Dieter Burmester byl zdatný všeuměl - dobrý kytarista, vášnivý hifista, výtečný konstruktér zesilovačů a dokonalý obchodník. Svůj mix talentů stihl od roku 1977 do svého odchodu v roce 2015 přetavit v jednu z nejúspěšnějších německých high-end manufaktur, která navzdory svým vysokým cenovkách doslova chrlí tisíce a tisíce výrobků každý rok - z berlínské základny značky Burmester vychází bez výjimky krásné stroje a jedním z těchto šperků je i koncový stereo zesilovač 956 MK2.

Luxusně vypadající 956 MK2 pochází ze základní řady Classic Line a je to výše postavený ze dvou tam zařazených výkonových stupňů. Svou estetikou drží neochvějně firemní linii, bohaté žebrování, kombinace stříbřitého hliníku v matných i leštěných plochách, typové označení v trojúhelníčku na horním krytu kousek pod vybroušeným firemním logem, to vše jsou rodinné rysy značky Burmester.

Zesilovač má čtvercový půdorys o straně 48,2 cm, od výšky pak vyrostl na 19,1 cm a váží solidních 30 kg. Obecně patří Burmestery k nejprecizněji vyrobeným přístrojům na trhu a ani 956 MK2 není výjimkou - zpracování je fantastické, každý detail dotažený a ať už je to slícování profilů, jejich prošroubování nebo opracování jednotlivých součástí, vše je prostě mechanicky dokonalé - prostě zhmotnění legendární německé preciznosti.

Při pohledu zepředu krom "ježatosti" chladících profilů vidíte jen leštěnou střední plochu s dvěma stavovými diodami a jediným spínacím tlačítkem, pohled zezadu je pak také minimalistický. Zadní panel rámují po stranách dvě mohutná držadla pro snazší manipulaci, přímo uprostřed se nachází napájecí zásuvka s velkým kolébkovým vypínačem a v symetrickém rozložení směrem doprava i doleva pak mohutné reproterminály pro každý kanál a úplně na okrajích symetrické XLR vstupy pro signál (RCA tu jednoduše nejsou) - konektivita 956 MK2 je tak jednoduchá jako přímka.

Vnitřní organizace je stejně dokonalá a pedantsky dotažená jako provedení exteriéru - vpředu je mohutný zapouzdřený toroidní transformátor, nad ním na desce řídící obvody a na každé boční straně je po celé délce protažená deska s modulem výkonového stupně. Obvody jsou skutečně poctivě symetrické. Vnitřní prokabelování pro přenos výkonu je provedeno vysoce čistou mědí s průřezem 10 mm2, to pro přenos signálu používá elektricky a magneticky stíněné vodiče Burmester Silver.

Obvodová řešení vychází z modelů 911 a 909, kupříkladu v tom, že v signálových cestách nejsou žádné vazební kondenzátory, případně v tom, že vstupní část pracuje v čisté třídě A a i nemalá část výkonu je dodávána právě "v áčku".

Burmester 956 MK2 umí dodat proud extrémně rychle - do 4 ohm dokonce už za 1,5 mikrosekundy. Do 4 ohm pak nabízí výkon velmi solidních 240 Wattů na kanál, v můstkovém mono zapojení je to plných 500 Wattů - to vše zvládají 4 vybírané tranzistory na každém kanálu. Trvale pak umí zvládnout až 34 Ampér na výstupu, což by mělo uživit i hodně "složité" reprosoustavy.

Zesilovač má krom vysokého výkonu i vysoký tlumící faktor "více než 2 000" a rozumný odstup signálu a šumu 81 dB. Frekvenční odezva 0 - 200 000 Hz je poplatná pro toleranční pásmo -3 dB. Toroidní transformátor nabízí 600 VA a baterie filtračních kondenzátorů v napájecím zdroji nadstandardních 188 000 uF kapacity. Poblíž výstupních svorek jsou pak ještě na každém kanálu další kondenzátory o kapacitě 12 000 uF.

Rozhodně zajímavé je, že každý kus 956 MK2 je po ručním sestavení v Berlíně vystaven proceduře více než 300 měření předtím i potom, co týden v kuse pracuje. Ke každému kusu se výsledný protokol uchovává pro případ oprav nebo firemních upgradů.

Burmester 956 MK2 jsme měli během roku možnost poslouchat několikrát a to jak v poslechové místnosti dovozce, tak třeba v jihočeském studiu Hifi Home Art. Poslouchali jsme ve společnosti Burmester 101, Burmester 102, Creek Evolution 100CD a s celkem hodně dalšími komponenty, stejně jako třeba s KEF Reference 5, KEF Reference 1, KEF LS50 a dalšími a dalšími reprosoustavami. Propojeno bylo pak kabely Nordost - těmi z řady Tyr 2, Heimdall 2 nebo Frey.

To nejpůsobivější na tomto poměrně kompaktním koncovém stupni je rozhodně fakt, že svůj charakter a svou sílu dokáže protlačit libovolnou kombinací - snad jen na kvalitu předzesilovače je poněkud vybíravý. Je však nepravděpodobné, že byste s designovými a finančními nároky, které jsou jakýmsi samozřejmým předpokladem pro koupi "železa" od Burmester, sáhli po něčem jiném, než je adekvátní předzesilovač stejné značky.

Když si však sestava jako celek sedne, je to hodně solidní - linka baskytary ve "Wicked Game" Chrise Isaaka ("Best of" | 2006 | Reprise | 9362-49418-2) byla skvěle definovaná, tuhá a pevná, pružná a úderná jako pendrek. Je tu až přebytek kontroly, autorita pěkně odspodu stojí za velkolepým důrazem a bas je žulově solidní. Hluboké tóny mají šmrnc a objemu je právě tak akorát, stejně jako sytosti a hutnosti. Zesilovač ctí maximální spořádanost, jistotu a neochvějnost; dovedeme si představit, že snad jen opravdu složité a hladové reprosoustavy by mohly požadovat víc, než umí 956 MK2 dát. Ta sebejistota je velice zábavná.

Podobně sebejistě utažený a kontrolovaný byl i hlas Vince Jonese v "The Parting Glass" ("Moving through taboos" | 2004 | Universal | VJ 356N). Ta konkrétnost, ta samozřejmost, s níž mezi zpěvem slyšíte lehounké nádechy a výdech, ta delikátně jemná mlasknutí jazyka, to vše jako kdyby hnalo vokál směrem do prostoru s nezastavitelností a mohutností horské bystřiny. Plasticita, energie, švih a všeobjímající pocit kontroly, usazenosti a spořádanosti s čistotou, o které není možné zapochybovat, to vše dohromady vytváří strhující zvukový zážitek.

Nejvyšší tóny, ať už vibrafon nebo činely, v "Elucidation" Garyho Burtona ("Like Minds" | 2003 | Concord | SACD-1029-6) byly řádně energické, hodně rychlé, ale přitom bohaté, tak akorát objemné a neupejpavé. Oddělení jednotlivých cinknutí bylo pečlivé, klidné a i rozlišení bylo rozhodně výborné. Tóny vytažené kupředu jsou zřetelné a jasné, kov má ten správný témbr a detail je sebevědomě odprezentovaný v množství více než dostatečném. Vše je pak prodchnuto samozřejmostí - Burmester hraje tak, že máte pocit, že to prostě jinak být nemá.

Burmester 956 MK2 umí zahrát pěkně od podlahy, odhodlaně a dramatickou silnou - i Mahlerovu "6. symfonii" v podání Václava Neumanna v čele České filharmonie (1995 | Octavia Records | OVCL-00259) odstartoval zesilovač s rozhodností, s důrazem a se schopností způsobit svou silou a dynamičností při správné hlasitosti malé lokální zemětřesení. Nástup smyčcové sekce dokázal koncák řádně podržet a pumpovat šťavnatou energii v míře nevídané. Zesilovač také umí vykouzlit proporčně velký zvuk, plný a přitom ho s nadhledem a rezervou ustát.

Zesilovač pak není analytický, byť díky své vysoké přesnosti a věrnosti signálu umí detaily odprezentovat s naprostým klidem, jistotou a s tak tichým signálovým pozadím, že čitelnost je excelentní. Ve "What a wonderful world" v podobě duetu Evy Cassidy a Katie Melua ("Collection" | 2008 | Dramatico | DRAMCD0040) nebylo pochyb o jedinečnosti barvy každého z obou vokálů a hlavně se nám líbila čistota a snadná srozumitelnost, s níž 956 MK2 hraje už od "popůlnoční" hlasitosti a neztrácí sebekontrolu a klid až do úrovní, v nichž váš sluch začíná vypovídat službu. Pokud bychom měli zvolit pro zvukové podání jedno charakteristické slovo, bude to "řád". Organizovanost zvuku a jeho snadná vnímatelnost bez zjevných bariér je skvělá. A i když stroje s astronomickými cenovkami z nejvyšších hájemství high-endu umí vytáhnout ještě víc detailů, s 956 MK2 vstupujete do úrovně, kde už necítíte potřebu mít nutně víc.

Podání prostoru v Brahmsově "Scherzo v C-moll" v podání Anne-Sophie Mutter ("The Berlin Recital" | 1996 | Deutsche Grammophon | 445 826-2) bylo neméně sebejisté - koncový zesilovač je disciplinovaný, konkrétní a naprosto přehledně hrající. Scéna je zcela precizně usazená mezi reprosoustavy, nástroje jsou excelentně separované a lokalizované jak v pravolevém, tak v předozadním směru, už se dá snadno poznat, která nástrojová sekce je vpředu, která dále v pozadí a podobně. Trojdimenzionálnost není technicistní, ale přirozená, podaná s nadhledem a samozřejmostí.

Pokud si chcete užít sílu a důraznost, je Burmester 956 MK2 skvělým partnerem - ta energie, která sálala z "Africa" od Toto ("Feel the difference - Blu-spec CD" | 2009 | SONY Music Japan | SCP 20048-9) měla veliký wow efekt. Úvodní bubny byly velké, nesmírně razantní a plné, skvělá pak byla rytmika, hudba se vrhala kupředu jako divoké peřeje a přitom i když vám Burmester poukáže na určité dynamické limity nahrávky i na určitou kousavost výšek, neodradí vás to od poslechu. Ba přímo naopak...

Burmester 956 MK2 je dospělý, energický, dynamický a velmi autoritativní koncový zesilovač, který v sobě nese německou spořádanost, autoritativnost a sebekontrolu. Zvuk má utažené otěže, nevybočuje za žádných podmínek z perfekcionistického pojetí. Přes vší organizaci ale z hudby nevymizela vášeň a radost, jen je vše jaksi usazenější a konkrétnější, než je zvykem. Ta síla, dynamika a schopnost přímo, ale kultivovaně rozlousknout libovolnou nahrávku skrze v podstatě libovolné reprosoustavy je působivá. Navíc má tenhle Burmester tradičně krásnou vnější slupku a zpracování, z něhož přímo čiší odhodlání sloužit vám dlouhá a dlouhá léta. Vzhledem k jeho náročnosti na kvalitu a charakter předzesilovače nelze než doporučit ušetřit si námahu a jednoduše zvolit adekvátní model z katalogu Burmester. Pak budete mít sestavu, která se prostě nemůže omrzet...

Kč 291 900,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ schopnost rozpohybovat libovolné reprosoustavy

+ hodně pevný přednes

+ autorita a dynamika

+ luxusní zpracování

ZÁPORY

- vlastně nic, je to skvěle vyvážený stroj

--- --- --- --- ---

DISTRIBUCE: Perfect Sound Group | www.perfectsoundgroup.cz 

PRODÁVÁ: Hifi Home Art | www.hifihomeart.cz 

fSdílet

Tweet