Klasika. Absolutní klasika, nebo také absolutní retro, možná také prostě jen exkurze do zvukového a vizuálního stylu „zlatého věku hi-fi", tedy 60. – 80. let 20. století, možná ještě mnohem dál. To je model Denton od zavedené britské značky Wharfedale. Malá, cenově dostupná a na první pohled retrospektivně laděná regálová reprosoustava kombinuje nové technologie se staromilským přístupem ke konstrukci i vnímání zvuku.

Když poprvé spatříte ozvučnici Wharfedale Denton, dost možná vás ani nenapadne, že právě tenhle kousek se objevil na pultech ve druhé dekádě jedenadvacátého století. Vlastně ani druhý a třetí pohled tomu nijak nenapoví. Jasné opodstatnění najdete v proslovu výrobce – jedná se totiž o výroční edici reprosoustav, které pod stejným názvem poprvé spatřily světlo světa v roce 1932, kdy Gilbert Briggs založil i značku samotnou. Původní Denton měl za úkol zkombinovat maximální možnou kvalitu a skvělý poměr ceny a výkonu, nejinak je tomu u jeho „pravnuka".

Velkou část „starodávného" pocitu vzbuzuje hlavně elegantní mahagonová dýha a hodně hluboko vsazená čelní stěna ozvučnice. Ta se s okolím srovná až ve chvíli, kdy nasadíme krycí mřížku s pleteným vzorem, velmi intenzivně evokujícím první polovinu 20. století, případně produkty ze série Tannoy Prestige a vůbec jiných britských ultra-konzervativních značek. Samozřejmostí jsou pravoúhlé tvary a drobné rozměry – při osmi kilogramech zabere Denton pouze 32 x 20 x 30,5 cm (v x š x h). Váhu tvoří i rozdílné vrstvy MDF desek, kdy střídání materiálů zajišťuje optimální tuhost a odolnost vůči rezonancím.

Bez textilní krycí mřížky je čelní stěna těchto bedniček velmi výrazná, ať už se jedná o štědré orámování měničů (žádný chrom, žádný nevkus), žluté logo výrobce nebo masivní trny pro úchyt mřížky. Avšak už na první pohled je zřejmě, že měniče pochází od výrobce znalé moderních technologií, ale o tom dále.

Zadní strana reprosoustav je pak dokonale plochá, v horní třetině ji narušuje jen dvojice zapuštěných bassreflexových otvorů malého průměru, spodní polovině pak dominuje nádherná tabulka (či spíše nálepka) a reproterminály v duchu „vintage". Malé bi-wiringové terminály jsou vyskládány v řadě nad sebou a vykloněny na střídačku vpravo a vlevo, takže může být trochu ošemetné připojit kabely s krátkým koncovým „Y" rozbočením, na druhou stranu u všech ostatních toto uspořádání přináší nadprůměrný komfort. Samozřejmostí je možnost pojmout vidličky, banánky i holý vodič.

V přímé opozici k vnějšímu vzhledu reprosoustav je pak jejich osazení a vnitřní vybavení, reflektující nejnovější dostupné technologie – samozřejmě v kontextu dané cenové třídy. Ve Wharfedale stvořili Denton jako klasickou dvoupásmovou bassreflexovou stojanovou reprosoustavu. Výšky má na starosti textilní kalota s průměrem 2,5 cm, střední a basové frekvence pak 12,5 cm široká membrána z tkaného kevlaru, obé přibližuje Wharfedale Denton jedenadvacátého století. Ve výškáči najdeme feritový magnet s průměrem 7 cm.

Wharfedale se chlubí tím, že i zde použil počítačové modelování výhybky pro optimální výkon. Používají se zde filtry Linkwitz-Riley, prvně představené veřejnosti někdy v roce 1978. Výhybky dělí práci obou měničů na úrovni 2 300 Hz, směrem k basům si Denton sáhne až na 44 Hz, směrem k výškám pak na 24 000 Hz, počítáno s tolerancí + / - 3 dB. Nominální impedance činí 6 Ohm a citlivost je do průměru spadajících 86 dB.

Poslech Wharfedale Denton jsme absolvovali v dolnobřežanském studiu HIFIpartner. Chvíli trvalo, než jsme zkoušením vybrali optimální zdrojový komponent a zesilovač, Denton jsou na připojenou elektroniku poměrně citlivé a určitě se vyplatí věnovat dost času pečlivému výběru. Jako zdroj se z dostupných nejlépe osvědčil trochu měkčí, příjemný CD přehrávač Advance Acoustic MCD 200 BL, ne zcela si tyto regálovky seděly s Arcam CD37, jinak velmi dobrým přehrávačem. Někde mezi zmiňovanými pak byl Marantz UD7007. Signál zesiloval Arcam A38, ale také zesilovač české provenience AQ 216, se kterým si Denton vcelku dobře rozuměly. Signálovou kabeláž dodal Eagle Cable, reproduktorovou pak Supra s modelem PLY 34S. Na porovnání byl k dispozici model Diamond 10.1 ze stejné stáje (navíc s podobnou koncepcí) – ten se ukázal v některých okamžicích lepší, zvláště v komplexnějších zvukových úlohách, na druhou stranu také jako zvukově zcela jinak zaměřený a ne tak příjemný a relaxovaný.

Charakteru výročního modelu Denton velmi slušní poklidné, jednoduše střižené skladby. Třeba jako Taylorova „Dedicated to..." („Closer to music vol. 3" | 2009 | Stockfish Records | SFR 357.4009.2). Velmi vychovaný a decentní projev malých monitorů nechává vystoupit zpěvákův vokál z beden do prostoru, přes hebké celkové vyznění je jasně slyšet každou zdůrazněnou sykavku – ty neřežou, nejsou vulgární, ale ani nijak „zahlazené". Wharfedale odvádí také podle nejlepších britských tradic dobrou práci při lokalizování nástrojů i hlasu v prostoru – vše má svůj pevný řád a velikost.

Dřevěné perkuse v „Tin Pan Alley" (Stevie Ray Vaughan | „Cabasse La Collection" | 2011 | SONY | 88691918262) jsou velmi dobře trefené co do barev a textur, ačkoliv objem zvuku je poněkud menší i na danou velikost reprosoustav. Výsledku tak lehce schází pocit rezonancí těla nástrojů, hlubší vhled do hry jednotlivých bicích instrumentů – nijak to ale neovlivňuje příznivý dojem z příjemné a velmi snadno poslouchatelné reprodukce skladby jako celku. Charakteristika Wharfedale Denton hudbu předává velmi příjemným, okouzlujícím způsobem, prostě s typickým britským šarmem.

Talent pro jednoduché akustické kompozice podtrhuje „My Mini and Me" (Gwyneth Herbert | „Clangers and Mash" | 2010 | Naim Edge | naimcd137). Tonální věrnost kytary přichází opět servírována v menší porci objemu, struny jsou dobře prokreslené a příjemně (lehce) vřelejší projev nás opět nechává poslouchat v klidu, uvolněně a neomezeně dlouho – ve zvuku není ani špetka nepříjemnosti. Také perkuse a činely jsou krásně hladké, za to prý může použití feritového magnetu v pohonném ústrojí tweeteru. Velmi dobře si vede Denton i v reprodukci Gwynethina vokálu – podle nejlepších ostrovních tradic je hebký, živý a barevný, zcela určitě i díky vhodné kombinaci s elektronkou v signálové cestě.

Přestože Wharfedale Denton sluší hlavně jednoduchá, akustická a klidná hudba, umí pořádně vzít za své i v metalových vodách. Skvělou kontrolu napříč pásmem i přehled o jednotlivých nástrojích ukazují u našlapaného hitu „Neonarcis" (Dymytry | „Neonarcis" | 2012 | Metalgate | MGR-24312). Třeba oproti Diamond 10.1 maličko schází nejspodnější oktávy a razance v projevu, Denton přesto neselhává v předání rytmické preciznosti a strhujícího tempa, snad jen ladí celý zvuk příliš do pohody pro podobný žánr.

Respekt k barvám nástrojů a opětovné potvrzení dobrých kvalit v oblasti kontroly reprodukce předvádí malé regálovky ve velmi komplexním podání Verdiho „Requiem No. 2: Dies Irae" (Bowers&Wilkins + LSO). Wharfedale ve vypjatých momentech trošku nestíhají (ostatně to žádné reprosoustavy v dané cenové třídě), nabízí přesto slušnou dynamiku. Zvláště při vyšších hlasitostech se ukazuje, že velký orchestr se prostě tak nějak do ozvučnice nevejde. I tak si ale Denton drží svůj příjemný, okouzlující a velmi muzikální charakter.

Maličké, staromilské reprosoustavy Wharfedale Denton jsou stylovou poctou osmi desítkám let existence značky. V ozvučnici, která jako kdyby prošla časem z dávných dob, se skrývá soudobá technika. Díky stylovému exteriéru, famóznímu zpracování a velmi pohodově, laskavě a poklidně laděnému zvukovému podání ztělesňují typickou britskou klasiku. Nejdou cestou hyperrealistického rozlišení, nesnaží se nabídnout dokonalé rozpitvání obsahu zvukového nosiče, přichází k hudbě tak nějak postaru, z druhé strany. Jejich cílem je poskytnout příjemný, potěšující a muzikální zážitek, předat vám emoce a podstatu hudby. A to se jim daří – právě proto, že i když mají některé drobné nedostatky, bohatě je vynahrazují právě svou podmanivostí, okouzlující barevností a plynulostí projevu, díky kterému může hudba plynout dál a dál a dál a dál po nekonečné hodiny. Dopřejete-li jim vhodnou elektroniku, která podtrhne právě ty nejlepší stránky jejich charakteru (Denton se nechají projevem komponentů poměrně dost ovlivnit), odmění se vám na danou cenovou třídu dosti specifickým, ale rozhodně velmi dobrým zážitkem.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo v uzavřeném semireverberantním prostoru o výměře podlahové plochy cca 25 metrů čtverečních. Prostor není akusticky speciálně upraven, a proto je důležité výsledky brát hlavně jako orientační – prostor má vliv hlavně na reprodukci výšek. Měřeno bylo pomocí software ATB PC Pro vždy v pěti cyklech, vybrána byla střední křivka. Měřeno pomocí PCM stopy o vzorkovací frekvenci 48 kHz s 1/3 oktávovým vyhlazováním.

Ač se může křivka naměřené frekvenční charakteristiky snad zprvu zdát poněkud rozvlněná, stále se vtěsná do nijak neobvyklé tolerance + / - 5 dB. Nepatří mezi excelentní, zvláště oblast středů je poněkud méně energická, než zbytek vyzařovaného pásma. Deklarovaný nástup na hranici 44 Hz není nerealistický, největší propad v křivce má pak na svědomí oblast kolem dělícího kmitočtu reproduktorů. Celkově je tedy měření spíše průměrné, v zásadě ale nevykazuje nic, zač by bylo nutno reprosoustavu v této cenové třídě zcela zavrhnout.

Kč 16 490,-

--- --- --- --- ---

KLADY

+ atraktivní retro design

+ dobré výrobní zpracování

+ britsky příjemné, decentní zvukové podání

ZÁPORY

- zvuk by mohl být transparentnější a důraznější

--- --- --- --- ---

VIZITKA PRODEJCE

RP Audio

www.rpaudio.cz  - Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. 

+420 596 110 872

HIFIpartner

www.hifipartner.cz  – Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. 

+420 731 663 566

200 300 mcintosh

200 200 pmc

200 200 normaaudio

200 200 studio spalicek

200 200 rpaudio

200 100 wdq

200 100 rodel

AKTUÁLNÍ REDAKČNÍ SESTAVY

ZESILOVAČE:

Naim Nait XS
Naim NAP250 (bi-amp)
Naim FlatCap XS
Norma Revo IPA-70B
Cambridge CXA80

ZDROJE SIGNÁLU:

OPPO BDP-105D
ASUS Xonar Essence One MUSES MKII
Apogee Groove
Cambridge CXC
The Little Black Box v2
COOD-E TV

REPROSOUSTAVY:

Harbeth Monitor 30
Xavian Perla
Xavian Premio

ANALOG:

VPI Scout
Pro-Ject Elemental
Naim Stageline
Pro-Ject Phono Box

KABELY:

ZenSati Authentica
TelluriumQ Silver (repro)
TelluriumQ Black (RCA)
KrautWire Guru S (RCA)
KrautWire zakázkové stříbrné USB
KrautWire Guru Digital (RCA)
EagleCable Condor Blue (RCA)
AudioQuest Big Sur (RCA)
ProAc Response Black Signature (repro)
Vincent Premium (XLR)
Monster Cable M1000 (toslink)
Monster Cable M1000 (HDMI)
+ řada standardních low-cost kabelů

SÍŤOVÉ FILTRY:

IsoTek EVO3 Solus
IsoTek EVO3 Initium
zakázková rozvodnice
Xindak XF-1000ES

SLUCHÁTKA:

Sennheiser HD 26 Pro
Sennheiser IE 8
Koss Porta Pro CZ

OSTATNÍ:

zakázkové stojany pod Harbeth
stojany Kudos S50
akustické prvky Sonitus Acoustic
Naim Mu-so
SIM2 CrystalCube

MĚŘENÍ:

ATB PC Pro pro Windows 7
NAD C370
Pioneer BDP-LX71
MCP CQ5620 (osciloskop)
CD generátor

200 300 basys cs subpage

 

ŠÉFREDAKTORŮV NEPRAVIDELNÍK

Jak se hodnotí?

Recenze všeobecně (na hudbu, na jídlo, na filmy, na auta, na makeup nebo na hifi...) jsou většinou cílem uštěpačných poznámek ze strany těch, s jejichž názorem se neshodnou, to je ovšem v zásadě asi i v pořádku, jakkoliv snaha ventilovat svůj názor spíše konstruktivním, logicky formulovaným způsobem by zjevně byla ku prospěchu o něco více. Jinými slovy, vyjádřit svůj názor "že je to sračka" mohu i slušně, věcně a bez nutnosti okamžitě napadat.

Číst dál...

200 200 xavian 200 200 soundstyle 200 200 eurostar 200 200 tykon 200 200 psg

200 200 hifiguide 200 200 cptpraha 200 200 basys 200 200 naimstudio 200 200 horn

200 200 aq 200 200 voice 200 200 yamaha 200 200 horizontrading 200 200 kasaudio

200 200 elfton 200 200 mareka audio 200 200 ibdczech 200 200 walter kircher 200 200 4ce distribution

1024 200 audio video show praha