Musical Fidelity M3i a M3CD

Firma Musical Fidelity si nijak zvlášť nehraje ne designové odlišování svých výrobních řad, snad až na dvě nejnižší, kterým by se dalo přezdívat mikro (V90) a mini (M1). I proto zástupci série M3 z prostředku katalogu v podstatě vypadají úplně stejně, jako referenční přístroje řady M8. Samozřejmě se ale opravdu výrazně liší cenou. Jinak je ale rukopis firemních designérů nepřehlédnutelný, zvláště pak v charakteristickém matně černém provedení.

K nám se na poslech dostal set obou přístrojů z řady M3 (tato série je, jak vidíte, složením dosti jednoduchá), který je k dispozici také jako cenově zvýhodněný balíček – navíc je to velmi neobvykle vstřícná nabídka.

ZESILOVAČ M3i

Integrovaný zesilovač M3i vypadá jako subtilnější, nižší verze svých vyšších sourozenců. Přestože stojí na téměř stejných základech 44 x 40 cm, jako třeba vrcholný model M8, do výšky nakynul jen na 10 cm, což je v kontextu firemní produkce netypicky málo, stejně jako hmotnost necelých 10 kg. Je tu ale charakteristický mohutný čelní panel, působící až neprůstřelnou konstrukcí. Nepřehlédnutelným znakem je také až vojenský minimalismus a účelnost.

Výraznou dominantou je mohutný kovový ovladač hlasitosti v přesném středu přístroje, na dotek příjemný a hlavně s ultra hladkým a přesným chodem – u průměrně citlivých reprosoustav dost možná využijete celý jeho rozsah, což je velmi pohodlné (naopak trochu méně pohodlné je dálkové ovládání, trochu evokující estetiku 80. let). Ve spodní čtvrtině předního panelu je také symetricky rozložená šestice tlačítek, sloužících k volbě aktivního vstupu, vpravo je nenápadný přijímač signálu dálkového ovládání, vlevo od těchto tlačítek je ještě jedno, stejně maličké, sloužící k zapnutí přístroje (to lze provést pouze na přístroji, ten nemá ani režim Standby). Jde o klasický izostatický spínač s efektním cvaknutím při sepnutí, na rozdíl od elektronických voličů vstupů. Čelní panel už pak jen označuje uzoučký kovový pásek s modelovým označením a logem výrobce.

Zadní panel působí stejně čistě a organizovaně jako strana přední – vlevo je čtveřice konzervativních reproduktorových terminálů, uprostřed trochu oddělené analogové RCA vstupy pro CD a Tuner (říká popisek), směrem doprava pak ještě čtveřice dalších vstupů a dva výstupy. Jeden výstup je linkový, druhý variabilní. Jeden ze zmiňovaných vstupů je vybaven přepínačem „HT", tedy může fungovat jako vstup pro domácí kino, kdy se se signálem zachází jinak a prochází rovnou do koncových stupňů. M3i tak může fungovat pro vaše stereo, ale i pro přední pár multikanálového systému.

Vnitřek M3i je klasický ortodoxní integrovaný tranzistorový zesilovač třídy A/B. Tranzistory jsou schopny ze sebe vydat 76 Wattů do zátěže 8 Ohm, případně 137 Wattů do poloviční zátěže. Výkonová část je vtištěna do desky s obvody, konstrukce obojího je evolucí přístupu, který sbíral vavříny v legendárním modelu Titan. Předzesilovač a koncový zesilovač mají vlastní vinutí, vyvedené z centrálního toroidního transfomrátoru.

Kromě výkonu jsou zajímavé i další parametry – třeba celkové harmonické zkreslení pod hranicí 0,014% ve slyšitelném pásmu 20 – 20 000 Hz či odstup signálu a šumu s hodnotou 96 dB. Pracovní frekvenční rozsah v toleranci +0 / -0,1 dB činí 10 – 20 000 Hz.

CD PŘEHRÁVAČ M3CD

I CD přehrávač z řady M3 se nese v duchu nezaměnitelného firemního looku. Jednoduše řečeno – tenhle přístroj si nespletete. Šasi je v podstatě úplně stejné, jako u popisovaného integrovaného zesilovače, liší se v podstatě jen rozložením prvků na čelním panelu.

Začneme-li zleva, najdeme tu opět štítek s typovým označením, doplněným logem výrobce, těsně vedle je dvouřádkový, modře podsvícený a příjemně čitelný displej. Není sice kdovíjak velký, na druhou stranu poskytuje dost štědré množství informací. Na pravé straně patří výhradní prostor vstupu štěrbinové mechaniky – volejte „Aleluja!", neb někdo si konečně uvědomil, že disk z mechaniky je třeba vytlačit minimálně po celý (!) středový otvor, aby jej uživatel nemusel zapatlat doteky na nevhodných místech. Štěrbinové mechaniky mají teoreticky mnoho výhod (minimální vnik nečistot, rychlost apod.), v praxi ale bývá jejich implementace až překvapivě často nedomyšlená. Ne tak u M3CD.

Čelní panel doplňuje už pouze izostatické spínací tlačítko (opět tak krásně „audiofilsky" cvakající) a pětice maličkých tlačítek pro základní příkazy při reprodukci. Zadní panel je pak jednoduchost sama – v podstatě je tu množství povinných popisků, kromě nich však jen napájecí zásuvka, analogový výstup v podobě jednoho páru RCA konektorů a dvojice digitálních výstupů – jeden koaxiální a jeden optický výstup.

Přístroj je uzavřen v šasi, které navzdory rozdílným specifikacím na webu na centimetr odpovídá tomu u integrovaného zesilovače (tedy 44 x 40 x 10 cm). Snad krom váhy, M3CD váží přeci jen o něco méně – 6,65 kg.

Vnitřní uspořádání si zakládá na precizním napájení – opět, tak jako u M3i vychází z konstrukce integrovaného modelu Titan a integruje také poctivý filtr, který by neměl do signálu propustit šum a zkreslení ze zásuvky. Celkem je pro jednotlivé části M3CD k dispozici pět samostatných napájecích zdrojů. Bohužel se jen stěží dozvíte něco o použité mechanice, nebo dokonce o D/A převodníku. Vše, co na veřejnost výrobce pouští, je fakt, že čip má rozlišení 24 bitů, pracuje v systému Delta-Sigma a průchozí signál před převodem osminásobně převzorkuje pro maximální jemnost.

Hodnota jitteru činí slušných 135 pikosekund, v toleranci -0,2 dB pracuje přehrávač s rozsahem 10 – 20 000 Hz (tedy adekvátně tomu, že umí číst „pouze" kompaktní disky), odstup signálu a šumu je výborných 117 dB, celkové harmonické zkreslení v celém pásmu nepřekročí 0,003% a odstup kanálů je více než 105 dB.

POSLECH

Oba přístroje jsme hodnotili primárně jako set (když už je tak cenově zvýhodněný), ale prohazovali jsme také s Naim Nait XS, Naim CD5si, NAD C370, Pioneer BDP-LX71 a ASUS Xonar Essence One MUSES, doplňkovým zdrojem signálu byl gramofon Pro-Ject Elemental s předzesilovačem Pro-Ject Phono Box. Poslouchali jsme přes Harbeth Monitor 30 a Xavian Bonbonus. Kabely nesly značky Eagle Cable, Monster Cable, QUAD, ProAC, TelluriumQ a Vincent.

I když Charliemu Hadenovi dnes táhne na osmdesát, ještě před pár lety jste ho mohli potkat různě po světě na některé štaci jeho turné, ať už s ustálenou formací „Quartet West", nebo s některými z mnoha jiných spoluhráčů – Haden hrál snad s každým velkým jménem jazzu posledních desetiletí. Jeho album „Helium Tears" (2005 | Gema | ne8707) pak patří k té progresivnější části jeho diskografie. Titulní skladba prozradila, že Hadenův kontrabas je objemově lehce střídmější, zato ale velmi přesný, kultivovaný. Tóny na vás neletí s často až příliš neúprosnou studiovou autoritou, nejsou ale ani rozvolněné a změklé – zesilovač bezproblémově udrží kontrolu a přehrávač mu posílá pevný, jistý lineární signál. Sestava ale potřebuje maličko popostrčit volume doprava, v popůlnočním ševelení poněkud usíná impuls basových tónů. Stačí ale relativně málo a vše se opět otevře... Kontrabas se také nikam netlačí, nekrade si samozřejmě vaši pozornost, ale v poklidu jednoduše plyne.

Musical Fidelity série M3 svým jemně vřelým přednesem činí střední pásmo snadno vnímatelným a přehledným – „Into My Arms", něžná balada Nicka Cavea („The Best Of" | 1998 | MUTE | CDMUTEL4), se nese na tónech čistého, zřetelného, ale velmi jemného, příjemně měkkého piana, nad nímž s trochou sametu a přesto solidní vahou plyne interpretův hlas. Vůbec plynulost je tu nádherná a velmi přirozená. Velmi uvolněný přednes na vás nevrhá detaily, byť reprodukce na ně není skoupá – velmi relaxovaný charakter jen potřebuje, abyste si vyprázdnili hlavu a začali hudbu doopravdy vnímat. Vokál je prokreslený do slušné hloubky, není to pouhá plochá zvuková informace.

Jak už by se určitě dalo vydedukovat z výše popsaného charakteru, přednesu vládne klid a kultivovanost – i výšky jsou velmi spořádané, možná dokonce ještě více, než zbytek pásma. Skrz tweeter přichází jen jemnost, ani s říznějšími komponenty Musical Fidelity M3 neprodukují řízné hrany a ostré tóny, ani při vysokých hlasitostech. Krásná Händelova „Caro autor di mia dogma" v podání Patricie Petibon („Les Fantaisies" | 2003 | Virgin | 7243 5 62294 2 6) je plná muzikálnosti, vysoké tóny nástrojů i nadstandardně energického vokálu hlavní protagonistky jsou zcela bezproblémové, zřetelné, ale subjektivně ne příliš průbojné či cinkavé; dost možná je to i díky excelentní kontrole, respektující maximálně to, co je nahrané na disku.

Mussorgského „Obrázky z výstavy" (2002 | Decca | 468 526-2) v krásné Ravelově orchestraci, konkrétně „Velká brána kyjevská" pod taktovkou Gergieva, řídícího vídeňské filharmoniky, je dobrým materiálem pro otestování dynamických schopností a rychlosti elektroniky – Musical Fidelity M3 udržuje jako set opravdu velmi slušnou kontrolu, sází pak hlavně na sytější, důsledný přednes, nikoliv na chladně transparentní, analytický přednes, akcentující hon za detailem. MF M3 je vlastní neuspěchaná plynulost, vláčná procítěnost a jemnost, ale když přijde na věc, rána do velkého bubnu pěkně prověří závěsy basových měničů – navíc nemáte pocit „rozpliznutí". Tedy alespoň dokud hrajete v mezích hlasitosti, kterou můžete nechat nastavenou celý den beze strachu o uši. Tam také zvuk příjemně „dýchá".

„Summertime" Aarona Nevilla („KEF Ultimate Resolution Demonstration Disc #2" | 2010 | Universal | 4803148) patří k nahrávkám, z nichž detaily takříkajíc „čouhají". S Musical Fidelity nezažijete dravý příval hudebních informací, jak je v posledních měsících a letech zvykem v honbě za ultradetailní reprodukcí, nicméně bohatství detailů a slušné rozlišení tu je, opět ale vyžaduje vaši „spoluúčast", trochu uvolnění a aktivního vnímání. Kovový činel tu tichoučce ševelí, kresba nástrojů je solidní, i když nástroje nepřekypují objemem, vynahrazuje to velmi dobrá kontrola a jakási umírněná přirozenost, beze stop snahy exhibovat a přehánět.

V „Hurricane Come and Gone" z „Carribean Circle" Montyho Alexandera byl cítit velmi pěkný prostor – široký, přehledný a hlavně stabilní, bez „klouzajících" nástrojů. Zvláště bubínky a další perkuse jsou velmi pěkně lokalizované a plastické, elektronika dobře naznačila nejen pravolevé rozložení nástrojů, ale také předozadní směr a to poměrně do hloubky. Respektive využila plně schopností reprosoustav takový prostorový vjem vytvořit.

Musical Fidelity M3 nabízí synergický efekt v propojení obou přístrojů hlavně v tom, že celková charakteristika podporuje atmosféru nahrávek – je tak radost poslouchat třeba Jarretovu okouzlující hru při jeho „Kolínském koncertu" (ECM | 810 067-2). I když máte pocit, že lehce „nenápadná" charakteristika elektroniky nechává vše jen tak plynout, klavír si vás získává a lehce si zas a znovu přisvojuje vaši pozornost. V celém rozsahu hrajícího klavíru je zvuk lineární, ani v jedné části neschází energie. Duo Musical Fidelity je jednoduše štědré v budování pohody a radosti z poslechu.

Jinými slovy ve vás série M3 umí vzbudit onu příjemnou chuť poslouchat – i když třeba Bowieho „Let´s Dance" by unesla v důrazu trochu finální „tečky", zvuk má svůj tah na branku a dobrý rytmus, jakkoliv nespěchající. To platí i pro „Night of the Hunter", zvukově ne úplně perfektní poprockovou skladbu 30 Seconds to Mars („This is War" | 2009 | Virgin | 5099960622020). Musical Fidelity M3i a M3CD tvoří velmi tolerantní systém, potlačující neduhy ostrosti, stejně jako dodávající reprodukci punc živosti. Na druhou stranu tu cítíte méně konkrétní basovou linku a menší údernost – čistý a přehledný zvuk sestavy M3 i zašmodrchanější nahrávce dá slušný řád.

V „Little Lies" od Fleetwood Mac („Tango in the night" | 1987 | Warner Bros. | 7599-25471-2) zase získáte pocit, že hrát „v pohodě" je vlastně snadné. I když by právě tady bylo fajn, kdyby hudba měla za sebou trochu víc „hrubé síly"; na druhou stranu velmi „analogový" zvuk je opravdu radost poslouchat. Vlastně tu nechybí přesné bicí, čisté vokály i pevná basa, spojující se v laskavý, soudržný a „tekoucí" celek.

Set Musical Fidelity řady M3, tedy té první v „dospělé" velikosti, patří do středního proudu high fidelity, při koupi ve zvýhodněném setu pak svou cenou padá do ještě výrazně atraktivnějších, až „mainstreamových" vod. Typicky bytelné zpracování, konzervativní design a puristická řešení jsou tu pro ty, kteří ctí klasické hodnoty věrné reprodukce zvuku, kteří netouží po intenzivním dolování detailů či dramatickém přednesu; Musical Fidelity M3 je tu pro ty, kteří chtějí pohodovou, laskavou, ale přesto věrou reprodukci, kteří se chtějí maximálně uvolnit a aktivně se soustředit jen a pouze na poslech své oblíbené hudby. Trojková řada od MuFi prostě naplňuje charakteristickou představu o anglickém hifi a i když leckomu může v dnešním kontextu připadat málo průbojná, po pár hodinách poslechu právě ten klid oceníte ze všeho nejvíc.

Kč 33 990,- - M3i
Kč 33 990,- - M3CD
Kč 59 990,- - M3 Collection ONE (set)

--- --- --- --- ---

KLADY

+ v setu velmi sympatická cena

+ prvotřídní zpracování

+ přes znatelný synergický efekt fungují oba přístroje dobře i samostatně

+ při běžných hlasitostech hrají velmi příjemně, čistě a klidně

+ plynulost je silnou stránkou

ZÁPORY

- trochu „oldschool" dálkové ovládání bez možnosti zapnutí / vypnutí (tedy komfortu)

- pro „popůlnočně" tichý poslech budete potřebovat velmi citlivé reprosoustavy

--- --- --- --- ---