Rumunsko možná není typickou baštou hi-fi, ale minimálně dvě značky si pozornost zaslouží – jednak jsou to digitální zařízení Rockna, jednak dnes asi už větší a významnější výrobce sluchátek Meze, založený roku 2011 v Baia Mare (což znamená Velký Důl) v nevelké vzdálenosti od ukrajinských a maďarských hranic. Jedním z nových modelů je 109 PRO, na první pohled jistá vývojová variace původního prvního modelu 99 Classics.

109 PRO mají zřetelně organický design, snad za to primárně mohou otevřené mušle z hezky opracovaného, sytě prokresleného ořechového dřeva. To mimo jiné firma odebírá od certifikovaného „udržitelného“ dodavatele. Na vnější straně otevřených mušlí je hvězdicovitá konstrukce, držící na místě i středně hustou krycí mřížku. Reproduktor a vysoce klenutou hlavní konstrukci týlního mostu z dvou tenkých kovových oblouků spojuje mosazný prvek, podobný nýtu. Na hlavě sedí sluchátka díky velkému pásku z umělé kůže na pružných úchytech, přidržovaných mosaznými nosníky, který pohodlně rozkládá 375 gramů na vaši hlavu pro komfortní poslouchání.

Kontakt s plochou kolem uší zprostředkovávají velurové náušníky – měkké, poddajné a pohodlné. Signálový kabel (tenký a pružný, též vybavený mosaznými detaily) vchází do mušlí vespod každé z nich.

VIDEO

V obou mušlích můžete najít 5 cm dynamický měnič, nakloněný pod mírným úhlem podle antropomorfických poznatků – tedy podle toho, kdy se neživým věcem přiřazují organické lidské vlastnosti. Obklopen hliníkovým montážním kroužkem je tu stabilizační prvek ze slitiny mědi a zinku s turbanovitým prořezáváním, který má za úkol snižovat nežádoucí rezonance a zkreslení.

Samotná membrána je vyrobena z papíru vyztuženého uhlíkovými vlákny a má profil tvaru W. Po okraji se táhne tenoulinký proužek semikrystalického polymeru s beryliovou napařovanou vrstvičkou. Tlustý je pouze 22 mikronů a pomáhá stabilizovat chování reproduktoru. O dostatečnou sílu se stará neodymový magnet a měděná kmitací cívka.

Meze udává frekvenční odpověď 5 – 30 000 Hz, impedanci 40 ohm a citlivost 112 dB / 1 kHz / 1 mW s tím, že by neměl být problém rozhýbat membrány ani běžnými přenosnými zdroji signálu.

Meze 109 Pro jsme poslouchali jednak na cestách s výstupem iPhone SE, jednak s EverSolo DAC-Z8 a také na Apogee Groove. Ke srovnání byly Focal Clear, redakční stálice.

Když se rozezněla baskytara Scotta Ambushe v „Midnight Thunder“ (Spyro Gyra | „Wrapped in a Dream“ | 2006 | HeadsUp | HUSA 9107), 109 Pro ukázala, že hrají s překvapující nonšalancí a bublavou bohatostí. Už vcelku potichu vám dají pocítit sytost nástroje, basy rozhodně nejsou ploché, naopak se jeví maličko šťavnatější a bohatší, ale zato snadné, měkce hladké a přitom s jaksi decentní definicí a oddělením tónů. Za danou cenu působí sluchátka víc než příjemně, ne studiovou neutralitou, ale poslechově orientovanou příjemností. Jakkoliv je bas bohatý, vřelejší a vláčnější, snadno teče, nikdy neduní, je ho právě tak správné množství a v dané kategorii je velmi snadný a naprosto netechnický.

Znělé struny kytary Pepe Romera v Rodrigově pozitivně laděném „Concierto de Aranjuez“ (1994 | Philips | 438 016-2) znějí možná přes 109 Pro trošičku jemnější a kulatější, jsou však zcela bez jakékoliv příkrosti. Sluchátka artikulují brnknutí za brnknutím snadno, příjemně čitelným a snadným způsobem. Není to takový ten příkrý, řízný kov, ale kovový témbr na druhou stranu struny už nesou, stejně jako hezké doznívání a také je tu patrné dřevěné tělo samotného nástroje. Kytara pak zůstává velmi solidně čitelná i když se do dění zapojí orchestr.

„Lazy Afternoon“ (The Mildred Snitzer Orchestra | „Plays Well with Others“ | 2023 | Decca | 0602448399649) se točí kolem klavíru Jeffa Goldbluma, ale svůj prostor dostává i vokál Fredy Payne nebo bicí souprava Kennyho Elliotta. Právě jeho činely zaznívají zněle a vůbec stejně jako celá skladba pod takovou nenucenou kontrolou. Ač je subjektivně bas trochu bohatší v zastoupení, frekvenční vršek je pevný, jasný, super nenásilný a zejména právě na nejvyšším konci je cítit spousta vzduchu. Cítíte kov, má pěknou texturu a je navíc záměrně a parádně hlaďoučký, aniž by strádal v oblasti detailů – ba naopak.

Na „Revolution“ Robbieho Williamse („Escapology“ | 2002 | Chrysalis | 724358057928) se ukázalo, že Meze 109 Pro hrají s jakousi klidnou silou. Je to přednes šťavnatý, gradující s lehkostí a nenásilností, ale kde má být síla, tam taky je a není jí málo. Sluchátka se rozehrávají snadno a v pohodě. Zejména když dojde na část s refrénem, je hudby hodně, je mohutná, má váhu a drajv, přitom vše je měkce harmonické, takové laskavé a nesmírně snadno, líbezně se to poslouchá.

„Metamorphosis“ („Violin Concerto No. 2“ | 1998 | Deutsche Grammophon | 453 507-2) je moderní skladba současníka Krzysztofa Pendereckého, kterou napsal pro Anne-Sophie Mutter (či chcete-li pro její housle) a na dané nahrávce ji dokonce sám dirigoval, aby jí dal na 100% odpovídající tvar. Přestože je poměrně komplexní, 109 Pro ji zvládají předat krásně organicky, bez zašmodrchání a prakticky bez ohledu na zdroj signálu (ale ne zase, že by rozdíly nebyly znát) se snadno otevřou, zachovávají harmonii a je to tak nějakou skvělý pořádek bez špetky násilnosti. Struny a smyčce sólistky v popředí a orchestru za ní mají texturu, jediným akcentem je maličko objemnější bas a všechno je bez studené analytičnosti snadno čitelné. Minimálně v tomto ohledu sluchátka fungují zřetelně lépe, než by napovídala jejich cenová pozice ve střední třídě. Je to cítit hodně v okamžiku, kdy se ke Stradivarius Lord Dunn-Raven z roku 1710 připojí orchestr a zvuk se nezahustí, prostě se stejnou nonšalancí hrají dál.

Zhudebněný středomořský letní večer v „Sott`er Celo de Roma“ Deana Martina („The Very Best of“ | 2000 | nahráno 1959 | EMI | 724352777129) má z pohledu nahrávky překvapivě nestísněnou stereo bázi, Meze ji podají nikoliv v obřích proporcích, leč s šířkou a hloubkou, kterou umí dobrá otevřená sluchátka. Nástroje jsou hezky rozčleněné na pravolevé ose, vokál zafixovaný a ohraničený, přitom ale přirozeně vpitý do prostředka a všechno je příjemně, snadno čitelné. Plasticita bez problému konkuruje Focal Clear a možná je i předbíhá, Meze načrtávají organickou trojdimenzionalitu s velmi solidní dospělostí.

V „J`Y Suis Jamais Alle“ Yana Tiersena („Amélie“ | 2001 | Virgin | 0724381079027) tančí noty harmoniky po podvečerních střechách Montmartru s až kýčovitou barevností, Meze toto krásné světlo jen podtrhuje, prohlubuje a dělá ho sytějším, hudebně je to lahodné, šťavnaté a tekuté jako prémiový med. Pod tím vším se i z průměrné rádiové nahrávky vyloupnou informace o její kvalitě, ačkoliv Meze jsou kultivované a hudbu prezentují i tady hlavně muzikálně a s důrazem na krásu a pohodu. Bohaté středy, plný bas, elegantní výšky, všechno je harmonické a můžete si jen tak sedět a tón za tónem se spokojeně rozpouštět.

Sluchátka Meze 109 Pro jsou překvapivě dobrá – překvapivě vůči cenovce, protože jinak si rumunský výrobce drží solidní standardy. Tady je však všechno, co má být u „lepších sluchátek“ – hezké zpracování, solidní materiály, výtečný komfort nošení a navíc charakter, který můžete v uších mít dlouhé hodiny, aniž by to jakkoliv unavovalo. Není to puristicky čistý a jako pravítko rovný zvuk, má trošičku víc basu, o něco plnější, sytější a barevnější styl, v něm však jsou detaily hodné kategorie 20 – 30, ač prezentované klidnějším způsobem. Vzato kol a kolem každopádně Meze 109 Pro nabízí zvuk dospělého hi-fi v moc hezkém balení a snesou srovnání i s modely výše naznačené cenové úrovně. Za fér peníze dostanete krásný zvuk a velmi komfortní poslechové zážitky ve všech smyslech toho slova.

Kč 19 980,-

Kč 24 690,- - designová verze Primal

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ lehoučká na hlavu a tím i vysoký komfort

+ pohodové ladění

+ plný zvukový projev

+ atraktivní cena za netechnický zvuk na pomezí high-endu

+ nenáročné na rozehrávání

ZÁPORY

- mají přeci jen maličko své vlastní ladění

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Empetria | www.empetria.cz 

PRODÁVÁ: Audigo | www.audigo.cz 

fSdílet

Tweet