Arcam FMJ A38

Britské hi-fi, respektive britský zvuk patří k mým oblíbeným. Disponuje totiž - všeobecně řečeno - něčím, co se velmi špatně popisuje, ale velmi dobře poslouchá a navíc to většinou ani nestojí nehorázný peníz. I britský Arcam v minulosti přesně zapadal do této škatulky a já se tak těšil na nejvyšší integrovaný zesilovač a SACD přehrávač v současnosti jediné řady v katalogu (nebudeme-li brát v úvahu dobré, ale nikoliv high-endové all-in-one produkty Solo) - Faithful Musical Joy, neboli FMJ.

Spolu s oběma Arcamy čistě dvoukanálového zaměření jsem měl tu čest i s AVR600, opravdu high-endovým A/V receiverem, který mě ještě více naladil na vlnu FMJ A38. Elegantní, jednoduchý a čistý design s přehledným LED displejem se zelenými písmeny a velkým ovladačem hlasitosti jsou typickými rysy integrovaných zesilovačů Arcamu. Řada malých tlačítek na předním panelu vybírá jednotlivé vstupy a spíná ostatní funkce. Celé to vpředu doplňuje výstup na „velký" sluchátkový konektor a celé tělo o váze necelých deset kilogramů tak vypadá kompaktněji a elegantněji než většina konkurence. Zadní strana pak hostí naprosto tuctovou sestavu konektorů, ať už hovoříme o dvou párech slušných, ale ničím výjimečných - pojmou vidličky, banánky i všechny další mě známé formy konektorů - reproterminálů, ideálních pro bi-wiring, pěti párů RCA a vstupů a dvou páskových smyček, malým nadstandardem je pak možnost použít A38 jako předzesilovač díky výstupu pre-out i jako koncový silič díky vstupu pwr-in. Díry v pravé horní části zadního panelu jsou pak určeny pro vyplnění dodatečným phono modulem pro MM i MC přenosky (v českém ceníku je za 6 000,-).

V balení s Arcamem se nachází také dálkové ovládání, které sice - stejně jako zesilovač sám - ničím zvláštním na první pohled nechytí, ale oproti mnoha buď rádoby designovým a děsivě nepřehledným nebo naopak ergonomicky nezvládnutým ovladačům, které se u přístrojů této cenové kategorie nezřídka vyskytují, nemá vyloženou slabinu. Rozdílné velikosti tlačítek i jasné nakupení důležitých funkcí doprostřed „dálky" pak přispívá ke snadnému soužití s tímto zesilovačem.

Arcam nabízí do zátěže 8 Ohm 105 Wattů, do poloviční zátěže pak rovných 200, i když i v oficiálním měření je napsáno, že je to za značně ulehčených „laboratorních" okolností. Osobně nemám problém A38 těch 100 Wattů uvěřit, 200 už se mi zdá subjektivně trochu příliš, ve své kategorii je to ale tak i tak nadprůměr. Předzesilovací část neoplývá žádnými tónovými korekcemi, regulaci hlasitosti po krocích o 0,5 až 1 dB (dle vybraného režimu) v rozsahu 72 dB má na starosti digitálně ovládaná analogová technika od Burr Brown, v signálové cestě se pak nachází operační zesilovače téže značky. Přepínání vstupů má pak na starosti sada relé v hermeticky uzavřeném boxu, tato část je úplně shodná jako v předzesilovači C31. Celá výkonová část je pak vyrobena z plně diskrétních součástek, celek je napájen přes toroidní transformátor, zvlášť je pak vyděleno napájení pro každý kanál výkonového zesilovače a jedno napájení pro předzesilovací část.

Jak už bylo řečeno, Arcam FMJ A38 jsem dostal k testu hlavně s SACD přehrávačem Arcam CD37, část svého zesilovacího času ovšem prožil i s Denon DCD-2010AE a Roksan Kandy K2. Alternativou v roli siliče pak byl Naim Nait XS, Denon PMA-2010AE a na okamžik pak ještě PrimaLuna DiaLogue One, kterou si přinesl jeden známý kvůli zkoušce s Harbethy. Reálným konkurentem je díky příslušnosti k „britské klice" asi hlavně Naim, byť s drobně nižší cenovkou i výkonem. Singál mezi přístroji vedly KrautWire Guru S a občas Monster Cable M1000i, k reprobednám Harbeth Monitor 30, Bowers & Wilkins 685 a Kudos X2 pak střídavě Eagle Cable Condor Blue LS 5.1 a KrautWire Awakening.

Protože SACD se slavnou Beethovenovou „Devátou" v podání Berlínských filharmoniků s Karajanem v čele patří mezi dobře provedené a dovře poslouchatelné exempláře, spustil jsem jej do mechaniky jako první. Dramatické pasáže zvláště v oblasti výšek Arcam kontroluje přesněji, s pocitově bezchybnou dynamikou a es-á-cédéčkově jemnými a rozvrstvenými výškami. Oproti PMA-2010AE jde A38 více „k věci", pohybuje se celkovým vyvážením na méně jemné, neutrálnější vlně. Stejně tak bas není oproti Denonu tak sametový, je ho však o něco více, i když ne tolik jako u Nait XS. Arcam zní ze společnosti zmíněných přístrojů nejneutrálněji, i když ne nejatraktivněji.

Jedna z mých oblíbených skladeb klasické hudby je z pera Giovanniho Pierluigi da Palestrina a jeho rejstříku vokálních kompozic. Tu z produkce Decca s názvem „Masses" mám naposlouchanou takzvaně od sopránu po bas. Frekvence řečového pásma jsou podány stejně živě a uvěřitelně jako u Denonu i Naimu, jsou však proti oběma syrovější - žádný sametový příkrov, žádná snadno poslouchatelná vřelost a i přes nepřítomnost chyb a nedostatků v reprodukci se zdá, že Arcam neumí chytit za srdce jako dva ostatní; možná částečně kvůli příkladné neutralitě, možná kvůli něčemu jinému se zdá, že A38 jde přímo a úderně k detailům a dává jim přednost před celkem, který umí podat třeba Nait XS.

Už z prvních tónů úvodní skladby alba „Quiet Nights" Diany Krall s názvem „When or When" dýchne jemná, křehká a vřelá atmosféra. Nebo také ne - to podle toho, jak přístroj „umí" nebo „neumí". Arcam zvládá atmosféru nepokazit, ale i přes nebývalou šíři pravo-levého prostoru zvukové scény, za nímž oba porovnávaní zaostávají, se zdá nahlížet na hudbu trochu z nadhledu, nevtáhne vás doprostřed dění, neochudí však o poslední detail a ve své třídě odvádí stejně dobrou a přesvědčivou práci jako Naim i Denon. V čem není tak talentovaný jako soupeři je těžko definovatelný „timing", neboli pocit, že nahrávka tak nějak správně a plynule teče, Arcam mě nedonutil tak spontánně poklepávat nohou nebo pokyvovat hlavou.

Zcela bezchybná a pohodová je kombinace Arcamů ve „Flip the Switch" Rolling Stones, kdy tonálně nepřibarvený a dynamicky nekomprimovaný zvuk má všechnu tu vzdušnost a přirozenost, kterou má mít, aby chytil. Jaggerův vokál je správně dravý, Wattsova bicí zase dostatečně úderná a přesná. Oddělení jednotlivých členů kapely v prostoru je výborné, stejně jako celkový prostor a lokalizace nástrojů.

Stingovo album „Mercury Falling" je plné jemných, najazzlých melodií a ani tady Arcam nemá výraznějších problémů. I tóny basy jsou podány pevně a přesně, bez nežádoucího rozmazávání, činely zato zní ostře, aniž by se slily do jednolitého „výškozvuku". Subjektivně se zdá, že žádná část frekvenčního pásma není upřednostňována na úkor jiné, všechno drží v kompaktním, byť vzdušném celku a zrovna u tohoto alba se příkladná neutralita přiklání trochu k celkově světlejšímu podání.

Arcam FMJ A38 je v kategorii do 50ti tisíc určitě zesilovačem, o němž se vyplatí uvažovat, je-li vaší zvukovou preferencí čistota, dynamika, detail a potřeba nahlédnout do prostoru nahrávky a mikrodění uvnitř; A38 není tím zesilovačem, který se vám dostane do srdce a budete si chtít zase a znovu pouštět hudbu kvůli její sametové lehkosti, ale je to stroj, který nikdy a v ničem nezklame, což je z dlouhodobého hlediska dle mého stejně důležitá hodnota. Navíc nadprůměrný výkon rozhýbe i hladové reprosoustavy, z nichž vykřeše jasný obraz prostorové scény, navíc nadprůměrně široký. Za sebe bych pak ještě přidal to, že exteriér tohoto přístroje vyhovuje svou jednoduchostí mým estetickým nárokům a ačkoliv ve mně za celou dobu soužití nevzbudil výbuch nadšení, nezklamal nikdy a uspokojil v poklidu v každém hudebním žánru. Takže nakonec, přestože FMJ A38 není typickým britským hi-fi, nabízí víc než dost...

Kč 46 000,-

--- --- --- --- ---

KLADY

+ výrobní provedení

+ nadprůměrný výkon v rámci cenové kategorie

+ tah a údernost

+ podání prostoru

+ frekvenční vyrovnanost a neutralita

ZÁPORY

- timing by mohl být lepší

--- --- --- --- ---

VIZITKA PRODEJCE