Řada Palladium americké firmy, kterou pod svým jménem založil Paul W. Klipsch, je takovým malým pokladem. Zvláště výrazně tvarované hornové zvukovody, které jmenovaný konstruktér přinesl do svých produktů již v roce 1946, jsou zcela nezaměnitelným znakem značky Klipsch. Měli jsme možnost osahat si nějakou dobu nejnižší model série, regálovou reprosoustavu Palladium P-17B. Označení regálová reprosoustava ale možná není tak úplně na místě, vezmeme-li v potaz rozměry a počet pásem P-17B.

Na trhu rozhodně není mnoho třípásmových, relativně kompaktních stojanových reprosoustav. A určitě téměř žádné nejsou již na pohled tak sexy jako Klipsch Palladium P-17B. Povrch reprosoustav v nádherných odstínech hnědé tak trochu připomíná práci šikovných nábytkářů, což není u amerických firem standardem ani v dnešní velice náročné době. Vlastně nejen u amerických, byť tamní vkus je podobně jako ten asijský dosti specifický. Klipsch P-17B jsou navrženy tak, aby jejich tvar byl nejen libý oku, ale aby také nesouběžné tvary stěn z MDF desek o síle alespoň 2,5 cm minimalizovaly vznik nežádoucího stojatého vlnění.

Dynamiku ostře řezaných tvarů a muskulaturnost vizuálního návrhu podtrhují jak lehce vypouklé bočnice, tak dozadu se svažující horní stěna. Celá reprosoustava také stojí na překvapivě malém integrovaném stojanu, byť stabilita je plně dostatečná. Přispívá k tomu i hmotnost 13,6 kg; ačkoliv jsou P-17B vysoké celých 50,6 cm a široké jen 23,4 cm, těžiště je posunuto poměrně nízko a reprosoustavy se nepřevažují. Pomáhá tomu i hloubka 34,3 cm.

Přední stěně dominuje dvojice hornových zvukovodů s hluboko zapuštěnými měniči, pod nimi je pak decentní, téměř plochá stříbřitá membrána s poměrně tlustým rámečkem. Na zadní straně najdeme malý bassreflexový otvor s jednoduchým plastikovým nátrubkem a směrem vzhůru mírně vykloněnou vaničku s opravdu luxusními bi-wiringovými konektory. Zajímavé je i to, že dýha je získávána výhradně z vládou podporovaných obnovitelných zdrojů a je uzpůsobena k jednoduché recyklaci (jinými slovy jsou P-17B „zeleně" vyráběné reprosoustavy). Celkové zpracování ozvučnice i jednotlivých detailů je příkladné, snad jen z plastu vyrobené zvukovody tak trochu celku pocitově neodpovídají.

I když ono nic není tak jednoduché, jak se zdá – onen vcelku ordinérně působící plastik je vlastně poměrně sofistikovaný kompozitní materiál s přídavkem uhlíku, sloužící svou pevností a lehkou tvarovatelností k co nejsnazšímu dosažení požadovaného tvaru hornových zvukovodů Tractrix.

Basové pásmo má na starosti woofer s membránou o průměru 17,8 cm bez viditelného závěsu (zvládá pracovat až do 600 Hz). Membrána je vyrobena z netypické, vcelku technologicky moderní kombinace hliníku, Rohacellu a Kevlaru. Hliník a Kevlar asi netřeba představovat, Rohacell je ten samý materiál, který používá třeba i Bowers&Wilkins. Zjevným cílem je maximální pevnost konstrukce a také minimální váha membrány. Velmi hluboko v ozvučnici utopený je středotónový reproduktor, vyzařující až do výše 3 400 Hz). Jeho čistě hliníková membrána má malý průměr 4,5 cm, stejně jako druhý kompresní měnič – tweeter s titanovou membránou má průměr pouze 1,9 cm. Dostatečný zvukový tlak zajišťují patentované hornové zvukovody Tractrix.

Díky opravdu extra vysoké citlivosti 94 dB (2,83 V / m) se Palladium P-17B velice snadno rozehrávají naprosto jakýmkoliv zesilovačem. V tolerančním pásmu +/- 3 dB umí tyto Klipsch vyzářit frekvence od 51 do 24 000 Hz. Bez tolerance si pak sedmnáctky sáhnou dolů až k 40 Hz a vyšplhají až na 30 000 Hz. Nutno říci, že Klipsch je v udávání pracovního rozsahu férový a můžete se spolehnout, že udávané frekvence opravdu uslyšíte. Že lehce rozhýbané měniče umí udělat pořádný hluk, to dokazuje maximální akustický tlak 115 dB a maximální zatížitelnost 150 Wattů (kontinuální), respektive obřích 600 Wattů (impulsní). Jednoduché soužití podporuje i nominální impedance 4 Ohmy. Kombinace vysoké citlivosti a expresivních hornů bude pro některé zesilovače dost nebezpečná – stabilita a minimum šumu budou nezbytností.

Stojanové reprosoustavy Klipsch Palladium P-17B jsme poslouchali na několika velmi rozdílných sestavách. Tou hlavní byla patrně dvojice soulution 530 / 540, poté Naim Nait XS / CD5si, Burmester 101 / 102 a nakonec ještě na děleném zesilovači Musical Fidelity M8 PRE / M8 700m. Jako alternativní byla k dispozici ještě sestava NAD C370 / Pioneer BDP-LX71 a převodníky ASUS Xonar Essence One MUSES, Block DAC-100 a Rotel RDD-1580. Propojovací kabeláž nesla značky Studio Connections, případně Nordost Tyr 2. Ze stejné řady Nordost pak byly k dispozici reproduktorové kabely, alternované ProAc Response Signature Black. Porovnávali jsme s Harbeth Monitor 30, Bowers&Wilkins CM10, Vivid Audio GIYA G3, Quadral Ascent 90 LE a Pioneer S-CN301-LR.

Je celkem dobře známo, že hornové řešení americké firmy Klipsch má svůj zvukový charakter. Svůj velmi expresivní, živý charakter. Ten se ukázal i u „Freddie Freeloader", jedné ze skladeb revolučního alba „Kind of Blue" Milese Davise (1997 | Columbia | CK 64935). Na poměry regálových reprosoustav veliké P-17B zachovávají soustředěný, až monitorový charakter reprodukce. Horny umí vykouzlit jednoduše fantastický prostor, široký i hluboký, velice plastický; daň za hornovou konstrukci je však směrovost, v případě Palladium P-17B poměrně citelná v horizontálním i vertikálním směru. Budete si jednoduše muset trochu vyhrát s umístěním reprosoustav ve všech osách. Ale nebojte se, že je třeba spolknout pravítko, abyste se udrželi v nějakém extrémně malém sweet spotu. Kdepak, rozvalit se můžete relativně pohodlně, poslechový prostor je tak akorát na jedno křeslo. Díky výrazným zvukovodům nabízí Klipsch Palladium P-17B exkluzivní podání trubky i saxofonu, oba nástroje jsou velmi přítomné, konkrétní a plné vnitřní dynamiky, podobně jako činely. Jednoduše řečeno, v podání kovových nádechů Klipsch vyniká. Naopak třeba u piana a kontrabasu je znát, že se snaží, ale fyzikální limity neobejde a objem na ty nejspodnější oktávy v plné síle jednoduše nestačí.

Když trio Hobgood / Haden / Elling rozehraje v emotivní „First Song" z alba „When the heart dances" svůj klavír / kontrabas / vokál, projeví se Klipsch Palladium P-17B jako skutečná zvuková lupa. Zvláště Ellingův hlas je prokreslen do nejmenších detailů a je radost jej poslouchat. Bezprostřednost a naléhavost středovýškové sekce těchto stojanových reprosoustav je jednoduše podmanivá, i když v nahrávce mnohdy objevíte i jinde neslyšený šum pozadí. Tak nějak to ale nevadí, i s přiznanými nedokonalostmi se reprodukce dobře poslouchá. Opačně, tedy měkce a klidně, působí basové pásmo. Kontrabas je sice o něco plošší, protože jediný reproduktor prostě v daném objemu ozvučnice sílu velkého nástroje nevytvoří, ale i tak je snaha velmi dobrá a opět je tu to důležité – příjemně se to poslouchá navzdory drobným nedokonalostem.

Přednes Klipsch Palladium P-17B se přirozeně zaostřuje na střední a nejvyšší pásmo, jak nám ukázala třeba skladba „Luka" od Suzanne Vega („Tried and True" | 1998 | A&M | 540 945-2). Zvláště její hlas je dokonale srozumitelný a čistý, krystalicky čistý a plný energie, která ho žene kupředu. Vlastně energičnost a tah na branku je jedním ze základních charakteristických rysů přednesu P-17B. Instrumentálně jednoduché skladby tohoto typu umí Klipsch podat výjimečně dobře, vše má svůj řád a hlavně lehkost. Při vyšších hlasitostech, pravda, můžete narazit až na přílišnou expresivnost, kdy tvrdší tóny mohou zahrát ostřeji, obzvláště s říznějšími zesilovači – P-17B bez přetvařování sluší nějaký měkčí, hebčí zesilovač – třeba takových 30 Wattů ve třídě A zaručí jednoduše luxusní výsledek; ale berte to jen jako takové osobní doporučení.

Řízný, rychlý metal „Don´t look at me that way" od L.A. Guns („Waking the dead" | 2002 | Spitfire | SPT-15292) je v podání Klipsch Palladium P-17B divoký a energický, přesně takový, jaký ho chcete mít. Tvrdé, cinkající činely s velkým objemem sice občas mohou být až trochu příliš výrazné, ve finále je to ale spíše na podporu hudebního dramatu a dobrého zážitku. Zrovna tady, u trochu přebasované nahrávky je jasné, že i když objemu není nijak přehnaně moc, pokud budete mít P-17B s jejich zadním bassreflexem u stěny blíže než půl metru, můžete se dočkat nežádoucího efektu a lehkého rozmělnění konkrétnosti spodních úrovní. Snad bychom tedy i vzdálenost od zadní stěny měli zahrnout do již zmiňované nutnosti pečlivě si vyhrát s umístěním těchto reprosoustav v prostoru.

O prvotřídním rozlišení a schopnosti precizní lokalizace nás přesvědčila Natalie Cole ve své „Ask a woman who knows" z disku „KEF Ultimate Resolution Demonstration Disc No. 2" (2010 | Universal | 480 314 8). Ona i její hlas jako kdyby se začaly zhmotňovat v poslechovém prostoru, navíc je tu cítit fantastická stabilita plastického prostorového zobrazení – všechny prvky skladby jsou na svém místě, velmi konkrétně umístěné, sebejisté.

Na nezkrotnou dynamiku středně velkých regálových reprosoustav poukázala Berliozova skladba „La Mort de Cléopâtre: C'En Est Donc Fait!" z výše zmíněného sampleru KEF. Férově řečeno, velký orchestr jako kdyby se maličko srazil, nástroje i celá zvuková scéna se zmenší, ale Klipsch se za svůj výkon rozhodně nemusí stydět. Skladba je důrazná a plná naléhavosti, nástroje mají přirozenou barevnost. Celý zvuk je velmi rychlý, poměrně exponovaný a plný života. Vokál Olgy Borodiny je jasný, čistý a snadno srozumitelný, byť trocha jemnosti a klidu by tu byla patrně ku prospěchu věci.

Velmi detailní, pevný a energický zvuk sluší hlavně skladbám typu „Telegraph Road" z desky „Love over gold" od Dire Straits (1996 | Vertigo | 800 088-2). Elektrická basa je plná, rychlá a její tóny mají impuls a sílu, i zbytek nástrojů je velmi dobře zvládnutý. Celková dravost přednesu evokuje koncertní zážitek, precizní timing zase podtrhuje rytmus a plynulost hudby. Když otočíte hlasitostí trochu doprava, živoucí přednes vás přenese doslova do středu hudebního dění.

Základní model nejprestižnější řady Palladium z produkce amerických Klipsch plní svou roli nad očekávání dobře. Po estetické stránce jsou elegantním kusem nábytku, jejich povrchové provedení je rozhodně hodné pořizovací ceny. Specifické řešení pro reprodukci středních a vysokých tónů pak přináší svébytný, ale rozhodně zajímavý zvuk, postrádající naštěstí u hornů občas patrný „nádražní" efekt. Největšími přednostmi jsou určitě nádherné podání prostoru, rychlost a dynamika zvláště v horních 2/3 reprodukovaného pásma a živost, strhující, dramatická živost přednesu. Dáte-li jim dost prostoru k dýchání, rozehrají se lehce a snadno naprosto s čímkoliv a umí vygenerovat zvukový tlak ne nepodobný tomu na koncertě. A vůbec expresivnost a dopředný projev pomáhají živoucnosti zvuku. Hornové řešení také s gustem vyzdvihuje i drobné detaily v každé nahrávce, byť jejich zvukový mikroskop často vytáhne i běžně neslýchané věci – třeba šum na pozadí. Jde o cenu za extrémní citlivost. Ale tuhle cenu rádi zaplatíte; Klipsch Palladium P-17B se totiž snadno a lehce poslouchají, zaplní váš prostor hudbou a věřte, že to bude zábavná jízda.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [< 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ ✓] | VELKÁ (> 40m2) [ +/- ]

Kč 85 000,-

--- --- --- --- ---

KLADY

+ nádherný prostor

+ rychlost a dynamika

+ expresivnost středních a vysokých tónů

+ fungují trochu jako zvuková lupa

+ vyplní i větší prostor

ZÁPORY

- vysoká citlivost může vést ke zvýraznění šumu přístrojů a nahrávek

- zapomeňte ve vlastním zájmu na jakýkoliv ostřejší zesilovač

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: CPT Praha | www.cptpraha.cz 

200 300 mcintosh

200 200 pmc

200 200 normaaudio

200 200 studiospalicek

200 200 rpaudio

200 100 wdq

200 100 rodel

AKTUÁLNÍ REDAKČNÍ SESTAVY

ZESILOVAČE:

Naim Nait XS
Naim NAP250 (bi-amp)
Naim FlatCap XS
Norma Revo IPA-70B
Cambridge CXA80

ZDROJE SIGNÁLU:

OPPO BDP-105D
ASUS Xonar Essence One MUSES MKII
Apogee Groove
Cambridge CXC
The Little Black Box v2
COOD-E TV

REPROSOUSTAVY:

Harbeth Monitor 30
Xavian Perla
Xavian Premio

ANALOG:

VPI Scout
Pro-Ject Elemental
Naim Stageline
Pro-Ject Phono Box

KABELY:

ZenSati Authentica
TelluriumQ Silver (repro)
TelluriumQ Black (RCA)
KrautWire Guru S (RCA)
KrautWire zakázkové stříbrné USB
KrautWire Guru Digital (RCA)
EagleCable Condor Blue (RCA)
AudioQuest Big Sur (RCA)
ProAc Response Black Signature (repro)
Vincent Premium (XLR)
Monster Cable M1000 (toslink)
Monster Cable M1000 (HDMI)
+ řada standardních low-cost kabelů

SÍŤOVÉ FILTRY:

IsoTek EVO3 Solus
IsoTek EVO3 Initium
zakázková rozvodnice
Xindak XF-1000ES

SLUCHÁTKA:

Sennheiser HD 26 Pro
Sennheiser IE 8
Koss Porta Pro CZ

OSTATNÍ:

zakázkové stojany pod Harbeth
stojany Kudos S50
akustické prvky Sonitus Acoustic
Naim Mu-so
SIM2 CrystalCube

MĚŘENÍ:

ATB PC Pro pro Windows 7
NAD C370
Pioneer BDP-LX71
MCP CQ5620 (osciloskop)
CD generátor

200 300 basys cs subpage

 

ŠÉFREDAKTORŮV NEPRAVIDELNÍK

Jak se hodnotí?

Recenze všeobecně (na hudbu, na jídlo, na filmy, na auta, na makeup nebo na hifi...) jsou většinou cílem uštěpačných poznámek ze strany těch, s jejichž názorem se neshodnou, to je ovšem v zásadě asi i v pořádku, jakkoliv snaha ventilovat svůj názor spíše konstruktivním, logicky formulovaným způsobem by zjevně byla ku prospěchu o něco více. Jinými slovy, vyjádřit svůj názor "že je to sračka" mohu i slušně, věcně a bez nutnosti okamžitě napadat.

Číst dál...

200 200 xavian 200 200 soundstyle 200 200 eurostar 200 200 tykon 200 200 psg

200 200 hifiguide 200 200 cptpraha 200 200 basys 200 200 naimstudio 200 200 horn

200 200 aq 200 200 voice 200 200 yamaha 200 200 horizontrading 200 200 kasaudio

200 200 elfton 200 200 mareka audio 200 200 ibdczech 200 200 walter kircher 200 200 4ce distribution

1024 200 audio video show praha