Co do rozlohy možná Japonsko nepatří ke kdovíjak významným zemím, na druhou stranu svět high fidelity by bez těchto ostrůvků nebyl ani zdaleka tím, čím je dnes. Přepočítat počet nápadů, inovací a věhlasných značek na kilometr čtvereční, musela by právě země vycházejícího slunce být hodně blízko špičky žebříčku. Jedním z tradičních klenotů je i Onkyo, které vzniklo na ostrovech již v roce 1946 a v Osace sídlí dodnes.
Z malé firmy se – tak jako u jiných takhle dlouho žijících firem – stala postupem času velmi známá společnost, jejíž katalog má dnes solidní rozsah od osobní elektroniky (sluchátka a další příslušenství), přes „kuchyňské" věžičky, přes domácí kino (receivery i soundbary) až po klasické high fidelity, dokonce včetně reprosoustav.
Právě z poslední jmenované škatulky k nám „vypadl" na test i CD přehrávač C-7070, de facto druhý nejvýše postavený zdrojový komponent se značkou Onkyo. Lepší už je jen přístroj z referenční série, který ale stojí více než 2,5x tolik. C-7070 patří do dostupných vod, čemuž odpovídá i vnější zpracování.
Linky přístroje evidentně navrhoval milovník geometrie – přímé linie rozrušují pouze kružnice velkých ovládacích tlačítek. I tak zůstáváme u geometrické čistoty. Čelnímu panelu dominují dvířka centrálně umístěné mechaniky, pod nimiž se nachází poměrně veliký informační displej s přehlednými, jasnými znaky, které se snadno čtou i z větší dálky. V levé polovině přístroje je vidět veliké spínací tlačítko a dvě malá pro přepnutí přehrávání z disku a z USB a pro ovládání displeje. Vlevo dole je ještě 6,3 mm výstup na sluchátka, doplněný poměrně robustním ovladačem hlasitosti, což je rozhodně sympatické.
V pravé půlce je pak čtveřice středně velkých tlačítek (otevření mechaniky, play, stop a pauza) a tři malá (skladba dopředu, dozadu a opakování). To vše doplněno USB konektorem typu A, do něhož můžete zasunout USB disky všeho druhu či iPhone / iPod, z nichž pak přehrávač umí číst.
Zadní strana je nepřekvapivě jednoduchá. Jediný pár nesymetrických analogových RCA konektorů doplňuje digitální výstup ve formě optiky i koaxiálního konektoru. Alespoň základní integraci do „inteligentních" systémů domácí automatizace zajišťuje průchozí konektor pro externí přijímače dálkového ovládání.
Když jsme u vnější podoby přístroje, ten má zcela standardní šířku 43,5 cm, výšku pouhých 10,1 cm a hloubku 30,6 cm, přičemž ani váhou 6,4 kg nevybočuje z běžných standardů třídy.
Navzdory konzervativní a nepřekvapivé, byť slušně zpracované slupce je Onkyo C-7070 uvnitř naopak zajímavé – minimálně na danou cenovou kategorii. Přehrávač je vybaven obvodovým řešením DIDRC, což je řešení, starající se o průběžné snižování přechodových zkreslení, zvláště pak odstraňováním pulzů nad hranicí 100 000 Hz. Zajímavá je i odlévaná kovová mechanika, tedy žádný plastikový kousek. K poctivému vybavení lze přičíst i dvojici D/A převodníků Wolfson WM8742 s pracovním rozlišením 24 bit / 192 kHz. Každý kanál disponuje vlastním převodníkem. Obvody jsou uloženy na „plovoucích" PCB deskách, což snižuje přenos potenciálně rušivých vibrací.
Onkyo C-7070 pracuje ve frekvenčním pásmu 2 – 20 000 Hz, celkové harmonické zkreslení nepřekračuje 0,0025%, odstup signálu a šumu je tu velmi slušných 116 dB, přičemž ale pro reprodukci je k dispozici dynamický rozsah „jen" 100 dB.
Přehrávač C-7070 jsme zkoušeli ve společnosti zesilovače Onkyo A-9050, ale také s Advance Acoustic X-i90, nebo Naim Nait XS, Naim CD5si, NAD C370 či Pioneer BDP-LX71. Digitálně / analogový převod také zajišťoval ASUS Xonar Essence One MUSES. Analogovou stopu zanechal Pro-Ject Elemental v kombinaci s Pro-Ject Phono Box.
Možná i kvůli tomu, že je mechanika relativně bytelná, není nijak oslnivě pružná – ne že byste na načtení disku či přehození skladby museli čekat řádově desítky vteřin, jako tomu bylo třeba u prvních Blu-ray přehrávačů, ale zpoždění je přeci jen znatelnější. Přisuzujeme to však hlavně snaze o precizní načtení kotoučků.
Když už se ale disk rozhýbe a hudba začne znít, je to zajímavé. Třeba vibrafon v „Ralph´s New Blues" od Modern Jazz Quartet („Concorde" | 2008 | Prestige | 0888072306530) je lehký a velmi znělý – ne cinkavý tak, aby přebil všechno ostatní, přesto zvuku dominuje svou energií (tak jak je to cíleně cítit ze samotné nahrávky). Jako celek je zvuk dobře čitelný a vlastně i vyrovnaný, neb nemáte pocit, že by vedle vibrafonu „zapadal" kontrabas, bicí či piano. Vše má své místo a vše je dobře srozumitelné, snad jen zvuk jako celek přeci jen nemá takový důraz a „hmotu", je velmi neútočný a poklidný. Třeba u kontrabasu tak cítíte, že bas ve zvuku je, ale nemáte na druhou stranu pocit, že velká struna drnčí někde přímo u vašeho ucha.
Poklid reprodukce je jedním z charakteristických rysů, třeba taková (zvukově nijak brilantní) nahrávka „Vertigo" od U2 („How to dismantle an atomic bomb" | 2004 | Island Rec. | 9867829) lehce postrádá drajv a údernost, na druhou stranu tóny mají čas na precizní vykreslení, takže i plochá skladba je poslouchatelná, jednotlivé nástroje přijatelně oddělené a efekt zvukové koule, který občas vzniká právě u elektroniky s trochu plnějším a dravějším projevem, se tu nedostavuje. Dokonce i „deka" přes Bonův vokál není nikterak výrazná a hlas je rozumně čistý.
Gershwinova „Rapsodie v modrém" v podání dvou klavírů Katii a Marielle Labeque (Philips | 400 022-2) ukazuje nástroje velmi jednoduše a civilně, přitom ale lehoučce měkčí zvuk zabraňuje pocitu agresivity či ostrosti při vyšších hlasitostech, zvuk je na tuto cenovou třídu rychlý a dobře kontrolovaný. Dynamika vás sice do sedačky nezarazí, ale nemáte ani pocit, že by nástrojům jakkoliv scházela. Díky všeobjímajícímu pocitu klidu, lehkosti a neuspěchanosti proniká k posluchači také solidní množství detailů, rozlišení přehrávače vůbec není špatné, minimálně s ohledem na pořizovací cenu.
Je pravda, že občas by si Onkyo C-7070 zasloužilo méně přísný, nebo možná jednoduše trochu bohatší zvuk. Atmosféra nahrávky „White Rabbit" z disku „Twelve" od Patti Smith (2007 | SONY | 8287687512) je trochu tenčí, nemáte pocit, že byste se v ní mohli rozpustit a že by vás objímala. Konstruktéři zjevně dali přednost detailnosti a kontrole – třeba baskytara v má v podání C-7070 velmi dobré frázování a definici, i s ostatními nástroji pak tvoří poměrně přesvědčivou zvukovou scénu. Nemáte sice pocit nějakého 3D efektu, ale nástroje mají kolem sebe vzduch a nepřekrývají se, zvláště pravolevá organizace je velmi dobrá.
Kultivovaný přednes potvrzuje i „Backstreets" od Bruce Springsteena („Born to run" | Columbia | 480416 2) – zvuk je plynulý, nicméně prostý jakési naléhavosti a hutnosti, na druhou stranu můžete hlasitost šponovat do výšin dle libosti a ani tam se neprojevuje hrubost, ostrost či útočnost, kterou byste možná od lehce analytičtějšího stroje očekávali. V Onkyo se podařilo zvuk dobře vyvážit, takže dostáváme detaily, všechny nástroje zůstávají čitelné, ale i zasazené do celku a kontextu, kde se nic vysloveně neprosazuje.
Uvolněný přednes pokračoval i v „Book of dreams" od Suzanne Vega („Tried and true" | 1998 | A&M | 540 945-2). Tady se ukázalo, že i timing přehrávače je přesný a hudba má svůj rytmus, i když se nijak nesnaží tlačit kupředu. Potěšující je respekt k barvám a charakteristikám jednotlivých nástrojů – kov je znělým kovem a dřevo vibrujícím dřevem, přesně jako to má být. K dokonalosti schází o něco více objemu, jinak je hudba harmonická a prostě a jednoduše se dobře poslouchá.
Onkyo C-7070 patří stále ještě k velmi dostupným CD přehrávačům a je určen výhradně těm, které zajímá reprodukce stříbrných zvukových kotoučků – žádné digitální vstupy, USB jen vpředu pro čtení flash pamětí a ne pro funkci externího zvukového zařízení, jak je dnes časté. C-7070 vám sice poslouží i k reprodukci MP3 a WMA souborů či souborů z iPod / iPhone a také nabízí překvapivě slušný sluchátkový výstup s regulací (byť ten je určen spíše běžným přenosným sluchátkům, ta s vyšší impedancí spíše plnohodnotně nerozhýbe), ale největší soustředění je prostě znát směrem ke klasické reprodukci kompaktních disků. Celý přístroj je slušně vyrobený, ať už zvenku, nebo zevnitř. Za rozumnou cenu nabízí Onkyo C-7070 neefektní, nepřehnanou a klidnou reprodukci, mající přeci jen o něco blíž k analytické přímosti, než k muzikálnosti. Ale i tak je to jeden z mála přístrojů, které se v této cenové třídě nerozptylují „moderními zbytečnostmi".
Kč 16 490,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ rychlý, lehký, čistý zvuk
+ tichá, precizní mechanika
+ rozumné zpracování
+ na danou třídu velmi slušná vnitřní konstrukce
ZÁPORY
- přednes by možná zasloužil trochu důrazu a objemu
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: CPT Praha | www.cptpraha.cz
