Bowers&Wilkins Zeppelin Air

Na počátku bylo slovo. A to slovo bylo Zeppelin. A Bowers viděl, že je to dobré... No a právě proto vznikla nová generace, vybavená technologií AirPlay. Před tím, než se vůbec dostaneme k popisu samotnému přístroje, je potřeba říct pár slov právě o AirPlay – systému, který vymyslela a dohromady dala společnost Apple ve spolupráci s Denon (a Marantz) či Bowers&Wilkins. Nebojme se nazvat tuto technologii malou revolucí – protože s jejím uvedením se svět multiroom dostává na dosah úplně každému... Bez drátů... Bez doplňků... Bez problémů.

Ve zkratce – princip technologie či vlastně spíš nápadu jménem AirPlay je velmi jednoduchý. Když už máte v počítači nahrané iTunes, katalogizující celou vaši hudební sbírku, když už máte stejně doma bezdrátové připojení k domácí síti, když už máte iPod / iPhone / iPad, který se tomuto bezdrátu umí připojit, když máte dokovací stanici, připojenou do počítačové sítě, proč byste neměli mít možnost to všechno prostě a jednoduše ovládat přímo z iTunes? AirPlay to umožňuje – připojíte-li zařízení vybavené touto technologií do domácí sítě, veškerá iTunes je rozpoznají a přidají do výběru a pak...pak už jen kliknutím navolíte co a kde má hrát. Ať už přes LAN nebo přes wi-fi, ať už z počítače nebo z iPod, snadné a jednoduché. Snad až geniální...

Tak jako původní přístroj, mimochodem dosud prodávaný za o něco vyšší cenu než tento AirPlay model (!), je i nový Zeppelin zaměřen na majitele iPodů a iPhone, bažících po designovém a robustním doku s mnoha snadno použitelnými funkcemi. Podlouhlé tělo je tentokrát vyvedeno v celočerném lesklém vzhledu, mírně nepraktickém při usazování přístroje (rukavice doporučeny), nicméně velmi elegantním. Ačkoliv na fotografiích se nový přístroj zdá protaženější, rozměrově i váhově odpovídá (alespoň dle psaných parametrů) první generaci.

Zeppelin Air je třípásmový aktivní systém pro Apple zařízení – o „pohon“ se starají digitální zesilovače, jeden padesátiwattový je zde pro basy, čtyři pětadvactiwattové moduly jsou určeny pro středovýškovou sekci. Celkem v dokovací stanici B&W najdeme pět reproduktorů – dva 25mm výškáče s hliníkovou kalotou, uzavřené v ozvučnici typu Nautilus (typická dozadu protažená ozvučnice, kterou najdeme na většině produktů Bowers&Wilkins), dva 90mm středotónové reproduktory a jeden basový měnič o průměru 125mm. Všechno, co se o dalších technických parametrech můžeme dočíst je udávaný frekvenční rozsah 47 Hz až 22 000 Hz v tolerančním pásmu -6dB (původní varianta měla udávaný rozsah až k 50ti tisícům Hz).

Přední „tvář“ Zeppelinu je zakryta černou průzvučnou látkou, uprostřed najdeme jen tenký leštěný pásek s tlačítky zapnutí a ovládáním hlasitosti (ovšem všechno stejně uživatelé zvládnou přiloženým, elegantním, přehledným a velmi (snad až příliš) jednoduchým dálkovým ovládáním či dokonce přímo ze svého iPod / iPhone). Zadní stranu pak v zásadě tvoří masivnější podstavec (v porovnání s předchozím modelem), v němž najdeme krom otvoru pro napájecí kabel ještě ethernetovou zásuvku (čímž se z B&W Zeppelin Air stává streamer), USB vstup (čímž se z B&W Zeppelin Air stává USB převodník), 3,5mm jack digitální optický / analogový jack (čímž se z B&W Zeppelin stává ne zrovna prakticky využitelný integrovaný zesilovač) a nakonec komponentní video výstup, jímž může proudit video uložené v připojeném Apple přehrávači. Jednoduchost celého zadního panelu narušuje jen dvojice Flowportů, tedy bassreflexových otvorů s „dolíčkováním“ ne nepodobným povrchu golfového míčku – má uklidňovat proudění vzduchu a zabraňovat šustění a nepříjemným zvukovým artefaktům vytlačované zvukové masy.

Před čímkoliv dále řečeným je nutné znovu vyzdvihnout zaměření tohoto přístroje – Bowers&Wilkins Zeppelin Air je určen těm, kteří touží po stylovém, jednoduše ovladatelném, atraktivně znějícím a (téměř) vše zvládajícím přístroji v kompaktním balení. Bude to nošení dříví do lesa, ale představa jednoduchého, funkčního a velmi levného multiroom řešení s několika přístroji Zeppelin Air, zapojených v domácí síti je patrně snem každého, kdo chce poslouchat hudbu a neřešit hi-fi techniku (a také je snem každého výrobce základních mutliroom systémů – ovšem snem značně temným).

Anglickým inženýrům se podařilo navrhnout překvapivě příjemně znějící přístroj, který z kompaktního balení „vydoluje“ jak nečekaně hutné basy, tak stejně neočekávaně čisté středy – patrně zásluha dobře „šálícího“ DSP procesoru v kombinaci s rigidním tělem a slušnými měniči.

Zeppelin Air si poradí velmi slušně s jakoukoliv hudbou, ať už je to Lady GaGa, kde dunivý základní rytmus umělých beatů téměř fyzicky tluče posluchače do bránice nebo je to komorní jazzový koncert Patricie Barber „A Fortnight In France“, kde kontrabas rozhodně nemá ani plné a reálně velké tělo ani myriády barev, rozhodně má ale sílu, energii a dostatečný objem, aby bylo jednoznačně možné ho identifikovat jako velký dřevěný vibrující nástroj. Nemluvě o tom, že iluze prostoru a oddělení nástrojů tu konkurují projevu kombinací zesilovače a „regulérních“ reprososutav v souhrnné ceně až nějakých 20 tisíc korun. Velmi dobrá práce...

Samozřejmě, že hovoříme o kvalitě přednesu převážně moderní a populární hudby, barvy tónů jsou přeci jen poplatné zaměření přístroje, fyzikálním limitům a hlavně pořizovací ceně. Nicméně čistota celého zvukového pásma a také pocit detailnosti – patrně díky dvojici skutečně povedených výškáčů – jsou na skutečně velmi příjemné úrovni.

Bowers&Wilkins Zeppelin Air si na nic nehraje a hodně nabízí – skutečně geniální aplikaci AirPlay, velmi slušný zvuk, sexy design, nadprůměrné výrobní provedení a to vše za skutečně dostupnou cenu. Přestože existují levnější i dražší doky pro iPod a iPhone, žádný z alespoň trochu podobné cenové kategorie lépe nehraje a určitě nenabízí tak plnou výbavu. Zeppelin je mrtev, ať žije Zeppelin Air!

Kč 14 990,-

--- --- --- --- ---

KLADY

+ AirPlay, AirPlay, AirPlay, AirPlay, AirPlay, AirPlay a AirPlay

+ schopnost přehrávání přes USB z PC

+ při velmi kompaktních rozměrech skvělý, atraktivní a hutný zvuk

+ podstatně levnější a podstatně lepší než původní verze

ZÁPORY

- chybí „klasické“ digitální vstupy

- dálkové ovládání je sexy, ale pořád přliš jednoduché

- indikace aktuálního provozního stavu není dvakrát intuitivní

--- --- --- --- ---