Na stránkách Hi-Fi Voice jste již měli tu čest s nejnovějším přírůstkem výrobního katalogu americké legendy JBL. Jejich řada Studio v nejnovější inkarnaci předvádí zřetelně méně zvukové i optické extravagance a blíží se tak skutečně ideálům, které by nám snad mohly vyvstat na mysli při přečtení jejího jména. Model 290 se nám opravdu velice líbil, ale byla by škoda nepodívat se i na nižší dva – 280 a 270, které jsme měli možnost srovnat právě s vlajkovou lodí a které nejsou ani o moc drobnější, ani o mnoho levnější.

Tak jako u nejvyššího provedení, i zde jde o velmi civilně působící sloupové reprosoustavy, které své vyšší sourozence věrně kopírují – pouze v trochu menším měřítku. I když i to je relativní. Zaoblená, hladká a spíše konzervativně zpracovaná ozvučnice z masivních MDF desek totiž pořád váží přes 20 kg na jeden kus a to při nadstandardních rozměrech 112,4 x 23,7 x 28,4 cm (v x š x h). Je to vlastně jen o nějakých 5 kg a pár centimetrů na každé ose méně, než na kolik narostl vyšší model 290.

Adekvátně zmenšení fyzických rozměrů mezi modely 290 a 280 bylo ubráno i na psaných parametrech. Největší rozdíl je ve dvojici basových reproduktorů – ty se smrskly z 20 cm průměru na 16,5 cm, tak aby se vešly do užšího profilu skříně. I zde ale zůstaly membrány z materiálu PolyPlas (papírový základ s polymerovou „polevou") s robustními závěsy a profilovaným povrchem.

Střední rozsah obstarává stejně koncipovaný měnič s membránou o průměru 10 cm – zde už je provedení zcela identické jako u Studio 290. Stejný je i výškový měnič – za rozptylkou uložená keramicko-kovová kopulka (konkrétně z firemního materiálu CMMD) o průměru 2,5 cm, vsazená do ostře řezaného zvukovou HDI (High Definition Imaging).

I vzadu je vlastně totéž, co u vyššího modelu – velký bassreflexový nátrubek z pevného plastu, kteroužto koncepci ve svých produktech u JBL nazývají Slipstream. Stejně tak vanička s do výšky trčícími kvalitními reproduktorovými terminály v bi-wiringové konfiguraci je k nerozeznání od té ve vyšším modelu.

Velmi podobné jsou i parametry – zatížitelnost se zredukovala z 225 Wattů na rovných 200 (hlavně kvůli menším basovým měničům), citlivost sice už nepřesahuje 90 dB, ale ani s 89 nebudete mít s rozehráváním větší problémy. Zůstává tu jmenovitá impedance 8 Ohm, díky níž nebudou Studio 280 ohrožením pro žádný zesilovač. Zajímavé je, že větší měniče a větší vnitřní objem ozvučnice dělají rozdíl pouhé 2 Hz – JBL Studio 280 tak umí sáhnout na stále skvělých 40 Hz (oproti 38 Hz vyšších bratříčků) a vystoupá na identických 22 000 Hz, to vše v toleranci +/- 3 dB.

Poslech JBL Studio 280 jsme absolvovali v pražském studiu Cinema Shop, kde nám naservírovali ještě modely 290 a 270. Zdroj signálu nám byl přehrávač Marantz SA7003, zesiloval pak buď Marantz PM14S1, nebo Harman / Kardon AVR 270, kde se prokázala síla in house vývoje – tito dva, přes výrazně nižší cenu elektroniky, se ukázali být perfektním párem, stejně jako u modelu 290. Ne že by high-endový Marantz byl horší, ale JBL už jeho přednosti nevyužily a v kombinaci s receiverem AVR 270 byl výsledek celkově muzikálnější. Je to prostě praktický důkaz toho, že hifi je alchymie. Stejným důkazem budiž i to, že ačkoliv podmínky byly úplně stejné a Studio 290 a Studio 280 se na první pohled liší jen rozměry, jejich charakter je až překvapivě odlišný.

Třeba v oblasti basu je model 280 oproti 290 znatelně méně objemný, zato jaksi soustředěnější, přesněji definovaný. Dobře znát je to na kontrabasu v „Momentary Truce" od Flim & The BB´s („Vintage BB´s" | 1992 | dmp | CD 486), ten najednou působí o něco menší, zato jsou dobře znát jeho okraje a přitom nástroj stále nepůsobí ploše, je to zřetelně velký kontrabas – přesně tak, jak by se od americké reprosoustavy od JBL dalo čekat. Činely jsou naopak až neamericky klidné, jemné a decentní.

Podání nástroje v Bachově „Suitě pro sólové cello #1, BWV 1007" („KEF Ultimate Resolution Demonstration Disc 2" | 2010 | Universal | 480 3148) je velmi kompaktní, přednes je plně pod kontrolou a i když necítíte nijak velkou naléhavost, tahy smyčce po strunách jsou jasné a hlavně velmi dobře prokreslené už při nižších poslechových úrovních, což je za dané peníze rozhodně skvělý výsledek. Zvuk vůbec jako kdyby vykvétal z reprosoustav s lehkostí a snadností, lehce netypickou pro značku JBL a její pevný, hutný zvuk. Lehkost tu navíc není vykoupena pocitem, že někde něco schází.

JBL Studio 280 jsou výjimečně nestranné a vyrovnané, jak ukázala Dylanova „Blowin´ in the wind" („DYLAN" | 2007 | Columbia | 88697 16131 2). Duo kytara s vokálem pocitově celou skladbu vede a nic vás neruší od jejich klidného vnímání, přirozeně vyplývá nad ostatní složky hudby, aniž by je však zastínilo. Zvuk je vlastně až překvapivě nenásilný a klidný, díky čemuž se můžete nerušeně probírat zvukovými detaily – těch kompaktní sloupky nabízí na danou cenovou třídu dost, navíc ve zcela neagresivním stylu.

Talent pro rockovou hudbu, typicky spojovaný právě s JBL, rozhodně prosákl i do Studio 280. Paradoxně menší sloupky ve skladbě L.A. Guns „City of Angels" z desky „Waking the dead" (2002 | Spitfire | SPT-15192) zastiňují své větší kolegy – je to jednoduše paráda, hudba šlape, je semknutá a úderná, díky umírněnému basovému základu nemáte pocit zahlcení, ale rychlost a impuls si vás získají.

Jakkoliv předvádí Studio 280 spořádaný klid a dobrou organizaci, nerezignují ani na muzikálnost, jak nám ukázala „My Mini and Me" od Gwyneth Herbert („Clangers and mash" | 2010 | Naim Edge | naimcd137). Lehký zvuk si zurčí kupředu, objemově vás neutopí a možná by zvuku slušelo i nepatrně více výšek, ale bohatý vokál a přesný bas jsou jednoduše parádní. Dokonce zapomenete, že tyhle sloupky nepatří mezi největší krasavce a že vlastně stojí jen rozumných 22 tisíc. Třeba i tlesknutí dlaní, které mnohdy vyznívá jaksi nepřirozeně a synteticky, tu má přirozenou texturu, takže nepochybujete, že jde skutečně o zvuk, vytvořený dlaněmi.

Dobrý dojem je podpořen i tím, že se můžete snadno soustředit na hlavní hudební motiv – čistota a transparentnost sluší i „Os iusti" od benediktýnských mnichů z kláštera Santo Domingo de Silos („Chant" | 1994 | MFSL | UDCD 725). Odrazy a droboučké zvuky pozadí tu nejsou příliš zřetelné, zato vokály jsou jasné a konkrétní, dokonce vůbec nevadí, že zaostření reprodukce je spíše na úrovni celého sboru, než jednotlivých vokálů, byť jasně cítíte různorodost hlasů – tedy to, že nesplývají v nekonkrétní hromadu. To je opět charakteristika, ospravedlňující slovo „Studio" v názvu reprosoustav.

Navzdory tomu, že zvuk je lehký, umí Studio 280 vložit do přednesu i dostatečný impuls, jak se ukázalo v „Largo du Concerto No 5" v podání Simone Dinnerstein („Cabasse La Collection" | 2011 | SONY | 88691918262). I když mírně tenčí zvuk nevzbudí dojem zcela „dospělého" piana (působí maličko zmenšeně), rychlost je zato výborná, stejně jako dynamika – stisk klávesy vykřísne jasný a znělý tón a s jistotou ho drží po dlouhou dobu. Hudba si navíc drží svou příjemnou muzikálnost.

Pokud by se měly sloupky Studio 280 něčím pochlubit, pak hlavně středním pásmem – zvláště hlasy jsou zvládnuté velmi dobře, a i když nemají oslňující hloubku, jsou dostatečně bohaté na informace a hlavně působí velmi přítomně. Slova jako „pod dekou" jsou reprodukci naprosto cizí. Pravdou je, že komplexní orchestr je opět spíše kompaktním celkem, než bravurně rozloženým společenstvím mnoha nástrojů, ale pohybujeme se prostě ve třídě, kde podobné věci nejsou možné. Důležité je, že i řízný vokál Patricie Petibon v Offenbachově „Orphée aux enfers" z desky „Les Fantaisies" (2002 | Virgin | 7243 5 62294 2 6) zůstává sice průzračný, ale není vulgární či řezavá a že vysoké polohy k tomu mají tendence.

JBL Studio 280 jsou vizuálně i zvukově kompaktnější, opravdu „studiovější" variantou vlajkového modelu 290. Snad by jim slušelo o něco intenzivnější podání výšek, ale jinak si v dané kategorii není nač stěžovat – vlastně i ty enormně jednoduché křivky v menším vydání vypadají případněji. Pokud tak hledáte reprosoustavy s příjemnou vyrovnaností, kontrolou a dobrou čitelností a detailností, které z reprodukce nedělají efektní divadlo, ale přesto se dobře poslouchají a nemají takový ten profesionální odstup, pak nabízí JBL Studio 280 lákavý poměr ceny a výkonu.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [< 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ ✓] | VELKÁ (> 40m2) [ +/- ]

Kč 21 990,-

--- --- --- --- ---

KLADY

+ oproti vyššímu modelu poklidnější, celistvější reprodukce

+ téměř stejný důraz a kontrola, jako u vyššího modelu

+ ač ne o moc menší, vizuálně pro menší prostory asi přijatelnější, než 290

+ velmi snadno se rozehrávají

ZÁPORY

- nelze od nich očekávat mocný a dramatický „americký" zvuk, byť je to jinak charakteristika často přisuzovaná JBL

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: DSI Czech | www.edsi.cz 

200 300 mcintosh

200 200 pmc

200 200 normaaudio

200 200 studiospalicek

200 200 rpaudio

200 100 wdq

200 100 rodel

AKTUÁLNÍ REDAKČNÍ SESTAVY

ZESILOVAČE:

Naim Nait XS
Naim NAP250 (bi-amp)
Naim FlatCap XS
Norma Revo IPA-70B
Cambridge CXA80

ZDROJE SIGNÁLU:

OPPO BDP-105D
ASUS Xonar Essence One MUSES MKII
Apogee Groove
Cambridge CXC
The Little Black Box v2
COOD-E TV

REPROSOUSTAVY:

Harbeth Monitor 30
Xavian Perla
Xavian Premio

ANALOG:

VPI Scout
Pro-Ject Elemental
Naim Stageline
Pro-Ject Phono Box

KABELY:

ZenSati Authentica
TelluriumQ Silver (repro)
TelluriumQ Black (RCA)
KrautWire Guru S (RCA)
KrautWire zakázkové stříbrné USB
KrautWire Guru Digital (RCA)
EagleCable Condor Blue (RCA)
AudioQuest Big Sur (RCA)
ProAc Response Black Signature (repro)
Vincent Premium (XLR)
Monster Cable M1000 (toslink)
Monster Cable M1000 (HDMI)
+ řada standardních low-cost kabelů

SÍŤOVÉ FILTRY:

IsoTek EVO3 Solus
IsoTek EVO3 Initium
zakázková rozvodnice
Xindak XF-1000ES

SLUCHÁTKA:

Sennheiser HD 26 Pro
Sennheiser IE 8
Koss Porta Pro CZ

OSTATNÍ:

zakázkové stojany pod Harbeth
stojany Kudos S50
akustické prvky Sonitus Acoustic
Naim Mu-so
SIM2 CrystalCube

MĚŘENÍ:

ATB PC Pro pro Windows 7
NAD C370
Pioneer BDP-LX71
MCP CQ5620 (osciloskop)
CD generátor

200 300 basys cs subpage

 

ŠÉFREDAKTORŮV NEPRAVIDELNÍK

Jak se hodnotí?

Recenze všeobecně (na hudbu, na jídlo, na filmy, na auta, na makeup nebo na hifi...) jsou většinou cílem uštěpačných poznámek ze strany těch, s jejichž názorem se neshodnou, to je ovšem v zásadě asi i v pořádku, jakkoliv snaha ventilovat svůj názor spíše konstruktivním, logicky formulovaným způsobem by zjevně byla ku prospěchu o něco více. Jinými slovy, vyjádřit svůj názor "že je to sračka" mohu i slušně, věcně a bez nutnosti okamžitě napadat.

Číst dál...

200 200 xavian 200 200 soundstyle 200 200 eurostar 200 200 tykon 200 200 psg

200 200 hifiguide 200 200 cptpraha 200 200 basys 200 200 naimstudio 200 200 horn

200 200 aq 200 200 voice 200 200 yamaha 200 200 horizontrading 200 200 kasaudio

200 200 elfton 200 200 mareka audio 200 200 ibdczech 200 200 walter kircher 200 200 4ce distribution

1024 200 audio video show praha