Accuphase E-360

Jestliže čtete tyto řádky, pak vám jistě není zapotřebí představovat jednu ze skutečných legend high endového zvuku, japonský Accuphase. Přesto je možná několik zajímavostí, které tak obecně známé nejsou. Třeba to, že prvním mottem firmy bylo „Enrich Life Through Technology", neboli „Obohatit život díky technologii". Nebo to, že první polovina názvu „ACCU" vychází ze slova „accurate" (přesný) a že druhá polovina „PHASE" odkazuje na ten nejdůležitější parametr reprodukční techniky, alespoň podle slov vývojových inženýrů Accuphase.

Pánové v Japonsku také rádi přirovnávají své přístroje k hudebním nástrojům a dávají je jako příklad toho, proč právě tak jako ty musí i špičková reprodukční technika být drahá. Na druhou stranu v kontextu dnešních raketově rostoucích cen si firma drží stále svou stabilní cenovou politiku a vlastně se tak paradoxně přístroje s logem Accuphase začínají patřit svou cenou spíše do středních vod high endu – což je rozhodně dobrá zpráva, protože Accuphase si udržuje nejen cenovku, ale také vysokou úroveň kvality.

To vám bude jasné hned po vybalení integrovaného zesilovače a ustavení na místo. Stačí se ho dotýkat a cítíte tu poctivost, díky níž si Accuphase získal své jméno. Ó ano, i druhý nejnižší z celkem čtyř integrovaných zesilovačů ve firemním katalogu, označený E-360, je vyroben luxusně. Obzvláště fascinující je čelní panel, masivní a robustní jako pancíř bojových vozidel. I zbytek šasi je vyroben s maximální péčí, součásti jsou perfektně slícované a vyrobené z hodnotných materiálů s velmi pěknou povrchovou úpravou. Díky skutečně poctivé konstrukci váží zesilovač solidních 21,7 kg, i když přístroj samotný má poměrně standardní rozměry 46,5 x 17,1 x 42,2 cm (š x v x h).

Robustnost a mechanická dokonalost ale doslova sálá z každého čtverečního milimetru přístroje. Však se podívejte na ten typický, milovaný zlatavý nádech (který sice už z dnešního pohledu nepůsobí nijak zvlášť aktuálně, ale Accuphase na moderní trendy nesází a zdá se, že přesně tak to všichni chtějí), podívejte se na ty mechanické prvky, ať už regulátory a přepínače, nebo výklopný panel nad tlačítky. Každá jednotlivost je tu stoprocentní.

To nejtypičtější a nejikoničtější najdeme uprostřed – za sklem se ukrývá nejen svítící logo výrobce (dokazující, že přese všechnu „západní" asimilaci mají Japonci stále poměrně rozdílný náhled na estetiku barev a tvarů a jejich kombinace), ale hlavně dvojice podsvícených „budíků", ukazující aktuální výkon. Ve spodní řadě je řada poměrně decentních ikon, oznamujících provozní stav zesilovače. Přesně uprostřed je pak maličký digitální displej, zobrazující úroveň signálu.

Je-li poměrně velký kryt ve spodní části zaklopený, působí zesilovač na pohled velmi čistě. Vlevo od popisovaného displeje je malé spínací tlačítko a knob pro výběr aktivního vstupu. Vpravo je pak regulace hlasitosti, pod ní přepínač atenuátoru a výstup na 6,3mm jack pro sluchátka. Pod výklopnou destičkou pak najdeme celkem 12 tlačítek a tři maličké knoflíky pro ovládání korekcí pásem a vyvážení. Tlačítka slouží k výběru aktivních reproterminálů, otočení fáze (to může být velmi užitečné), k rozdělení zesilovače na předzesilovač a koncový stupeň, pro ovládání nahrávání, ale také k přemostění korekcí, pro možnost zapnout mono reprodukci (třeba pro staré monofonní nahrávky), pro kompenzaci loudness, ovládání režimu gramofonového předzesilovače (MM / MC) a regulaci intenzity podsvícení. Jinými slovy – můžete si s nastavením Accuphase E-360 vyhrát skutečně do sytosti. Přesně tak, jako před 10, 20 či 30 lety, kdy hi-fi jen kvetlo.

Zadní panel zesilovače je stejně robustní jako zbytek. Tím nejdůležitějším jsou určitě masivní reproduktorové terminály, dostupné celkem ve čtyřech párech, tedy až pro dvoje reprosoustavy. I RCA konektory jsou skutečně robustní, je tu celkem pět párů vstupních, jeden další vstup a jeden výstup páskové smyčky a nakonec pre-out a power in, tedy výstup z předzesilovače a vstup do koncového zesilovače. Ve spodní části najdeme ještě dva symetrické vstupy v podobě XLR. Pozornost si zaslouží určitě i dvojice za plíšky skrytých otvorů, kam můžete vložit některou z rozšiřujících karet. Máte celkem tři možnosti – DAC-30 rozšíří E-360 o koaxiální, optický a USB vstup (jejichž signál o rozlišení 24 / 96 (či dokonce 192 v případě koaxiálního vstupu) samozřejmě integrovaný DAC převede), AD-20 poslouží ke zpracování analogového signálu z přenosek a LINE-10 přidá několik nesymetrických linkových vstupů.

Nahlédnete-li pod „pokličku" Accuphase E-360, objevíte přesnou, dokonale zorganizovanou japonskou práci. V prvé řadě je to perfektní mechanické odstínění jednotlivých sekcí tlustými přepážkami, je to téměř absolutní nepřítomnost jakýchkoliv drátů – vše je vedeno po perfektně přehledných plošných spojích. No a v neposlední řadě je to také dvojice MASIVNÍCH chladičů a mezi nimi snad ještě masivnější zapouzdřené trafo a kondenzátory s rozměrem dělostřeleckých patron (s celkovou filtrační kapacitou 44 000 uF).

Tím stěžejní, co tvoří velkou část dokonalé pověsti japonské značky je ale AAVA. Pokud nemáte tušení, oč se jedná, napovíme – jde o jedno z nejlepších, nejvychytanějších řešení regulace hlasitosti v současném světě zvukové reprodukční techniky. Accuphase Analog Vari-gain Amplifier (jak zní rozepsaná zkratka AAVA) je regulace hlasitosti, která pracuje výhradně v analogové doméně, zcela vynechává jakékoliv odpory v signálové cestě a hudební signál je zcela netknutý jakoukoliv změnou impedance v průběhu změny poslechové úrovně.

Povídání o AAVA by mohlo zabrat celý text této recenze, takže doporučíme zájemcům o technická studia buď návštěvu kvalifikovaného prodejce, který rád vysvětlí, nebo alespoň webové stránky výrobce, kde je k nalezení povídání i schémata. Accuphase se svým excelentním řešením rád chlubí (a má opravdu proč). Při změnách hlasitosti probíhá v obvodech AAVA převod signálu z napětí na proud, úprava zisku pomocí změny úrovně proudu a opětovně se převede proud na napětí. O tento proces se stará celkem 16 převodníků – to nám dává neuvěřitelný počet kombinací 2 na 16, tedy 65 536 kroků. To je hodně jemná regulace. Pozice potenciometru je přesně detekována pomocí procesoru, určeného jen tomuto účelu. Procesor pak rozhoduje, kterou konfiguraci obvodů bude vhodné pro danou úroveň využít.

Koncept AAVA má také výhodu v tom, že v celém rozsahu regulace udržuje konstantní impedanci a také konstantní úroveň odstupu signálu a šumu. Protože AAVA je procesorem přesně řízené obvodové řešení, kde je navíc naprosto oddělený pravý a levý kanál, jsou zde i naprosto zanedbatelné hodnoty přeslechů a separace kanálů je dokonalá. Obvody AAVA tak trochu nad rámec precizního řízení hlasitosti umí fungovat také jako atenuátor (tedy jakási obdoba zvukové výkonové brzdy, snižující výstupní hlasitost o 20 dB) a umí řídit vyvážení kanálů – logicky vzato je právě zpracování hlasitosti tím správným místem pro kontrolu i těchto parametrů signálu.

Navíc, podíváte-li se na desku s obvody AAVA, uvidíte, že výrobce všechny součástky přiblížil na minimální možnou vzdálenost, aby signál v tomto kritickém okamžiku procházel nejkratší možnou cestou. Tolik součástek, kolik použije Accuphase „jen" pro změnu hlasitosti, tolik mnozí výrobci nepoužijí v celém zesilovači. Výhodou tohoto řešení je i možnost nadále používat dálkové ovládání. To je mimochodem nádherně retro – jde v podstatě o kovový kvádr s poměrně skromně dimenzovanými tlačítky.

Zážitek z regulace poslechové úrovně je jen těžko popsatelný. Dost možná jde opravdu o tu nejpreciznější, nejskvělejší a až fyzické potěšení způsobující řešení. Jen se dotýkat masivního knobu a otáčet s ním, pozorovat lineární nárůst úrovně a na vlastní uši vnímat tu čistotu, to minimální ovlivnění signálu, to je prostě a jednoduše zážitek. Zážitek, který si zaslouží vyzkoušet každý, kdo má vztah ke strojům na reprodukci zvuku.

O výkon rovných 100 Wattů do 8 Ohm (120 do 6 a 140 Wattů do 4 Ohmů) ve smíšené třídě A/B se starají výkonové tranzistory push-pull zapojení. Zesilovač je vybaven také negativní zpětnou vazbou. Samozřejmostí je plně symetrická konstrukce výkonového stupně. Celkové harmonické zkreslení činí maximálně 0,05%, což se z pohledu mnoha dnešních zesilovačů, honících čísla, snad trochu průměrná hodnota, ale Accuphase si jednoduše jede po svém. Pracovní frekvenční rozsah činí 3 – 150 000 Hz v toleranci + 0 / - 3 dB při 1 Wattu výkonu. Tlumící faktor zesilovače dosahuje slušné hodnoty 200. Zisk předzesilovače činí 18 dB a koncového stupně pak 28 dB, můžete tedy hrát opravdu hodně nahlas.

Protože zesilovače Accuphase tradičně obsahují i pásmové korekce, je záhodno specifikovat i jejich vlastnosti. Kompenzace loudness na 100 Hz přidává 6 dB, atenuátor (jak už jsme říkali) snižuje výstupní úroveň o 20 dB, výšky (3 kHz) a basy (300 Hz) lze regulovat v rozsahu +/- 10 dB. Odstup signálu a šumu je velice slušný – 97 dB za použití symetrických vstupů, 105 dB u RCA vstupů.

Accuphase E-360 nabízí i plnohodnotný high fidelity sluchátkový zesilovač, určený je však jen pro sluchátka s impedancí 8 – 100 Ohm, těžko říci, jak by se chovala audiofilská velká sluchátka s impedancí 300, nebo dokonce 600 Ohm.

Integrovaný zesilovače Accuphase E-360 jsme logicky párovali hlavně s SACD přehrávačem Accuphase DP-550. Stejně tak byl logicky nejpoužívanějším signálovým kabelem symetrický (a velmi dobrý, byť velmi nenápadný) Accuphase SLC-10. Poslouchali jsme primárně na Harbeth Monitor 30, ale také na Bowers&Wilkins CM10. Jako alternativní sestavu jsme měli krátce k dispozici soulution 530 / 540 a Naim Nait XS / CD5si. Jako alternativní kabeláž pak všechny dostupné kabely značky Atlas s RCA konektory a jako reproduktorové pak ProAc Responce Signature Black.

Hned na úvod začněme dynamickými schopnostmi tohoto zesilovače. Orffova veleznámá „Carmina Burana", tentokrát v podání RSO Berlin v čele s Riccardem Chaillym (1984 | Decca | 411 702-2), nás doslova přibyla do sedačky. Energie, proudící z reprosoustav, je neuvěřitelně podmanivá. Úvodní nápor je v dané cenové třídě skvostně zvládnutý, zesilovač nedává nijak najevo své schopnosti, „pouze" reprodukci zvládá a nerozkolísá se, ani když všechny nástroje zaberou najednou – samozřejmě, že u opravdu vysokých hlasitostí už by bylo dobré podpořit zvuk některým z dostupných firemních koncových stupňů, ale na zesilovač za necelých 200 000,- Kč jde o parádní kontrolu a dynamiku. Opravdu hodně silnou stránkou, na kterou nemají ani často výrazně dražší konkurenti, je fantastická organizace a čitelnost zvuku – svou rozhodně nemalou roli na tom má předzesilovací část a perfektní souběh kanálů, které jsou těmto Japoncům bytostně vlastní. Přes všechnu preciznost je zvuk krásně měkký, jemný a vřelý, což je okouzlující.

Dynamiku podtrhuje i piano Simone Dinnerstein, hrající Bachovu „Largo du Concerto No 5" na výběru „Cabasse La Collection" (2011 | SONY | 88691918262). Vznik tónu je čistý, přesný a rychlý, jakkýkoliv dynamický rozdíl je plně pod kontrolou zesilovače. Rychlý, jasný zvuk nabízí velice transparentní pohled na nahrávku, ve zvuku není ani náznak „deky", každá nota je úžasně samozřejmá, přitom však naprosto neagresivní – lehoučký nádech áčkového charakteru a jeho vřelosti provází i reprodukci Accuphase E-360. Papírově neoslnivý, ale naprosto dostatečný výkon tohoto zesilovače také umí do prostoru protlačit impuls kontrabasu na pozadí skladby, Accuphase je studnicí energie a štědře jí rozdává.

Je až překvapivé, jak velký vliv měl Accuphase E-360 na kvalitu prostorového zobrazení ve všech připojených systémech. Právě tento zesilovač dokázal svou jistotou nabídnout jednoduše fantastický prostor, propojený a jdoucí nesmírně do hloubky – bez ohledu na cenovou kategorii takový pozitivní vliv na podání zvukové scény neměl snad žádný z dosud zkoušených zesilovačů. V „The lamb lies down on Broadway" ze stejnojmenné desky Genesis (SACD Box | 2007 | Virgin) je jednoduše slyšitelný 3D efekt, plasticita nástrojů, jejich lokalizace a ohraničení jsou famózní. Prostě famózní, jinak to v této cenové třídě nazvat nelze. Třeba velice konkrétní, hlaďoučké a přitom nesmírně energické činely je radost poslouchat – mají velké, jisté a až fyzicky přítomné tělo s perfektně trefenými vlastnostmi.

Timing hudby je ta suverénní, jak jen může u integrovaného zesilovače za tyto (ale vlastně i vyšší...) být. Rytmika v „Right Off" z alba „A tribute to Jack Johnson" od Milese Davise (2005 | SONY | 519264-2) je vynikající, časově bezchybná a odsýpající. Přidá-li se basa, rytmické kombo je jednoduše fascinující, perfektní a úžasné. Zvuk vzbuzuje neuvěřitelně mocný pocit plynulosti, protéká kolem vás jako dravá, nezastavitelná řeka. I elektrická kytara působí „správně", její zkreslený, řízený zvuk má drajv a energii, ale žádné ostré hrany či nepříjemnou agresivitu. Když přijde čas Davisovy trubky, její tón je velmi příjemně autentický, tvrdý kov je jasný a konkrétní; přesto jsme se už setkali i s o něco málo expresivnějším podáním, u E-360 je cítit nadstandardní jemnost a kultivovanost.

Chcete-li nějak jednoduše vystihnout charakteristiku Accuphase E-360, budete nakonec stále dokola tančit kolem slova „snadné". Protože poslouchat tenhle Accuphase a žít s ním je neuvěřitelně jednoduché. Třeba poslední regulérní album Rogera Waterse „Amused to Death" (1992 | SONY | 4 68761 2) je obrovský zážitek, plynoucí, sugestivní, vstřebávající se s lehkostí a pohodou. Basa v „The bravery of being out of range" umí vygenerovat velmi silný impuls, tamtéž pak najdeme velmi bohaté, jasné a zřetelné činely, které ale nejsou nijak vulgární. Vůbec talent Accuphase rozebrat a přehledně vše znovu poskládat tak, aby nezanikl ani nepříliš výrazný potlesk davu v pozadí skladby, je parádní. Nad tím vším ční Watersův vokál, velice přirozený a autentický. Uvolníte-li se, opřete a necháte se zaplavit sytým zvukem, atmosféra a emoce, které zesilovač umí nádherně vykouzlit, vám způsobí husí kůži – přesně tak by to mělo být.

Nekompromisně high-endové je i rozlišení – hlasy benediktýnů v nahrávce „Kyrie, fons bonitatis" z alba „Chant" (1994 | MFSL | UDCD 725) jsou fantastické, jednoduše fantastické. Tak přirozené, jemné a přitom naprosto srozumitelné – Accuphase E-360 má opravdu veliký nadhled a dokáže zaostřit vaši pozornost i na velice drobné detaily. Nehraje však analyticky, nemáte pocit, že zvuk pitváte, ale že jím proplouváte, že je holograficky vykreslený všude kolem vás a že se vám otevírá okno do nahrávacího prostoru.

Pro potvrzení, že navzdory vysokému rozlišení a přesnosti reprodukce tu prim hraje muzikálnost, posloužila Mozartova „Eine Kleine Nachtmusik K525" („Mozart Selections by Accuphase" | 1994 | Philips | ACD-2). Nástroje mají parádně vykreslená těla, smyčce jsou zcela prosté jakýchkoliv syntetických nádechů. Jednoduše řečeno, rychlý, transparentní a přesně adekvátně barevný zvuk je skvostný zážitek. Právě tady cítíte, že je všechno jak má být. A také to, že i když to jde ještě lépe, právě tady někde se láma ona psychologická hranice, kdy už to vlastně není tak úplně potřeba.

Accuphase E-360 je výjimečně příjemný společník. Jeho kouzlo je nejen ve specifickém vizuálním pojetí a dokonalém zpracování, to jsou spíše třešničky na dortu (byť třeba právě pro typické budíky a definující zlatou je japonská značka považována za ikonickou). Skutečně fascinující je až zvuk, ten okouzlující, laskavý, příjemný, lehký, detailní, dynamický, hebký, vřelý, živý, rychlý, transparentní......prostě TEN zvuk. Je sugestivní, nic mu nechybí, ani neschází, určitě ne v téhle cenové třídě. Co je nejdůležitější, nad veškerými superlativy je cítit jeden hlavní – to, že se s Accuphase E-360 dobře a snadno žije. Velmi, velmi snadno a velmi, velmi dobře po neomezeně dlouhou dobu. Accuphase svou pozici mezi high-endovými hvězdami drží rozhodně oprávněně.

Kč 192 375,-
EUR 6 750,-

--- --- --- --- ---

KLADY

+ nádherné výrobní zpracování

+ nádherné budíky

+ nádherně hebký zvuk

+ to zvukové KOUZLO

+ fantastický, hluboký a pevný prostor

+ extra široké možnosti nastavení

ZÁPORY

- možná maličko uvolněnější nejnižší oktávy

- lehce náchylnější na kvalitu napájení