Může být budoucnost hi-fi digitální? Co všechno lze dostat z jedniček a nul? A stojí za to vybrat ze svého účtu částku dostačující k pořízení slušného automobilu nižší třídy? Pokusili jsme se podívat na tyto otázky očima běžného člověka, který nepotřebuje doma mít deset přístrojů a vzájemně je nepotřebuje ladit, který chce jen jediné - perfektní zvuk.

Abychom učinili za dost konvenci, musíme nejdříve přiblížit zacílení přístroje. Jedná se o "hard disc player", tedy přehrávač médií v digitální formě. Pozor, nejde ale o zástuce poměrně razantně se rozšiřující třídy streamovacích přístrojů. V Naim Audio jasně deklarují, že přístroj je určen k zaujetí hlavní pozice ve vašem hi-fi systému jakožto hlavní zdroj signálu, výrobce jej profiluje jakožto čistě audiofilskou záležitost. Český distributor nám poskytl Naim HDX v kombinaci s volitelným (a špičkovým) externím napájecím zdrojem XPS2. Prý je to na zvuku víc než dobře poznat. Nuže - vzhůru za poznáním.

Po vybalení z krabice vypadá Naim....jaksi tak jako Naim. Černá, na své rozměry těžká (10,8kg dle parametrů, tak 15kg dle subjektivního pocitu) krabice plná hran. Uprostřed svítí zelené logo Naim, vlevo pak decentní CD mechanika a USB vstup. Pravou polovinu čelního panelu jasně ovládá obrovský barevný LCD displej s přehledně a příjemně vymyšleným zobrazováním. Nic se neztrácí, nezáří ani příliš slabě, ani příliš silně a dodává ten správný "digitální" pocit. A nejlepší ze všeho? Je dotykový! Zcela vpravo jsou pak tlačítka pro vypnutí / zapnutí a otevření mechaniky. Když už o ní hovoříme, je velká škoda, že to není ta hezky "naimovská" a do strany se otevírající mechanika, ale blíží se mnohem víc klasické počítačové sestřičce. Ale což, důležitá je funkčnost.

Zadní strana přístroje vypadá tak trochu jako počítač - koncovka napájecího kabelu stejná, vstup pro klávesnici a myš, sériový port a výstup VGA, čtyři USB porty a s-video výstup. Typický počítač... Dokonce je přítomen i Ethernetový port pro připojení do sítě. Až pravá strana nás ujistí, že se skutečně jedná o high-end komponent. Zvukové výstupy všeho druhu, výběr aktivních výstupů a další hifistické propriety.

Za nejdůležitější součást přístroje považujeme kombinace mechanických a softwarových částí, které ve vzájemné spolupráci dokáží vytvořit perfektní kopii vašich CD do posledního bitu. Výborný výsledek je zaručen pomocí několikanásobného (tím pádem však pomalejšího) čtení média, což je jediný smysluplný způsob jak předejít vytvoření chyby a konečný obraz odpovídá přesně tomu, co do přístroje vložíte.

Je několik cest jak ovládat HDX - buď přes již zmiňovaný dotykový displej na čelní straně přístroje a nebo pomocí dálkového ovládání. Ovšem zde objevujeme první trochu nepříjemnou překážku - pro práci s dálkovým ovladačem je nutno HDX zapojit do televize či počítačového monitoru. Tedy ne snad že by ovladač nefungoval - jen tak nějak vůbec nic nevidíte a nemáte tušení, co konkrétně zrovna ovládáte. Existuje ještě jedna velmi zajímavá cesta pro moderního a technologicky zdatného a vybaveného uživatele - přistupovat k přístroji v domácí (či jakékoliv jiné) LAN síti jako ke zdroji souborů pomocí webového prohlížeče.

 Hudba načtená několika jednoduchými kroky (na nichž bohužel vlastně není co popisovat a hodnotit, jak jsou jednoduché a logické) na pevný disk o velikosti 400 GB (Naim ve specifikacích uvádí, že je to kapacita dostatečná pro nějakých 600 standardních CD, +/- 100 dle délky nahrávek) se každou noc automaticky zálohuje na druhý přesně stejný disk. Byla-li by kapacita nedostatečná, lze pomocí USB portů připojit standardní USB externí pevné disky jakékoliv kapacity a rozšířit tak teoreticky nekonečně úložnou kapacitu. Jedinou nevýhodou je fakt, že externí úložná zařízení nebývají zrovna tichá a přestože i u HDX lze při reprodukci tichých pasáží při nižší poslechové hlasitosti větřáček zaslechnout, vrčení externího pevného disku rozhodně přeslechnout nelze ani při nejlepší vůli. Hudba může být uložena v nejrozšířenějších formátech MP3, Flac a WAV, ripování je prováděno pouze do nekomprimovaného WAV formátu v zájmu co nejvyšší kvality reprodukce. Samotný převod má na starosti 1,5 GHz procesor a 24bitový Burr Brown DAC spolu s dalšími moderními a zajímavými obvody, jejichž konstrukci však dostatečně opěvuje propagační materiál Naim.

Ještě před zapůjčením nám byl jeden exemplář Naim HDX předveden ve studiu KAS Audio na referenční sestavě - Naim HDX + Naim XPS2 + Naim NAP 250 živicí ATC SCM-40, to vše propojené kabeláží KrautWire. Přinesli jsme vlastní CD s nahrávkou výběru Pink Floyd - Echoes. Zvuková kvalita nahrávky je špičková a navíc ta hudba... Avšak to sem nepatří. Zvuk byl pefektní, neuvěřitleně plný a dynamický, důrazně pronikal do uší i celého těla a zanechával fantastický dojem. Rozhodně to není přerostlý iPod, jak by se snad mohli někteří obávat.

A nyní se dostáváme k tomu skutečně důležitému, ke zvuku, k reprodukci, k zážitku. Pokud jste už někdy poslouchali hudbu z mp3 přehrávače, byť sebekvalitnějšího, jaksi podvědomě očekáváte ten zvláštně ostrý a prostě digitální zvuk. Ale ten se nedostavuje... Není tu. Prostě neexistuje. Dokonce máte pocit hladšího, jemnějšího a sytějšího zvuku než z CD přehrávače. Na druhou stranu i opravdu tvrdá a opravdu ostrá muzika tak trochu ztrácí svoje hrany, místy pocitově schází průraznost, ale snad je pouze tím, že danou nahrávku - Metallica - St. Anger - jsme slyšeli mimo jiné z mp3 přehrávače. Věříme, že blíž opravdu nahranému zvuku je podání Naim HDX.

Další ze zajímavých nahrávek v našem poslechovém testu je úplně jiný žánr, kompresí do digitálních formátů většinou ztrácející svou mohutnost a kouzlo. Klasická hudba. Nechali jsme si doporučit Brahmsův klavírní koncert č. 1, op. 15 a Straussovu Burlesku, obé v podání Heléné Grimaud jakožto klavírní virtuozky, doprovázené jednou Staatskapelle Berlin a podruhé Deutsches Symphonie-Orchester Berlin. Droboučké detaily, za normálních okolností byvše jistě naprosto vygumovány digitalizací, jsou zachovány do zcela čistě. Ba víc... A zde cítíme maličký problém - právě ony maličké detaily, nepatrná ťuknutí do klávesy, vrznutí smyčce tu a úder do tympánu tam, nádech, kýchnutí a zakašlání kdesi vzadu, to vše až nepříjemně jasně vystupuje na povrch nahrávky, dostává se k vašim uším přímo, ne tak jaksi mimochodem kdesi zdáli jako při poslechu na konvenčních přehrávačích. Ne snad, že by to zážitek nějak výrazně kazilo, ne snad, že by kvalita zvuku snad byla nižší, to absolutně ne. Je to prostě jen jaksi jiné, nepopsatelně odlišné. Prostě jiná cesta, jiný způsob reprodukce.

Jaký je tedy závěr po týdnu soužití se zajímavým přehrávačem digitálních médií? Je to opravdu cesta budoucnosti? No - ano. Jedna z cest. Určitě to není důvod zahodit svou dosavadní sbírku CD a LP, prodat CD přehrávač a gramofon a upnout se k jedničkám a nulám. Přesto je to hodně zajímavá motivace pro krok jiným směrem, pro vyzkoušení jiného pocitu z dávno známých nahrávek a k objevení alternativní cesty. Je to pohodlné... Je to výkonné... Je to bezchybné... Ano, s klidným svědomím můžeme říci ano, tohle je opravdu přístroj, který stojí za úplně všechny ty peníze, které za něj výrobce chce.