Jakkoliv vám jméno Anthony Gallo může evokovat italské kořeny, najdete za ním firmu usazenou v kalifornském Chatsworthu, kousek nad Los Angeles. Anthony Gallo již kolem roku 1977 začal experimentovat s elektrostatickými reprosoustavami (a to mu bylo pouhých 14), byť první reprosoustavy začal pod svým jménem prodávat až v roce 1994. Byly to reprosoustvy Nucleus s velkou kulovou ozvučnicí, které předznamenaly celý další vývoj značky a od jejichž konceptu se Anthony Gallo dodnes neodchýlil.
Většina produktů pod značkou Anthony Gallo je tak kulovitá – alespoň v některém z pásem, pokud už ne ve všech. Kouli zvolil konstruktér z jednoduchého důvodu: právě tento tvar poskytuje ze základních fyzikálních důvodů nejlineárnější frekvenční odezvu, nejmenší difrakce a z principu uvnitř také nevznikají žádná problematická stojatá vlnění. Gallo je dlouholetým obdivovatelem elektrostatických koncepcí pro jejich „éterický" přednes – právě tomu se eliminací klasického těla reprosoustav chtěl přiblížit i při použití klasického dynamického měniče.
Základním kamenem jeho filozofie je nejen kulový tvar ozvučnic, ale také měnič CDT (Cylindrical Diaphragm Transducer – měnič s cylindrickou membránou), který poprvé spatřil světlo světa v roce 1987. Jeho vývoj probíhal po dlouhých 8 let, ale od začátku prodeje reprosoustav Anthony Gallo zůstává v podstatě nezměněný. I ten vychází z náklonnosti k přednesu elektrostatických reprosoustav.
Jde o velmi tenoučký, lehoučký, poměrně široký a vysoký pruh KynarTu, což je plastická hmota, často používaná pro svou odolnost v leteckém průmyslu. Povrch membrány je potažen tenoučkou vrstvičkou stříbra kvůli maximální vodivosti. CDT totiž funguje na velmi zajímavém, byť poměrně jednoduchém principu. Na obou koncích je stříbrným svarem připevněný drát z bezkyslíkaté mědi vysoké čistoty. Tím prochází do celého povrchu o ploše cca 155 cm2 proud, membrána se vzepne a při přerušení dodávky proudu se vrátí do původního tvaru. Není tu tak použit žádný magnet, žádná cívka, signál jde z reproduktorových terminálů zcela bez filtrů, přímo. Vlastnosti materiálu KynarT totiž automaticky nepřijímá nižší frekvence, takže v Reference Strada II nevzniká nutnost použití výhybky. Signálová cesta je extrémně krátká. CDT má navíc půlkruhový tvar, díky kterému prý pokrývá „téměř omnipolárních" 330° v horizontálním směru (v komoře Reference Strada II pak ale kvůli mřížce a celkovém umístění třetí generace tohoto měniče zvládne „jen" 180°). Tvar udržuje forma z tkaného polypropylenu s proměnlivou hustotou. Tento materiál krom udržování tvaru pomáhá také utlumit nežádoucí zvukové vlny.
Anthony Gallo Reference Strada II pak krom CDT hostí ještě dvojici klasických dynamických měničů v D´Appolito rozložení. Jejich membrány mají průměr 4" a jsou vyrobeny z uhlíkových vláken. Uzavřeny jsou pak v kulaté uzavřené ozvučnici z broušeného hliníku. I samotné tělo je hliníkové, velmi pevné a při rozměrech 34,3 (v) x 19,1 (h) x 12,7 (š) cm váží znatelných 5,2 kg. Nehledě na to, že kovové tělo s malými rozměry působí výrazně futuristicky.
Samotná reprosoustava pak nemá žádné „uchycení", musíte si vybrat buď držák na zeď, stojan na stůl nebo podlahový stojan. Uchycení je pomocí standardních imbusových šroubů, není tedy problém vybrat i z portfolia jiných výrobců, než jen od Anthony Gallo. Díky kompaktním rozměrům se dělají třeba také stolní stojany, umožňující díky náklonu poslech v blízkém poli u počítače.
Na zadní straně každé reprosoustavy jsou jednoduché, ale dostatečně pevné reproterminály, do nichž (při troše šikovnosti) uchytíte maticí holý vodič i lopatky, snadno pak zasunete banánky.
Reprosoustavy mají nadprůměrnou citlivost 90 dB (W / m), nominální impedanci 8 Ohm, díky malým rozměrům ale v toleranci +/- 3 dB hrají od 68 do 20 000 Hz. Je tak jasné, že budete pro plnohodnotný výkon rozhodně potřebovat subbasovou jednotku. Gallo nabízí v obdobném designu větší a menší subwoofer, stačí si vybrat.
Anthony Gallo Reference Strada II jsme poslouchali se zesilovači Naim Nait XS, NAD C370, BC Acoustique EX888.1, Yamaha R-N301 a Cambridge Audio 851A. Ze zdrojů pak hrály Naim CD5si, Cambridge Audio 851C, Pioneer BDP-LX71, ASUS Xonar Essence One MUSES a gramofon Pro-Ject Elemental s předzesilovačem Pro-Ject Phono Box. Jako alternativy jsme měli Harbeth Monitor 30, Xavian Bonbonus nebo třeba Sonus Faber Venere 2.0. Kabely jsme střídali všemožné od KrautWire, Eagle Cable, Monster Cable, QUAD, Vincent, ProAc, Naim nebo Furutech a Acrolink.
Je jasné, že přes všechnu pevnost a ozvučnice a nešetření na materiálech a technologiích musí rozměry reprosoustav znamenat menší objem v basovém pásmu. Bubny a linka baskytary v „Gone Gone Gone" („Raising Sand" | 2007 | Decca | 4759382) od Roberta Planta a Alison Krauss to v podstatě potvrzují – na druhou stranu se dočkáte stejného objemu jako od menších regálovek s obvyklou ozvučnicí a tam, kde Strada II ještě pracují také slušné údernosti. Výše zmíněné nástroje jsou ale přeci jen malé a schází jim hloubka, byť přesnost té jejich části, která se „vejde" je slušná – dovedeme si představit, že Strada II udělají skvělou službu při blízkém poslechu na stole poblíž zdi, ale subwoofer je v podstatě nutností. Vyšší basy jsou ale slušné, byť také maličko ustupují dominantní středo-výškové části.
V čem ale Anthony Gallo Reference Strada II vynikají, to je pásmo střední, zvláště pak se nám líbil duet Cecilie Bartoli a Bryna Terfela „Quanto amore!" v Donizettiho „Nápoji lásky" („Duets" | 1999 | Decca | 458 928-2). Ale pozor, třeba elektronky BC Acoustique ho prodat nedokázaly, budete skutečně potřebovat silnější, až autoritativní zesilovač. Vokály jsou ale na vhodné sestavě již hezky prokreslené, pocitově poslechovému zážitku dominují a celý přednes je živý, až trochu dopředný, energický. Nástroje v orchestru v pozadí jsou slušně zorganizovány, ale orchestr jako celek působí trochu jako zmenšenina s menší porcí energie – v tu chvíli si uvědomíte, kolik zážitku je uschováno v pásmo pod 100 Hz (neb právě tam někde začínají Strada II hrát opravdu plně). Blízkost měničů také zajišťuje až monitorovou přesnost – opět ale jen tam, kde dokážete do těchto reprosoustav vlít dostatečnou energii.
Výšky svým charakterem skutečně evokují elektrostatické reprosoustavy, svým až éterickým, lehkým, ale přesto výrazným přednesem. To je znát hlavně na kovových nástrojích, jako jsou vibrafon a kovové perkuse v titulní skladbě alba „Concorde" od Modern Jazz Quartet (2008 | Prestige | 0888072306530). Brilance a průbojnost nejvyššího pásma právě díky lehkosti není ani unavující, byť celkové vyvážení může chvílemi působit světlejší. Objemově je výšek rozhodně více než dost. Kontrabas na druhém konci pásma je tu jen naznačený.
Brzy přijdete na to, že Anthony Gallo Reference Strada II jsou trochu jako závodní auto – sluší jim, když pracují naplno. Právě při vyšším vybuzení a při mírně (i méně mírně) vyšších hlasitostech vynikne pevnost a velmi slušná dynamika zvuku. Vangelisova „Atom Blaster" z desky „Invisible Connections" (1985 | Deutsche Grammophon | 415 196-2) byla velmi solidní – i syntetické zvuky daleko mimo rozsah akustických nástrojů zvládly Strada II se ctí, tóny se nebortí a vše je příjemně rychlé a pevné. Dynamika odpovídá nárokům třídy, sice vás neoslní, ale nástroje ve středním a nejvyšším pásmu nepůsobí „skrčeně". Rezervy a „dýchajícího" přednesu se ale také nedočkáte.
Anthony Gallo Reference Strada II mají solidní rozlišení, zdůrazněné subjektivně aktivním, živým přednesem a tím, že vám detaily servíruje takříkajíc až pod nos. Amplifikovaná akustická kytara v Buckinghamově „Not too late" („Live at the Bass Performance Hall" | 2008 | Reprise | 9362-49903-1) není ale nijak přehnaně analytická, Strada II nefungují jako úplný drobnohled, ale naopak dávají vyniknout hlavně celku.
Prostor a lokalizace jsou hlavně díky CDT měniči velmi bezproblémové – nemusíte se dokonce ani nijak extrémně snažit o ideální umístění, směrovost minimálně v horizontální rovině je Strada II docela cizí. Sluší jim to ale spíše v menší rozteči a při poslechu z ne úplně velké dálky – zvládnou snadno „stolní", méně než metrovou vzdálenost, stejně jako třeba dva, dva a půl metru. Udržíte-li k tomu rovnostranný trojúhelník levý kanál – posluchač – pravý kanál, máte vyhráno. Reprosoustavy dávají větší důraz na lokalizaci konkrétních nástrojů, než na celkové propojení scény v pravolevém směru. Pokud ale dodržíte ona základní pravidla umístění svého poslechového místa a reprosoustav, odmění se vám širokým a také hlubokým prostorem, jdoucím směrem za reprosoustavy. Parádní byla ale lokalizace Hadenova kontrabasu a Breckerova saxofonu v titulní skladbě alba „American Dreams" (2002 | Universal | 064-096-2), stejně jako oddělení obou nástrojů.
Přednes jako celek je sice trochu prezentnější, zvláště na výškách, jak ukazuje „Wicked Games" Chrise Isaaka („Best of" | 2006 | Reprise | 9362-49418-2), ale snaží se tu poctivě dodat i impuls baskytaře, na kterou samostatně ne úplně stačí a hlavně svým charakterem připomíná tak trochu živé amplifikované představení. Reprodukce je ale poutavá a příjemná – ovšem opět jen a pouze za předpokladu, že dokážete tyto reprosoustavy náležitě „nakrmit".
Anthony Gallo Reference Strada II jsou originálně pojaté, elegantní a výtečně zpracované stylové reprosoustavy, respektive snad lépe řečeno satelity. To předznamenává nutnost doplnit je pro plnohodnotný poslechový zážitek rozhodně subwooferem, byť v tu chvíli se dostáváte téměř na dohled reprosoustav s šestimístnými cenovkami. Moc se nám líbila monitorová přesnost a živost přednesu, kterých ale dosáhnete jen a pouze s výtečnou elektronikou, která je dokáže plně vybudit a ovládnout. Basy víceméně jen naznačují, pevnost a detailnost střednímu a nejvyššímu pásmu ale neschází. Jste-li ale příznivci živého, velkého přednesu z malých rozměrů velkého stylu, budete u Anthony Gallo na správné adrese.
MĚŘENÍ
Měření frekvenční charakteristiky probíhalo v uzavřeném semireverberantním prostoru o výměře podlahové plochy 50 metrů čtverečních. Prostor není akusticky speciálně upraven, a proto jsou naměřené hodnoty interpretovatelné jako 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 – 200 Hz ovlivněné akustickými parametry prostoru – konkrétně mírným zdvihem na basech. Měřeno bylo pomocí software ATB PC Pro vždy v pěti cyklech v různou denní dobu, vybrána byla vždy střední křivka. Všechna měření probíhala na NAD C370 a Pioneer BDP-LX71 s vždy stejně nastavenou úrovní hlasitosti. Měřeno pomocí PCM stopy o vzorkovací frekvenci 48 kHz s 1/3 oktávovým vyhlazováním.
Reference Strada II v našem prostoru nastupovaly někde kolem udávaných 70 Hz, k plné síle se v referenčním rozsahu +/- 3 dB dostaly někde kolem 150 Hz. Pak už je ale průběh slušný, bez dramatických excesů. Je vidět, že lehoučký tweeter s energií neuvadá jako tradiční kalota od 16 kHz, ale jde v plné síle daleko za hranici 20 000 Hz.
Impedanční křivka ukazuje v průměru zhruba na 10 Ohmové reprosoustavy, lehoučký elektrostatický měnič v nejvyšších polohách ale klesá poměrně nízko, možná i pod hranici 3 Ohmů. Anthony Gallo Reference Strada II jsou impedančně trochu náročnější, budou potřebovat stabilnější, nejlépe i výkonnější zesilovač.
VHODNÁ MÍSTNOST
MALÁ [< 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ × ] [ +/- - se subwooferem] | VELKÁ (> 40m2) [ × ]
Kč 51 980,-
Kč 2 990,- - držák na zeď
Kč 2 990,- - stojan na stůl
Kč 11 990,- - 2x stojan na podlahu
--- --- --- --- ---
KLADY
+ jsou výborně zpracované
+ efektní vzhled
+ s dobrou elektronikou pěkně podané střední frekvence
+ výrazné a přitom kultivované výšky
+ prostor, zvláště v blízkém poli
ZÁPORY
- budete rozhodně potřebovat subwoofer
- cena za styl není úplně nejnižší (po stránce financí i komfortu)
- nesmíte podcenit kvalitu elektroniky ani kabeláže
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ:High-End Audio Studio | www.highend.cz
