Concert Grand odkazuje na velké klavírní piano, ale také je to název stěžejní modelové řady patrně největšího výrobce reprosoustav ve Vídni - firmy Vienna Acoustics. Ta své modely ráda pojmenovává po slavných skladatelích, kteří se alespoň někdy ve Vídni mihli, proto se i největší sloupek řady Concert Grand jmenuje po jednom z nich - Beethoven.

Ač ozvučnice tohoto sloupku vlastně odpovídá klasickým představám o konstrukci kabinetu a nevybočuje z ortodoxního návrhu v podobě rovnoběžných stěn a pravých úhlů, snad díky téměř úplnému zaplnění přední stěny kotoučky reproduktorů nebo snad díky lehce zaobleným hranám či parádně zpracovanému povrchu působí se zajímavou vizuální dominancí. Svůj díl na tom mají rozhodně i robustní kovové nožky se stabilizačními hroty, za které by se nemusela stydět lecjaká vesmírná loď - mechanické zpracování je pak perfektní a je čistá radost s těmito prvky pracovat.

Při pohledu zezadu také nenarazíte na nic šokujícího či nestandardního, přesto působí reprosoustavy i odtud elegantně a hlavně velice pěkně zpracované. Možná je to dvojicí bassreflexů s rozdílnými průměry, možná celým tím kovovým pásem, který mezi nimi vede a který na své vnitřní straně hostí prvky výhybky, možná je to elegantní cedulkou s popisem reproduktoru, možná i dvojicí šroubovacích terminálů u paty ozvučnice, které jsou bytelné a dobře se s nimi pracuje. Inu, mechanická část Vienna Acoustics Beethoven je jednoduše parádní.

Stěny ozvučnice jsou pak bytelné a i když výrobce neuvádí tloušťku použitých MDF desek, hmotnost zhruba 33 kg na jednu skříň už dává tušit férovou konstrukci, vezmeme-li v potaz výšku 114,5 cm, šířku 29,2 cm a hloubku 40 cm (včetně 10 cm, které k šířce přidávají nožičky).

Model Beethoven je koncipovaný jako třípásmový, osazen je pak celkem pěti reproduktory - jedním vysokotónovým, jedním středotónovým a trojicíc wooferů. O nejvyšší tóny se stará ručně impregnovaná hedvábná kopulka o nadstandardním průměru 2,8 cm a s pohonem neodymovými magnety. Střední tóny vyzařuje kónická membrána, jejímž hlavní složkou jsou blíže nespecifikované polymerové kombinace (výrobce jim říká X3P) a má průměr 15 cm, trojitý woofer má pak průměr 18 cm a taktéž kónus z polymeru, tentokráte však z materiálu XPP - právě u wooferů najdete typickou firemní konstrukci "Spidercone". Je o vyztužení jinak velice tenké membrány tenounkými paprsky, čímž drží podstatně lépe svůj tvar a tím hraje přesněji.

Třípásmová výhybka se strmostí 6 - 12 dB používá vybrané komponenty, ať už hovoříme o MKP kondenzátorech s tolerancí pod 1%, o cívkách na vzduchovém jádře s tolerancí pod 0,7% nebo o metalických neindukčních odporech s tolerancí opět pod 1%.

Reprosoustavy patří se svými 91 dB k těm citlivějším, jmenovitá impedance 4 Ohmy je také vstřícná k zesilovačům. Výrobce doporučuje použít zesilovač s výkonem 50 - 300 Wattů, reprosoustavy nicméně působí, že snesou i víc. Udávaný frekvenční rozsah 28 - 22 000 Hz (bez tolerance) působí i přes instalaci trojice wooferů trochu ambiciózně.

Vienna Acosutics Beethoven jsme poslouchali zejména s AVM CS 5.2, ale také s Naim Nait XS + Naim FlatCap XS a koncovým zesilovačem Naim NAP250, s Norma Revo IPA-70B s ASUS Xonar Essence One MUSES MKII nebo s Cambridge CXA80 a Cambridge CXC. Zdrojem signálu byl krom AVM i OPPO BDP-105D nebo VPI Scout. Porovnávalo se s Harbeth Monitor 30, Xavian Premio nebo Xavian Perla a to přes kabely ZenSati Authentica nebo TelluriumQ Silver a Black - další komponenty najdete v pravém sloupci ->.

Ačkoliv sloupky Beethoven jsou velké a osazené pěknou sadou wooferů, bas není nijak brutální a přebujelý - naopak je vcelku audiofilsky kultivovaný, jde tak akorát do hloubky, abyste si užili linku kontrabasu v Hadenově "No lonely nights" ("American Dream" | 2002 | Universal Music | 064 096-2), ale hluboké tóny vám neroztřesou tabulky v oknech, ani nebudou obtěžovat sousedy ve vedlejším domě. Kultivovaný bas je krásně šťavnatý, bohatý a vřelý, pěkně měkký, kulaťoučký, cítíte tu vibrující napruženost strun, cítíte i impuls, byť v lehounce měkčích konturách. Reprosoustavy už ale umí předat pocit velikosti nástroje, jeho váhy, jeho vibrující hmoty. Bas má zjevně poměrově o kousek více zastoupení kolem 100 Hz, díky čemuž působí basy větší a výraznější.

Nebývale příjemný, laskavý a velmi snadno plynoucí byl vokál Kurta Ellinga v "Undun" z desky "Nightmoves" (2007 | Concord Jazz | 0888072302631). Měl sice trochu sametovější nádech, ale Beethoven nejsou studiové monitory, tak proč by měl být hlas jakkoliv hrubý či tvrdý, že? Nádherně bohaté a barevně syté vokální pásmo vystupuje pocitově kupředu, je to hebké a naprosto netechnické, samozřejmé a přirozené, hlas byl výtečně plastický a skoro byste se ho chtěli dotknout. Byl tu i jasný a citelný pocit hmoty a tělesnosti vokálu, nádherně muzikální a emotivní. Možná jsou v téhle třídě i transparentnější nebo o něco detailnější reprosoustavy, ale takhle hezký a příjemný hlas, z něhož čiší radost a život, abyste pohledali.

Činel v "In a sentimental mood" Sonyho Rollinse ("With Modern Jazz Quartet" | 1988 | Prestige | 00025218111126) byl velký, jasný, posazený pěkně dopředu a velmi znělý, precizně kovový a cinkající. Stejně tak vibrafon měl sovu správnou klokotající kovovost a vysokou znělost, ani jeden z kovových nástrojů však nikdy ani náznakem útočný či ostrý, tóny byly naopak hlaďounké, lehounké a s nádechem hebkosti.

Reprosoustavy pak reagují na signál s až překvapivou snadností a jejich dynamika je působivá - možná by při tichém poslechu mohl být impuls a důraz o ždibec důraznější, při běžné a vyšší hlasitosti se ale zvuk probudí a rozkvete. Pak si náležitě užijete i Dvořákovu "Novosvětskou" v podání České filharmonie (1994 | Denon | CO-78828). Vienna Acoustics Beethoven nejsou přes svou trochu vřelejší, měkčí a sytější charakteristiku nijak dynamicky laděné na efekt, naopak jsou až audiofilsky spořádané - dynamickou špičku velkého orchestru absorbují a předají do prostoru s naprostým klidem, reprosoustavy jako kdyby po signálu tančily, zatlačí tam kde je třeba a zašeptají tam, kde to třeba není, hudba zůstává živá a energická, byť neuspěchaná.

Již zmiňovaný celkově netechnický a neanalytický zvuk možná nestaví okázale na obdiv rozlišení, ale třeba "Bang Bang Bang" Tracy Chapman ("Collection" | 2001 | Elektra | 7559-62700-2) byla už suverénně prokreslená, tak jak byste od reprosoustav za téměř dvě stě tisíc očekávali. Beethoven vlastně hrají až nenápadně, takže se musíte soustředit na to, abyste všechno dokázali pojmenovat - Beethoven už mají tak dobré rozlišení, že s naprostou přirozeností umí ukázat rozdíly mezi jednotlivými údery do bubínku, kdy tón vyzní jinak podle toho, kam bubeníkova ruka dopadla, stejně tak umí jasně ohraničit prostor pro jednotlivé nástroje, dát jim kontury a udržet dozvuk, všechny jednotlivosti tu ale s neobvyklou harmonií zapadají do sebe a vytváří komplexní celek. Charakter reprosoustav snad až odrazuje od toho, abyste se snažili nějak důrazněji pátrat po nuancích, nejspíš budete jen tak s úsměvem nahrávkami proplouvat, protože v rámci téhle třídy už v nich nic nechybí.

Tak jako třeba menší Haydn Grand i velké Beethoven umí vysloveně nádherně rozkreslit prostor hudební scény - v "Don´t Say a Word" od Phantom Limb ("Phantom Limb" | 2009 | Naim Audio | naimcd120) vytvořily reprosoustavy vlastní svět, vlastní výseč na nahrávce zachyceného prostoru s parádně přesnou lokalizací a s nepřehnanými ani nepodceněnými proporcemi instrumentů. V pravolevém směru se scéna otevřela až za hranice ozvučnic a mezi nástroji bylo zřetelně mnoho místa, dokonce už byla patrná i předozadní lokalizace a obraz scény tak byl poskládaný působivě do všech třech dimenzí s velmi solidní přehledností.

V základu laskavý a bohatý zvuk reprosoustav je důvodem, proč umí zahrát v podstatě cokoliv a to tak, aby vás to bavilo, aby hudba plynula kupředu a působila na vás, abyste s ní souzněli. I titulní skladba Caveovy desky "Dig, Lazarus, Dig!!!" (2008 | Mute | CDSTUMM277) tak byla muzikálně podaná, až olejovitě tekoucí, nakopnutá a šťavnatá pěkně odspodu a třeba často problematická, poněkud řízná linka syntezátorů byla sice výrazná, ale kultivovaná a naprosto nekonfliktně poslouchatelná. Všechno bylo takové spořádané, hladké, hebké, zároveň ale výsostně muzikální a nakažlivě snadno poslouchatelné.

Sloupky Vienna Acoustics Beethoven si zjevně nekladou za cíl stát se studiovými nástroji nebo prostředky pro rekonstrukci dramatických filmových efektů - jsou to jemné, klidné a talentované hudební nástroje pro ty, pro něž je zásadní obsah hudby a její schopnost probudit emoce a až intimní kontakt s dílem. Je jedno, že to není úplně studiově autentické, důležité je, že je to snadno poslouchatelné, zábavné a hezké, že zvuk modelu Beethoven podněcuje k tomu dát do mechaniky další a další a další a další CD, užít si další a další, zkusit ještě tohle a tamto, až si uvědomíte, že je jedna hodina po půlnoci... Tak příjemně se Vienna Acoustic Beethoven poslouchají.

MĚŘENÍ - FREKVENČNÍ ODEZVA + IMPEDANCE

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m ve výšce mezi tweeterem a středotónovým měničem, v uzavřeném semireverberantním prostoru o výměře podlahové plochy 50 metrů čtverečních. Prostor je standardně zatlumen, ovšem bez rozsáhlých akustických úprav, a proto jsou naměřené hodnoty interpretovatelné jako 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 – 200 Hz ovlivněné akustickými parametry prostoru – konkrétně mírným zdvihem na basech. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket.

Slibovaný nástup na hranici 28 Hz byl v našem prostoru zřetelný, ale položený na úrovni cca -15 dB, v reálné plné síle na cca -6 dB začínají reprosoustavy hrát na úrovni cca 41 Hz. Je tu patrné zdůraznění v rozsahu 65 - 150 Hz, částečně ale samozřejmě připsatelné akustice prostoru. Vokální pásmo je pak vyrovnané. Nejvyšší tóny nad hranicí 1 500 Hz jsou zjevně utlumené, což dost pravděpodobně přispívá k pocitu hutné, basově výrazné reprodukce. Ani zvukem, ani měřením nemají Beethoven zjevně ambici být studiovými nástroji, ale naopak zábavnými muzikanty.

Impedanční křivka (červeně) je korektní, byť na 85 Hz padá na úroveň cca 2,9 Ohm - s elektronikou, kterou k takovýmto reprosoustavám asi logicky očekáváte by to ale neměl být problém, impedance nemá žádné příliš rychlé přechody a zlomy. Elektrická fáze (černá) je pak obdobně rozumná, v kritickém basovém pásmu nemá žádná dramatická vybočení a udrží se bez problémů v rozsahu +/- 36 stupňů. Beethoven by tak měly zahrát s každým slušným zesilovačem.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [< 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ ✓] | VELKÁ (> 40m2) [ ✓]

Kč 175 272,- - rosewood

Kč 165 656,- - piano white, cherry

Kč 161 536,- - piano black

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ jsou působivé a pěkně zpracované

+ vláčný, šťavnatý a bohatý bas

+ celkově velice příjemný, laskavý a muzikální přednes

+ výtečný prostor

ZÁPORY

- mají přeci jen tak trochu svůj vlastní charakter

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Mareka Audio | www.marekaaudio.cz 

fSdílet

Tweet