Přestože severští Audio Pro začali před 45 lety aktivními reprosoustavami ve snaze „udělat hi-fi jinak“, dnes jsou dominantní částí jejich nabídky spíše přenosné bezdrátové reproduktory. Něco jako C10 MkII, největší z dostupných modelů. Ten kombinuje všechny charakteristiky, na nichž firma postavila své dílo – kompaktní rozměry, přitom hluboký bas a čistý skandinávský designový rukopis.

Vzhledově je C10 MkII naprosto jednoduchý, čistý kvádr v polomatném povrchovém provedení, po většinu času bude přední stěnu krýt magnetická mřížka v hrubě tkaném dekoru, aby na sebe za ní ukrytá trojice reproduktorů příliš neupozorňovala. Stejně tak decentní jsou malé nožičky, směrující zvukovou energii mírně nad plochu, na níž je reproduktor posazený – snižuje to míru odrazů a rezonancí.

Zadní stěna je trochu technická – po jedné straně najdete oválný a poměrně velký bassreflex, na druhém konci plochy jeden pár analogových vstupní cinchů (dejme tomu pro gramofon) a výstup na subwoofer, pokud pocítíte nedostatek hlubokých frekvencí. Je tu ještě resetovací tlačítko a USB port pro případnou servisní aktualizaci softwaru.

Ovládací prvky jsou soustředěny do destičky na vrchní straně přístroje. Centrální kolečko reguluje hlasitost (ovšem nikoliv točením, ale stiskem), vpravo je šest tlačítek rychlého přístupu pro oblíbené zdroje streamovaného signálu, vlevo dalších šest kulatých plošek; s nimi Audio Pro zapnete, přepnete vstup, sepnete párování Bluetooth a nebo budete moci ovládat přehrávání. Pod ovladačem hlasitosti je trojice diod, informujících o připojení přes Wi-Fi (a tím Google Cast, AirPlay 2, Audio Pro multiroom platformu nebo Spotify Connect a TIDAL Connect), Bluetooth nebo linkový vstup.

Zepředu hudební energii tryská trojice měničů – dvě měkké látkové kopulky o průměru 0,75“ mají na starosti vyšší část spektra (konkrétně od 2 500 Hz výš) a slouží jako základ jistého stereo efektu díky rozmístění u krajů přístroje, uprostřed je společný 5,25“ kónický středobas s polypropylenovou membránou a měkkým závěsem pro výrazný výkmit a tím dosažení hlubokých basů.

Energii dodává systému trojice zesilovacích modulů třídy D, pro výšky jsou tu dva po 20 Wattech, pro středy a basy jeden o výkonu 40 W. Celkový frekvenční rozsah činí 45 – 22 000 Hz.

C10 MkII patří mezi větší reproduktory – má šířku 32 cm, výšku 16,6 cm a hloubku 18 cm, s váhou 3,9 kg přesto může bez obav stát i na polici.

C10 MkII jsme měli možnost vyzkoušet si v domácím prostředí, v nasazeních, kde běžně hraje zejména SONOS One. Ke srovnání jsme však měli třeba i firemní A28.

Přestože repráček Audio Pro není nijak obrovský (ač ani malý), hloubka a objem basu, kam se pouští v Sanbornově „Medley“ („Another Hand“ | 1991 | Elektra | 7559-61088-2) je úctyhodný. Není to totiž tak úplně takový ten přes DSP zdůrazňovaný bas na efekt, ale působí mnohem více jako z menších regálovek. Překvapivě sytý, ale zároveň i vcelku kultivovaný, srovnatelný se základní třídou hi-fi reprosoustav. Má trochu měkké ducnutí, ale zároveň slušnou důraznost. Je to dobrý příklad toho, že digitální processing a kontrola se dají vyladit decentně a důstojně, nejen na drtivý efekt. Pravda však je, že celkové vyvážení je možná maličko temnější, když na to přijde a při delším poslechu by asi lehká ekvalizace nebyla úplně nemístná – to je dost možná ale i osobní vkus.

Pustit si přes reproduktor obdobného typu komplexní skladbu ve stylu Berliozovy „Méditation“ („Smrt Kleopatry“ | Sir Simon Rattle / Berliner Philharmoniker / Susan Graham | 2008 | EMI | 50999 2 16224 0 3) je vždycky spíše zajímavost, asi jako kdybyste ty desítky hráčů a dirigenta zkusili v Rudolfinu vměstnat do předsálí namísto do Dvořákovy síně. Nicméně Audio Pro si nevede zle, zpěvaččin hlas je trochu jemnější na okrajích, ale vlastně ne špatný, nepropadá se do orchestrálních vzedmutí. Rozlišení je poplatné třídě, opět řekněme ze světa na vstupní hranici do hi-fi třídy. Rozhodně má však C10 MkII celkem příjemnou vřelost a kultivovanost.

Na vysokých éterických tónech stojící „Spirits (Having Flown)“ od Bee Gees („Spirits Having Flown“ | 1994 | nahráno 1979 | Polygram | 827 335-2) měla nejvyšší konec spektra lehce hladší, takový zklidněný, jemnější, ale přesto opět relativně čitelný, v kontextu třídy a typu zařízení vlastně dobrý. Hlavně naladěný tak, že dobře doplňuje celkový styl. Žádné zvýrazněné cinkání, žádná agresivní pronikavost a přesto opět dostatečná kontrola, aby zde už byla jakási struktura tónů. Celkově je C10 MkII určitě z podobných reproduktorů nejvíce laděný pro ucho toho, kdo ocení přirozenost bez efektů.

Rozhodnete-li se potrápit reproduktor vyšší hlasitostí a dynamickým špičkami Beethovenovy „Eroiky“ (George Szell / Cleveland Orchestra | „Symphonies No. 3 & No. 8“ | 1991 | SONY | SBK 46 328), potěší jistě Audio Pro tím, jak plně a sytě zvládne zahrát, na druhou stranu jsme tu narazili třeba na limity maximální hlasitosti a akustického tlaku. C10 MkII se pouští tam, kam mu fyzika dovolí a nesnaží se ji přechytračit různými DSP triky. To má za následek vlastně příjemně homogenní, sytou a kultivovanou reprodukci, která ukazuje ona různá zhoupnutí a vzedmutí hudby na daný segment rozhodně víc než dobře, ale prostě vás nepřiková do sedačky dramatickými pulsy energie. Jak už bylo řečeno, nejde o ladění na efekt pro mladické uši.

Překvapí pak rozlišení, respektive spíše celková čistota a zřetelnost. „Koncert pro klarinet č. 1 v f moll, op. 73“ Carl Marii von Webera (Sharon Kam | „Clarinet Concertos“ | 1996 | Telarc | 2564 69718-6) zněl vlastně s dobrou čistotou, konkrétněji, než leckdy umí zahrát klasické vícekomponentové sestavy základní třídy, což prostě dále ukazuje na střízlivě, ale účinně naladěné DSP. Zejména hutnější pasáže měly přeci jen trochu důrazněji zastoupený bas, který by – což je opět spíše osobní preference – snesl mírnou korekci v objemu. Ačkoliv samozřejmě nemáte pocit, že vám reproduktor servíruje nuance a jemnůstky jako na stříbrném podnose, tak celková přehlednost pro běžný poslech za dané peníze působí výtečně.

Samozřejmě, že přes vší konstrukční snahu podobné systémy vždy zůstanou spíše jednobodovým zdrojem zvuku, koncept C10 MkII nicméně od určité vzdálenosti alespoň jemný pocit stereofonie dává. Třeba ve skladbě pro oktet a soprán „Hommage á T.S. Eliot“ Sofie Gubajduliny („Offertorium“ | 1989 | Deutsche Grammophon | 00289 479 1518) se už tak úplně nezdálo, že by nástroje a hlas byly namačkané v jediném místě kdesi uprostřed, ale už se ukázala relativně kompaktní, ale přeci jen v pravolevém směru definovatelná scéna.

Hodně cinkavý záznam „James“ od Pat Metheny Group („Offramp“ | 1984 | ECM | 817 138-2) byla hezky plynoucí díky brumlavému rytmickému základu, znělý vršek byl trochu zjemněný a něžnější, ale celkově nabízí C10 MkII naprosto neúnavný zvuk. Vyladění není přímo muzikální, spíše pojaté tak, že vám nikde nic pro „obyčejný poslech“ neschází, nic nevadí.

Praktický, stylový a kultivovaný, tak by se dal nejlépe popsat reproduktor střední třídy C10 MkII od severských Audio Pro. Jeho celkové pojetí je zjevně pro ty, kdož se obejdou bez ohromujících prvků, vizuálních i zvukových. Patří rozhodně k nejcivilizovaněji naladěným zařízením podobného typu, byť i tady může dojít k jisté přemíře basů, avšak to není nic, co by jemná korekce, dostupná v ovládací aplikaci, nezkrotila. Hledáte-li tak prémiové kompaktní ozvučení pro prostory, kam se nevejde klasická sestava a nespokojíte se s řešeními typu SONOS, Denon HOME nebo Bluesound, ale zároveň nechcete investovat ani do velkých řešení typu Naim Mu-so, je Audio Pro skvělou alternativou i pro rozmazlenější ucho.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeteru a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 50 metrů čtverečních, standardním zatlumením (basové pasti a absorpčně-difúzní panely Sonitus Acoustics, koberce, velké plochy sedaček, rozlehlá knihovna, podhled vyplněný vatou, záclony a těžké závěsy,...), byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Je vidět, že pod výraznějším úhlem dochází k vzájemnému ovlivnění reproduktorů a je tedy dobré být při poslechu víceméně před C10 MkII. Překvapující je nástup těsně za hranicí 50 Hz a také to, že křivka je v zásadě prostá propadů – ledasjaké reprosoustavy by mohly závidět. Je také vidět mírně svažité ladění od basů k výškám, které bývá ku prospěchu subjektivní příjemnosti poslechu. Limitem může být odezva končící u 15 kHz.

Frekvenční odezva – rozsah dostupných tónových korekcí

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT)

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Ačkoliv hodnota celkového harmonického zkreslení není úplně malá, je stabilní v celém frekvenčním rozsahu a může být i jedním z faktorů, díky nimž je v reprodukci jistá stopa vřelosti.

Kč 10 990,-

FOTOGALERIE

FOTOGALERIE - APLIKACE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ stylové, kompaktní řešení

+ pohledná doprovodná aplikace

+ na takový koncept i slušná konektivita

+ vzhledem k velikosti kultivovaný bas

+ a vůbec neefektní, až místy audiofilské zvukové ladění

ZÁPORY

- v základu je přeci jen basu o něco více

- jistý limit maximální hlasitosti (třeba pro večírky nebo velké místnosti)

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: HIFI GUIDE | www.hifiguide.cz 

fSdílet

Tweet