Německý Quadral jistě znáte. Jsou velké, robustní, „svalnaté", jsou oblíbené těmi, kdo mají rádi velikost nejen fyzickou, ale také zvukovou. Jsou nepokrytě zábavné, jsou dravé a jsou nezaměnitelné. Jejich králem je už od roku 1981 model Titan, jenž přišel v roce 2011 v dosud poslední, už osmé generaci. A je to reprosoustava vskutku imponující, nafukující všechna v úvodu napsaná adjektiva do vpravdě titánských rozměrů.

S Titany jsme se potkali v ostravském studiu Špalíček, kde jako v jednom z mála míst v České republice najdete odpovídající poslechový prostor. Protože vůbec jen zkoušet poslouchat Quadral Titan VIII v menší, než 40 metrové místnosti s alespoň slušnou akustickou je tak trochu šílenství. Asi jako chtít zavřít stadionový rockový koncert do sídlištní garsonky. Vlastně už vybalování je zajímavé – hlavně kvůli rozměrům, jinak si totiž v Německu nedělali příliš starostí s odlišením balení své vlajkové lodi od nižších modelů série Aurum a vlastně ani od nižších řad. Možná je to i trochu škoda, protože za více než tři sta tisíc by už mohlo i tohle první setkání být zážitkem. Nicméně když už jsme ve třech ve společnosti rudlu bedny usadili na místo, zážitek to byl.

Samotné usazení je nakonec vlastně paradoxně poměrně jednoduché, protože reprosoustavy stojí na masivním podstavci, díky kterému můžete s trochou dobré vůle ignorovat odhmotňovací hroty a i když mají Titan VIII ve výbavě páskový výškový měnič, hrozící směrovostí, je tak trochu jedno, jak je vlastně usadíte – stačí jen lehké natočení směrem na ucho posluchače, vzdálenost mezi kanály alespoň dva či lépe dva a půl metru a hlavně pořádná porce volného místa od zadních a bočních stěn. Tady nešetřete, pokud chcete využít plný potenciál těchto gigantů. Metr a půl zezadu i ze stran berte jako úplné minimum, čím víc, tím lépe.

Titánské rozměry téměř devadesátikilových ozvučnic snad až tolik nevyniknou na papíře, zato vás ohromí v reálném prostoru. I když výška je nadprůměrných 139 cm, šířku 31 cm překonají vlastně i některé regálové reprosoustavy a hloubka necelých 58 cm byste také mohli zařadit v oblasti high end spíše k průměru. „Ramenaté" křivky však strhávají pozornost, přiznaný technicistní styl, zamřížované obrovské basové měniče, nádherné hrany, hluboký lak, ale třeba i gigantická, za plexisklem ukrytá výhybka, to vše dokresluje dojem stroje ze sfér science fiction. Velkého, precizního stroje. V poslechovém prostoru studia Špalíček jsme velikost a prvotní dojem porovnávali s mnoha reprosoustavami i vyšších cenových tříd, ale žádná z nich nemá takovýhle „WOW" efekt, tu prvotní mocnou impresi. To je vůbec jedna z velmi přiléhavých charakteristik.

Při pohledu zepředu vás zaujmou vlastně velké zkosené části čelního panelu, masivní podstavec a pak už jen měniče – téměř nic jiného vlastně vpředu není. Nahoře najdete páskový tweeter v mohutném rámečku, pod ním středotónový měnič a ještě o kousek níž obrovskou propast (tedy vlastně správně řečeno tlakovou komoru), zakrytou měkkými strunami, v níž se skrývá dvojice basových reproduktorů. Kdybyste si nějakou náhodou nebyli jisti, co že vám to stojí v obýváku, model označuje rozměrný štítek s velkým písmem.

Boční stěny jsou konvenčně rovné; tedy žádné sofistikované, organické tvary, ale naprostá klasika. Zadní strana ozvučnice je také zcela rovná, byť to dle obrázků nemusí zdát. Skříň má totiž, ne nepodobně jako některé americké automobily poloviny 20. století, s nimiž Quadral Titan VIII pojí velikost a pompéznost, jakési „ploutve". Těžko soudit, zda jsou součástí ozvučnice jen proto, aby ukázaly, jak tlusté MDF desky výrobce ke stavbě použil (a že velmi tlusté), nebo mají i nějaký jasný akustický přínos, každopádně přispívají k dojmu mohutnosti. Už jsme zmiňovali odkrytou výhybku, tvořící dominantu zadní strany – průhled na mohutné součástky na půdorysu zhruba formátu A4 bude pro milovníky techniky potěšením. O kousek pod tímto průhledem najdeme trojici páček, umožňující ladění projevu reprosoustav v každém ze tří pásem – můžeme tak díky elegantním páčkám regulovat basy, středy i výšky ve třech polohách s rozsahem – 2 / 0 / + 2 dB. Nutno dodat, že efekt dolaďování byl v praxi o něco menší, než jsme čekali a už při středních hlasitostech bylo rozdíl i krajních poloh tak tak poznat. Kroky po 2 dB jsou opravdu nevelké.

Vrátíme-li se k měničům, představují to nejlepší z produkce Quadral – firma si všechny vyrábí sama. Od 2 700 Hz až do nebeských výšin se o reprodukci stará hliníkový pásek s výškou přes 15 cm, střední pásmo 17 cm membrána typu ALTIMA (jde o slitinu ALuminia, TItanu a MAgnesia) a pod hranicí 250 Hz pracuje v souladu dvojice basových měničů s průměrem 26 cm, jejichž membrána je opět z materiálu ALTIMA. I když jde o obrovské reprosoustavy, nemusíte se bát jejich rozehrávání – mají vysokou citlivost 90 dB a jmenovitou impedanci v bezpečném rozptylu 4 – 8 Ohm. Zmiňovaná konfigurace měničů je pak schopná vyzářit omračující frekvenční rozsah 16 – 65 000 Hz.

Ve Špalíčku nám k porovnání postavili tradiční Bowers&Wilkins 802 Diamond a jako „pohon" sestavu Audionet. Zdrojem byl přehrávač VIP G2, řídící zesilovač PRE I G3 a bi-ampingové zapojení zajišťoval koncový stupeň Audionet AMP VII. Nejprve jsme měli propojeno reproduktorovými kabely InAkustik Referenz Selection, bombasticky živoucí projev se dostavil ale až při přehození na AudioQuest Meteor. Kvalitu napájení řešily kabely IsoTek a filtr Aquarius stejné značky.

Od velkých beden typu Quadral Titan VIII čekáte velký zvuk tak nějak podvědomě, asi jako od ostře tvarovaného auta rychlost, nebo od jídla z čínského bistra žaludeční trable. Prostě to tak je, možná díky citlivému vrozenému instinktu. I tak nás objem zvuku těchto sloupů překvapil. Titan VIII vyplní s nesmírnou jednoduchostí libovolně velký domácí prostor. Zvuk je všude, valí se na vás a obtéká, zaplňuje vás. I taková veskrze poklidná „Luka" od Suzanne Vega („Tried and True" | 1998 | A&M | 540 945-2) je najednou tak trochu stadionově zvětšená. Ten důraz je omračující, ta síla a to vše v pocitově velice kontrolované reprodukci, kdy má vše své pevné místo. Pravda – cítíte tu snad až příliš expresivní vykreslení strun a jejich kovových tónů. Ale to nevadí, rozhodně to není agresivní či ostré nebo nějak nepříjemně dominující, tweeter je jednoduše jen výrazný, neupejpavý.

Na výšky si přesto budete (možná překvapivě) dát o něco víc pozoru, než na basy. Pokud má vaše elektronika tendenci ke světlejšímu či ostřejšímu projevu, obzvláště u špatných nahrávek mohou být vysoké tóny na hraně rozumné říznosti. Že by byly ale vysloveně nepříjemné, na to jsme během našeho poslechu nikdy nenarazili. Dokonce i hrubá, špinavá, špatně nahraná punková „Rise Above" v podání Henryho Rollinse („Rise Above" | 2002 | Sanctuary | SANCD125) se přes Quadral valí s takovou energií a kontrolou, že je to až neuvěřitelné. Reprosoustavy navíc umí dobře oddělit jednotlivé nástroje a „zmuchlaný" zvuk se tak zdá být velmi srozumitelný. Byť samozřejmě ani tady se zázrak nestane a dynamicky plochá nahrávka zůstává dynamicky plochou. Jen to pocitově tolik nevadí, protože Quadral umí hudbu skvěle prodat.

Velmi plná a kupodivu i příjemně měkká (alespoň tam, kde hrají klasické měniče) reprodukce sluší i opačnému konci kvalitativního spektra, třeba výborně nahrané „Flim Bob Diddley" od Flim & The BB´s („Vintage BB´s" | 1991 | dmp | CD-486). Úplně cítíte tu tíhu a masu basových frekvencí, na tak velké měniče si ale Titan VIII udržuje slušnou rychlost a přesnost, byť k tomu vyžaduje rozhodně nadprůměrnou elektroniku. Když jsme u basy, její zvuk jen nádherně šťavnatý a autoritativní a umí si hezky zabroukat. Quadral táhnou hudbu nekompromisně vpřed, valí se jako nezastavitelná řeka a zvuk si plyne bez známek obtíží. Titan VIII si přitom ale udržují okouzlující harmonii.

Když trochu přitlačíte na hlasitost při reprodukci „Velké brány Kyjevské" od Mussorgského („Crystal Cable Arabesque" | 2009 | Crystal Cable | CC 200901), objevíte to největší kouzlo Quadral Titan VIII – jen málokteré reprosoustavy na trhu si umí poradit s tak obrovskou energií tak hravě, dokonce i leckteré ještě rozměrnější modely neumí být tak sebejisté a živoucí v podání velkého orchestru. Sice tu cítíte lehoučce temnější, na basech plnější podání, zato ale nástroje mají uvěřitelnou velikost, jasně rozeznáte barevné nádechy tak, jak mají být a hlavně – je tu ohromující, bezbřehá a fantasticky uhrančivá dynamika. Není to audiofilsky poklidné a decentní představení, je to výbuch, je to drama, je to nezkrocený život. Když zabere ve vypjatých okamžicích celý orchestr, ani tehdy se Titan VIII neurvou ze řetězu a neztratí kontrolu a sebejistotu, dají ale takový akustický tlak, drajv a dynamickou rezervu, že se budete cítit obklopeni skutečnou živou hudbou. Určitě vás překvapí i to, jak (bezpochyby i díky elektronice Audionet) umí být Quadral přesné semknuté. Dokonce i bas je tu v nepřehnaném objemu, ale zato úžasně úderný – rána do velkého kotle je doslova fyzickým prožitkem, kde budete jen marně hledat stopy dynamické komprese.

Při hodnocení prostoru za pomoci Stingovy „Englishman in New York" ze sampleru „Die perfekte Räumlichkeit", který v roce 2010 vydal německý časopis Stereoplay, jsme narazili na jednoznačnou směrovost tweeterů a tedy nutnost přeci jen trochu vyhrát s umístěním ozvučnic ve vhodných úhlech a odstupech. Sweet spot je tak „na dva zadky" a byť je reprodukce poslouchatelná i mimo tento rozsah, nejvyšší kvalitu (a tu přeci chceme...) dostaneme jednoznačně na vrcholu trojúhelníku. Právě tam nám Titan VIII ukážou, že umí vykouzlit velmi přesvědčivý a díky svým rozměrům také realisticky veliký prostor zvukové scény. Máte-li dost místa, odmění se vám tyhle reprosoustavy velmi hezkou a přesnou lokalizací v pravolevém směru, korektní velikostí nástrojů (tedy ani zmenšením, typickým pro monitorové reprosoustavy, ani gigantismem, častým právě u velkoobjemových beden) a dokonce i hloubkou prostoru – tam ale vzhledem ke kategorii patří Titan VIII spíše k lehkému nadprůměru a dojem hloubky není tak automatický a samozřejmý. Co ale nelze u této skladby nezmínit, to je kontrabas – ten se před námi objevil jako živý, s velmi konkrétními konturami a hlavně – s opravdu realistickou velikostí, s tělem a téměř hmatatelnou kvalitou.

Quadral Titan VIII jsou tak velice transparentní reprosoustavy, jak se na tuto cenovou kategorii už bez diskuse sluší a patří. Třeba vokál Jareda Leta v „100 Suns" z desky „This is War" od 30 Seconds to Mars (2009 | Virgin | 509 996 06220 20) je velice přítomný, vykreslený pěkně do hloubky a umně balancuje spolu s ostřeji nahranou akustickou kytarou na hraně znělosti, výraznosti a špetky agresivity – tu pak Quadral umí hezky zahladit a i občasná sykavka tak není na obtíž.

Celý přednes je vlastně dobře vybalancovaným mixem nadhledu a expresivnosti, protože Titan VIII se vždy snaží o živost a energický přednes. Umí také vše vzít opravdu pevně do ruky, jak ukázala i tak instrumentálně nekomplikovaná skladba, jako je Bachovo „Largo du Concerto No. 5" v podání Simone Dinnerstein („Cabasse La Collection" | 2011 | SONY | 88691918262). Její piano je nádherně živé, můžete snadno klouzat pozorností od celkového hudebního obrazu až k jednotlivým stiskům kláves a ty díky výraznému a čistému přednesu sledovat po velice dlouho dobu, až do jejich rozmělnění v dalších tónech. Brouknutí doprovodného kontrabasu jsou tak plná a pevná, že přímo cítíte, jak tóny pronikají vším v prostoru, jak rezonují stěny, gauč i podlaha. Sebedůvěra reprodukce je rozhodně ohromující.

Vlastně bychom mohli po libosti pokračovat v popisech síly, energie, kontroly a jistoty, s jakou Titan VIII přehrají úplně cokoliv (jen když je dostatečně „nakrmíte"), ale patrně to není zase tak potřeba. Můžeme dodat, že housle v Mozartově „Eine Kleine Nachtmusik" z disku „Mozart Selections by Accuphase" jsou sice přísným pohledem o něco maličko jemnější, než by byly housle skutečné, i tak jsou ale nádherně zřetelné a přesné, navíc vždy cítíte zjevnou dynamickou rezervu, ať už hrajete, jak hlasitě chcete (a že Quadral zvládnou hrát tak nahlas, že ještě dva dny nic neuslyšíte...).

Můžeme třeba dodat i to, že důraz bubínků v „Sahara Walk" od Plus („Audio Digital Masters III" | STS Digital) zvládne vytlouct skla z oken, nebo to, že Quadral umí vykouzlit skutečnou koncertní atmosféru třeba ve Watersově „Perfect Sense" („Amused to Death" | 1992 | Columbia | 468761 2) s přidanými davovými chorály. Zvláště koncertní atmosféra vám v podání Titan VIII zvedne chloupky na rukou (a vlastně i kdekoliv jinde) a uvrhne vás do neuvěřitelně pohlcujícího světa, pocitově prostě přímo doprostřed koncertní haly. Hudba dýchá, nikde nic nepřekáží a neschází (objemu, barev i detailů je jednoduše dost). Je to parádní zážitek.

Takže jaké jsou Quadral Titan VIII? Ohromující... Náročné. Ale také bohaté na velmi dobré hudební zážitky. Pokud jim pořídíte dostatečně velký prostor, v němž mohou prokázat svůj dynamický potenciál, pokud je necháte stát opravdu hodně volně v tomto prostoru a pokud jim na reprosvorky připojíte špičkovou, stabilní a silnou elektroniku, odmění se vám až nečekaně univerzálním talentem. Jistě – nečekejte od nich monitorový zvuk, nečekejte ani tichý, komorní poslech, od toho jsou tu jiné. Ale pokud chcete neopakovatelný tah na branku, pokud chcete hustou, silnou, barevnou a nesmírně bohatou atmosféru, pokud chcete cítit realistickou velikost jakéhokoliv nástroje, pokud vám imponuje tlak a spousta vzduchu v reprodukci a pokud máte rádi zábavu v kombinaci s čistotou a fantastickou kontrolou, pak by se vám reprosoustavy Titan ve své osmé generaci měly líbit. Jakmile totiž začnou hrát, zapomenete na to, že basu i výšek je tak nějak hodně, že vlastně i klidné a komorní skladby najednou získávají nutkavou dopřednost a tah, nebo že hrát s nimi potichu je asi jako jít na koncert Rolling Stones a chtít, aby to byla komorní klubová show. Navíc v kontextu dnešních poměrů je cena za vlajkovou loď firmy Quadral sice vysoká, ale nepřehnaná – zvláště s přihlédnutím k té obrovské mase, kterou si koupíte. A tím myslíme masu dřeva a kovu, stejně jako masu zvuku, který z ní prýští. Takže ano, nechte se titánsky ohromit, stojí to za to...

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo v uzavřeném semireverberantním prostoru o výměře podlahové plochy cca 50 metrů čtverečních. Prostor je mírně akusticky speciálně upraven, a proto jsou naměřené hodnoty interpretovatelné jako 100% věrohodné v pásmu 100 Hz a výše, v pásmu 10 – 100 Hz ovlivněné akustickými parametry prostoru. Měřeno bylo pomocí software ATB PC Pro vždy v pěti cyklechs, vybrána byla vždy střední křivka. Všechna měření probíhala na elektronice zmiňované v článku s vždy stejně nastavenou úrovní hlasitosti. Měřeno pomocí PCM stopy o vzorkovací frekvenci 48 kHz s 1/3 oktávovým vyhlazováním.

Naměřená křivka frekvenční odezvy v běžném prostoru je u Titan VIII až neuvěřitelně spořádaná. Vlastně je tu cítit jen lehoučký důraz na pásmo pod 100 Hz, kde reprosoustavy do referenčního rozptylu nastupují někde kolem 30 Hz, ale reálně budou slyšet i kolem 25 Hz a v závislosti na akustice i níže – takže se nemusíte bát okusit i plnohodnotné varhany. Střední a výškové pásmo pak nelze nazvat jinak než jako perfektní, je tu znát také tweeter s rozsahem daleko za hranicemi našeho měřícího aparátu. Každopádně tady není co dodat, takhle má vypadat frekvenční křivka špičkových reprosoustav.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [< 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ +/- ] | VELKÁ (> 40m2) [ ✓]

Kč 329 990,- - standardní barvy a dýhy
Kč 359 990,- - barva na přání (z řádově stovek možných odstínů)

--- --- --- --- ---

KLADY

+ obrovský, zaplavující a živoucí zvuk

+ imponující vzhled

+ perfektní zpracování

+ v kontextu rozměrů, kvality a dnešních trendů vlastně nepřehnaná cena

+ dynamika a drama jako u živého koncertu

+ ta plnost a bohatost reprodukce

ZÁPORY

- tichý poslech není zrovna jejich primární doménou

- potřebují nekompromisně stabilní a energickou elektroniku

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Audio Trade | www.quadral.cz 

200 300 mcintosh

200 200 pmc

200 200 normaaudio

200 200 studiospalicek

200 200 rpaudio

200 100 wdq

200 100 rodel

AKTUÁLNÍ REDAKČNÍ SESTAVY

ZESILOVAČE:

Naim Nait XS
Naim NAP250 (bi-amp)
Naim FlatCap XS
Norma Revo IPA-70B
Cambridge CXA80

ZDROJE SIGNÁLU:

OPPO BDP-105D
ASUS Xonar Essence One MUSES MKII
Apogee Groove
Cambridge CXC
The Little Black Box v2
COOD-E TV

REPROSOUSTAVY:

Harbeth Monitor 30
Xavian Perla
Xavian Premio

ANALOG:

VPI Scout
Pro-Ject Elemental
Naim Stageline
Pro-Ject Phono Box

KABELY:

ZenSati Authentica
TelluriumQ Silver (repro)
TelluriumQ Black (RCA)
KrautWire Guru S (RCA)
KrautWire zakázkové stříbrné USB
KrautWire Guru Digital (RCA)
EagleCable Condor Blue (RCA)
AudioQuest Big Sur (RCA)
ProAc Response Black Signature (repro)
Vincent Premium (XLR)
Monster Cable M1000 (toslink)
Monster Cable M1000 (HDMI)
+ řada standardních low-cost kabelů

SÍŤOVÉ FILTRY:

IsoTek EVO3 Solus
IsoTek EVO3 Initium
zakázková rozvodnice
Xindak XF-1000ES

SLUCHÁTKA:

Sennheiser HD 26 Pro
Sennheiser IE 8
Koss Porta Pro CZ

OSTATNÍ:

zakázkové stojany pod Harbeth
stojany Kudos S50
akustické prvky Sonitus Acoustic
Naim Mu-so
SIM2 CrystalCube

MĚŘENÍ:

ATB PC Pro pro Windows 7
NAD C370
Pioneer BDP-LX71
MCP CQ5620 (osciloskop)
CD generátor

200 300 basys cs subpage

 

ŠÉFREDAKTORŮV NEPRAVIDELNÍK

Jak se hodnotí?

Recenze všeobecně (na hudbu, na jídlo, na filmy, na auta, na makeup nebo na hifi...) jsou většinou cílem uštěpačných poznámek ze strany těch, s jejichž názorem se neshodnou, to je ovšem v zásadě asi i v pořádku, jakkoliv snaha ventilovat svůj názor spíše konstruktivním, logicky formulovaným způsobem by zjevně byla ku prospěchu o něco více. Jinými slovy, vyjádřit svůj názor "že je to sračka" mohu i slušně, věcně a bez nutnosti okamžitě napadat.

Číst dál...

200 200 xavian 200 200 soundstyle 200 200 eurostar 200 200 tykon 200 200 psg

200 200 hifiguide 200 200 cptpraha 200 200 basys 200 200 naimstudio 200 200 horn

200 200 aq 200 200 voice 200 200 yamaha 200 200 horizontrading 200 200 kasaudio

200 200 elfton 200 200 mareka audio 200 200 ibdczech 200 200 walter kircher 200 200 4ce distribution

1024 200 audio video show praha