Ačkoliv značka Rotel má celosvětové renomé, od svého oficiálního založení v roce 1961 (a vlastně od prvního nápadu zakladatele Tomoki Tachikawy z roku 1957) je to však stále spíše nevelká společnost téměř rodinného typu. Však srovnejte jejich 200 zaměstnanců s více než 3 000 kmenových zaměstnanců třeba u Denonu. Každopádně je obdivuhodné, že taková firma dokáže vyvíjet své vlastní produkty od A do Z pod jednou střechou – platí to i pro S14, první streamovací zesilovač společnosti, který najel na vlnu popularity streamování sice o něco později, než ostatní prémiové značky, ale počítá se, že nakonec přeci jen je.

S14 je Rotelem každým coulem, jak naznačuje už čelní panel se zkosenými horizontálními hranami, technicky čisté linie i celkově účelné pojetí, osvěžené baňatými ovládacími prvky. Je škoda, že moderní trendy nedorazily k centrálnímu displeji – ten je sice nevelký, ale ukazuje hezky, ovšem není dotykový a veškeré pokyny tak zůstávají na šestici tlačítek vlevo a trojici vpravo, případně na spínacím knoflíku zcela u levé strany nebo regulaci hlasitosti u strany pravé. Případně samozřejmě na typickém štíhlém firemním dálkovém ovládání. Dopředu se vešel ještě 3,5 mm jack pro ty, kteří chtějí poslouchat přes sluchátka.

Dobré je zmínit, že Rotel po nějaké době vyladil i ovládací aplikaci, byť ta funguje spíše jako praktická „prodloužená ruka“, než jako sofistikované ovládací centrum – vlastně jen přepnete vstupy, zbytek mají obstarat samotné digitální aplikace streamovacích služeb (TIDAL Connect a Spotify Connect) nebo třeba Roon (protože přístroj je certifikovaný jako Roon Ready) či cokoliv jiného přes standardní protokoly AirPlay 2 a Google Cast. Ukazuje se tu však třeba přehrávaný obsah.

Vzadu najdete klasickou sadu konektorů. Jsou tu antény pro bezdrátové Bluetooth (s aptX HD) a Wi-Fi připojení a ethernetová zásuvka, je tu běžná napájecí zásuvka s malou spínací kolébkou nebo USB port pro datové paměti (podle manuálu zvládá MP3, OGG a AAC spolu s WAV a FLAC), který je ale schopný i napájet nějaké externí zařízení díky 5 V / 2 A výstupu.

Digitální sféru zastupují USB pro připojení počítače, koax a optika, analogový svět jeden pár cinchů (typicky patrně pro phono předzesilovač a tedy gramofon) a stereofonní pre-out pro dodatečný koncový stupeň nebo třeba aktivní subwoofer. Ten má ale i svůj vlastní monofonní výstup. Reprosoustavy připojíte přes standardní set čtyř základních, ale bezproblémových terminálů.

Jak je u Rotel zvykem, dá hodně na napájecí zdroj postavený na vlastních součástkách – jsou tu firemní kondenzátory i zapouzdřený toroidní transformátor. Srdcem digitální části je 32 bitový čip D/A převodníku od ESS Technology, který rozkóduje PCM soubory až do rozlišení 24 bit / 384 kHz a nabízí i podporu MQA. Kompatibilita s DSD zmíněna není.

Příjemný je poměrně vysoký výstupní výkon 80 Wattů na kanál do 8 ohm, respektive 150 W do čtyřohmové zátěže. To vždy při harmonickém zkreslení ne vyšším než 0,04%. Frekvenční rozsah signálových obvodů sahá od 10 po 100 000 Hz (u analogu a v toleranci +/- 0,5 dB, digitální část „jen“ 90 kHz v tolerančním pásmu +/- 2 dB). Odstup signálu a šumu je 100 dB, činitel tlumení 400 a intermodulační zkreslení dosahuje hodnoty 0,03% nebo nižší (60 Hz až 7 kHz). Rotel také nabízí tónové korekce pro basy (100 Hz) a výšky (10 000 Hz) v rozsahu +/- 10 dB.

Jde stále o poměrně kompaktní komponent, mající typickou šířku 43 cm, výšku 9,3 cm a hloubku 34,5 cm. Ručička váhy se zastaví na 9,15 kg.

Rotel jsme poslouchali v pražském studiu AV Center a to ve společnosti ELAC Vela BS 409 a Bowers & Wilkins 804 D4, srovnávali s Marantz MODEL 40n a hráli na kabeláži InAkustik a ELAC.

Na base Charlieho Hadena v „The Song is You“ klasického jazzového tria (Lee Konitz / Brad Mehldau / Charlie Haden | „Alone Together (at Jazz Bakery)“ | 1997 | Blue Note | 7423857150200) byl S14 „pravověrným“ Rotelem – hloubka basu nebyla špatná a i třeba na B&W byl relativně řízený, což vzhledem k cenové disproporci není špatné. Přístroj nehraje na velké objemy nebo hutnost, je to spořádaný, pořádkumilovný Japonec s decentní snahou o čistotu a strukturovanost hlubokotónové informace. Nepřibarvuje, není však ani suchý, když broukne struna velikého nástroje, vlastně to hezky zamručí – není to taková ta utažená, napjatá audiofilie, přednes má lehkou příchuť vřelého sametu, ale vlastně příjemnou.

Hlasová část spektra, reprezentovaná velkou zpěvačkou Mahalií Jackson a její vánoční „Silent Night, Holy Night“ („The Christmas Songs“ | 2002 | nahráno 1962 | Universe | UN1114), měla vlastně celkem energický projev, ne ve velkém objemu, zato s dobrou průbojností. Zejména s ELAC se zdálo, že Rotel vlastně v této části frekvenčního rozsahu nalézá až jakousi synergii – hlas byl pevný, konkrétní a čistý, byť ne prezentovaný s úplně celým mocným hrudníkem a jeho rezonancí. Reprodukce se nepouští ani zde do audiofilské cesty po objevování nuancí a kudrlinek, nechce vám ukázat nejjemnější nádech, ale prostě skladbu jako celek, dobře srozumitelnou a v kontextu třídy fajnově čitelnou.

Výšek není ani málo, ani mnoho, prostě v souladu s japonsky civilním, vkusným laděním. Cinkot v „Malagan Stew“ Michela Legranda („Le Jazz Grand“ | 2005 | nahráno 1979 | FiveFour | Fivefour 1) už byl vlastně dobře rozpracovaný, šustění nebylo jednou velkou ševelící plochou, ale sérií doteků štětečku a slyšeli jsme tóny už také doznívat do pozadí – prostě výsledek požadovaný solidním hi-fi střední třídy. Je to nicméně ladění decentní, nijak zvonivé nebo cinkavé, též bez snahy oslnit nějakou řízností nebo efektem – inu po japonsku.

Rotel v duchu své firemní tradice hraje v zásadě střídmě (ne však suše), zato ovšem pevně a ke své kategorii relativně odhodlaně a jistě. Orchestru Berliner Philharmoniker pod taktovkou Rafaela Kubelíka ve Dvořákově „Novosvětské“ („9 Symphonien“ | 1999 | nahráno 1973 | Deutsche Grammophon | 423 120-2) sice nebyla dopřána jeho plná masa a pocit velikosti, ovšem ona jistá decentnost v projevu neznamenala, že by při normálních i mírně vyšších hlasitostech zesilovač nedržel pevně i v gradujících pasážích symfonie – zvuk i tam byl jasný a jistý, což je rozhodně dobré, ve střední cenové třídě potěšující. Nečekejte dynamičnost, jejíž opulence by vám shodila obrazy ze stěn, ale civilně realistickou prezentaci očekávat můžete.

Zpěv Magdaleny Kožené v oratoriu Josefa Myslivečka „Abrahám a Izák“ („Le Belle Immagini“ | 2002 | Deutsche Grammophon | 471 334-2) je důkazem, že ona diva právem patří mezi nejlepší zástupce české klasické scény. Rotel přistupuje k nahrávce citlivě, s jistou jemností, neotevírá ji násilím do velkých rozměrů, ani se nenutí k extrakci nejniternějších informací. Detaily tu jsou, ovšem tak nějak civilně, přirozeně zasazené do celku, který je vedený pevně, byť s jistou nenápadností, vlastní realistickým, neefektním laděním. Možná je to svého druhu i maličko nemoderní zvuk – ne ve špatném smyslu, prostě netlačí na pilu.

Reinterpretovaná peruánská zarzuela (či chcete-li variace na operetu, pojmenovaná podle španělského loveckého zámečku Palacio de la Zarzuela, kde bylo roku 1657 uvedeno první představení tohoto stylu) „El Condor Pasa“ v podání dua Simon & Garfunkel („Bridge Over Troubled Water“ | 2014 | nahráno 1970 | HDTracks) se stala patrně nejúspěšnější popovou písničkou, postavenou na základech klasické a folklorní hudby. Rotel jí načrtl v prostorovém podání, kterému nechyběla šířka či již i drobný náznak hloubky, stejně jako organická spojitost. Je to úroveň odpovídající hezkému hi-fi této cenové třídy, byť adekvátně již popsanému nemáte pocit, že by vše bylo nějak extrémně zaostřené a zaříznuté.

Že Rotel preferuje neumělé a nevyumělkované zvukové ladění potvrdil i soulad dvou jazzových klavírů Boba Jamese a Keiko Matsui ve „Frozen Lake“ („Altair & Vega“ | 2011 | Tappan Zee | EOM-CD-2125) – oba nástroje hrají tóny působivě evokující chlad, studenou zimu a led na zmíněném jezeře, který praská a praští. Rotel tento dojem až překvapivě dobře interpretuje, aniž by však sám celkově působil nějak studeně, odtažitě či technicistně. Už se tu ukazuje také solidně oddělené ťuknutí klapek, přednes je čistý, ukázněný, prostě bezproblémový, ač možná nechytá za srdce na první dobrou.

Rotel S14 je prvním krokem tradičního japonského výrobce do světa moderního hi-fi, avšak zůstává v nejklasičtějším rotelovském balení. Pokud jde o onu moderní stránku, doprovodná ovládací aplikace je spíše oslí můstek tam, kde (zatím?) neexistuje snadná cesta jak se napojit z té které aplikace dané hudební služby. Možná byste raději měli vše „pod jednou střechou“, na druhou stranu to zajišťuje trvalou kompatibilitu a plné využití potenciálu dané služby tak, jak to ona sama umožňuje. Stabilita, rychlost reakcí a komfort celého systému se nám pak zdál v pořádku. Co se týká zesilovače jako takového, někomu snad může přijít líto, že má mírně omezenou konektivitu, ale v reálu to stačit bude – minimálně tomu, kdo zvažuje svého druhu all-in-one koncept jako tento. A zvukově jde o Rotel střední třídy jak se sluší a patří. Nepřehání, má slušnou všeobecnou kontrolu, čistotu, rozlišení, prostě všechno, co patří k „lepší třídě“ audio elektroniky, má také v zásadě klasickou signaturu značky a po nedávné slevě je rozhodně atraktivním řešením pro každého, kdo hledá jednoduchý a civilizovaný způsob s preferencí věrného tónu.

Kč 49 000,-

FOTOGALERIE

FOTOGALERIE - APLIKACE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ kompaktní řešení

+ klasický zvuk Rotel

+ snadný stream díky „XY Connect“ protokolům

+ decentní, usazený přednes s férovými standardy střední třídy

ZÁPORY

- aplikace je spíše „digitalizované dálkové ovládání“ (což může či nemusí vadit, je to osobní preference)

- pouze jediný analogový vstup (byť i ten velmi pravděpodobně bude stačit)

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Basys CS | www.basys.cz 

PRODÁVÁ: AV Center | www.avcenter.cz 

fSdílet

Tweet