Hi-Fi Voice - hifi a high-end recenze a testy - reprosoustavy, CD přehrávače, zesilovače, analog, hudba

Německý Audio Physic letos slaví své 25. narozeniny. Tak tedy - gratulujeme k čtvrtstoletí, v tomhle věku se zdá být život v tom správném rozpuku a energii. Bývá běžné, že dárky dostává oslavenec od svých blízkých, v Audio Physic se ale naopak rozhodli udělat radost oni všem svým příznivcům a představili výroční model Tempo 25. Ten je vlastně - jako správný dárek z lásky - zhuštěním nejlepší dostupné technologie z produtků AP do finančně relativně dostupného sloupečku, řadícího se do magické cenové kategorie „do sta" či „lehce přes sto" (podle povrchu, počtu terminálů apod.).

Model Tempo šesté generace patří mezi nejúspěšnější sloupky, nesoucí jméno této brilonské značky (dle sídla v Brilonu, Německo). Snad právě proto padla volba právě na něj a několika lehkými modifikacemi tohoto typicky dozadu přesně o sedm stupňů zakloněného (kvůli tomu, aby zvuk ze všech reproduktorů dorazil k vašim rozmazleným uším v naprosto přesně shodném okamžiku), subtilně elegantního sloupečku vznikl model Tempo 25. Jedná se o třípásmovou otevřenou reprosoustavu s do boku vyzařujícími sedmipalcovými basovými měniči, pracujícími v režimu push-push, tedy stavu, kdy protilehlé reproduktory svými kmity negenerují žádný vliv na ozvučnici.

Audio Physic je znám svou technologií Hyperholografických reproduktorů, zvláště pak těch výškových. Zde leží hlavní kouzlo výročního modelu, protože v něm najdete ten samý výškový reproduktor s označením HHCT II (tedy Hyper Holographic Cone Tweeter druhé generace), jako má současná vlajková loď Cardeas. Je to dle mého názoru ta nejvyšší deviza modelu Tempo 25, protože výšky HHCT II patří k tomu nejlepšímu bez ohledu na cenu, co jsem slyšel, respektive patří do kategorie, kterou bych shrnul pod popisek „bez připomínek". O zvuky nad 150 a pod 2 800 Hz (krom zde elegantně sdělených přechodových frekvencí bych si ještě dovolil upozornit, že jednotlivá pásma se do sebe „vpíjejí" poměrně dost prudce) se pak stará stejný reproduktor jako v neupravené řadě tempo, tedy Hyper Holographic Cone Midrange (HHCM) generace první, mimochodem hrající i o řadu výš v modelu Virgo. Celkově nejde nezmínit na tuto kategorii poměrně zajímavé technické parametry - výška přesně metr, šířka pouhých 18 centimetrů a hloubka něco přes půl třiatřicátého centimetru. Při hmotnosti pouhých 20 kg je jejich ozvučnice na poklep i dotek při reprodukci nebývale pevná a netečná. Audio Physic u tohoto modelu nastavil impedanci na hodnotu 4 Ohm (dle měření kolísá od cca 3,3 Ohmu na 500 Hz až po necelých 28 Ohm na 21 Hz - v psaném pracovním rozsahu už ovšem nevyskočí nad zhruba polovičku této hodnoty), citlivost je vcelku slušných 89dB a s tím souvisí i doporučený výkon zesilovače od skromných 20ti Wattů až po 150 Wattů. Z mé zkušenosti mohu říct, že ani oněch 20 nezapříčiní jakýkoliv problém při soužití ve středně velké místnosti. Do těch se bude hodit i frekvenční rozsah 32 Hz až 40 000 Hz, kterému se při pohledu na štíhlé tělo ani nechce věřit - první poslech ale ukáže, že na tom přeci jen něco bude. Příjemnou „technologickou vymožeností" jsou i masivní terminály WBT, které můžete za ne malý, ale ne úplně absurdní příplatek mít i v bi-wiringové konfiguraci.

S Audio Physic Tempo 25 v opravdu luxusně vypadajícím povrchu Macassar Ebony za nejvyšší možnou cenu jsem strávil několik dopolední v pražském studiu HiFi Design. Zkoušel jsem je v kombinaci s několika kabely i několika zesilovači - od PrimaLuna DiaLogue One, přes XTZ Class A-100 D 3 až po monobloky Xindak PA-1 s pasivním „zeslabovačem" Creek OBH-22. Kabeláž byla vždy z dílen KrautWire, ale nezdálo se, že by záleželo na konkrétním typu. To ostatně platí obecně - Tempo 25 nejsou vybíravé ani v oblasti zesilovače (byla radost poslouchat s kterýmkoliv z výše uvedených), ani v oblasti kabeláže (Ultima II fungovala stejně dobře jako starší modely), ani v ohledu prostorového umístění. Zde je snad jen třeba dodržet mírné nasměrování os výškových reproduktorů k uším posluchačovým, jinak Audio Physic nevadí ani blízkost překážek po stranách či poměrně těsné přišoupnutí k zadní stěně. Lépe jim bude v trochu větší volnosti, dejme tomu půl metru až metr ve všech směrech, ale není to základní a zásadní požadavek pro dobrý poslech, což mě samého překvapilo.

Jako první jsem si pustil polo-akustickou skladbu „Ty mi to dáš" pražských nu-metalistů Cocotte Minute, které dominuje krom velmi dobré technické kvality také mocná baskytara a nezaměnitelný hlas Martina Zellera. Při pohledu na štíhlou siluetu Tempo 25 jsem tak mocný, plný a sytý zvuk naprosto nečekal a mé obočí se rozhodlo vyletět ke hvězdám, zatímco brada odešla na expedici podlahy. Chvíli mi trvalo než jsem se ujistil, že jsem reprokabely omylem nestrčil do vedle stojících Tannoy Canterbury SE, o čemž mě ale zpravoval naprosto odlišný zvukový charakter. Pokud už bych si zrovna na této skladbě musel stanovit charakter Audio Physiců, jsou možná o něco málo jemnější, měkčí (či spíše poddajnější - asi jako děvče, které je velmi štíhlé, ale rozhodně není kostnaté, ba dokonce je co zmáčknout a je tak radost se ho dotýkat) a atraktivně poslouchatelné, než že by byly absolutně suše-analyticky-neutrálně-nudné. Basové tóny hřejí teplem, zpěvákům hlas se nese zvučně, otevřeně a tak živě, že pokud zavřete oči a otočíte volume dostatečně doprava (což Audio Physicům mimochodem nevadí a ochotně křičí víc a víc, dokud to nezačně obtěžovat vás či nejbližší policejní jednotku), vynoří se kapela v perfektním předozadním i levopravém prostoru přímo před vámi. Zvláště činely se ukazují v reálné velikosti, pěkně lokalizované tam vzadu za zpěvákovým hlasem.

Loreena McKennit se svou skladbou „Standing Stones" z alba „Parallel dreams" přinese do poslechové místnosti úžasně čistou, jasnou a uvěřitelnou harfu, kterou doplní jemným hlasem bez problematických sykavek, vše zabaleno v kompaktním a přímo mířeném balíčku, který se poslouchá tak snadno a tak dlouho, dokud je co hrát. Možná, že by někdo mohl namítnout cosi ve smyslu tom, že Audio Physic nemá tu vzdušnost projevu, jako některé jiné modely, já kontruji tím, že je to sice možné, ale zase má jasné hranice zvukové scény, nástrojů i hlasů, navíc vše přehrává jako velmi muzikální celek, v němž je možno si ukazovat na detaily jako na rybičky v akváriu a poslechem baví a to dlouhodobě.

Dřevní mississippské blues Muddyho Waterse mám nejraději na albu „Folk Singer" (vešlo se mimochodem někam k polovině TOP 500 alb všech dob v Rolling Stones a tentokrát bych to jejich žebříčku i odsouhlasil), jehož vrcholem je klasika „Good Morning Little Schoolgirl" a zvukaři odvedli při jeho nahrávání stoprocentní práci (klobouk dolů na rok 1963). Vedoucí Muddyho kytara jen zvoní kovem a drnční dřevem, údery do bicích Cliftona Jamese jsou téměř hmatatelné v prostoru a basa Willieho Dixona doslova měkce odtéká poslechovým prostorem. Když Waters zpívá svůj text, nutí vás poslech klepat nohou, hlavou či čímkoliv jiným, v dané chvíli nezaměstnaným a ohebným. Barvy tónů jsou možná maličko přehnané do líbiva, zvuk je nečekaně velký, až snad „efektní", ale jen tak maličko, že se stále bez zardění dá nazvat zcela věrnou reprodukcí a tak nějak podvědomě víte, že další kvalitativní skok vzhůru bude minimálně za stoprocentní příplatek.

Ve skladbičce „Peel Me A Grape" Diany Krall (album „Love Scenes") si dovolím malé srovnání s v zásadě stejně položenými Usher Mini Dancer One, které se též vyznačují výškáčem až absurdně lepším než je zbytek měničů. Klavír hlavní interpretky je jemný a čistý, rozložení nástrojů po poslechové místnosti dává skutečný rozměr marketingovému názvu „Hyper Holographic...". Opět bych vychválil přesnost a rychlost odezvy těchto soustav, detail, zvláště v horní polovině reprodukovaného spektra pak téměř „konečnou" (a na 100% plně, zcela a nejen dle prodejců high-endovou) kvalitu zvukového podání. Důležitější je ale to, že oproti Usher Audio Physic přeci jen postrádá onen kousek lehkosti a nadhledu nad nahrávkou, na druhou stranu nabízí pevnější, údernější a intenzivnější přednes, který je relaxovaný a přesto velmi dramatický a dynamický. Abych to řekl napřímo - Audio Physic jde razantněji „na věc", kdežto Usher přistupuje k celému poslechu decentněji, obřadněji a nutí vás více se uvolnit a vnořit se do hudby, nestrhává samovolně jako Tempo 25, i když nakonec jsou oba modely ve stejné úrovni.

Tempo 25 zvládly i zatěžkávací zkoušku v podobě Mussorgského „Velké brány Kyjevské" z audiofilního výběru Crystal Cable Arabesque a dokázaly s notnou vervou a razancí na svět přenést i údery do velkých bubnů na opravdu nízkých frekvencích s přesností a až udivující lehkostí. Stejně tak rozlišení jednotlivých skupin nástrojů a rozvrstvení nahrávky, kdy lze snadno soustředěně sledovat jak některou z jejích částí, tak kompaktní celek, patří v dané cenové kategorii na tu nejšpičatější špičku. Žádná zkreslení, žádná umělost zvuku, snad opět jen maličké nafouknutí pro hezčí a příjemnější poslech, přesto jsou tyto Audio Physic již dostatečně dobré pro vážně míněnou věrnou reprodukci klasické hudby a to je meta, která už dle mého názoru „něco znamená".

Audio Physic Tempo 25 jsou živé, otevřené, příjemně a dlouhodobě poslouchatelné, hlavně pak naprosto univerzální reprosoustavy, které stojí ještě přijatelné peníze a nabízejí už zcela dospělý, velký a naprosto high-endový zvuk. Přidejte si německy precizní zpracování, nenáročnost na připojený zesilovací prvek a schopnost upoutat u poslechu a bavit jím a dostanete za rovnítkem jediné slovo - nadšení. Audio Physic Tempo 25 mě dokázaly nadchnout svým přednesem k tomu, abych prostě poslouchal a neřešil, takže když jsem nakonec skládal resumé, napadlo mě mnoho důvodů, proč je koupit a vlastně ani jediný, proč je nekoupit. Jsou lepší reprosoustavy, samozřejmě, nemusí si sednout do vašeho systému nebo se vám prostě nemusí líbit, ale to je ono - rozhodují tu už spíše osobní preference než co jiného a tomu já říkám skutečný high-end.

Kč 96 990,- až Kč 102 990,- dle povrchové úpravy (+ 7 800,- za bi-wiring)

--- --- --- --- ---

KLADY

+ výrobní provedení

+ na úzký sloupek nečekaně velký a plný zvuk

+ umí nechat hudbu „plout"

+ zvláště na výškách téměř dokonalé detaily

+ zastiňuje svým poměrem ceny a výkonu většinu svých firemních (i nefiremních) konkurentů

ZÁPORY

- těžko říct, protože za neoddiskutovatelně slyšitelný krok dále zaplatíte alespoň dalších 100 000,-

- snad jen, že výškový reproduktor má potenciál slyšitelně větší než zbytek měničů

--- --- --- --- ---

VIZITKA PRODEJCE

HiFi Design

http://www.hifidesign.cz - Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny

+420 775 705 202

--- --- --- --- ---  

High-End Audio Studio

http://www.highend.cz/ - Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny

+420 224 256 844

Email (nebude publikován)

Jméno

Nadpis

Komentář
 zbývá znaků

Uložit