Audiomat Maestro 2

Když večer zhasnete téměř všechna světla, možná někde hoří svíčka a ve sklence šplouchá trocha dobrého vína nebo whisky, přichází čas hodit starosti za hlavu a ponořit se do vln hudby. Je známo, že pokud si to chcete opravdu, ale opravdu užít, jednou z velmi doporučovaných možností je použít k tomu elektroniku francouzské značky Audiomat, která exceluje právě schopností nechat vyniknout emoce a ducha vašich nahrávek.

Aby jedničky a nuly ze stříbřitých kotoučků vaše sestava proměnila právě v ony abstraktní pocity, emoce a hluboké zážitky, o to se postará (mimo jiné, samozřejmě) digitálně-analogový převodník. Audiomat nabízí dokonce čtveřici různých modelů, my jsme měli možnost osahat si druhý nejvyšší s názvem Maestro 2.

Jak byste v dané cenové třídě čekali a jak je zvykem u Audiomatu (chtělo by se říci, přestože jde o francouzské produkty), výrobní kvalita ručně montovaných přístrojů je skvostná. Masivní skříň je kompletně vyrobená z hliníku, dominuje jí jednoduše střižený čelní panel a lehká zaoblení. Celý přístroj stojí na trojici masivních mosazných antivibračních nožiček se špičkami ostrými jako břitva.

Zadní panel je, stejně jako celá jednotka, velmi jednoduše střižený, najdeme tu jen trojici digitálních vstupů a dvojici analogových výstupů. Samozřejmostí je volba symetrický / nesymetrický výstup, dovnitř připojíte jak optiku, tak koaxiální kabel, tak AES / EBU. Nenajdeme tu žádný klasický napájecí konektor, protože veškeré napájení je vyvedeno do externí krabice, aby bylo minimalizováno nežádoucí možné rušení a vyzařování. I díky tomu celý přístroj váží pouze tři kilogramy, ačkoliv má rozměry středně velkého integrovaného zesilovače. Bohužel, nenajdeme tu žádný způsob, jak do převodníku dostat „počítačová“ data, což je ohromná škoda.

Přední panel je pak ještě jednodušší, než strana zadní a nabízí jen to nejnutnější. Ale zato ve stylovém provedení. Centrálně vyfrézovaný úzký pás a symetricky umístěné prvky lahodí oku. Dvě stavové diody a uprostřed tenoučké páčky, působící velmi originálně, maličko retro. Dále už jen velmi decentně – tón v tónu – umístěné logo a název přístroje, aby nic nerušilo absolutně čistý dojem. Jeden přepínač přístroj zapíná, druhý volí aktivní vstup. Výstupy jsou aktivní automaticky stále oba.

Jestliže srdcem převodníku jsou velmi přesné hodiny, mozkem je pak čip Burr Brown PCM 1794. Ten zvládne zpracovat signál až o hloubce 24 bitů a vzorkovací frekvenci 192 kHz. Provádí také osminásobný oversampling pro co nejvyšší jemnost signálu. Pohledem dovnitř zjistíme, že provedení je poctivé. Teflonové desky s obvody či kondenzátory s celkovou kapacitou 680 000 mikrofaradů hovoří za vše.

Hlavními partnery převodníku se stala mechanika D1 a zesilovač Opéra Reference od stejného výrobce. Přítomen byl ale i NAD C370 a přehrávač Pioneer BDP-LX71. Napájení měly na starosti kabely Enerr s filtrem též značky, případně řešení Xindak XF-2000B, ten ale systém spíš lehce brzdil. Poslouchali jsme přes Harbeth Monitor 30 a Quadral Ascent 90. Krátce jsme systém Audiomat slyšeli také s Triangle Magellan Cello a kabely Nordost.

Maestro 2 pochází z Francie, plné šarmu, citu pro estetiku a vášně. A je přesně takový, i když si při zachovává preciznost a kontrolu německého matematika. V tomto ohledu se tedy liší od charakteru elektronkového zesilovače Opéra Reference, snad je to právě kvůli plně polovodičové konstrukci. Přesto sdílí jeho muzikálnost a atraktivní pohodu, s níž si poradí s jakoukoliv hudbou.

Že Maestro 2 neukrývá hudbu za elektronkovou jemnost, o tom se přesvědčíte třeba s albem „Year Zero“ od Nine Inch Nails. Trent Reznor je v dodržování maximální kvality nahrávky velmi pečlivý a Audiomat tak dá jeho práci maximálně vyniknout. Zvuk je úžasně čistý a přehledný, plný drobných detailů, přesto stojí tento převodník na muzikální straně spektra, nikoliv analytické. Maestro 2 udržuje vše pod pečlivou a naprosto samozřejmou kontrolou. Údery do bicí jsou drtivě energické, zpěv plný naléhavosti a kytary ostré a velmi dobře vykreslené. V kombinaci s perfektní transparentností a perfektně vybalancované poloze zvuku přesně uprostřed mezi „vřelým“ a „analytickým“ extrémem se stává poslech strhující, emocionální záležitostí s pocitem vnoření se do hudby.

Audiomat Maestro 2 inklinuje k realistickému podání tonality a zvuku dodává trochu větší objem, i když nikterak nepříjemně. Výsledkem je velmi živý a zábavný projev, který ale láká právě svou uvěřitelností v kombinaci s vysokou muzikálností. Basu Michaela Arnopola v „Gotcha“ (Patricie Barber – „A Fortnight In France“) tak při zavřených očích – máte-li adekvátní i zbytek systému – můžete přímo vidět, přesně vysoustruženou jako otisk skutečnosti, přenesený do vašeho poslechového prostoru. Jednotlivá brnknutí jsou razantní, přesně vykreslená a dozvuk tónů je dlouhý a plynulý.

I piano v této skladbě je radost poslouchat, Maestro 2 nás s příkladnou péčí nechá nahlédnout do nejmenších detailů rozezvučených strun a úderů kladívek, nepřibarvuje si jejich objem ani barevnost. Díky tomu i tak komplexní nástroj, jakým piano bezesporu je, vyznívá velmi samozřejmě, přirozeně a uvolněně. Hlavním kouzlem tohoto převodníku je schopnost poskytnout vám všechny dostupné informace, ale jaksi mimochodem, naprosto samozřejmě, s nadhledem a tak, abyste mohli u hudby maximálně relaxovat.

Se stejně zodpovědným přístupem k realismu předvádí Maestro 2 skladby ryze akustické, včetně třeba komplexní orchestrální „Velké brány Kyjevské“ (Mussorgsky – „Crystal Cable Arabesque“), kde energické, mocné kotle mají razanci parního kladiva a objem laviny, aniž by ztratily svou přirozenou barvu a uzurpovaly si přespříliš místa – ani v okamžiku jejich úderu Maestro 2 nerezignuje na přednes drobných detailů ostatních nástrojů. Housle jsou tak houslemi, žestě skutečně kovově jiskří a podání orchestru má hloubku a esenci života.

Sáhneme-li po opačném pólu, lehce (zvukově) plochá „St. Anger“ od Metallicy ze stejnojmenného alba zní syrově, až agresivně, přitom se ale neztrácí dojem organizovanosti a přehlednosti. Syrový dojem ze skladby nesnižuje ani fakt, že vám Audiomat Maestro 2 dá jasně najevo, jak moc (nebo v tomto případě jak málo) dynamického rozsahu se rozhodli zvukoví mistři do nahrávky vložit. Díky nesmírné muzikálnosti a relaxovanému projevu ale dokáže tento převodník projasnit i „obyčejnou“ nahrávku a přinést poslechové požitek akcentováním hudby a její podstaty, bez ohledu na technický obal (jakkoliv i tato schopnost má své hranice – třeba takoví Cannibal Corpse s „Hammer Smashed Face“ jsou skutečně poslouchatelní jen z čirého deathmetalového entuziasmu).

Audiomat Maestro 2 je drahý, a tudíž vzbuzuje hodně velké naděje. Maestro 2 pochází od výrobce se skvostnou pověstí, a tudíž vzbuzuje ještě větší naděje. A také je plní. Pokud máte nějaké dvě stovky tisícovek na separátní D/A převodník a vaší touhou je poslouchat svou diskotéku tím nejzábavnějším, nejpřitažlivějším a nejpohodovějším dostupným způsobem, neváhejte a okuste návykovou drogu jménem Audiomat Maestro 2. Jeho mistrovská kombinace relaxovaného, ale přitom autoritativně kontrolovaného zvuku s detailností zvukového mikroskopu v muzikálně příjemném balení je velmi neobvyklá a přitom bezchybně fungující. Smysl pro estetické zážitky lez odpozorovat již z výrobního provedení a vzhledu, ale teprve poslech vás přesvědčí, jak moc si lze hudbu užívat. Dejte s Maestro 2 dobrou mechaniku, spojte ideálně s některým z firemních zesilovačů a poznáte, co to znamená, když hudba barevně rozkvete a vtáhne vás do svého světa. V tu chvíli lehce odpustíte i fakt, že zde nenajdete USB konektor pro maximální využití formátů s vysokým rozlišením, které se na disky prostě nevejdou… Už proto, že v tu chvíli si můžete pořídit firemní Tempo 3.

Kč 149 990,-

--- --- --- --- ---

KLADY

+ nesmírně muzikální, zábavný a čistý zvuk

+ vynikající a elegantní provedení

+ zvukový šarm, se kterým se prostě dobře žije

+ detailní, ale neanalytický zvuk

ZÁPORY

- dává přednost muzikálnosti před absolutní analytičností (je-li to vada)

--- --- --- --- ---

VIZITKA PRODEJCE

Milan Weber