Hi-Fi Voice

Technickou kvalitu zvuku lidé často považují za vnější, nepodstatný aspekt nahrávky. Domnívají se, že mnohem důležitější než úroveň reprodukce je hudba samotná, a že velké investice do hi-fi jsou jen pro snoby nebo jedince s „netopýřím“ sluchem.

Takové názory ale spíš než o skutečném vztahu mezi kvalitou zvuku a obsahem nahrávky vypovídají o vlastních nárocích, způsobu poslechu a dosavadních zkušenostech s živou akustickou, reproduktory nezprostředkovanou hudbou.

Každý se totiž může snadno přesvědčit, že levné věže, přenosné přehrávače nebo domácí kina svými nevyhovujícími parametry znemožňují soustředěný poslech. V jejich podání je tak hudba degradována na pouhou kulisu, čemuž plně odpovídá (především u náročnějších žánrů) i poslechový zážitek. 

Se zvyšující se kvalitou hi-fi sestav, s tím, jak hudba ztrácí čím dál méně, poslech získává na plnohodnotnosti. Pokud se proto zajímáme o hudbu jako o umění, kterému se snažíme porozumět, je pro nás věrná reprodukce stejně důležitá jako v galerii brýle pro slabozrakého milovníka obrazů starých mistrů.

Dostupný high-end

Když jsem se před několika lety přesvědčil, že ocením kvalitní elektroniku, stalo se mým cílem vybudování vyrovnané high-endové sluchátkové sestavy, vhodné pro soustředěný poslech klasické hudby. O reproduktorech jsem neuvažoval, protože vzhledem k mému omezenému finančnímu rozpočtu a nepříznivým domácím podmínkám by se jednalo o velmi kompromisní, neuspokojivé řešení.

V roce 2006 byl už v mém racku AQ 8/4 (7 040 Kč) SACD přehrávač Denon DCD-2000AE (50 390 Kč), sluchátkový zesilovač s binaurálním processingem Zama HPA-1 (31 960 Kč), signální kabel KrautWire Cameo X (14 990 Kč) a sluchátka AKG K 701 (8 990 Kč). O napájení komponent se staral dvojkonverzní záložní zdroj Opti DS 1000B (9 560 Kč).

Tuto sestavu jsem dlouho považoval za svou konečnou. Samozřejmě ne proto, že by byla dokonalá nebo jí nebylo co vytknout, ale kvůli pro mě a můj účel dostačující kvalitě zvuku v SACD režimu přehrávače. Myslel jsem, že v rámci mých možností je to maximum, co se dalo udělat, a tak jsem se dále v klidu věnoval jen poslechu.

Síťové kabely

Ve starším panelovém domě s nevyhovujícím stavem rozvodné sítě se mi osvědčil záložní zdroj. Opti generuje vlastní sinusoidu s velmi dobrými parametry pro napájení komponentů, což mělo podstatný podíl na výsledné spokojenosti. Po zkušenostech s neúčinným chráněným odrušovacím filtrem Ok Technik FP10-SF (2 600 Kč) jsem už proto pasivním řešením, která si nemohou poradit s výkyvy napětí ani velkým zkreslením sinusoidy, nevěnoval pozornost.

Později jsem ještě, abych měl jistotu, využil příležitost otestovat ceněný síťový filtr Supra MD06-EU/SP (4 470 Kč). Ten si sice nevedl o nic lépe než Ok Technik, jenže síťový kabel Vincent (2 990 Kč), který mi pan Holcner z brněnského hifi studia Melissa přidal do tašky k filtru, znamenal pro mou sestavu se zdrojem veliký přínos. Hned bylo zřejmé, že ty původní nepatří ke komponentům stejně jako např. signální kabely za pár set korun.

Z recenzí a příspěvků na internetových fórech jsem se potom dozvěděl, že síťové kabely svým stíněním a konstrukcí významně redukují různé druhy rušení pocházející nejen ze sítě, ale i ze samotných komponent a okolí. To vysvětluje, proč mají nezanedbatelný vliv na zvuk i u řetězců napájených prvotřídními aktivními síťovými pračkami (Accuphase, ExactPower, Ps Audio, PurePower atd.). Síťové kabely jsem tedy dosud přehlížel bezpochyby neprávem.

KrautWire Omega 

Při výběru by bylo ideální zapůjčit si oproti záloze několik síťových kabelů domů. Vyhnul bych se tak riziku, že naslepo koupený výrobek bude předražený nebo dokonce změní zvuk k horšímu. Jenže po pravdě porovnávání komponent, tedy jejich opakované vyměňování a zkoumání zvukových nuancí, vysloveně nemám rád. A tak jsem raději, i když bych od toho ostatní sám odrazoval, vsadil na značku, ve kterou mám důvěru; také se mi líbila představa, už kvůli jednoduchosti a sladěnému designu, mít kompletní kabeláž od jedné firmy.

Z nabídky KrautWire jsem zvolil vstupní model Omega (4 990 Kč), který se zdál být podle „papírových“ údajů (několikanásobné odrušení, vysoce čistá postříbřená měď s teflonovou izolací, konstrukce vycházející z vyššího modelu Silver Ghost, výborné konektory Wattgate a Hifi-Tuning) adekvátní zbytku mé sestavy. Ostatně jako jediný zde připadal v úvahu, protože Silver Ghost (7 490 Kč) je určený pro komponenty s větším odběrem proudu a Orbit (24 990 Kč) a Orbit PA (29 990 Kč) stojí na mé poměry příliš mnoho.

Zapojení a poslech

Síťové kabely Omega (1,5 m) jsou relativně tenké a ohebné, takže zapojit je nebyl problém (snadno jdou otáčet ale pouze v jednom směru). Nechal jsem je rozehrát zhruba 40 hodin (výrobcem doporučené minimum); kromě CD a SACD nosičů k tomu posloužil i zahořovací a demagnetizační disk firmy IsoTek - Full System Enhancer (590 Kč). Pro klidné svědomí jsem ještě očistil kontaktní plochy všech konektorů roztokem KrautWire Solution C (350 Kč).

S každým z obou kabelů Omega nastal velký posun, který svědčil o tom, že ty původní značně limitovaly potenciál celého řetězce. Jako už několikrát předtím (např. se zdrojem Opti) se s vyšší kvalitou napájení velmi ztišilo pozadí, přibyl detail, rozšířil se prostor, zlepšila se separace nástrojů atd. K mému překvapení byly ale také výšky zřetelnější, basy hlubší a ve větším objemu a barvy hudebních nástrojů hodně získaly na věrnosti, takže reprodukce působila mnohem kontrastnějším, pestřejším dojmem.

Nezačal jsem sice uvažovat o tom, že bych objednával i jiné než SACD nahrávky klasické hudby, protože neduhy mého přehrávače v CD režimu byly, i když v menší míře, stále citelné. Pokud bych ale preferoval poslech kompaktních disků s populární hudbou, byla by již pro mě nastolená úroveň zvuku, kterému pomohl zejména úbytek syntetického nádechu akustických nástrojů, akceptovatelná. Hudba s oběma síťovými kabely Omega byla mnohem přirozenější, bohatší, preciznější a živější, a tedy i působivější.

Kdy lze brát na poslech zřetel

Podobně jako u interkonektů není účinnost síťových kabelů podpořena exaktními důkazy. Jejich vliv na zvuk, který se navíc zdá být při zvážení naměřených hodnot a toho, co ani ne dvěma metrům kabelu předchází, téměř vyloučen, tak potvrzují „pouze“ poslechové dojmy. A ty jsou pro některé posluchače, hlavně s technickým vzděláním, nedůvěryhodné.

Problematická je podle nich především ovlivnitelnost a nestálost lidské psychiky. Nálada a míra únavy se mění; poslechová paměť je krátká; vědomí drahého produktu zvyšuje pocit líbivosti (co je dražší, musí hrát lépe) atd. Směrodatné jsou proto pro ně jen tzv. slepé ABX testy, které mají zaručit, že nepodlehneme akustickým klamům a svodům marketingu.

V těchto testech bývají najednou rozdíly, které jinak jasně slyšel na slušnějších sestavách snad každý, nerozpoznatelné. Tento fakt potom berou někteří z nich jako naprosto průkazný, což je často vede k přehlížení skutečností, které tím, že zpochybňují správnost používané metodiky a upozorňují na některé předsudky, mluví v neprospěch slepých ABX testů.

Realitě neodpovídá např. výše zmíněný popis poslechové zkušenosti, líčené jako náhodně proměnlivé. Jednotlivé aspekty zvuku high-endové sestavy (velikost prostoru, pevnost basů, rozlišení atd.) jsou totiž konstantní bez ohledu na psychickou kondici a člověk, který si je zažije, dokáže poznat jejich změnu i po několika týdnech. Vysoká cena nebo prestižní značka výrobku jejich vnímání neovlivní (u kabelů mohou být lepší i mnohonásobně levnější).

Do výsledného pocitu sice mohou vnést určitou euforii, ale jen krátkodobě. Po prvotním nadšení se dojem ustálí; a klidně může být, jestliže nový výrobek nezapadne do sestavy nebo neřeší slabiny řetězce, negativní. Z hlediska delšího času jsou pro celkový pocit z poslechu zásadní jednotlivé prvky reprodukce a jejich vyváženost. 

Právě z těchto důvodů, aby se vyhnuli nástrahám psychoakustiky, spoléhají audiofilové na dlouhodobé testování komponentů, které umožní komplexně posoudit jejich přínos. Předchozí sestava, která byla podle slepého testu zvukově totožná s vylepšenou, se pak po uvyknutí si na vyšší kvalitu mnohdy ukáže jako jen obtížně poslouchatelná.

S důvěrou ve vlastní sluch za přesně specifikovaných podmínek a skepsí ke slepým ABX testům se proto nejčastěji setkáme u audiofilů s velmi vysokými nároky na věrnost reprodukce a mnohaletými zkušenostmi; a ne, jak bývá s oblibou prezentováno, u lidí, kterým schází schopnost racionálně uvažovat a alespoň základní technické znalosti.

Závěr

Pořízení špičkové aparatury, vzhledem k mému vztahu ke klasické hudbě povinnost, jsem se snažil odbýt co nejdříve, aby hi-fi už konečně po mnoha letech neomezovalo poslech a nákup SACD nosičů. Jenže ve vysokém rozlišení mé sestavy se kvalita napájení projevuje natolik výrazně, že stálo za to se ještě nějaký ten čas uskrovnit a odstranit odhalenou zbývající velkou slabinu.

Síťové kabely KrautWire Omega se staly nepostradatelnou součástí mé sestavy. Netroufnu si sice odhadnout, zda se dočkají bezvýhradně kladného přijetí i u ostatních, protože jejich účinek závisí také na konkrétním stavu rozvodné sítě a vzájemném souladu komponentů a jejich odolnosti vůči rušení. Kvůli výbornému designu i provedení, velkému vlivu na zvuk a dobré ceně je ale rozhodně doporučuji k vyzkoušení.