Denon PMA-1510AE

Patnáct set desítková řada je momentálně jedním z nejoceňovanějších počinů japonského výrobce a momentálně se honosí pověstí nejlepšího poměru ceny a výkonu z celého katalogu stereofonních přístrojů. Přestože Denon si získal ostruhy na digitálních přehrávačích, jeho zesilovače mají neméně dobrou pověst. Ostatně, co jiného očekávat od společnosti, která staví na 102 letech technologických zkušeností?

Denon PMA-1510AE má za polovic ceny až překvapivě hodně společného s vlajkovými loděmi řady 2010AE. V prvé řadě třeba poctivou konstrukci vnější i vnitřní. Přestože patnáctistovka je oproti vyššímu modelu o maličko nižší a ne tak hluboká, pořád se jedná o velký stroj, kterému bychom nehádali zařazení do třídy „pod třicet“. Patnáct a půl kilogramu čisté váhy už váš nábytek poměrně zatíží, při rozměrech 43,4 x 13,4 x 41 cm mu také budete muset vyhradit skutečně čestné místo. Celou hmotu nesou čtyři odpružené masivní nožky.

Přední panel se nese v jasně definovaném vizuálním stylu Denon, mírná „vlnka“ na horní čtvrtině trochu zjemňuje hranatou robustnost jednoduchého náčrtu tvarů. Dominantním prvkem je masivní regulátor hlasitosti, za nímž se skrývá potenciometr ALPS. 1510AE tím dává jasně najevo, že hlavním úkolem zesilovače je signál prostě zesílit. Po jedné straně od tohoto centrálního bodu je přepínač vstupů, vedle něj pak méně nápadný volič toho, co půjde do nahrávací smyčky. O kousek výš pak najdeme tlačítko, aktivující přímý vstup do koncového stupně. Na druhé polovině čelního panelu je pak sestava tří potenciometrů, ovládajících korekce basů (+ / - 8dB při 100 Hz) a výšek (+ / - 8dB při 10 000 Hz) spolu s nastavováním vyvážení kanálů. Komu by se použití „upravovátek“ zvuku nelíbilo, může použít tlačítko „Source Direct“ pro jejich přemostění a zkrácení signálové cesty. Dále už je vpředu k vidění jen masivní spínací čudlík a pod ním konektor na sluchátka, hifisticky ve velikosti 6,3 mm.

Zadní strana pak nabízí uspokojivé množství konektorů. Tři klasické analogové RCA vstupy plus jeden pro MM / MC phono předzesilovač (typ přenosky se volí jednoduchým tlačítkem, vedle nějž je zemnící kolík) jsou očekávanými prvky, dvě páskové smyčky jsou spíše symbolem tradice. Dvojice RCA konektorů s popiskem Pre Out a P. Direct vyvádí signál z předzesilovače a naopak jej přivádí přímo ke koncovým stupňům, což umožňuje všelijaká kouzlení s koncepcí integrovaného přístroje (ať už je to vložení ekvalizérů, připojení dalších zesilovačů apod.). Reprosoustavy napájí celkem osm reproterminálů ani masivních, ani příliš křehkých – prostě adekvátních cenové kategorii i běžnému domácímu provozu. PMA-1510AE umí obsluhovat buď jedny nebo dvoje reprosoustavy (ale bez přepínání, tedy všechny najednou), případně je možné vyvést signál bi-wiringovým zapojením.

Vnitřní konstrukce vychází z velké části z vlajkové řady Denonu. Vše je uspořádáno symetricky do dual-mono systému, součástky jsou pro minimalizaci vzájemného rušení uloženy v pečlivě stíněných komorách, oddělených přepážkami. Koncové stupně jsou provedeny v push-pull zapojení a osazeny mosfety s vysokou proudovou zatížitelností, které Denon říká „Ultra High Current“. Muziku tvrdí dvojitý transformátor firemní produkce. Jmenovitý výkon do zátěže 4 Ohmy je 140 Wattů na kanál, do osmiohmové pak přesná polovina. Odstup signálu a šumu je na úrovni 108 dB.

Zesilovač Denon PMA-1510AE hrál v různých sestavách, kde se vyskytovaly pro porovnání NAD C370, Audio Exklusiv P12 a také Gryphon Diablo. Jako zdroj signálu pak stál poblíž Denon DCD-1510AE, Gryphon Scorpio, Pioneer BDP-LX71 a kombinace KingRex UD384 s foobar2000 ve Windows 7, spolu s množstvím hi-res i „red book“ FLAC souborů, pouštěných přes Wasapi. Zvuk se linul z Harbeth Monitor 30 a Quadral Ascent 90. Přístroje byly propojeny a napájeny kabeláží značek Eagle Cable, Monster Cable, QUAD a ProAc. Filtraci proudu obstarával Xindak XF-2000B (ačkoliv zrovna u PMA-1510AE byl rozdíl v kvalitě s/bez filtru téměř neslyšitelný, což lze přičíst dobře vyřešenému napájení zesilovače).

Patnáctistovková řada stojí v katalogu Denonu uprostřed – pod ní jsou pětistovky a sedmistovky, nad ní dvoutisícovky a výroční modely. Zvukově se nicméně svým charakterem (vlastně nejen zvukovým, ale i optickým) 1510AE přibližuje výrazně více řadě 2010AE nežli 710AE. Piano Brada Mehldaua na pěti albech „The Art of Trio“ je rozlišenější, přirozenější a hlavně díky objemu zvuku a reálnému pocitu plasticity a objemu mnohem komplexněji podané než u sedmistovkové řady, přesto ještě nemá onu high endovou jemnost a spojitou uvěřitelnost, jakou nabízí třeba výroční stoletá edice nebo hned vedle stojící Gryphon Diablo (i když toto srovnání je těžce nefér hlavně kvůli desetinásobné ceně Diabla). I přesto by se projev patnáctistovky dal nazvat bez větších ostychů dospělým a vytříbeným a rozhodně si zaslouží pozici mnohem blíže vlajkové modelové řady, než by naznačoval jejich cenový rozdíl.

Zvukové podání PMA-1510AE je velmi jemné, dlouhodobě poslouchatelné, přitom nepostrádající mnohými vyhledávanou jistou míru „šťávy“, tedy údernosti a energie. Třeba u Avishai Cohena a jeho „Continua“ je basa velmi příjemně dynamická, prokreslená a i spodní tóny nepostrádají drajv a energii, i když samotné tělo je u high endu ještě o kousek přirozeněji vykresleno a mikroinformace, dávající zvuku ten finální punc realističnosti, tu nejsou obsaženy v plné míře. Separace jednotlivých tónů a jejich kontrola je však více než dobrá a barva jednotlivých brnknutí zůstává přirozená, Denon má zvuk pod kontrolou.

Jemné ševelení úvodních činelů a křehké tóny flétny ve „Where or when“ od Dianny Krall prověří schopnost každého přístroje přenést tu těžko definovatelnou a nezměřitelnou složku zvuku, kterou snad nejlépe shrneme pod značku „atmosféra“. Povedené konstrukce zvládnou reprodukcí této skladby zvednout chloupky na vašem zátylku a předloktích, zkrátka způsobit vám husí kůži a mrazení v zádech. Denon PMA-1510AE patří rozhodně k tomu nejlepšímu v cenové třídě do 30ti tisíc – jeho jemný charakter dá vyniknout rozlišenému a kovově znějícímu činelu, zvuk není (tak jako třeba často u entry level přístrojů) slitý a nepřipomíná šum pozadí, ale jedná se o skutečný, hmotný nástroj. Denon také rozprostírá nástroje na příjemně široké a rozvrstvené zvukové scéně, které sice není tak sebejistě vykreslená jako u Gryphon Diablo, ale na druhou stranu se až překvapivě blíží stotisícovému a velmi příjemně hrajícímu Audio Exklusiv P12, který svou rozlišovací schopnost staví hlavně na přítomnosti elektronky v signálové cestě a pověstné živosti lamp v tomto směru.

Vůbec jazzové, bluesové, klasické a akusticky laděné skladby Denon umí – jeho trochu křehčí a neagresivně laděný projev dává v klidu a v pohodě vyniknout texturám nástrojů, netlačí na posluchače a neupřednostňuje žádnou část reprodukovaného frekvenčního spektra. Mozartova „Malá noční hudba“ si v podání patnáctistovky jen tak příjemně plyne, bez nepříjemných hran, bez agresivity smyčců na vyšších hlasitostech a hlavně pod velmi dobrou kontrolou, zesilovač si drží i při náročných pasážích s velkou dynamikou nadhled. To je znát například u „Velké brány Kyjevské“ z alba „Crystal Cable Arabesque“, kde mocné bubny v závěrečné pasáži vyzkouší řádně dynamické schopnosti basových měničů i koncových stupňů. Denon obstává, až při skutečně hodně vysoké hlasitosti začínají být znát limity v oblasti výkonu. Při běžné poslechové hlasitosti, kdy ještě nedrnčí okna v sousedním bytě, má 1510AE dostatek sil na kontrolu dlouhých dozvuků i výbuchů zvuku při úderu paličky do masivní membrány.

Lampové konstrukce připomíná tento integrovaný zesilovač svým čistým podáním středů, obzvláště pak lidských hlasů – tam se směle může rovnat i firemním kolegům, posazeným o šuplíček výš. Jane Monheit má v „Over the rainbow“ (kompilace Best Audiophile Voices) křehký hlas plný emocí, Denon rozlišuje jemné detaily jejího projevu a doprovodná kapela zůstává ve svém pozadí, celek je přehledně rozvrstvený a jasně čitelný. Hlas zpěvačky samé pak nenese žádný nádech syntetičnosti, byť postrádá onu highendovou, téměř „podprahovou“ informaci o drobných výkyvech hlasivek, maličkých nadechnutích a nejjemnějších změnách v práci s hlasem; nebylo by to ale možné vnímat, kdyby nepřicházelo přímé porovnání s jedním z nejlepších integrovaných strojů ze stáje Gryphon. Samotný témbr zpěvaččina hlasu působí naprosto přirozeným, věrohodným dojmem.

U drsnějších (a také hůře nahraných) žánrů – lhostejno, zda zrovna budou hrát Rammstein, In Flames, Iron Maiden nebo Dymytry – se projevuje tendence Denonu přehrávat zvuk bez násilí, jemně a příjemně. To se zde úplně nehodí a „Reroute to remain“ severských In Flames tak maličko postrádá onu důležitou tvrdost a nekompromisní schopnost se prosadit. I tak ale 1510AE bez větších problémů tyto žánry zvládá a pokud jsou spíše okrajovou součástí vaší diskotéky, není se čeho bát. Zvuk je dostatečně svižný, aby udržel rytmiku pod kontrolou a navíc má dobrý timing, byť celkově působí mírně klidněji a pomaleji.

Denon PMA-1510AE je za danou cenu překvapivě dobrým zesilovačem, určeným hlavně příznivcům akustické hudby. Nedělá mu problémy sebesložitější skladba, navíc se svým štědrým výkonem udrží pod kontrolou většinu reprosoustav a to i v nadstandardních hlasitostech. Neudělá patrně největší radost těm, kteří poslouchají hlavě moderní elektrifikovanou hudbu, na „duc-duc“ či skutečně řízné kytarové kapely se na světě najdou lepší, výbušnější a dramatičtější reprodukční zařízení. Ti, kteří si cení hlavně relaxovanosti, přirozenosti a nenásilnosti ve zvuku, u níž mohou odpočívat a pomalu se nořit do hlubin nahrávky budou spokojeni. Do zvuku Denonu je třeba se maličko proposlouchat, není to prvoplánově efektní zařízení, které by svým zvukem ohromilo na první poslech. Své kvality dá náročnému posluchači k dispozici až v průběhu času, když vyplavou na povrch velmi solidní hodnoty, nadstandardní pro danou cenovou kategorii a objeví se jen minimum záporů, což – dalo by se říci – je pro dlouhodobý poslech to nejdůležitější. Svými kvalitami a základním charakterem se totiž Denon PMA-1510AE až nečekaně blíží svému většímu sourozenci 2010AE z podstatně vyšší cenu a to je jedna z nejlepších možných poklon. Vyhovuje-li vám tedy otevřené, křehké a velmi jemně naladěné podání, patnáctistovka by se patrně v současnosti měla probojovat na užší seznam kandidátů k poslechu. Stojí za to…

Kč 26 990,-

--- --- --- --- ---

KLADY

+ velmi dobře trefený balanc mezi efektní a audiofilní reprodukcí

+ na danou cenovou úroveň velmi robustní konstrukce

+ u akustických žánrů přenáší nádherným způsobem kouzlo a duši hudby

+ v cenové kategorii plus mínus třicet tisíc jeden z nejpříjemněji hrajících zesilovačů

ZÁPORY

- mírný nedostatek dominance a průbojnosti v tvrdších žánrech

--- --- --- --- ---

VIZITKA PRODEJCE

Eurostar Ostrava