Když se před více než 20 lety poprvé na trhu objevilo jméno SVS, vystupovala značka jako strůjce revoluce v oboru subwooferů – firma z amerického Ohia chtěl nabídnout alternativu k drahým špičkovým subwooferům a zdá se, že se to bezezbytku podařilo. Dodnes je SVS synonymem právě pro subwoofery v dostupné a střední cenové hladině. Současné portfolio je nicméně výrazně širší a nechybí v něm i různé aktivní reprosoustavy, stejně jako klasické řady hi-fi. Letošním oceněním EISA se může pyšnit vrchol nižší modelové série Prime s příznačným názvem Pinnacle.

Ve Spojených státech amerických je tak trochu zvykem dávat najevo, co jsme zač. Prime Pinnacle tak dělají právě to a rozhodně se neštítí ukázat, že je jich kus. Ozvučnice jsou vyrobeny z MDF profilů, můžete je mít buď v přírodních tmavých dýhách nebo v lakované verzi za relativně nevelký příplatek. V obou případech ale dostanete poměrně vysokou (104,3 cm), relativně úzkou (20,3 cm), zato však hlubokou (35,3 cm) reprosoustavu, jejíž věžovitý profil můžete postavit na polymerové nožičky, případně na dodávané vysoké hroty. S váhou se Prime Pinnacle dostanou těsně pod 26 kg.

Čelní deska ozvučnic má v horní části lehce sražené svislé hrany, jinak jsou nicméně kabinety prakticky dokonale pravoúhlé. Do přední desky ozvučnice je zasazeno celkem pět měničů, jsou organizovány trochu neobvyklým způsobem a to se středotónovým měničem zcela nahoře a tweeterem hned pod ním, načež směrem dolů vyplňuje prostor trojice basových membrán. Koše velkých měničů jsou po stranách seříznuté, aby se vešly do relativně úzké plochy.

Zadním panelem v rovnoměrných odstupech proniká trojice bassreflexových vyústění, plastové náustky mají klenutý tvar pro zklidnění vzdušného proudu. Výrobce u každého z nich uvádí jinou ladící frekvenci, to v praxi znamená jinak dlouhou vnitřní trubici. Zcela dole je pak pod posledním bassreflexem jednoduchá vanička s jediným párem běžných šroubovacích terminálů.

Vnitřní konstrukce je pojatá poctivě, zpevnění ozvučnic má na starosti hned několik vodorovných příček, jednak šikmá pak nejen nese frekvenční výhybku, ale také vymezuje pracovní prostor pro středotónový měnič. Celkem je vnitřní pracovní prostor rozdělen do čtyř částí, které mají být individuálně laděné.

Všech pět měničů je vyrobeno buď dle vlastního návrhu nebo jde o zakázkovou úpravu dostupných modelů, mají být každopádně optimalizované přímo pro řadu Prime a částečně právě pro model Pinnacle. Vysokotónová hliníková kopulka tradičního jednopalcového průměru je ukrytá za bohatě perforovanou klenutou kovovou mřížkou a okolí je prý optimalizováno strukturální FEA analýzou.

Středně velký středotónový měnič (průměr membrány 5,25 palce) má kompozitní membránu ze sklených vláken a vychází konstrukčně z modelů z vyšší série Ultra. Inverzní prachovka naznačuje poměrně velký průměr cívek, robustní gumová vlnka závěsu zase možnost relativně výrazného výkmitu. V magnetickém systému jsou hliníkové zkratovací kroužky a celý systém je odvětrávaný.

Velmi podobně nakonec vypadá i trojice wooferů, jen kónusy jejich membrán jsou s průměrem 6,5“ zřetelně větší a membrány jsou vyrobené z běžnějšího polypropylenu. Jinak i zde je obdobná konstrukce magnetického motoru, tedy ferritový magnet, hliníkové zkratovací prvky nebo odvětrávání pro snížení komprese. Stejně jako u střeďáku, i zde je koš odlitý z kombinace skelných vláken a ABS termoplastů.

Třípásmová frekvenční výhybka s firemní technologií SoundMatch je rozdělena mezi dvě desky plošných spojů kvůli snížení míry vzájemného ovlivňování komponentů, pracuje všude se strmostí 12 dB na oktávu u obou filtrů (tedy u toho na 300 Hz i toho na 2 100 Hz) a výrobce se chlubí použitím cívek na vzduchovém jádře nebo kvalitních kondenzátorů.

SVS udává u tohoto modelu frekvenční rozsah 29 – 25 000 Hz (+/- 3 dB), jmenovitou impedanci 8 ohm a charakteristickou citlivost 88 dB / 2,83 V / m (pro pásmo 300 – 3 000 Hz).

Prime Pinnacle jsme nejrve zapojili místo Fischer&Fischer SN-70 v malé, zato mimořádně dobře tlumené a akusticky dotažené místnosti s podlahovou plochou lehce pod 20 m2, kde jich nicméně bylo i tak „až moc“ – hrálo se s Grandinote Shinai, Cambridge CXC a Teac NT-503 s kabeláží Nordost Red Dawn. To v místnosti s cca 50 m2 a daleko od zadní stěny se jim „dýchalo“ podstatně svobodněji – hrálo se na Métronome DSC1, OPPO UDP-205 a Norma Revo IPA-140, kompletně na kabeláži Nordos Heimdall 2 a filtru GMG Power Harmonic Hammer 3000P. Porovnávali jsme s Xavian Quarta.

Když se rozbrnkal kontrabas v „Upojenie“ Pata Methenyho a Anny Marie Jopek („Upojenie“ | 2008 | Nonesuch | 7559-79909-8), tak se i ve velké místnosti hluboké tóny snažily spíše o efektní hloubku a energii, než o audiofilskou definici, bas byl trochu dunivější povahy, ale rozumně čitelný v celkovém kontextu cenové třídy. Vyšší bas byl pak dokonce poměrně explicitní, lehce dopředný, takže máte pocit ještě větší plnosti, než jaká tam doopravdy je. Je to patrně ladění vhodnější buď do amerického domu, kde dřevěná konstrukce „požírá“ basovou energii ve velkém, nebo do větších prostor a zejména tam, kde posloucháte elektronickou hudbu, rock nebo chcete „nářez“ pro filmy a hry. Čistá audiofilie to není, k tomu Prime Pinnacle chybí trocha zvukové elegance a něco informativnosti (či snad kontroly).

Na mírnou explicitnost poblíž horního limitu basáků navazuje svým charakterem poměrně jasně i středotónová membrána. Hlas Caroly v její „So far so good“ („Runaway“ | 1984 | Polydor | 829298-2) byl přímočaře podaný, rázná a hodně energický (charakter SVS se tu pojí s podobně „naladěnou“ nahrávkou), takže při vyšší hlasitosti mají Prime Pinnacle tendenci být až efektně živé, přeci jen tvrdší. Jsou nicméně dobré z pohledu čistoty a srozumitelnosti, máte před sebou střední pásmo otevřené, rozhodně bez „deky“, jen pozor na to, aby váš zesilovač nebyl ostrý či studeně znějící. Opět ale Prime Pinnacle hrají energicky, živě, až dravě.

Také výšky jsou poměrně výrazné, ne nijak načančané, ale ani nijak přebujelé, vlastně jen respektují celkovou charakteristiku basů a středů. Cinkot činelů v „Caravan“ Dukea Ellingtona („Money Jungle“ | 2002 | Blue Note | 7423 5 38227 2 9) měl v rámci třídy dobré rozlišení, jednotlivé tóny mají své místo a „zařezávají“, nicméně není to jemná audiofilská analytika – dobrý hi-fi standard nicméně určitě ano. Díky své živosti a až lehkému nadbytku energie máte nejvyšší frekvence jako na dlani.

Pokud v něčem konkrétním Prime Pinnacle excelují, tak je to celkový pocit dynamičnosti – jejich zvuk je silný, nabušený, chvílemi až živelný, takže energické skladby jako „Glem ikkje“ od Kari Bremnes („Detv i har“ | 2017 | Strange Ways | CD 15132-2) zní atraktivně, bohatě a velmi energicky (a podobně na tom bude zvuk moderních filmů, mimochodem). Není to audiofilsky delikátní přednes, nejde tu o kultivovanou autenticitu, ale o rozmáchlý, efektní drajv a obklopení mocnou energií – ne že by to nebylo zábavné a zejména při trochu vyšší hlasitosti napumpují Prime Pinnacle do prostoru tolik energie, že se až divíte. Navíc „táhnou“ pěkně odspodu a s chutí, ani se nezdá, že by je musel povzbuzovat nějaký větší výkon.

Komplikovaně vrstvená Mehldauova „Sabbath“ („Largo“ | 2002 | Nonesuch | 9362-48114-2) ukázala spíše standardní rozlišení a celkovou informativnost slušnou, nikoliv však nějak zázračnou. Prime Pinnacle svým trochu tvrdším, expresivnějším charakterem zpočátku vlastně působí až „wow efektem“, předestírají zvuk exponovaný a odhalený, mají velmi slušnou čistotu a zejména nahlas (tedy tak trochu „po americku“) se ještě více otevřou a fungují tak nejlépe. Čitelnost je dobrá, ale v kategorii kolem 50 000,- jde prostě „jen“ o „fajn standard“.

Tendence hrát spíše velký zvuk byla patrná na „Summertime“ Briana Wilsona („Reimagining Gershwin“ | 2010 | Walt Disney | D000428902). Hudební nástroje i celkový pocit prostoru jsou větší, než je běžně zvykem, zvuk je lehce popostrčený k posluchači, dá se v něm ale dobře orientovat a lokalizace jednotlivých nástrojů je slušná, je to prostě dobré stereofonní hi-fi.

Když ale přijde na hudbu s lehkým akcentem na nízkofrekvenční složku, jako je „The Blackest Lily“ od Corinne Bailey Rae („The Sea“ | 2010 | EMI | 5099960851123), jsou Prime Pinnacle přesně ve svém živlu. Lehce zahuňaný mastering skladby „prosvítí“ svým expresivnějším charakterem, dodají basům ještě větší drajv, než mají a přestože výsledek je lehce na efekt, je to nadupaná popová jízda, u které si díky nadbytku všudypřítomné energie budete rádi podupávat nohou (pokud přijmete to „popové“ ladění a povznesete se nad audiofilskou touhu po absolutní autenticitě).

Značka SVS je ve světě vnímána jako „dobrý zvuk pro běžného člověka“ a to vlastně u Prime Pinnacle (minimálně tedy v ekonomikách s větší kupní silou) beze zbytku platí jak z phledu cenovky, tak z pohledu zvukového ladění. Prime Pinnacle jsou totiž univerzálně „bombastické“, skvěle na nich vyniknou našlápnuté soundtracky moderních filmů, současná popová a rocková produkce nebo prostě cokoliv „lehce přeprodukovaného“, jakkoliv mírný akcent basové složky a celkově výrazný projev mohou být třeba u jemné akustické hudby naopak lehce na škodu. Důležité je spojit je spíše s nějakým jemněji hrajícím zesilovačem, čím pak jejich nápadně rozmáchlý dojem může být zklidněný, stejně tak byste jim měli (už kvůli počtu měničů a bassreflexů) dát prostor „na dýchání“ a postavit je skutečně do prostoru co nejdál od rohů to vaše (alespoň středně velká, prosím) místnost umožňuje. Pokud pak přistoupíte na jejich hru, tedy na to, že jsou „wow“ místo nestranné autenticity, mohou poskytnout zajímavé zážitky – jakkoliv stačí připlatit nějakých 10 000,- Kč a máte místo nich firemní top model s výrazně lepšími součástkami, takže…

MĚŘENÍ - FREKVENČNÍ ODEZVA + IMPEDANCE + WATERFALL

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 50 metrů čtverečních, standardním zatlumením (koberce, velké plochy sedaček, rozlehlá knihovna, podhled vyplněný vatou, záclony a těžké závěsy,...), byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Naměřené hodnoty ukazují na nástup reprodukce naplno kolem 40 Hz, nicméně první záchvěvy jsou ještě o 10 Hz níže. Masivní propad na 180 Hz je sice zdůrazněný místností, ale soudě podle grafu změřeného z poslechového místa je to současně i problém reprosoustav jako takových. Další propad je vidět na 550 Hz a další na 2 100 Hz – oba se dotýkají poměrně širokého rozsahu frekvencí a budou tedy slyšitelné. Ostatně je to vidět i na grafu frekvenční odpovědi z poslechového místa. Nebýt těchto propadů, byla by ale odezva bezproblémově lineární, nemá tendenci ani „padat“ (tedy akcentovat bas), ani lézt směrem vzhůru a nabízet tak příliš světlé ladění. Zvláštní je také změna charakteristiky pod úhlem – nemění se příliš, ale přesto se mění a to bude značit tendence ke směrovosti.

Frekvenční odezva na poslechovém místě - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Impedance se drží po většinu času v rozumných hodnotách nad hladinou 4 ohm, jen mezi 3 a 5 000 Hz se dotýká i úrovně 3 ohm, což už je poměrně nízko, byť tu není mnoho energie a tím ani zesilovač nebude muset nijak dramaticky pracovat. První sedlo je poměrně široké, patrně díky rozdílnému ladění jednotlivých reflexů někde mezi 30 a 40 Hz. Snad jen lehoučký záchvěv křivky na 280 Hz by mohl naznačovat nějakou přítomnou rezonanci, ale tak mikroskopickou, že se jí není třeba zabývat. Jinak je průběh prostý nějakých dalších artefaktů, není tu ani žádná příliš prudká změna. Také u elektrické fáze není vážnější problém, byť pod 70 Hz a mezi 2 a 3 000 Hz vyskakuje docela hluboko do záporných hodnot. Je tu ale impedanční peak, tudíž by to nemělo být přehnaně náročné – je ale dobré spojit Prime Pinnacle se zesilovačem vyššího výkonu, který nemá problém se stabilitou do 4 ohm.

Waterfall

CSD z výstupu akcelerometru ACH-01 v polovině výšky bočního panelu při SPL 90 dB @ 10 cm v ose tweeteru

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ ✓]

Kč 47 990,- - základní vinylová dýha černý jasan

Kč 52 990,- - černý klavírní lak

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ pocit energie

+ umí jít dosti hluboko (byť s limitovanou konkrétností)

+ živý a dravý přísun energie zejména pro filmy a moderní hudbu

+ v laku nevypadají vůbec špatně

ZÁPORY

- za cca 10 000,- navíc můžete mít firemní top model

- frekvenční ladění je záměrně efektní

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: High-End Audio Studio | www.highend.cz 

fSdílet

Tweet