržuje naprosto přesné otáčky motoru. Nepřesnost generované napájecí sinusoidy je prý pod 0,15%.

Gramofon je osazený firemním raménkem RB880. To je založeno na kombinaci hliníku a nerezové oceli. Ložisko raménka je vyrobeno s přesností na tisíciny milimetru, ukotvení pak – dle slov Regy – pracuje s naprosto nulovou tolerancí. Raménko je přímé a tvoří jej hliníková trubička.

Že gramofon, který svou nepravidelností zabírá prostor 42 x 31,5 cm (š x h), je opravdu lehoučký, to potvrzuje údaj v kolonce hmotnosti – pouhých 4,2 kg, z čeho většina padá na vrub skleněnému talíři.

Gramofon dorazil k testu s přenoskou Ania, čtvrtou nejvyšší přenoskou v nabídce těchto Angličanů. Přenoska se nachází v těle z polyfenyl sulfátu, které je z boků kryté průhledným akrylem a výrobní proces zajišťuje tolerance v řádu mikronů (tisícin milimetru). Díky tomu je moc pěkně vidět na ručně navíjenou mikrocívku i neodymové magnety. Přenoska je na hlavičku raménka připevněna firemním tříbodovým systémem. Díky tomu se automaticky nastaví přesah, raménko vám jednoduše nedovolí přenosku namontovat špatně.

Stopu na elpíčkách čte hliníková chvějka s hrotem eliptického tvaru. Rega udává optimální přítlak 1,75 – 2 gramy. Impedance činí 100 ohm na vstupu a 10 ohm na výstupu, výstupní napětí 350 mV patří mezi ty nižší. Separace kanálů 29 dB je férový standard. Výrobce doporučuje nastavit na phono předzesilovači kapacitu 1 000 pF.

Gramofon Rega P8 s přenoskou Ania jsme zkoušeli v redakčním prostředí a to proti VPI Scout s raménkem Jelco SA-250 a přenoskou Hana EH, kde jsou otáčky hlídány elektronicky přes VPI ADS. Poslouchalo se přes Norma Revo IPA-140, Grandinote Celio (jako alternativa bylo phono Rega Aria), ale i Grandinote Shinai a to na Harbeth Monitor 30 a Xavian Quarta.

Je to vlastně až trochu překvapující v kontrastu k tak křehké konstrukci, ale P8 dokázal (rozhodně i zásluhou pěkné přenosky) skutečně nádherný kontrabas, který Charlie Haden rozdrnkává v „My old flame“ („Last Dance“ | 2014 | ECM | ECM 2399). Basové tóny byly hutné, krásně zakulacené a poddajné, bez pocitu dominujícího zastoupení a přesto bohaté, „správně“ plné a výrazné. Přenoska dokáže také velmi pěkně definovat kontury tónů, oddělit je a zvuk gramofonu je přesný, čistý – už je to opravdu kultivovaný analog.

Zpěv LP v její „Muddy Waters“ („Lost on you“ | 2017 | Vagrant | 538284881) byl maličko hebčí, nicméně jinak byste nepoznali, že posloucháte gramofon. Rozlišení, otevřenost a transparentnost jsou vynikající. Zvuk P8 s touto přenoskou se nemusí snažit prosadit nějakou expresivitou, hudba doslova „vytéká“ svou vlastní gravitací a prokreslení je velmi přirozené, autentické. Nebýt oné lehounké měkkosti a pružnosti zvuku, kterou u digitálních zdrojů necítíte, neměli byste potuchy, že hraje vinylová deska se všemi svými teoretickými technickými limity. Je to překrásně snadno poslouchatelný zvukový charakter, ovšem již s opravdu high-endovým rozlišením.

Zcela odlišný konstrukční přístup, než ten tradiční, sázející na masu hmoty, otevřel překvapující množství detailů také u činelů a dalších vysokých tónů v „Joni“ Mathiase Eicka („Skala“ | 2011 | ECM | ECM 2187). Opět se gramofon nijak nepodbízel, jeho zvuk byl bez lesků, bez efektů, přesto ale jasný a živý, energický a svižný, znějící s lehkostí a chutí. Zejména pocit rychlosti je na gramofon velmi neobvyklý, ale velmi příjemný – zvuk činelů zurčí jako svěží letní potůček, separace jednotlivých cinknutí je excelentní a přesto je přednes spíše decentní a učesaný, netlačí na pilu; i tak nicméně zůstává energie výšek proporčně zcela v pořádku, napříč pásmy nic nezapadá, ani se nic neprosazuje na úkor ostatního.

Když už jsme nakousli téma energie, gramofonové sestavy často nemají tu průbojnost a důraznost, jakou nabízí moderní digitální zdroje – Planar 8 nicméně dodal velkým bubnům v úvodu „Lion in winter“ od Bee Gees („Trafalgar“ | 1971 | MFSL | MFSL 1-263) skvělý pocit velikosti, robustnosti a schopnost „dýchat“ s každým úderem paličky na velkou blánu. Cítíte nejen ten přímý impakt, ale i to „puf“ po něm, jak se pohne zvuková masa. Už při nízké hlasitosti dokázala Rega vystihnout dynamické kontrasty, s nárůstem hlasitosti (a tedy mimo jiné i vibrací) se jistota reprodukce nikterak nemění, gramofon je nenápadně sebevědomý a velmi důstojný.

Největší silou Planar 8 je to, jak snadno a vlastně až graciézně v kombinaci s Ania MC nabízí hudbu prokreslenou, otevřenou a „normální“ po všech stránkách (což je znak opravdového high-endu). Na všemožné zvuky bohatá „Modul 60“ od Nik Bärtsch’s Ronin („Awase“ | 2018 | ECM | ECM 2603) byla skvostně artikulovaná od pevného, pružícího basu, přes velký, komplexní klavír s jasně slyšitelným klapnutím klaviatury u každého tónu až po činely s košatými, opravdu dlouhými dozvuky. Přitom ale zůstává zvuk velmi uvolněný, samozřejmý, naprosto nenásilný a jednoduchý v tom nejlepším slova smyslu. Můžete bez jakékoliv únavy z přemíry analytičnosti (a přesto s velmi analytickým podáním detailů) poslouchat celý den.

Pevné a informativní zvukové podání nabízí jako „bonus“ také moc hezkou stereo scénu, na poměry analogové scény byla „There is a kingdom“ Nicka Cavea („Boatman’s Call“ | 2011 | Mute | LPSEEDS10) skutečně vzorově vzdušná, široká, s nástroji luxusně lokalizovanými a oddělenými od sebe naprosto přesvědčivou mezerou, takže vnímáte, kde jeden končí a další začíná. Vokál je posazený přirozeně a kýženě do popředí, celá scéna přehledná a vlastně bez možnosti reálných připomínek, všechno je jak má být.

Zvuk Planar 8 se nijak nedere kupředu, naopak je spíše klidněji plynoucí, navzdory tomu ale i (místy) živější „Child in Time“ od Deep Purple („In Rock“ | 2016 | Harvest | 0825646035083) měla pěkný drajv a rytmus. Poslech si užijete hlavně díky parádní organizaci reprodukce a celkovému pocitu dynamické živosti, než že by šlo o dopředný „rockový“ tlak a vyslovený tah na bránu. Nicméně pevná, konkrétní forma, pečlivé podání detailů a celkově přirozené, strašně snadno čitelné podání vám dá možnost prožít vlastně libovolnou nahrávku.

Gramofon Rega Planar 8 s externím napájecím zdrojem a přenoskou Ania MC se může na papíře jevit jako „za hodně peněz málo materiálu“, což je trochu proti takovému tomu intuitivnímu chápání toho, co je ve světě gramofonů dobře. Leč, jak se ukazuje, experiment Regy s velmi odlišnou konstrukcí se vyplatil – proti podobně drahým konkurentům, sázejícím právě na hmotu, můžeme-li soudit, působí Planar 8 živějším, ale i detailnějším dojmem a ať už je to jak chce, osazená přenoska bude na atypickém šasi mít vždy parádní klid na vyniknutí. To platí i pro firemní Ania MC, která prokázala schopnost výtečného rozlišení a pěkné dynamiky. Jako set je Planar 8 s přenoskou Ania MC rozhodně kandidát na stupně vítězů z pohledu kvality zvuku do 100 000,- Kč. Tohle je excelentní nástroj pro vyznavače vinylů.

Kč 75 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ elegantní moderní design

+ mimořádně čisté zvukové podání

+ lehkost, vzdušnost reprodukce

+ rozlišení

ZÁPORY

- řešení protiprachového krytu je účelné, ne hezké

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: AV Integra | www.avintegra.cz 

fSdílet

Tweet