Většina hifistického světa má k italské produkci trochu ambivalentní vztah. Ostatně - je to podobné jako v automobilovém průmyslu. Na poloostrově pod Apeninami se totiž produkují jak věci poněkud průměrné a laxně zpracované, tak skutečné a neopakovatelně vášnivé klenoty. Rozhodně do té druhé kategorie patří značka Audia Flight, jejíž kořeny jsou oproti některým firmám ještě relativně mělké – však sahají pouze do roku 1996. I tak se ale za téměř 20 let existence dítko dvou italských nadšenců vyšvihlo do high endové první ligy.

Přestože firemní katalog zahrnuje i dostupnější modely řady Three, to, proč je značka nejvýrazněji oceňována náročnými posluchači, leží na opačném konci katalogu. Tam dlí série Strumento (což v překladu z italštiny znamená jednoduše „nářadí"). Strumento, reprezentující dvě dekády znalostí a představující to nejlepší, co si dle Massimiliana Marziho a Andrea Nardiniho můžete koupit. Že své práci věří a že jejich nápady mají určitou váhu, o tom svědčí třeba i to, že v roce 2014 stále produkují zesilovač, uvedený na trh v roce 1997.

Ale zpět k řadě Strumento, respektive ke koncovému dvoukanálovému zesilovači No 4. Tomu mimochodem na jaře 2014 přibyla vyšší verze No 8, kde je vše jednoduše zdvojnásobeno a osmičky jsou koncipovány jako monobloky. Už u čtyřky si ale nejste po prvním kontaktu tak úplně jistí, zda je to skutečně jen jediný dvoukanálový zesilovač. Jde totiž o obrovský kvádr, vymykající se mohutností běžným standardům své kategorie. Vlastně jakékoliv kategorie. Ne že by na světě nebyly větší a robustnější zesilovače, ale zrovna moc jich není.

Mimořádně designově čisté tělo působí jako svého druhu umělecké dílo; minimalistická skulptura. Hliníkový monolit narušuje svislá prohlubeň na čelní stěně, v níž je uloženo kapkovité spínací tlačítko, integrující také decentní stavovou LEDku. Na horní ploše je ještě na hraně čelního panelu (ten má mimochodem tloušťku takových 6 cm a pravděpodobně byste ho s úspěchem využili jako pancéřování trezoru či vojenského vozidla...) dlouhá vlnovka, sloužící jako decentní průduch pro větrání součástek. To kdyby náhodou masivní a bohaté žebrování na obou bocích nestihlo vyzářit přebytečné teplo – a že ho při provozu nevzniká zrovna málo. O celkové vizuální podobě si uděláte nejlepší dojem z připojených obrázků, ale ještě lépe z živého setkání. Nejde dost dobře popsat, jaký dojem masivnosti tenhle obr mezi zesilovači vzbuzuje. Však také na relativně nepřehnaném (byť jak jsme říkali, rozhodně nadstandardním) půdorysu 45 x 28 x 50 cm (š x v x h) koncentruje celých 90 kg hmoty. Měli jsme ve dvou veliký problém jej umístit do patřičné polohy – ostatně tady se ukazuje, že milovaná i nenáviděná madla, jaká najdeme třeba u Audio Research, mají v určitých chvílích svou nezastupitelnou roli, jakkoliv se k úžasné vizuální čistotě Audia Flight Strumento No 4 nehodí.

Tak jako je čistá, předimenzovaná a robustní vnější schránka zesilovače, tak je maximálně precizní i konstrukce vnitřní. Ač se to nezdá, vnitřek skříně je téměř beze zbytku naplněn obvodovými deskami a součástkami a jakkoliv jsou žebrované boky mohutné, při pohledu dovnitř si uvědomíte, že to hlavní tu jsou rozhodně naddimenzované součástky a tedy účelná řešení. Samozřejmostí je plně symetrická konstrukce. Již méně obvyklý a méně samozřejmý je ten zbytek.

Základem pevného zvuku je dostatečně dimenzované napájení v čele s mohutným transformátorem. Ve Strumento No 4 je to mohutné, zapouzdřené toroidní trafo s dvojitým stíněním a kapacitou 3 000 VA, doplněné trojicí dalších (o kapacitě 150 VA, 150 VA a 15 VA), například pro ovládací obvody a podobně. To vysvětluje také maximální spotřebu zesilovače na úrovni 3,3 kW – když budete chvíli hrát, ucítíte příjemné teploučko, linoucí se z chladičů, jeden ze znaků otevřenosti do třídy A. Napájecí zdroje mají obrovskou banku filtračních kondenzátorů se souhrnnou kapacitou 320 000 uF. Když hovoříme o napájecích zdrojích, je jich celkem 12. Aby signál tekl s maximální rychlostí a s minimálními ztrátami, to zajišťují vysoké signálové cesty z velmi čisté mědi, stejně jako masivní měděné sběrnice a ultra rychlé usměrňovače. Rychlost je tu jednoduše jedním z nejdůležitějších cílů.

Předimenzované řešení najdete i v oblasti výstupní části – výkon dodává celkem 48 tranzistorů, které dohromady vyprodukují poctivých 200 Wattů do zátěže 8 Ohm (respektive 400 do 4 a 800 do 2 Ohmů). Že budete hrát dostatečně nahlas v jakékoliv situaci, to zajistí zisk 29 dB. Jak už bylo řečeno, jedním z cílů konstrukce je rychlost. A tak je jedinečná. Doslova jedinečná. Rychlost přeběhu činí přes 200 V / uS, pracovní pásmo v toleranci – 3 dB pak dokonce 0,3 – 1 000 000 Hz při 1 Wattu výstupního výkonu. Na světě není mnoho přístrojů s širším pracovním rozsahem.

Činitel tlumení nad hranicí 1 000 zajistí precizní kontrolu měničů i u složitých a impedančně náročných reprosoustav. Potěší i celkové harmonické zkreslení pod úrovní 0,05% při maximálním výkonu – to se nemusí v přímém srovnání s některými „honiči čísel" zdát jako imponující hodnota, avšak v praktickém světě nezavdává jediný důvod ke starostem či stížnostem. Stejně tak jako velmi slušný odstup signálu a šumu 110 dB.

Audia Flight Strumento No 4 jsme měli možnost vychutnat v poslechových prostorách pražského Studia ESO, kde tento výkonový zesilovač řídil Music First Audio Silver či Wadia 321. Ta byla také jedním ze zdrojů signálu – sekundovala mechanice Audionet VIP G2, jejíž signál zpracovával primárně Meitner MA 1. Z další elektroniky jmenujme zesilovač Audio Research Reference 75, Cambridge Audio 851D či Wadia 121, z reprosoustav Sonus faber Venere 2.5 a 3.0, Bowers&Wilkins 803 Diamond či Avantgarde Acoustic Uno Fino. Zkoušeli jsme jak symetrické, tak nesymetrické propojení, to symetrické „vyhrálo", byť (můžeme-li takto předběhnout text) v návalu poslechové radosti po zapnutí přístroje je úplně jedno jak (a téměř i k čemu) je Audia připojená.

Po roztočení kotoučku s výběrem klasické hudby „Crystal Cable Arabesque" (2009 | Crystal Cable | CC 200901) jsme naladili naši oblíbenou, pompézní „Velkou bránu Kyjevskou". Tak velkolepá dynamika nás ale rozhodně překvapila – hudba se vášnivě vrhá kupředu v obrovských vlnách s dramatem a nezadržitelnou energií. Hra orchestru má vnitřní jiskru, reprodukce je plná emocí a nezpochybnitelné radosti. Zesilovač si i přes ten příval tónů (protože jinak to nejde nazvat) udržuje velice dobrou kontrolu a výtečnou muzikálnost – třeba veliký kotel je jako skutečný. Velký, silný, důrazný, přitom ale jeho bas není studiově suchý a přísný, je barvený a neútočný. Nebo třeba žesťová sekce – pronikavá, expresivní a řízná, nikdy a za žádných podmínek však řezavá, byť nástroje jsou výjimečně věrohodně kovové.

Ještě zpět k basové části spektra – třeba v té podobě, jak jsou spodní oktávy nahrané na „No Sanctuary" Chrise Jonese („stereoplay Vinyl Classics Vol. 2" | 2014 | stereoplay). I tady je znát fantastická kvalita nejnižších tónů v podání Strumento No 4. Z plnosti a měkké vřelosti máte pocit, že posloucháte velmi dobrý „áčkový zesilovač", přitom ale s velkou dynamickou rezervou. Nádherné jsou ale také výšky – úder paličky do tamburíny rozezní množství zřetelně kovových chřestítek. Jsou pronikavé, čisté a úžasně konkrétní.

V Janáčkově „Symfonietě" („Rok české hudby" | 2004 | Panter | TU 0002-2) zaznívají krásné smyčce, pro jejichž reprodukci mají Italové patrně nějaký vrozený talent. Obzvláště housle jsou lehké jako pírka, znělé a zářivé, přitom však luxusně rozlišené, bohaté na detaily – kdy říkáme bohaté, myslíme OPRAVDU bohaté. Lepší rozlišení už najdete jen u ultra drahých zesilovačů. Nebo v reálném životě... Rychlý, perfektně kontrolovaný nástup tónů i zde potvrzuje bezchybné dynamické schopnosti a velkou rezervu.

Zajímavý je i způsob, jakým si Audia Flight Strumento No 4 poradí s méně kvalitními nahrávkami. Dobrým příkladem budiž „Night of the Hunter" od 30 Seconds to Mars („This is War" | 2009 | Virgin | 5099960622020). Je až neuvěřitelné, jakým způsobem tuhle „plochou" skladbu zesilovač rozebere, jak si udrží prvotřídní přehled a zaostření na jednotlivé nástroje. Vrstvené vokály a jejich echo jsou dokonale čitelné, srozumitelné a jakkoliv cítíte jejich nedokonalost, není to ničím jiným, než nahrávkou samotnou. I tak je ale díky mohutnému tahu na branku jednoduše radost poslouchat – to je signifikantní vlastně pro jakoukoliv hudbu. Je radost jí s tímhle mohutným koncákem poslouchat. Potichu, nahlas, soustředěně i na půl ucha (i když to jde jen dost těžko, přitažlivá muzikálnost zvuku je jako černá díra – jak se vás jednou dotkne, nemáte šanci uniknout).

Dokonce sáhneme-li i po opravdu příšerné skladbě, pro což nám dobře poslouží „Rise Above" v podání Henryho Rollinse ze stejnojmenného alba k poctě kapely Blag Flag (2002 | Sanctuary | SANCD 125). Píseň s dynamickým potenciálem spícího lenochoda se také dobře poslouchá, prostě sama letí vpřed. Zesilovač velmi suverénně vystihuje její syrovost, hrubost a tepající tempo, kupodivu i tady jsou působivě řízné elektrické kytary a činely, byť cítíte tu celkovou deku. Ten pocit přichází ale jako fakt, jako precizní informace o kvalitě nahrávky, je jasně znáte, že nejde o charakteristiku zesilovače.

Teprve reprodukce výšek je ale něco, co i dospělého, statečného muže dojme téměř k slzám radosti. Tak nádherné výšky, jaké umí vykouzlit Strumento No 4, takové aby jeden pohledal a to bez ohledu na cenovou kategorii. Jedna z mnoha a mnoha poznámek (zesilovač prostě posílá stále nové a nové impulzy a vzbuzuje nové a nové emoce a zážitky, že je sotva stíháte zpracovat), naškrábaná na okraj papíru, zněla zcela spontánně „Kruci, tady je na výškách něco opravdu dobře!!!". Ani zevrubnější popis to ale nedokáže vystihnout přesněji.

Ale přesto – pokusme se o to. Činely jsou jedním ze základních prvků, díky nimž je „Take Five" od Dave Brubeck Quartet („Time Out" | 2009 | Columbia | 88697 9852 2) tak skvostnou skladbou. Jejich vyznění v podání Strumento No 4 je skutečně ultimativní. Tak přirozené, čisté, realisticky velké a jiskřící detaily, tak parádně kovové a znělé, s dozvukem, který snad nikdy nekončí. Zvuku neschází ani klid a jemnost, díky kterým je náramně snadné soustředit se na zvuk tohoto jediného nástroje. Je to až fyzicky příjemné, tolik radosti a emocí umí Audia Flight probudit. Fantastická je i konkrétnost jednotlivých nástrojů – úplně před sebou vidíte tu bicí sestavu, Strumento velmi dobře podá rozdíly mezi jednotlivými bubny, což často ne zcela dokonale zvládá i výrazně dražší elektronika. Navíc je úchvatné, jak své zvukové schopnosti dokáže „čtyřka" protlačit skrz v podstatě libovolné reprosoustavy.

Samozřejmost a transparentnost jsou dalšími z vlastností, kterých má Audia Flight Strumento No 4 na rozdávání, ba přímo na rozhazování. Důkazem budiž „The bravery of being out of range" od Rogera Waterse („Amused to Death" | 1992 | Columbia | 468 761 2). Zvuk je tak svěží, čistý a razantní, že máte pocit, že jste na koncertě a máte hlavu přímo před hroznem reprosoustav. Dokonce i občasné výrazné sykavky velmi precizní nahrávky jsou neuhlazené, přirozené a přitom nejsou ani trochu otravné či vulgární. Rockový drajv je vysloveně strhující a vlastně ani nemá cenu hlouběji zážitek popisovat – přesně takhle nějak si totiž pamatují zvuk návštěvníci některého z vystoupení koncertní šňůry ze začátku tisíciletí, kdy byl Waters ve formě. Prostě se cítíte „blízko". Nebo možná „uvnitř". Nebo by šlo použít i okřídlené, byť trochu banální „hudebníci vystoupili z reprosoustav" (byť zde by se slušelo dodat, že je „vytlačil" tenhle zesilovač). Tak či tak řečeno, znamená to jediné – je to jízda, skvělá, zábavná jízda, která zvedá svou intenzitou chloupky na rukou.

Čisté emoce servíruje i Leonard Cohen ve své „By the Rivers Dark" („Cabasse La Collection" | 2011 | Sony | 88691918262). Skladba „dýchá", je úžasně vzdušná a přitom naplněná broukavým, hlubokým vokálem s výborným rozlišením. Opět je tu kontrolovaný bas, vlastně je tu pod zřetelnou kontrolou úplně všechno a síly Strumento No 4 působí až neslušně naddimenzované. I díky tomu je tu ale velmi přesvědčivá čistota a organizace, vše souzní v perfektní muzikální harmonii a vábí vás s neodolatelností starodávných Sirén.

Zesilovač je i přes všechnu klidnou emocionálnost také skvostně rychlý – ostatně jak už je jasné z jeho pracovního rozsahu a rychlosti přeběhu. I díky tomu stíhá zasadit i malé detaily do správných míst a udržet reprodukci naprosto samozřejmou autoritu a organizaci. Ani při až neslušně vysokých hlasitostech, kdy už jednoznačně budete porušovat kdejakou hygienickou normu, se jistota Audie nerozkolísá. Ani tak kompozičně složitá skladba, jakou je „Darkness" od Petera Gabriela („UP" | 2002 | Virgin | PGCD11), nezvládne vyčerpat rezervu a jakkoliv zesilovač rozkolísat.

Zajímavé je, že ač charakter Strumento No 4 zůstává neměnný, umí být tenhle zesilovač přesně takový, jaký v danou chvíli být má. Nekompromisní i delikátní. Právě tu druhou vlastnost si naplno užijete v poklidné „Nativity Carol" od Johna Ruttera v podání San Francisco Choral Artists („Reference Classics First Sampling" | 1990 | Reference Records | RR-S1CD). Smíšený sbor je až étericky lehký, cítíte atmosféru chrámové lodi, v níž se nahrávalo, slyšíte odrazy a dozvuky, ba co víc, velmi přesně vykreslené hlasy jsou velice srozumitelné. Nádherné je i „dýchání" plného varhanního pedálu, který se valí, plyne a obtéká vás jako hřejivá řeka, aniž by vystoupil z pozadí, kde je jeho místo.

Výkon zesilovače je jednoduše prvoligový – je jedno, jestli se bavíme o kontrabasu s realistickými proporcemi a výbornou plasticitou v „So What" od Milese Davise („Kind of Blue" | 1997 | Columbia | CK 64945), nebo mluvíme o nadhledu a zábavnosti „Telegraph Road" od Dire Straits („Love Over Gold" | 1996 | Vertigo | 800 088-2) či o impulsu kopáku, který vám ovládne rytmus srdce v „Comfortably Numb" od Pink Floyd („The Wall" | Columbia | C2K 36183). Všeho je prostě a jednoduše naprosto přirozené a samozřejmé, o moc přesněji se to říci nedá.

Možná to aktuálně působí, že Audia Flight Strumento No 4 je nejlepší zesilovač na světě a že mu není rovno. Že ty vzletné popisy kvalit nemohou patřit jinam, než do těch nejdokonalejších sfér. Ale to zase ne, na světě jsou určitě i lepší stroje. Strumento No 4 je však emotivní a nádherný, tak charizmatický zesilovač, že vám je v danou chvíli vlastně úplně fuk, že na světě je nějaký jiný. Vlastně je vám úplně jedno, že na světě je něco jako reprodukovaná hudba, protože v muzikálním charakteru přednesu se velice snadno ztratíte a necháte se obtékat živoucí muzikou. Jakoukoliv muzikou, protože tomuto zesilovači naprosto nezáleží na tom, jakou hudbu posloucháte, do jisté míry je také jedno, na čem jí vlastně posloucháte – Strumento No 4 věrně převezme hudební signál a předá ho dál, jen muzikální, možná o něco sytější a líbeznější, rozhodně však maximálně potěšující a vzbuzující city a emoce. Nezpochybnitelná je také fyzická kvalita přístroje – jeho stavbě se může rovnat máloco, stejně jako minimalistické estetice (je z Itálie, tam se asi není čemu divit). Audia Flight Strumento No 4 má obrovské charisma, získá si vás a bude vás bavit tím, že naplní bez výjimky celou vaší diskotéku maximálně příjemnými zážitky. Navíc (v absolutním kontextu dnešního trendu hyper přehnaných cenovek) za férových 500 000,-.

Kč 499 900,-

--- --- --- --- ---

KLADY

+ výšky, pro které stojí za to žít

+ fantastické zpracování

+ síla, energie a bezprecedentní kontrola

+ bohatý zvuk

+ patří na vrchol toho, co si za 1/2 milionu můžete pořídit

ZÁPORY

- musí ležet na zemi, hřeje a potřebuje špičkově dimenzované rozvody

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: TYKON | www.tykon.cz 

200 300 mcintosh

200 200 pmc

200 200 normaaudio

200 200 studio spalicek

200 200 rpaudio

200 100 wdq

200 100 rodel

AKTUÁLNÍ REDAKČNÍ SESTAVY

ZESILOVAČE:

Naim Nait XS
Naim NAP250 (bi-amp)
Naim FlatCap XS
Norma Revo IPA-70B
Cambridge CXA80

ZDROJE SIGNÁLU:

OPPO BDP-105D
ASUS Xonar Essence One MUSES MKII
Apogee Groove
Cambridge CXC
The Little Black Box v2
COOD-E TV

REPROSOUSTAVY:

Harbeth Monitor 30
Xavian Perla
Xavian Premio

ANALOG:

VPI Scout
Pro-Ject Elemental
Naim Stageline
Pro-Ject Phono Box

KABELY:

ZenSati Authentica
TelluriumQ Silver (repro)
TelluriumQ Black (RCA)
KrautWire Guru S (RCA)
KrautWire zakázkové stříbrné USB
KrautWire Guru Digital (RCA)
EagleCable Condor Blue (RCA)
AudioQuest Big Sur (RCA)
ProAc Response Black Signature (repro)
Vincent Premium (XLR)
Monster Cable M1000 (toslink)
Monster Cable M1000 (HDMI)
+ řada standardních low-cost kabelů

SÍŤOVÉ FILTRY:

IsoTek EVO3 Solus
IsoTek EVO3 Initium
zakázková rozvodnice
Xindak XF-1000ES

SLUCHÁTKA:

Sennheiser HD 26 Pro
Sennheiser IE 8
Koss Porta Pro CZ

OSTATNÍ:

zakázkové stojany pod Harbeth
stojany Kudos S50
akustické prvky Sonitus Acoustic
Naim Mu-so
SIM2 CrystalCube

MĚŘENÍ:

ATB PC Pro pro Windows 7
NAD C370
Pioneer BDP-LX71
MCP CQ5620 (osciloskop)
CD generátor

200 300 basys cs subpage

 

ŠÉFREDAKTORŮV NEPRAVIDELNÍK

Jak se hodnotí?

Recenze všeobecně (na hudbu, na jídlo, na filmy, na auta, na makeup nebo na hifi...) jsou většinou cílem uštěpačných poznámek ze strany těch, s jejichž názorem se neshodnou, to je ovšem v zásadě asi i v pořádku, jakkoliv snaha ventilovat svůj názor spíše konstruktivním, logicky formulovaným způsobem by zjevně byla ku prospěchu o něco více. Jinými slovy, vyjádřit svůj názor "že je to sračka" mohu i slušně, věcně a bez nutnosti okamžitě napadat.

Číst dál...

200 200 xavian 200 200 soundstyle 200 200 eurostar 200 200 tykon 200 200 psg

200 200 hifiguide 200 200 cptpraha 200 200 basys 200 200 naimstudio 200 200 horn

200 200 aq 200 200 voice 200 200 yamaha 200 200 horizontrading 200 200 kasaudio

200 200 elfton 200 200 mareka audio 200 200 ibdczech 200 200 walter kircher 200 200 4ce distribution

1024 200 audio video show praha