Sony. Japonská značka patří patrně mezi jedny z mála, jež netřeba představovat, neb byla jednou z těch, která dokázala nejen oslovit tu nejnáročnější poslechovou obec, ale v průběhu času se ponořila čím dál tím hlouběji i mezi „normální lid". Druhá dekáda jedenadvacátého století pak pro Sony znamená hlavně éru televizí a sluchátek, mezi nimiž najdeme i model MDR-10RC, který patří z pohledu milovníka věrné reprodukce na hranici entry level.
Je zřejmé, že MDR-10RC se snaží hlavně zaujmout a tak trochu lze v jejich pojetí vystopovat náznaky některých modelů Beats. Malé, kulaté mušle výrazné barvy, zavěšené v plastové vidlici tvaru Y, umožňující pohyb mušle ve dvou osách, nadstandardně bohaté polstrování náušníků i týlního mostu a poměrně subtilní, lehká stavba, sázející hlavně na plast.
Do jedné z mušlí, které působí jako uzavřené, dokud na jejich vršku nenajdete malé ventilační otvory, vede přívodní signálový kabel s 3,5 mm konektory na obou stranách, v signálové cestě je pak dálkové ovládání jediným tlačítkem. Komfort nošení je slušný, měkká a pružná konstrukce se snadno přizpůsobí i větším hlavám, měkké náušníky pak dobře přilnou k uším, ale nijak moc od okolí neizolují – na druhou stranu alespoň dobře větrají. Pokud náhodou budete chtít na cestách MDR-10RC složit, lze je snadno „zlomit" do kompaktní podoby.
Uvnitř mušlí najdeme dynamické reproduktory s membránou o průměru 4 cm, jejich povrch je pokryt vrstvou tekutého polymeru pro zpevnění. Dalších parametrů se nedočkáte, dá se ale usuzovat na mobilní impedanci kolem „klasických" 32 Ohm a podle poslechových zkušeností spíše průměrnou citlivost. Jediný udávaný parametr je pracovní rozsah 5 – 40 000 Hz.
Poslouchali jsme tato malá sluchátka na ASUS Xonar Essence One MUSES, NAD C370 a Philips GoGear Vibe. Rozhýbat kompaktní MDR-10RC bylo snadné, žádný, byť sebeobyčejnější zdroj signálu neměl problém membránám udělit potřebnou živost, na druhou stranu ani ten nejsilnější sluchátkový zesilovač výrazně nezasáhl do charakteristiky přednesu.
Pokud máte rádi vyrovnané pásmo a maximální transparentnost, zrovna tahle sluchátka vás neosloví. Jsou koncipována pro oživení a podporu moderní hudby, hudby plné elektroniky a hudby prohnané tolika kompresory, že potřebuje vší dostupnou technologickou podporu, aby zněla alespoň trochu jako hudba. Dost možná se inženýři při ladění shlédli v prodejních tabulkách značky Beats by Dr. Dre, které má podobnou zvukovou charakteristiku.
Sony MDR-10RC jako kdyby byly vybaveny dodatečným, silným a naplno puštěným subwooferem. Tvrdá, energická basa v „Evil Eye" z desky „Right Thoughts, Right Words, Right Action" Franz Ferdinand nekompromisně dominuje celému frekvenčnímu spektru, vyšší basy (těch nižších si díky objemu mušlí zase tolik neužijete) jsou jasným králem a vše ostatní je až za nimi. Sluchátka od Sony se sice nevzdávají kontroly a umí díky rychlosti reakcí nabídnout slušně ohraničený bas, nicméně ubrat o 30%, bylo by dobře. Dáte-li si tu práci a uberete spodní části spektra, třeba nějakou podobou ekvalizéru, vyloupnou se překvapivě čisté a dobře naporcované středy a výšky. Po první zkušenosti překvapí zvláště čisté, znělé činely – navíc v podání MDR-10RC zůstává i komprimovaná hudba atraktivní, jsou zjevně vyladěny právě na ní.
Stejným příkladem dravého, atraktivního (byť díky své intenzitě krátkodobého) hudebního zážitku jsou Rammstein a jejich „Keine Lust" z alba „Reise, Reise". Právě tady nijak zvlášť nepřekáží valivá basová hradba, útočící na ušní bubínky. I tady se projevuje taková zvláštní schizofrenie – nateklé, ale poměrně razantní basy totiž opět doplňují středy, konkrétně tedy vokály až audiofilského ladění, čisté a přirozené, hodné své cenové kategorie.
Dostaneme-li se do tišší, klidnější skladby, kde je minimum basového spektra, jako třeba ve „Wichita Lineman" Barb Jungr v podobě FLAC 24 / 96 z produkce Naim Label, ucítíte náznak audiofilských kořenů firmy a jejích tradic a toho, že zřejmě někdo přeci jen věděl, co dělá (než mu utekl z pod kontroly objem basového pásma). Na danou třídu umí sluchátka slušně podat cinkající perkuse, byť jemňoučké rozlišení, ani jiskřivost od jejich měničů čekat nemůžete. I pianu přeci jen trochu schází taková ta důslednost a konkrétnost, tóny jsou ale dostatečně čisté a jasné, dokonce i při tišších poslechových úrovních.
V čem je ladění Sony MDR-10RC nejsilnější (byť je to zároveň krok proti věrnému podání), to je retušování špatných nahrávek. I trochu zvukově vulgární „We just couldn´t say goodbye" z „Glad Rag Doll" od Diany Krall je díky zjemnělému přednesu s větším objemem basu měkčí, klidnější a i když se ve zvukové „hmotě" přeci jen trochu ztrácí dozvuky jednotlivých tónů, zůstává muzikální a prostě se příjemně poslouchá. Celkově zvuk vystupuje trochu směrem k posluchači, není v něm ta audiofilská relaxovanost.
Sluchátka Sony MDR-10RC jsou určena jasnému publiku. Těm, kteří chtějí rychlý, instantní zážitek, kteří holdují výraznosti (vizuální i zvukové) a kteří chtějí mít variabilitu ve volbě zdroje signálu. Přebujelost basové části spektra je však odkazuje téměř výhradně na náctileté, nebo velmi nezkušené uši. Na druhou stranu – je to dobrý odrazový můstek, přes který můžete jít dál, směrem k opravdu věrné reprodukci. Je to ale škoda, protože ubrat tak polovinu basového spektra, vynikly by hezké středy a slušně čisté výšky a nebylo by sporu, že MDR-10RC patří do světa high fidelity, byť ne na vrchol. Jenže ony tam ty definující basy jsou...
Kč 4 000,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ slušné zpracování a vzhled
+ lehoučké a neúnavné na nošení
+ zvuk je u moderní hudby dramatický a dá zapomenout na její zvukovou kvalitu
ZÁPORY
- příliš zřetelná nevyrovnanost pásma
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: www.sony.cz
