Blacknote SACD 300

Přestože SACD formát dodnes nedosáhl původně zamýšlené popularity mezi milovníky reprodukované hudby, přístrojů na jeho přehrávání vzniká čím dál tím více. Trendem je ale buď snižování cenové hladiny těchto přístrojů po vzoru například Pioneer G-Clef nebo naopak produkce opravdu high-endových a opravdu drahých značek. V kategorii kolem nějakých 100 tisíci korun v pořizovací ceně ovšem žádný velký přetlak takových přístrojů rozhodně není. Možná i proto si italští Blacknote dali záležet na tom, aby jejich interpretace SACD playeru této třídy byla co nejpůsobivější už na první pohled.

Tak jako u „sourozeneckého" integrovaného zesilovače DSA150, i zdroj signálu má nejpůsobivější a skutečně povedenou čelní stranu. Výrazný displej s bodovou maticí skutečně obrovských zobrazovacích bodů se čte skvěle za jakýchkoliv světelných podmínek a snad jen slepota uživatele by mohla vést k jeho zápornému hodnocení. Navíc se jedná o výrazný výtvarný prvek, přispívající k dojmu modernosti a technicistní masivnosti. Pod displejem se nachází dvířka mechaniky, při vysouvání a zasouvání přeci jen hlasitější, než by se na danou kategorii asi slušelo. Nejvýraznějšími ovládacími prvky jsou dvě zapuštěná kulatá tlačítka pro vypnutí a zapnutí a vysunutí šuplíku, nejnutnější funkce přehrávání lze ovládat dalšími čtyřmi maličkými tlačítky pod samotnou mechanikou.

Zadní strana pak nabízí nadstandardní porci konektorů - symetrické xlr i nesymetrické rca analogové výstupy a k nim jako dodatek digitální cinch. Optika přítomna není, ale vzhledem k očekávanému partnerství s již zmiňovaným integrovaným zesilovačem DSA150 budou dost pravděpodobně v permanenci jen symetrické XLR.

To zajímavé se ale pochopitelně skrývá spíše uvnitř než vně patnáctikilového drobečka. Srdcem je francouzská mechanika GyrFalcon SACD, k níž si Blacknote přidělal své vlastní obvody Natural-Speed. Toto řešení v zásadě omezuje rychlost rotace disků v mechanice (prý napodobuje fungování gramofonu), což omezuje vibrace a tedy možnost nežádoucího vzniku následných chyb čtení. Data získaná transportem putují do převodníků značek AKM a Burr Brown, které zlvádnou datovou hloubku až 24 bit a signál 368x převzorkují. Generování hodinového signálu má na starosti řešení nesoucí také značku Burr Brown.

Zajímavá je také přítomnost čtyř transformátorů, z nichž jeden každý má na starosti jednu sekci přístroje - analogovou část, digitální okruhy, transport a ostatní zařízení, například displej. Na výsledném zvuku se ovšem také dále podílí přítomnost elektronek v signálové cestě - na výstupu stojí dvě elektronky 6922.

Přístroj disponuje psanou frekvenční charakteristikou 20 Hz - 20 kHz, lze ovšem předpokládat, že tak výrobce činí s ohledem na CD formát, nikoliv pro přehrávání SACD disků. Úctyhodná je dynamika 125dB, poměrně průměrný pak udávaný odstup signálu od šumu 90dB.

Poslech probíhal hlavně v kombinaci s firemním integrovaným digitálním zesilovačem DSA150 a reprosoutavami Xavian XN270 Evoluzione, alternovanými Wilson Benesch Discovery. Propojeno bylo symetricky, o správnou akustiku a poslechový klid se postaralo pražské Studio ESO (http://www.studioeso.cz/).

Pokud by snad někdo očekával, že elektronky na výstupu přehrávače se postarají o vřelý, měkký zvuk plný barev, zmýlil by se. Výsledný projev je naopak tak pevný a lehký, že by nikdo na přítomnost elektronek nehádal.

Vivaldiho Čtvero ročních období je ideálním artiklem pro posuzování zvuku houslí, zvláště vládne-li jim někdo jako Anne-Sophie Mutter. Přestože formát SACD předkládá výšky v umírněnější a subjektivně vnímáno méně objemné, SACD 300 tento charakter do určité míry „kompenzuje". Nahrávka je živá, detailní a žádné pásmo nemá nepřiměřeně navrch.

Hovoříme-li o detailu, musíme zmínit Rebeccu Pidgeon a její „Spanish Harlem" z Chesky Ultimate Demonstration Disc. Je čistě slyšet krásný témbr zpěvaččina hlasu, práce s dechem a nenápadná doznívání tónů, sykavky jsou výrazné, ale ne ostré. Celkovým dojmem je přesnost, čitelnost a otevřenost zvuku.

Dynamika nahrávek se zdá být zcela v pořádku, povšechně nepatrně světlejší vyvážení svádí k dojmu ne zcela perfektní údernosti, ale jde spíš o fakt, že ani nástroje ve skutečnosti nejsou tak efektní, jak je prezentují některé přehrávače. Blacknote SACD 300 prostě nic nepřibarvuje, ani nezahaluje. Udrží také pevnou kontrolu i nad dynamicky náročnými pasážemi jako je závěr Mussorgského „Velké brány Kyjevské" a „výstřely" z velkých bubnů. Nepřehluší zbytek orchestru, přesto jsou dost výrazné, přesně konturované a čistě vykreslené od vzniku tónu až po jeho doznění.

Barvy tónů jsou nepřehnané, tak jako integrovaný zesilovač DSA150 se zdá být i zvukový projev SACD přehrávače zamřený spíše na přesnost, čistotu a lehkost zvuku než na objem a působivost. Umožňuje to dlouhodobý neúnavný poslech napříč hudebními žánry.

Blacknote SACD 300 je ve své cenové úrovni povedeným kusem „železa" - nejen, že dobře vypadá, nemá vlastně žádnou zásadní slabinu, díky níž by bylo nutné jej kritizovat. Od skutečně statisícových strojů jej dělí jen nepřítomnost oné těžko definovatelné pohody a uvolněnosti, kterou ovšem vynahrazuje do značné míry talentem pro detail, dynamiku a otevřenou čistotu přehrávání. Bonusem pro možný úspěch SACD 300 mezi milovníky věrné reprodukce hudby je fakt, že chcete-li investovat nějakých sto tisíc korun a ne výrazně méně či více do sacd přehrávače, nemáte vlastně zase tak moc na výběr. Blacknote navíc nabízí hodnoty, díky nimž nebude jeho majitel litovat svých investic.

Kč 99 875,-

--- --- --- --- ---

KLADY

+ zajímavý vizuální styl

+ všechny důležité výstupy

+ rychlá mechanika

+ čistý, lehký a otevřený zvuk

ZÁPORY

- mechanika je při načítání trochu hlučná vzhledem ke kategorii (ne již při reprodukci)

- ergonomie dálkového ovladače je poněkud slabší

--- --- --- --- ---

VIZITKA PRODEJCE