Prakticky rodinná a v porovnání se svým velkým renomé stále poměrně malá japonská firmička Rotel poslední dobou inovuje své produktové portfolio nikoliv snad výrazným uváděním nových modelů, ale spíše oprašováním a dolaďováním stávajících konstrukcí – ty poznáte podle přídomku MKII. Změna se dotkla i jednoho z nejzákladnějších modelů, integrovaného zesilovače A11MKII.

Štíhlý profil zesilovače je esencí designového ducha značky, v centru čelního panelu ční poměrně velký otočný ovladač hlasitosti, vlevo od něj najdete jeho menší variace pro regulaci výšek, basů (oboje +/- 6 dB a to na 100, potažmo 10 000 Hz) a vyvážení kanálů, dále pak ještě oko přijímače signálu dálkového ovládání, výstup na sluchátka a spínací tlačítko, vpravo zase sedmičku tlačítek pro přímou volbu vstupů.

Zadní panel nabízí pohled na konzervativně pojatou, leč širokou konektivitu. Jsou tu tři linkové cinchové vstupy, další pár cinchů pro gramofony s MM přenoskami, dále digitální sekce s optikou, koaxem a anténkou Bluetooth rozhraní a ještě o kousek dál vpravo šoupátko, ovlivňující chování z pohledu spotřeby – můžete automatické vypínání deaktivovat, aktivovat nebo nechat zesilovač spínat ve chvíli, kdy detekuje signál na vstupech. Úplně vpravo je krom napájecí zásuvky standardní sada reproduktorových terminálů, dvojice 3,5 mm jacků pro napěťové spouštění dalších komponentů a stejný konektor, sloužící pro servisní účely.

Pro firmu typická je i vnitřní konstrukce. Začíná robustním toroidním transformátorem vlastní výroby a končí výběrovými tranzistory, poskytujícími 50 Wattů do 8 ohm ve třídě A/B. Digitální sféru obhospodařuje D/A převodník Texas Instruments PCM5102A s rozlišením 32 bit / 384 kHz (což dalece přesahuje limity definované optickým a koaxiálním konektorem, neřkuli Bluetooth s aptX HD a AAC protokoly). Oproti designu A11 Tribute z hlavy legendárního Kena Ishiwaty se změnilo 22 součástek a to právě jen v digitálním modulu.

Rotel je tradičně štědrý v komunikaci technických parametrů a tak se krom již zmíněného výstupního výkonu dočtete o 65 Wattech do 4 ohmové zátěže, celkovém harmonickém zkreslení pod 0,03%, pracovním rozsahu zesilovače 10 – 100 000 Hz (-0,5 / + 0,05 dB) nebo odstupu signálu a šumu přes 90 dB. Japonci též specifikují tlumící faktor a to hodnotou 120.

Rozměry šasi jsou 43 cm na šířku, 34,7 cm do hloubky a 7,3 cm na výšku, celé zařízení váží 6,8 kg.

A11MKII jsme měli možnost poslouchat primárně v rámci dostupné sestavy v menší místnosti – hrál s Fischer&Fischer SN-70 a EverSolo DMP-A6 nebo Cambridge CXC, porovnáván pak byl s Cambridge CXA81 a to zejména na kabeláži Dynamique Audio Horizon 2. Více o sestavě najdete v rozpisu v pravém sloupci -->.

„Swoon“ skladatelky a zpěvačky skupiny Frou Frou Imogen Heap („Ellipse“ | 2009 | SONY | 884977078220) má moderní popový bas, zvýrazněný, nebojácný a docela energický. Rotel jej podává příjemně a kultivovaně, ovšem komorněji, v decentní, nijak ovšem výrazně průbojné podobě. Váha i rychlost jsou klidnější, nicméně už lze říct, že zesilovač udrží pocit jisté naplněnosti a se svou trochu měkčí uvolněností a dotekem vřelosti vytváří hezký základ, který nepřeteče ani při vyšší hlasitosti nebo třeba s většími reprosoustavami do přebytku. Je to vlastně audiofilský přístup.

Zpěv Zuzany Smatanové i poměrně zblízka sejmutá akustická kytara v „Otcovi…“ („ECHO“ | 2018 | Pandora | 8588006725896) znějí maličko jemnějším, hebčím stylem, potenciálně ostřejší projevy typu sykavek nebo kovový říz strun jsou trochu hladší – ne hůře čitelné, avšak zcela neagresivní, ukázněné. Zesilovač nemá uspěchaný projev, ovšem přes jistou nenápadnost a úplnou nekřiklavost zvuku je přehlednost a srozumitelnost solidní. Nejde o intenzivní analýzu signálu a jeho vystavění pod světlo dokonalé techniky, Rotel sází – možná v kontextu odkazu Kena Ishiwaty – na příjemnou organičnost.

Ani cinkot v jazzové „Alife“ Brad Mehldau Trio („Day is Done“ | 2005 | nonesuch | 0075597991024) není kdovíjak zářivý nebo efektně pronikavý. Rozlišení je v kontextu dané třídy dobré, bezproblémové a to i když nemůžete říct, že by Rotel modeloval a udržoval zacinkání až k jeho nejzazšímu doznění – ale činel prostě cinkne, bez nějakých okolků, efektů či přimýšlení. I díky tomu celý projev působí homogenně a kultivovaně.

„Lepidlo“ slovenské zpěvačky Katarzie („Antigona“ | 2018 | Sinko Records | SR0114) je skladba dynamicky poměrně napumpovaná, Rotel k ní pak přistupuje stále bez snahy o efekt – dobře, byť se spíše odpovídajícím, než fascinujícím smyslem pro dramatickou energii, podrží i hluboké elektronické spodky, ovšem podlahu pod vámi neroztřese. Je to veskrze úpravný japonský zvukový model, objem je adekvátní celkové pozici zesilovače a kontrola dostatečně jistá. Nicméně A11MKII dozajista patří mezi klidnější zesilovače se střídmějším, nenabušeným projevem.

Že v obvodech Rotelu však už dřímá opravdový kus hi-fi, to ukáže rychlá a proměnlivá „Beltway Bandits“ Franka Zappy („Jazz from Hell“ | 1986 | Universal | 0824302387528). A11MKII nemá sklony k techničnosti nebo analytičnosti a přesto už se nezdá, že by se jednotlivé nástrojové linky a jejich zhutněné nápady někde překrývaly – obrázek skladby je slušně urovnaný a hudba má takovou klouzavou a neagresivní formu, v níž se můžete beze spěchu zorientovat. Rotel nevypichuje mikrodetaily nebo nestaví na odiv nějaké jednotlivosti, v homogenním celku je ale všechno, co by tam za necelých dvacet tisícovek být mělo, to zase úplně bez problémů.

Zesilovač se neztratí ani v komplexnějších, přesněji možná náročnějších hudebních momentech, jaké servíruje třeba Emerson String Quartet ve skladbě Carla Nielsena „Ved en ung kunstners baare“ („Intimate Voices“ | 2007 | Deutsche Grammophon | B0006340-02). Udržet čtveřici akustických nástrojů na správné místě je zdánlivě jednoduchá disciplína, ovšem reálně na prostoru dobře poznáte, jak sebejistý zesilovač je. A přestože A11MKII určitě hraje v klidu a zdánlivě snad až opatrněji, jeho stereofonní obraz má v pravolevé ose rozumnou šířku a opět nemáte pocit, že by nástroje byly přeskládány přes sebe, mají své místo, i když měkčeji ohraničené. A celková přehlednost je „prostě hi-fi“.

Jakkoliv pak má Rotel A11MKII svou vlastní vizi toho, jak má hudba znít, je to vize komfortní, příjemně poslouchatelná a naprosto neúnavná, ať už hrajete tišeji, běžně nebo mírně hlasitěji, krom hlasitostních extrémů nemá zesilovač problém udržet až jistou eleganci a „klídek“ v „Too Much Heaven“ v přezpívané verzi Jordan Hill („Jordan Hill“ | 1995 | Atlantic | 7567-82849-2). Je to takový milý zvuk, vlastně nemá žádnou slabinu (v kontextu ceny) a navíc se vás nesnaží mermomocí upoutat nějakým efektem, zdůrazněním nebo třeba vyvěrající energií. Ne, je to (v dobrém slova smyslu) úsporný a decentní zvukový projev.

Štíhlý integrovaný zesilovač Rotel A11MKII je tím, co by se dalo patrně nejlépe definovat jako základní hi-fi – ovšem v tom kontextu, kdy to neznamená „nějak to hraje“, ale „hraje to dobře“. Je to zesilovač víceméně univerzálně vybavený, jeho D/A převodník poslouží odpovídajícím zdrojům signálu, byť samozřejmě externí řešení může být kvalitnější, sáhnete-li po nějakém mírně lepším DACu / streameru. A11MKII má svůj styl, je to uhlazenější a klidnější zvuk pro ty, kdo nechtějí spěchat, ale věnovat se své hudbě. Zesilovač hraje příjemně a decentně, představuje v praktickém a finančně smysluplném formátu řešení pro milovníky nepřehnaného a japonsky umírněného stylu, kteří chtějí v klidu a bez excesů (extrémní hlasitosti nebo zdůraznění některých „hezkých“ částí pásma, kupříkladu) poslouchat svou hudební sbírku apod. Jinými slovy, jde o fér řešení za férové peníze.

Kč 19 000,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ za rozumnou cenu všestranný dostupný zesilovač

+ klasický zvuk Rotel

+ v rámci své kategorie bezproblémově čistý a plný

+ bytelná konstrukce

ZÁPORY

- při nejtišších úrovních je lehce slyšet chod regulace hlasitosti

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: BaSys CS | www.basys.cz 

fSdílet

Tweet