Smysl našich životů je jasný, k co nej- nej- hardwaru (HiFi systém - ty nejlepší kousky jsou pro 99% nezaplatitelné) si pořídit ten nejlepší software (hudbu - ta je sice občas taky pěkně drahá, ale i ty nejaudiofilštější nejextrémnější varianty jsou pro většinu zaplatitelné - i když to zabolí). Pravidelným tvůrcem těch opravdu výjimečných (dnešním produktem je číslo 127) je britský ultimativní audiofilský label The Electric Recording Company
Byť jde vždy o limitované (300 až 350 kusové) série, ani vpravdě trochu "šílená" cena nezabrání většinou okamžitému vyprodání celého nákladu (s příplatkem pak často lze pořídit z 2. ruky). Je v zásadě jedno jestli znáte nahrávku a máte rádi klasiku, tohle za poslech a poznání stojí - koncem tohoto měsíce vyjde – True Mono LP katalogové číslo: ERC127, v nákladu 300 ks a jako obvykle - společnost ERC v budoucnu neprovede žádné další vydání tohoto titulu.
Album původně vydané Léta Páně 1956 u vydavatelství Columbia, obsahuje 2 nahrávky (duet sólových houslí a / za doprodovdu klavíru) tehdejšího génia Paganiniho a Stradivariho nástroje, v Oděse narozeného houslisty židovského původu Davida (Fjodoroviče) Oistracha (Давид Фёдорович Ойстрах 1908 - 1974 v Amsterdamu, infarkt po koncertě) ve dvou zajímavých skladbičkách. Tartiniho "ďábelské" (přes jednoduchou strukturu skladby ji dokonale zvládne zahrát snad jen Ďábel - a pár vyvolených Bohem nadaných, jako David Oistrach) Ďáblův trylek a Mozartově houslové sonátě B dur, K. 454 (složil ji pro italskou houslistku a kytaristku... ale nechme mluvit Wolfganga Amadea - z jeho doopisu otci kde napsal: „Máme tu slavnou Reginu Strinasacchi z Mantovy, velmi dobrou houslistku. Má velký vkus a cit pro hru. Právě teď skládám sonátu, kterou společně zahrajeme ve čtvrtek na jejím koncertě v divadle.“. A tak 29. dubna 1784 proběhl její koncert pro císaře Svaté říše římské Josefa II., s Mozartem za klavírem kde sonátu debutovali. Známá historika o to, že geniální Amadeus svou klavírní část nestihl přepsat do not a měl ji jen v hlavě (notový zápis měla jen Regina) hrál bez notového zápisu - se týká právě této skladby.
Giuseppe Tartini (1692 – 1770) byl italský skladatel, houslista a přední osobnost barokní éry. Narodil se v Piranu v Benátské republice (Piran je dnes součástí Slovinska). Tartini byl plodným skladatelem, složil přes 100 skladeb pro housle, většinu tvořily houslové koncerty. Mezi všemi jeho díly vyniká Sonáta Il trillo del diavolo dnes běžně známá jako Devil's Trill Sonata, česky - Ďáblův trylek. Je to jak díky pozoruhodným technickým nárokům, tak i kvůli legendě, která obklopuje její vznik.
Tartiniho vlastní vyprávění o tom, jak se dostal k napsání poslední věty sonáty g moll, téměř evokuje sny a fantazie romantiků 19. století. „Jednou v noci se mi zdálo, že jsem uzavřel dohodu s ďáblem o svou duši… napadlo mě, abych mu podal housle a zjistil, co s nimi dokáže… ale jak velké bylo mé úžasnutí, když jsem ho slyšel hrát s dokonalou dovedností sonátu tak nádherné krásy, která předčila i nejodvážnější lety mé fantazie… popadl jsem housle a snažil jsem se uchovat si zvuky, které jsem slyšel. Ale bylo to marné. Skladba, kterou jsem pak složil, ačkoli byla nejlepší, jakou jsem kdy napsal, byla o kolik horší než ta, kterou jsem slyšel ve snu!“
Ačkoli tvrdil, že sonátu složil v roce 1713, vědci se domnívají, že vznikla pravděpodobně o dost později, možná až ve 40. letech 18. století, a to kvůli její stylistické vyspělosti (na druhou stranu, skoro ½hodinová poslední Beethovenova klavírní sonáta č. 32 op. 111 s jasnými prvky jazzu - zcela jistě vznikla 1821-22 ve Vídni – nějakých 75-80 let před vznikem jazzu - v americkém New Orleans). Vydána byla až v letech 1798 nebo 1799, téměř 30 let po skladatelově smrti (no a ca poslední století - je to docela "hit"). Sonáta se dokonce stala základem pro balet Cesara Pugniho Ďábelské housle z roku 1849 a také inspirací pro Chopinovo klavírní Preludium č. 27 (viz video níže)
V kombinaci s Mozartovou elegantní a expresivní 3větou sonátou K. 454 Oistrachova hra vdechuje oběma dílům život s pozoruhodnou hloubkou, vřelostí a technickým mistrovstvím. Vladimir (Jefimovič) Yampolsky / Jampolskij (jak už příjmení naznačuje, stejně jako Oistrach ukrajinec židovského původu Владимир Ефимович Ямпольский 1905 - 65) významný klavírista a pedagog, proslul především jako jeden z nejlepších klavírních doprovazečů své doby. Byl dlouholetým a hlavním doprovazečem právě Davida Oistracha - jejich spolupráce trvala desítky let a společně vytvořili množství referenčních nahrávek pro různá světová vydavatelství. Jampolskij (použijeme počeštěné příjmení, na albu je samozřejmě "světově" anglické, originál viz výše) nebyl pouze doprovazečem, ale plnohodnotným partnerem, který dokázal citlivě reagovat na Oistrachovu virtuozitu. Jejich společný repertoár byl obrovský a zahrnoval jak velké sonátové cykly, tak drobné virtuózní skladbičky (přídavky po zaslouženém potlesku na závěr koncertu). Dvojice vytvořila stovky nahrávek pro přední světová vydavatelství jako Melodiya, EMI (Columbia) i náš Supraphon. Mezi ty nejuznávanější patří - právě toto mimořádné album:
Tartini: Sonáta „Ďáblův trylek“ (vpravdě legendární nahrávka z roku 1956)
Mozart: Houslová sonáta B dur, K. 454 (v některých nových vydáních je k nim připojena i slavná Debussyho Claire De Lune)
Ale zpět k našemu absolutnímu audiofilskému vydání ERC127. Řezání přímo z originálních mono analogových master pásek pomocí proprietárního unikního celoelektronkového řezacího systému Ortofon / Lyrec 1965 v True Mono (vše v řetězci od magnetofonové hlavy, předzesilovače, řezacího zesilovače a specializované mono řezací hlavy vedeno v jediném kanálu - tato raná technologie zabraňuje problémům s fází (rozmazáváním zvuku), ke kterým běžně dochází při řezání s dnešními duálními nebo „pseudo“ mono řezacími systémy). Během procesu řezu nebyla přidána žádná ekvalizace, komprese ani žádné jiné zpracování. Veškeré grafiky na obalu jsou vyrobeny ručně a autenticky vyraženy na tiskové lince Heidelberg SB z roku 1963.
Cena této edice 300 výlisků - je 395 britských liber šterlinků (čti - au au)
Tartini / Mozart
"Devil's Trill" Sonata / Sonata In B Flat, K. 454
Played by David Oistrakh and Vladimir Yampolsky
Side A - Sonata In G Minor ("Devil's Trill")
Arranged By – Fritz Kreisler
Composed By – Giuseppe Tartini
Side B - Sonata In B Flat Major K.454
Composed By – Wolfgang Amadeus Mozart
B1 - Largo - Allegro
B2 - Andante
B3 - Allegretto
Toto přelomové album, původně vydané u vydavatelství Columbia v roce 1956, přestavuje asi nejbrilantnější, rozhodně nejnámější nahrávku Davida Oistracha a jeho klavírního partnera Vladimira Jampolského. Pro obal alba, již od původního prvního vydání pooužívaná ilustrace, pochází z roku 1824, jejím autorem je Louise-Léopold Boilly (1761–1845). Ilustrace snu, který údajně inspiroval skladatele ke zkomponování sonáty g moll
Výše "dábělská" klasika / níže další audiofilova radost jenž mít by chtíti měl
Značku in-akustik sídlící v jihoněmeckém Ballrechte-Dottinegenu, působící v našem oboru od L.P. 1977 znáte..
Zaměřuje se především na výrobu vysoce kvalitní audio a video kabeláže, ale působí také jako hudební vydavatelství. S albem „s.a.m Volume 2“ (selected audiophile music) představuje nová vydání ve své kompilační sérii pro audiofilské posluchače na UHQCD a (záhy dorazivším) 180gramovém vinylu. Zatím tedy "jen špičkové UHQCD á 29,99 €
Co za 30 nestříbrných evropských eur dostanete? Pečlivě vybrané skladby od zpěváků a skladatelů, jazzu, elektronické hudby a dalších – produkované s audiofilskou precizností. RESO Mastering 2.0 pro maximální věrnost detailů a zvukovou hloubku, na vysoce kvalitním Ultimate High Quality CD (používá pro embosování dat speciální fotopolymer místo běžného polykarbonátu, což zvýšuje přesnost čtení laserem i v standardních CD přehrávačích. Co vás čeká co vás nemine:
Vskutku není CD jako (in-akustik UHQ)CD
Hudba na CD je uložena pomocí malých prohlubní (a vyvýšenin / plošek - přibližně 100–120 nm hlubkokých a 500 nm širokých), které se nazývají pits (a lands). Ty představují 1 a 0. Když čtecí laser zasáhne prohlubeň (pit), světlo se díky hloubce jamky odrazí s fázovým posunem, což způsobí interferenci a snížení intenzity odraženého světla. Čím snazší je pro laser snímání těchto prohlubní, tím přesněji lze hudební signál přehrát.
Ve jménu větší čistoty
Srovnání běžného CD s diskem Ultimate High Quality CD - lepší tekutost fotopolymeru naneseného na polycarbonát (viz obr. níže) zajišťuje jasnější rozlišení mezi vyvýšeninami a prohlubněmi informační vrstvy, a tím i vyšší přesnost přenosu u disku U-HQCD, zejména v tangenciálním směru.
Nejprve očima - tenhle zřetelný rozdíl "v rozmazanosti hran" zřetelně vidíte (no a pak i slyšíte) ↑↓
Nyní písmenky - proč ten rozdíl nejen vidíte a slyšíte
Běžná kvalita - i.sování CD a HQCD znamená, že polykarbonát zcela absolutně dokonale neproniká do drobných prohlubní lisovací matrice, což vede ke vzniku tupých hran (a je z toho něco jako, sice nepatrně, ale - rozostřený zvuk)
in-akustik U-HQCD-Pressung - fotopolymer s vysokou tekutostí dokáže proniknout do každého maličkého koutku prohlubní a stvořit zcela přesné přechody hran mezi jamkami a plochami (a je z toho o fous přesnější zvuk - ďábel se skrývá v detailu).
Pokud zvažujete koupi a nemáte praxi a zajímá vás to - možná ještě více písmenky
TOTO doma asi MÁTE - v klasickém procesu výroby CD se tyto struktury mechanicky vtlačují do polykarbonátové vrstvy, která je následně potažena reflexní vrstvou. Při tom dochází k detailním nepřesným náběhů hran – zejména v přechodech mezi jamkami a plochami. Čím jsou tyto přechody méně ostré, tím silněji se laserový paprsek uvnitř CD rozptyluje. Důsledkem je méně stabilní zpracování signálu a potencionálně neklidnější zvukový obraz.
TOTO možná NEZNÁTE - fotopolymer s vysokou tekutostí dokáže proniknout do každého malého zákoutí prohlubní. Následně se nanese další vrstva vysoce čistého polykarbonátu, která slouží jak jako ochranná, tak k dalšímu vylepšení optických vlastností. Výsledkem je čistší, klidnější a detailnější reprodukce zvuku – s přirozeností, která připomíná analogové master pásky. Zároveň zůstává U-HQCD plně kompatibilní se všemi běžnými CD přehrávači.
U Ultimate High Quality CD se používá nový replikační proces. Informační vrstva se zde odlévá z fotopolymeru s mimořádnou tekutostí, který přesně reprodukuje i ty nejjemnější detaily. Vytvrzování pak probíhá pomocí UV světla, což zajišťuje velmi hladké a přesné povrchy. A 29,99€ za audiofilskou nahrávku z rukou masteringových inženýrů v legendárních studiích Bauer v Ludwigsburgu - se zdá rozumným "má dáti dal".
V přímém srovnání se standardním CD nebo HQCD nabízí U-HQCD no problem slyšitelné výhody. Přesnější přechody mezi informačními strukturami zajišťují menší jitter, tedy méně časových nepravidelností v datovém toku. Díky tomu je hudební signál reprodukován stabilněji, prostorověji a s jemnějším rozlišením. Znáte to - my to doporučujeme a vy to musíte - si stejně poslechnout sami.
Z vrcholu německého / na vrchol japonský
Slast z největších je když LP točí se rychlostí 45 ot./min, aby zvuk byl co nejlepší a tím je ženou sympatickou dobře zpívaný jazz. Tak takové je album, již loňské vydání na CD doporučované slovy „jeho mimořádně vysoká kvalita zvuku je ideální jako testovací audio CD”, nyní vychází v audiofilské variantě 45RPM - 2LP Mie Joke / BONHEUR
LP1
A1. Lover, Come Back To Me
A2. Meditation
A3. What The World Needs Now Is Love
B1. Over The Rainbow
B2. The Shadow Of Your Smile
LP2
C1. It Don't Mean A Thing
C2. Love Is A Many-Splendored Thing
D1. Alfie
D2. My One And Only Love
D3. I Can See Clearly Now
MIE JOKÉ - vocal
KOJI GOTO - piano
KEISUKE FURUKI - bass
GENE JACKSON - drums
MITSUKUNI TANABE - guitar
MABUMI YAMAGUCHI - sax
Mastering zvukař: Kumiko Yamashita
Nahrávací studio: Pony Canyon Yoyogi Studio Datum nahrávání: 21. a 22. ledna 2025
Masteringové studio: Nippon Columbia Kamurozaka Studio 5. června 2025 (album loni vyšlo i v "běžné" verzi)
Audiofilskcý label Ultra Art Records usilujeme o čistou kvalitu zvuku nahráváním vysoce kvalitní hudby bez jakýchkoli příkras nebo zpracování. Jejich politika nahrávání a produkce se zaměřuje na 5 bodů, které zajišťují nekompromisní muzikálnost a vysokou kvalitu zvuku:
¤ vždy „nahrávání na jeden záběr“ bez úprav nebo přepracování
¤ vždy pouze čistý záznam ve vysokém rozlišení bez použití komprese nebo jiných efektů
¤ použitý formát CD je UHQCD (přehrávatelný na běžných CD přehrávačích) od předního vydavatelství v oboru
¤ analogový záznam byl vytvořen s použitím analogových vícestopých kanálových nahrávek pořízených magnetofonem s rychlostí 76 cm/s
Při mega-inflaci co byla + té co už vytváříme aby byla - vlastně za rozumných 16.500 jenů (nebo-li 15 tisíc ¥ bez daně, asi 80€). Šetřílci mají UHQCD šanci - za 4.400 ¥ ↓
Co poslouchat japonského víte, níže co super se tam v těchto dnech dá vidět
