Blacknote DSA150

Bluenote, Goldenote a Blacknote. Skoro by se zdálo, že tito Italové si jména svých značek vybírají prostě podle módní barvy té které sezony, což by nakonec právě v Itálii ani nebylo zase tak neuvěřitelné. Nicméně důležitých je 20 let práce za těmito jmény, vrcholící právě posledně jmenovanou, nově uvedenou značkou / řadou. Pod logem černé notičky lze nalézt portfolio moderně vyhlížejících high-endových přístrojů, mezi nimi také vyšší model integrovaného zesilovače DSA150.

Černo-stříbrný ingot ručně montovaného italského zesilovače připomíná designem svého předního panelu více než dost přístroje značky Mark Levinson. Zda je to marketingový tah nebo prostě stejné designérské smýšlení těžko posoudit, tak či tak vizuální dojem z DSA150 zůstává více než dobrý. Moderní, ostrými hranami a jednoduchostí definovaný vzhled snad ani nemá šanci se okoukat. Dobrý dojem trochu snižují masivní ovladače na zapnutí a regulaci hlasitosti, která by si zasloužila přeci jen preciznější výrobní provedení. Obří pochvalu pak ovšem zaslouží displej, který nelze nazvat jinak než gigantický. Bodová matice s obrovskými červenými tečkami je také určitým odvoláním na výše zmíněnou značku ML, lze ovšem bez uzardění říci, že Blacknote jde v kvalitě zobrazení ještě o krok dál a displej přečtete pohodlně za jakýchkoliv světelných podmínek a dokonce i s notně rozostřeným zrakem.

Krom čelního panelu se pak jedná o klasický černý kovový kvádr, jehož zadní straně dominují masivní reproterminály, do nichž se vtěsnají všechna dostupná zakončení kabelů. Celkově šest párů vstupních konektorů, přepínaných zlacenými relátky, jistě postačí pro propojení i s obsáhlejším systémem, navíc rozdělení XLR a RCA typů tři ku třem pohodlně umožňuje využít optimálních možností spojení toho kterého zdroje signálu. Zesilovač také nabízí možnost využít pouze jeho předzesilovací nebo koncovou část, díky dvojici RCA vstupů - jednomu s nálepkou Amp In a druhému s označením Pre Out.

Blacknote DSA150 hrdě již na svém čelním panelu hlásá příslušnost k třídě kontroverzních digitálních zesilovačů. Mnoho uživatelů si je nemůže vynachválit díky vysokým výkonům, nízkému zahřívání a celkově pohodlným provozním vlastnostem, spousta konzervativněji smýšlejících milovníků hudby a dobrého zvuku však jen při spatření písmena D v kolonce určení třídy dostává záchvat akutního odporu. Kořeny tohoto přístupu zřejmě sahají do dob počátku vývoje spínaných zesilovačů, kdy kvalita přeci jen byla diskutabilnější než dnes.

Symetrická dual mono konstrukce DSA150 se dvěma ručně vyráběnými transformátory produkuje konstantně do zátěž 1, 2, 4 i 8mi Ohm výkon 150 Wattů na kanál, díky čemuž bohatě pokryje většinu nároků běžného posluchače v běžné i větší místnosti a s téměř jakýmikoliv reprosoustavami si hravě poradí. Dynamický výkon pak stoupá až k velmi pěkným 350ti Wattům. Psaný frekvenční rozsah 10 - 50 000 Hz neodkazuje na nijak výjimečné vlastnosti, zkreslení v řádu jedné tisíciny procenta ve slyšitelném pásmu je pak v dané třídě D také víceméně standardem. Plusem této koncepce je ovšem velmi vysoká dynamika, u tohoto přístroje dosahující k úrovni 120 dB. Tlumící faktor na reprosvorkách má hodnotu 400. Přesnou regulaci hlasitosti má na starosti technické řešení prověřeného výrobce Alps.

Blacknote DSA150 hrál v sestavě se „sesterským" SACD přehrávačem SACD300, propojeno bylo symetrickými kabely (neb pro optimální reprodukci je u těchto přístrojů skutečně nutné věnovat čas výběru správného propojovacího drátu), hudbu reprodukovaly reprosoustavy Xavian XN270 Evoluzione v alternaci s Wilson Benesch Discovery. Poslech probíhal v příjemných a akusticky velmi dobrých prostorách pražského Studia ESO (http://www.studioeso.cz/).

První tóny patřily allegru z Vivaldiho houslového koncertu op. 4 č. 3. Velmi jemná nenásilnost a přesný projev nejprve působí snad až nezábavně, jako kdyby nahrávce scházela vřelost, po chvilce ovšem dojem zmizí a posluchač se zanoří do lehkého, nevtíravého zvuku, který se zdá být možno poslouchat bez únavy libovolně dlouhou dobu. Dojít k tomuto závěru ale vyžaduje určitou dobu poslechu a trpělivost k těmto hodnotám proniknout a neočekávat blyštivou a na první dojem atraktivní produkci.

Zesilovač DS150 také velmi čistě a příkladně odhaluje všechny detaily v nahrávce, lze naslouchat jak celku, tak třeba náběhům tónů i doznívání strun kytary Antonia Forcioneho, jasně vykreslené je „dýchání" nástroje, vibrace dřeva a skutečná velikost nástroje. Vůbec přesnost a čitelnost reprodukované nahrávky je dobrou devizou tohoto zesilovače.

Prostor zvukové scény je v podání zesilovače Blacknote jasně ohraničený, nástroje „sedí" na svých místech, přesto tu mírně schází těžko identifikovatelný dojem vřelé vzdušnosti, DSA150 spíše analyticky přesně určuje fakta. Celkově prostor působí tak akorát široce v pravolevém směru, hloubka je na danou kategorii také slušná, ale vše má své jasné hranice. Vibrafon Garyho Burtona je v nahrávce jasně uprostřed a vpředu, kde být má, v pozadí hrající Methenyho kytara nebo Hollandova basa jsou pak ale prostě dál než hlavní osobnost nahrávky, jsou ale i přes jasné oddělení nástrojů určeny méně živě. Přesto je dojem z prostoru dobrý a uvěřitelný, plně odpovídající dané cenové hladině přístroje.

Dynamické špičky zvládá Blacknote s přehledem jak díky digitální koncepci, tak díky relativně vysokému výkonu. Mussorgského „Velká brána Kyjevská" je v závěru ovládnuta velkými „subbasovými" bubny a jejich „výstřely", DSA150 zvládá přenos energie do poslechové místnosti bez náznaku komprese i při vysoké hlasitosti. Zvládá přitom udržet i pocit nenásilnosti a vyrovnané frekvenční charakteristiky, kdy ani tyto výbuchy basových frekvencí nevymažou z reprodukce zbytek velkého orchestru, nahrávka zůstává slušně rozvrstvená.

Blacknote DSA150 pak také hraje „stejně" napříč hudebními žánry, se stejnou lehkostí a přesností zvládne vše od Dire Straits, přes Vivaldiho, Palestrinu, Dianu Krall až po System of a down. Hezký design a množství konektivity jsou příjemným bonusem v každodenním soužití, které nezkazí ani drobné nedostatky jako ne úplně promyšlený dálkový ovladač. To podstatné, kvalita reprodukce, pak ospravedlňuje pořizovací cenu, vyžaduje ovšem trochu trpělivosti a času, v němž si posluchač uvědomí, že není třeba být efektní, prvoplánově se líbící nebo přehnaně razantní, barevný a cokoliv jiného. Důležité je být přirozený a reprodukovat vše, co je nahráno na hudebním nosiči a v tomto oboru Blacknote DSA150 funguje, navíc příjemně a dlouhodobě. Ačkoliv možná nerozbuší srdce s prvními tóny, dokáže se dostat pod kůži a už tam zůstat.

Kč 99 875,-

--- --- --- --- ---

KLADY

+ styl

+ poklidná, nenásilná, nebombastická a dlouhodobě příjemná reprodukce

+ dostatečný výkon pro téměř jakékoliv reprosoustavy ve většině prostorů

+ rozumná kombinace a počet vstupů

+ jeden z nejlépe čitelných displejů na trhu

ZÁPORY

- drobné nedomyšlenosti v oblasti ergonomie

- zvuk je subjektivně trochu méně barevný (ale vyvážený přesností a dynamikou)

--- --- --- --- ---