Firma Audio Research patří k nejstarším kontinuálně fungujícím firmám na území Spojených států, alespoň v oboru high fidelity. V Minneapolis byla založena již v roce 1970 – jak jinak, než s cílem dosáhnout dokonalé reprodukce. Firemním heslem dodnes zůstává „HIGH DEFINITION", neboli vysoké rozlišení. Zakladatel William Johnson se navrhováním audio elektroniky zabýval dokonce ještě o celých 20 let déle a je i jeho zásluhou, že masivní odklon od elektronek k polovodičům ty první jmenované úplně nevyhladil.

Právě lampy jsou totiž i dnes (a byly celou dobu bez ohledu na trendy) základním stavebním prvkem velké části přístrojů s typicky robustním vzhledem. Ve výrobním programu najdete jak zdrojové komponenty, tak dělené i integrované zesilovače, nejproslulejší je ale rozhodně vrchol produkce, série Reference. Ta ve vpravdě obřích fyzických rozměrech přístrojů nabízí přesně to, co si milovníci těch nejtradičnějších hodnot high-endu představují pod souslovím „pořádný zesilovač".

Měli jsme možnost užít si puristicky zkonstruovaný dvoukanálový koncový stupeň Reference 75. A je nádherný. Jeho vzhled si vás získá již od první chvíle, ať chcete nebo ne. Je totiž obrovský, vskutku vizuálně dominantní a už od pohledu v podstatě mechanicky nezničitelný, dokonalý jako Iron Man. Je přitom zvláštní, že na papíře jsou fyzické parametry znatelně méně imponující, než jak na vás zapůsobí ve skutečnosti – všechno to železo má hmotnost pouhých 21,3 kg a to při rozměrech 48,3 x 22,2 x 53,3 cm (š x v x h).

Pokud máte ale jakýkoliv vztah ke klasickým přístrojům, Reference 75 vás nadechne – stačí na to jediný pohled na tlustý čelní hliníkový panel, na ta obrovská manipulační madla na něm, ale hlavně na dvojici VU měřáků s modrým podsvícením a pod nimi umístěné ovládací prvky. U nich si musí každý milovník klasického high endu, promiňte ten výraz, pustit do trenek. Jsou nádherné, jsou úžasné, jsou jako mrkající kukadla krásné dívky, ale vlastně jsou jejich stupnice až zlověstně předimenzované. I když jsme hráli tak nahlas, že to bylo už fyzicky nepříjemné, stejně se nám ani v dramatických chvílích nepodařilo dostat rafičky dál, než na třetinu jejich dráhy. Takže nevěřte tomu, že výkon je všechno.

Předimenzovanost ostatně čiší z každého detailu konstrukce tohoto stroje, vše je navíc dokonale mechanicky zpracováno. Je jasné, že na rozdíl od mnohé konkurence, tenhle zesilovač může být s trochou štěstí doživotní. Svědčí o tom i třípolohové přepínače pro BIAS, ale i masivní spínací kolébka, svědčí o tom i nevybíravá jednoduchost a účelnost zadní strany – o plně symetrickém provedení svědčí i zrcadlové rozložení přípojných míst. Tedy...obou XLR konektorů. V Audio Research jednoduše nepředpokládají, že byste chtěli k řízení použít cokoliv horšího, než je referenční třída předzesilovače a tam prostě musí být XLR. Tečka. Chcete přeci jen to nejlepší, no ne?

U spodní hrany přístroje je pak na každé straně trojice reproduktorových terminálů, můžete si tak vybrat čtyř, nebo osmiohmovou zátěž. Máme tu dále ještě základní možnost včlenění do systémů domácí automatizace pomocí vstupu a výstup 12V spouště. Téměř přesně ve středu zadní stěny je dvoupolohová páčka „Meter Light" – význam zřejmě netřeba vysvětlovat. Oceníte zvláště v půlnočním tichu a tmě, kde skrze bohatou boční i horní perforaci krytu budou oranžově žhnout lampičky uvnitř. Což, mezi námi, je také jeden z úžasných zážitků, pravděpodobně šimrající naše pradávné zafixované instinkty, táhnoucí nás k plamenům, ohni a teplu.

Pod krytem je koncový zesilovač Reference 75 v podstatě jednoduchý, tradičně řešený zesilovač, byť odpůrci „drátařiny" by si měli před pohledem vzít nitroglycerin pod jazyk. Hlavně proto, že to zjevně funguje. Největší pozornost si určitě získají dva páry masivních výkonových lamp Tungsol KT120 (Ref 75 je v podstatě jen zjednodušenou verzí glorifikovaného vyššího modelu 150, to jen mezi řečí), protože ty stojí za šarmem zesilovače. Na vstupu ale najdeme ještě jeden pár elektronek 6H30, kombinovaných s JFET tranzistory. Elektronkové zesilovače potřebují také poctivé napájecí zdroje – Audio Research Reference 75 vás nezklame. Je tu obrovská banka filtračních kondenzátorů s celkovou kapacitou 520 joulů. V zadní části pak najdeme, trochu stranou od všeho ostatního, trojici EI transformátorů. Obvodové řešení je jednoduché, má krátké signálové cesty a využívá celkovou zpětnou vazbu. Díky zvoleným lampám si užijete plus mínus 2 000 hodin nerušeného poslechu, než budete potřebovat čtyři nové kousky.

Audio Research férově odkrývá karty i při prezentaci technických parametrů. Přestože KT120 patří mezi výkonné elektronky, výstupní výkon Reference 75 je konzervativních, nijak ohromujících 75 Wattů. Ostatně, důležitější je v tuto chvíli patrně zisk 25 dB, takže nahlas můžete hrát velmi snadno. Při plném výkonu je celkové harmonické zkreslení (na elektronky) pouhých 0,6% - srovnejme třeba ze stejné kategorie s koncovými zesilovači KR Audio s nádherně zvukomalebnými 3% a více. V nejběžnějších úrovních se pohybuje THD pod 0,05%. Na elektronkový zesilovač je slušný také pracovní frekvenční rozsah 7 – 65 000 Hz (respektive v toleranci -3 dB a při 1 Wattu výkonu dokonce 0,7 – 75 000 Hz), solidní dojem podtrhuje rychlost přeběhu 10 V / mikrosekundu.

Užijete si také tichého signálu, protože odstup signálu a šumu (a tedy využitelný dynamický rozsah) činí 112 dB. Takže žádná brumící otrava ve výstupním signálu, občas patrná i u drahých zesilovačů. Kdyby vám to nikdo neřekl, nejspíš byste hádali, že posloucháte příjemně, někde na hranici třídy A hrající zesilovač s měkkoučkými FETy.

Koncový zesilovač Audio Research Reference 75 jsme poslouchali s vpravdě referenční sestavou v pražském Studiu ESO. Zdrojem signálu byla mechanika Audionet ART G2, jejíž digitální signál zpracovával D/A převodník Meitner MA-1. Přes řídící zesilovač Clearaudio Balance pak šel signál do Reference 75 a buď do Avantgarde Acoustic Uno Fino, nebo do Bowers&Wilkins 803. Nutno smeknout, samozřejmost, s jakou si zesilovač poradil i s poměrně náročnými B&W, byla velmi sympatická.

Povedené elektronkové konstrukce vynikají ve schopnosti zorganizovat zvuk, nestát v cestě jeho vzdušnosti a rozkvětu, nejinak je na tom i Reference 75. Uvolněnost a neohromující, přesto bezchybná jistota byla znát i v „Book of dreams" od Suzanne Vega („Tried and true" | 1998 | A&M | 540 945-2). Perfektně vykreslené nástroje měly snad jen o něco větší rozměry, zvláště dobře to bylo cítit u akustické kytary – to je ale také jev nezřídka slýchaný u elektronkových zesilovačů. Skvělé je, že tu není žádná nepřirozená vřelost či nepřesné barvy nástrojů, vkladem lamp je jen plynulá muzikálnost. Rozhodně jsme ocenili i „průbojnost" zvuku – zvláště v kombinaci s citlivými Uno Fino už při minimální hlasitosti je možné odhalit v reprodukci všechny její důležité atributy, tedy kontrolu, přehlednost, přirozený důraz a čistotu.

Metalový nářez „Don´t look at me that way" od L.A. Guns („Waking the dead" | 2002 | Spitfire | SPT-15192) nás zcela pohltil svou rychlostí a přesností. Sice stále cítíte, že neposloucháte suchý, chladný polovodič, že elektronky tu svou láskyplností zjemňují jakoukoliv počínající vulgárnost, ale třeba autoritativní, průrazné a znělé činely by mohl Reference 75 závidět kdejaký tranzistor. I když samotná nahrávka není kdovíjak sofistikovaně vyrobená, lampy Audio Research jí skvěle rozeberou a sebejistě znovu sestaví, takže i když se hudba divoce a s pořádným, až fyzickým tlakem žene kupředu (AR Ref 75 zvuk sebevědomě protlačí kudykoliv), můžete se v ní v klidu a jednoduše orientovat, žádné složky není málo, žádné moc, hlavně na vás ale nic neútočí a tak si můžete jen a pouze užívat muziku.

V atmosférické, potemnělé a sametové „Besame mucho" (W. Puschnig + L. Sharrock | „Die Perfekte Räumlichkeit" | 2010 | Stereoplay) byste dost možná čekali intenzivní vřelý odér. Ale není to tak, Reference 75 je absolutně korektní, spořádaný a bezvýhradně přirozený, vokál je snad jen trochu vláčnější, velmi poklidný. I nejvyšší polohy a sykavky jsou absolutně nekonfliktní, ani extrémně citlivé hornové Uno Fino neukazují na nežádoucí artefakty či zrnitost zvuku, vše je jasné, čisté a umírněné – prostě dokonale naplňující onu neuchopitelnou definici „normálnosti". Skvěle tu vyzněl saxofon – jeho kov je tvrdý, zvučný a jiskrný, přesně tak jako kdyby vám hráč postával v místnosti.

Střední pásmo obecně je jednoduše báječné. Ať už hovoříme o vokálu Patricie Petibon v Offenbachově „Orphée aux enfers" („Les Fantaisies" | 2002 | Virgin | 7243 5 62294 2 6), nebo o houslích v doprovázejícím orchestru. Zvuk je v podstatě úplně prostý jakékoliv deky, čistota a tiché pozadí signálu umocňují svěží, živoucí dynamiku smyčců i hlasu, v každém okamžiku navíc máte pocit, že Reference 75 je na vrcholu sil a může zabrat ještě víc – ostatně již zmiňované minimální vychýlení rafiček měřáků je perfektně výstižné. Jestli si koncák Audio Research sáhl na 20% svého výkonového maxima, je to moc...Kouzlo elektronek je také ve schopnosti lidský hlas přednést opravdu věrně a ani zvolené KT120 neselhávají. Do hloubky prokreslený, s plnou dynamikou i ultimativní komplexností – jednoduše „je tam". Na jemnost elektronek odkazuje opět jenom naprostý neútočnost i při vyšších hlasitostech – ani tam vás Audio Research neřízne do uší.

Přísně vzato, jsou i nahrávky, u nichž je cítit droboučká rezerva zesilovače v oblasti údernosti a expresivnosti, jinými slovy kde vnímáte maličko příjemnější naladění celkového charakteru – jde ale o tak nepatrný nádech, že stále platí úvodní postulát, že pokud vám někdo zaváže oči a posadí vás před Reference 75, nejspíš bude dlouho trvat, než poznáte hrající lampy. Hlavním je totiž dojem jakési časoprostorové fyzické přítomnosti hráčů v prostoru, ten zážitku dominuje. Takže i když vnímáte, že hlasy Carrerase, Dominga a Pavarottiho v „O Sole Mio" („In Concert" | 1990 | MFSL | UDCD 587) jsou o maličko měkčí, právě perfektní timing a lokalizace každého tónu ve čtyřrozměrném prostoru vás uchvátí a okouzlí, takže cokoliv okolo nejspíš řešit nebudete. A právě šarmantnost, podmanivost zvuku je esem ve hře, kterou s námi Audio Research hraje.

Velmi dobře vyšly v podání Reference 75 také ambientní odrazy v chrámové lodi a vůbec pocit velikého zvuku v „Laetatus sum" Benediktýnů z kláštera Santo Domingo de Silos (1994 | MFSL | UDCD 725). Zrovna tady by bylo skvělé takové to lehce přebujelé zveličení elektronek, které by podpořilo majestátnost sakrálního zážitku, ale spořádanost tohoto zesilovače vás drží v mezích reality, respektive nahrávky jako takové. Důležitá je ale skvělá transparentnost a lehkost přednesu, díky níž vše proplouvá k vašim uším s úplnou nenásilností, bez jakéhokoliv náznaku o snahu o matematickou dokonalost.

U elektronek bývá často zapeklitým problém ukočírovat nejspodnější oktávy – často jich je jednoduše moc a trochu jako přehuštěná čínská novoroční raketa hrozí výbuchem. V podání tohoto koncového zesilovače ani náhodou – přebasovaná nahrávka „By the rivers dark" (Leonard Cohen | „Cabasse La Collection" | 2011 | SONY | 88691918262) má také tendence zaplavit prostor temným basem, nemá-li zesilovač dostatek autority a kontroly. Reference 75 je jednoduše v klidu – bas je přesný, naprosto klidný a rozmanitý a i přesto, že dokáže energicky kopnout, ho není nikde přebytek. Vynikající je i rozlišení Cohenova hlasu a dřevěných perkusí, ale to už se budeme opakovat; představte si jednoduše vynikající a otevřený zvuk s lehoučkou patinou elektronkové vřelosti.

Audio Research Reference 75 dokáže i přes konkrétnost, autoritu a exaktnost reprodukce přenést i celkovou atmosféru nahrávky s měkkou laskavostí. Důkazem budiž „Triangle" od Flim & The BB´s z desky „Vintage BB´s". Perfektní separace nástrojů je tu jaksi samozřejmostí, ani na chvíli nezapochybujete, že by to mohlo být jinak, ale důležité je to, že vás zvuk obklopí, pluje kolem vás a obtéká vás tak těsně, že jste jeho součástí. Není tu žádná éterická křehkost, ale masitost, hmota a fyzický impuls. A ten živoucí drajv, ten šmrnc, to je právě to, proč si Reference 75 oblíbíte.

Audio Research Reference 75 je nádherný kousek reprodukční techniky. Nádherný pro oči, nádherný pro uši, přitom ale vlastně u obojího sází na jednoduchou přímost, která nijak nedává na obdiv elektronkové vnitřnosti. Excelentní dynamika a otevřenost zejména (ale rozhodně nejen!) v nejdůležitějších středních frekvencích úžasně rozsvítí a ovládne jakoukoliv skladbu. To je patrně největší rozdíl oproti exaktním polovodičům – ty skutečně skvělé sice mohou být v nejokrajovějších pásmech přeci jen o něco jistější, ale také nekompromisnější, takže vám mohou snadno znechutit nepovedenou nahrávku. Nebo nevhodný kabel. Nebo předzesilovač, zdroj signálu či reprosoustavy; prostě upřednostňují zvuk před hudbou. Reference 75 na to jde přesně opačně a okouzlí vás hudbou, k čemuž využívá transparentní, čistý, přesný, dynamický a přitom něžný a tolerantní zvuk, ze kterého nic neční. Míříte-li za klidem a pohodou a máte perfektně vyvážený systém, do kterého chcete přidat právě tyhle vlastnosti, Reference 75 může být vaším novým miláčkem. Nebude určitě fungovat pro každého, nebude nejspíše dokonale fungovat s každým systémem (přeci jen má svůj jasný charakter), ale rozhodně vás neunaví, ani neomrzí. Přesně naopak, vždycky a všude vám dokáže zlepšit náladu a získat si vás. Takže na všechno kašlete a prostě se zamilujete.

Kč 239 990,-

--- --- --- --- ---

KLADY

+ je to jednoduše nádherný kus techniky

+ lampy si i přes papírově „obyčejný" výkon poradí v každé chvíli

+ něžný, silný, barevný a krásný zvuk

+ uřídí jakékoliv reprosoustavy

+ skvělý poměr cena výkon

+ aplikace lamp tu nemá žádnou znatelnou nevýhodu

ZÁPORY

- pokud už něco, tak fakt, že co průměrně 4 000 hodin poslechu budete muset investovat zhruba 8 000,- do kompletní obměny lamp

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: TYKON | www.tykon.cz 

200 300 mcintosh

200 200 pmc

200 200 normaaudio

200 200 studio spalicek

200 200 rpaudio

200 100 wdq

200 100 rodel

AKTUÁLNÍ REDAKČNÍ SESTAVY

ZESILOVAČE:

Naim Nait XS
Naim NAP250 (bi-amp)
Naim FlatCap XS
Norma Revo IPA-70B
Cambridge CXA80

ZDROJE SIGNÁLU:

OPPO BDP-105D
ASUS Xonar Essence One MUSES MKII
Apogee Groove
Cambridge CXC
The Little Black Box v2
COOD-E TV

REPROSOUSTAVY:

Harbeth Monitor 30
Xavian Perla
Xavian Premio

ANALOG:

VPI Scout
Pro-Ject Elemental
Naim Stageline
Pro-Ject Phono Box

KABELY:

ZenSati Authentica
TelluriumQ Silver (repro)
TelluriumQ Black (RCA)
KrautWire Guru S (RCA)
KrautWire zakázkové stříbrné USB
KrautWire Guru Digital (RCA)
EagleCable Condor Blue (RCA)
AudioQuest Big Sur (RCA)
ProAc Response Black Signature (repro)
Vincent Premium (XLR)
Monster Cable M1000 (toslink)
Monster Cable M1000 (HDMI)
+ řada standardních low-cost kabelů

SÍŤOVÉ FILTRY:

IsoTek EVO3 Solus
IsoTek EVO3 Initium
zakázková rozvodnice
Xindak XF-1000ES

SLUCHÁTKA:

Sennheiser HD 26 Pro
Sennheiser IE 8
Koss Porta Pro CZ

OSTATNÍ:

zakázkové stojany pod Harbeth
stojany Kudos S50
akustické prvky Sonitus Acoustic
Naim Mu-so
SIM2 CrystalCube

MĚŘENÍ:

ATB PC Pro pro Windows 7
NAD C370
Pioneer BDP-LX71
MCP CQ5620 (osciloskop)
CD generátor

200 300 basys cs subpage

 

ŠÉFREDAKTORŮV NEPRAVIDELNÍK

Jak se hodnotí?

Recenze všeobecně (na hudbu, na jídlo, na filmy, na auta, na makeup nebo na hifi...) jsou většinou cílem uštěpačných poznámek ze strany těch, s jejichž názorem se neshodnou, to je ovšem v zásadě asi i v pořádku, jakkoliv snaha ventilovat svůj názor spíše konstruktivním, logicky formulovaným způsobem by zjevně byla ku prospěchu o něco více. Jinými slovy, vyjádřit svůj názor "že je to sračka" mohu i slušně, věcně a bez nutnosti okamžitě napadat.

Číst dál...

200 200 xavian 200 200 soundstyle 200 200 eurostar 200 200 tykon 200 200 psg

200 200 hifiguide 200 200 cptpraha 200 200 basys 200 200 naimstudio 200 200 horn

200 200 aq 200 200 voice 200 200 yamaha 200 200 horizontrading 200 200 kasaudio

200 200 elfton 200 200 mareka audio 200 200 ibdczech 200 200 walter kircher 200 200 4ce distribution

1024 200 audio video show praha