Prapůvodně newyorský, ale už generace mnohem spíše japonský výrobce hi-fi techniky Marantz je jménem ve středním proudu ne-li nejznámějším, tak rozhodně jedním z nejpřednějších z pohledu proslulosti. Jako takový se snaží oslovit širokou škálu konzumentů „lepšího zvuku“ a proto krom klasické hi-fi techniky a A/V zesilovačů nabízí také komponenty šmrncnuté designovým duchem, jako je třeba poměrně horká novinka jménem M1.

Tento středně velký zesilovač (v reálu vypadá poněkud větší, nežli na fotkách) má podobu kvádru za zaoblenými rohy, boky obepíná pouzdro z matného plastu slušné kvality, kdy vpředu najdete typické logo, tři dotyková tlačítka (regulaci hlasitosti a Play/Pause) plus světélko indikující provozní stav.

Mimořádně jednoduchý design v černé barvě oživuje vrchní krycí mřížka, zabírající prakticky celou horní stranu. Je hustě tkaná a má neobyklé zvlněné provedení. Zajímavostí na poměry podobných přístrojů je to, že se vyrábí v centrálním závodě v japonské Shirakawě.

Zezadu jde pak o variaci na osvědčené téma, kdy se do malého prostoru musí vtěsnat poměrně dost konektorů. Zde jde konkrétně o nezbytné reproduktorové terminály, jeden cinchový analogový vstup linkové úrovně, dále subwooferový výstup a pak rozhraní digitální. Ethernetový konektor, USB pro datové paměti, HDMI eARC (to se hodí, protože M1 umí dekódovat i formát Dolby Digital+) a optický vstup. Z praktických věcí tu je „osmičková“ napájecí zásuvka, 3,5 mm jack pro externí čidlo dálkového ovládání a tlačítko Connect, jímž se spojíte s bezdrátovou sítí. Je tu též Bluetooth 4.2, ovšem nemá funkci vysílání do sluchátek.

Streamovací část stojí na firemní platformě HEOS, sdružující krom obvyklého lokálního (PCM až 24 bit / 192 kHz i DSD128, ale vlastně cokoliv přes AirPlay 2) a internetového streamování (TIDAL, Spotify, Amazon Music, iHeart Radio,….) třeba i funkci multiroom.

Pro zesílení vybrali vývojáři moduly pracující ve třídě D, dodávající solidních 100 Wattů do 8 ohm (a maximálně 125 W / 4 ohmy), oblast D/A převodníku je vybavena firemním řešením Marantz Musical Digital Filtering, zajišťující požadovanou typickou barvu zvuku.

Zesilovač je dále možné provozovat ve stereo nebo dual mono provozu, umí vyrovnávat vyvážení kanálů o +/- 15 dB, korekci basů a výšek zvládá v rozsahu +/- 5 dB. Zvolit lze také filtry horní a dolní propusti v rozsahu 40 – 250 Hz, respektive 40 – 120 Hz, aby provázání se subwooferem bylo bezešvé. Volit si také můžete různé zvukové režimy – Stereo, Direct, Virtual, Dialog Enhancer nebo Night Mode.

Marantz M1 má šířku 23,9 cm, hloubku 21,7 cm a výšku 8,4 cm, váží 2,2 kg.

Malý strojek jsme zkoušeli jednak ve společnosti Fischer & Fischer SN-70, kde jsem srovnávali s Cambridge CXA81 / EverSolo DMP-A6, jednak i ve velkém systému, kde stál na KEF Blade One Meta proti Métronome DSC / Norma Revo SC-2 LN / Norma Revo PA 160 MR. Tam nicméně spíše jen pro ověření (a ukázalo se, že nové moduly nemají špatnou kontrolu ani nad komplexním basovým systémem Blade One Meta). O filtrech, kabelech, podložkách a dalším příslušenství se více dozvíte v pravém sloupci -->.

Přestože bylo na kontrabasu Charlie Hadena ve „Spiritual“ („Beyond the Missouri Sky“ | 1997 | Verve | 537 130-2) bylo cítit náznak typického Marantz zvuku s jeho teplejším laděním a dotekem elegance, bas měl překvapivou napjatost a jistotu, pocházející pravděpodobně od velmi neutrálních výkonových modulů třídy D. Basu je o maličko více co do objemu, zvuk není vysloveně temný, přesto hloubky zní lehounce „dopředu“ – ne však tak, že by měly snížit čitelnost celku. Snad je to ladění, které má zajistit plnější pocit při poslechu z menších reprosoustav. Basa pobroukává docela šťavnatě a na danou třídu s dobrou jistotou, ačkoliv různorodost poloh odpovídá právě formátu a relaci přístroje.

M1 pak přednáší zvuk docela v klidu, jadrnější momenty v „Niccolo“ (Julie & Buddy Millerovi | „In The Throes“ | 2023) zněly zjemněně, neagresivně – možná lehký důraz na bas odpoutává pozornost na nějakou analytičnost. Energie je slušná, podání čistě ve středním pásmu pak „méně marantzovské“, tím vřelejším charakterem jen lehounce „okořeněné“, ale jinak spíše neutrální. Je trochu znát, že jde o zvuk procházející nějakým digitálním zpracováním, jako když je lehce „vyhlazený“, ale není to nepříjemné. Právě z onoho processingu – takového toho pocitu, že každý kousek hudby je uložen na své místo záměrně – pramení patrně přítomný náznak firemního charakteru.

Výšek v „Nefertiti“ (Lionel Loueke | „Mwaliko“ | 2010 | Blue Note | 509996 88508 2 1) znělo tak akorát, rozhodně bychom neřekli, že to byla nějaká živá, vášnivá cinkovost. Ale nejvyšší pásmo – znovu s dotekem sladšího a vřelejšího stylu, ale jen dotekem – je rozumně čitelné, ne prezentní, ale hezké, jemné, naprosto nekonfliktní. I to je možná záměr, můžete si tak pouštět hudbu i z méně povedených nahrávek nebo třeba na reprosoustavách se záměrně zdůrazněnými výškami.

Líbila se nám razance výkonových modulů, díky nimž Marantz M1 hraje překvapivě razantně a důrazně. Síla v „Nierika“ (Dead Can Dance | „Spiritchaser“ | 1996 | 4AD | 0652637271324) byla solidní, zesilovač ustál i vyšší hlasitosti a díky trochu tučnějšímu vyvážení se zdála hudba sytá a zaplňující. Není to puristická audiofilie, nicméně „trocha všelidovosti“ není ani nějak moc přehnaná, aby se časem zajedla. A vezmeme-li v potaz i zřetelnou snahu nabídnout M1 jako ozvučení pro televizi, celkový projev se k tomu dobře hodí.

„Captain Seňor Mouse“, živá jazzová skladba Chicka Corey a jeho Return to Forever („Hymn of the Seventh Galaxy“ | 1991 | nahráno 1973 | Polydor | 825 336-2), zní tak nějak organicky, bez snahy dostat se k nejskrytějším vrstvám nahrávky nebo ukázat dokonale jasně jeden každý zvuk, nicméně jako základní hi-fi to funguje prostě dobře. Na svou třídu má zesilovač schopnost hrát plněji, než byste čekali, též energičtěji, ale přesto spíše uhlazeně, než do nejmenších podrobností.

Stereofonní obraz udržuje Marantz M1 adekvátní, ničím překvapující ve své lize – „Miss Otis Regrets“ (Bette Midler | „Greatest Hits“ | 1998 | Atlantic | CD 82497) má slušně poskládanou pravolevou osu, hlasy a nástroje na sebe nejsou natlačené, ačkoliv celkové proporce byly spíše menší, je to takový kompaktní přednes. Nicméně v pořádku, hodnotíme-li prizmatem standardů a očekávání dvacetitisícové úrovně se spíše lifestyle ambicemi.

Ty, kteří si tu a tam rádi pustí hudbu hlasitěji, potěší fakt, že ani Plantova vespod bohatá a razantní „The May Queen“ („Carry Fire“ | 2017 | nonesuch | 75597934939) tu klidnou jistotu a pocitovou rezervu výkonových modulů M1 nerozhodila. Ano, velké KEF už byly „trochu moc“, ale kompaktním Fischer & Fischer to naopak moc slušelo. Je tu energie, je tu tučnost a je tu důraz, přitom v balení, které je poslechově příjemné, nekonfliktní v jakékoliv pozici a celkově to není možná úplně autentické, zato „sexy“.

Je zajímavé sledovat, jak vývoj technologií v audio světě pokračuje a jak vlastně rychle to jde. Velmi malé a účinné moduly třídy D už jsou dnes tak daleko a přitom tak dostupné, že mohou i lifestyle komponent typu Marantz M1 podpořit překvapivě vysokým výkonem, s nímž jde ruku v ruce pocit solidní jistoty a kontroly. M1 je šikovný, vlastně dobře vybavený přístroj pro „běžné lidi“ – snadno můžete streamovat, neméně snadno ozvučit televizi a díky ladění komponentu na pěkný poslech stačí i menší reprosoustavy. Vlastně právě k takovým – do malého, úhledného a relativně dostupného systému – se hodí úplně nejlépe a to i přesto, že zvukem nejde o zcela typický Marantz, jehož typickou charakteristiku sem vnáší záměrné digitální zpracování. Ale proč ne, na poměry „krabičky pro každého“ je Marantz M1 příjemným strojem.

Kč 25 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ vypadá pěkně

+ praktická moderní výbava

+ platforma HEOS dnes představuje solidní, stabilní řešení s podporou širokého spektra možností přehrávání

+ překvapivě pevná a autoritativní kontrola, zejména v basu

+ nekomplikované nastavení a provoz

ZÁPORY

- možná někomu může vadit, že nejde o úplně typický vřelejší zvuk Marantz

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Eurostar Ostrava | www.eurostar-ostrava.cz 

fSdílet

Tweet