Jméno KR Audio je zvláště na západní polokouli pojmem, jakkoliv je v něm cítit náznak exotiky, a je řazeno do extraligy výrobců zesilovačů vedle takových legend jako Krell, Pass Labs, Accuphase nebo Burmester či McIntosh a po hříchu nejslabší pověst má ve své mateřské vlasti – České republice, kde toto jméno zná jen pár vyvolených. Zkusme s tím tedy něco udělat, protože KR Audio si to bezvýhradně a v nejvyšší možné míře zaslouží. Historie KR Audio Electronics se táhne do roku 1992, kdy se v areálu pražské Tesly usadil Riccardo Kron se svou ženou Eunice a začali zde vyrábět elektronky. Nejprve dle vzoru původní Marconiho elektronky a poté, až do roku 1994 jako výrobce elektronek pro jiné výrobce high-end přístrojů a od zmíněného letopočtu pak začíná produkce elektronkových zesilovačů té nejvyšší úrovně pod vlastním jménem. 

Název dnes představovaného modelu Antares vychází z řeckého Anti Ares neboli „Protivníka Area“ a je svázáno s jedním z rudých sluncí v souhvězdí Štíra, které se všeobecně považuje za patnáctou nejzářivější hvězdu na celém nebi. To není špatné předurčení na poli zesilovačů, co říkáte? Koncový stereo zesilovač Antares VA320 je vlastně jedním ze vstupních modelů do světa KR Audio, spolu s nižším bratříkem VA300 a vyššími VA340 a VA350, což už jsou ale zesilovače integrované. Nad nimi už se pak rozkládá království Kronzill – vrcholného díla Dr. Riccarda Krona. Kronzilla je totiž jméno té největší a nejvýkonnější elektronky kdy na světě vyrobené, dává ve svém vrcholném provedení výkon až 50W, přičemž v nejvyšších modelech jsou osazeny až čtyři na jeden kanál, dávaje tak každému monobloku ďábelský výkon 200W v čisté třídě A.  

Antares VA320 je, jak již bylo řečeno, výkonový stereo zesilovač, pracující bez zpětné vazby v čisté třídě A se zapojením single-ended. Parametrově se tedy jedná o sen každého lampmilovného audiofila, protože přesně tato konstrukce je všeobecně glorifikována jako to nejlepší, co kdy bylo navrženo. Výstupní výkon 20W i frekvenční rozsah 20Hz – 20kHz poskytují dvě firemní elektronky KR842VHD (Very High Dynamic), vyvinuté firmou v roce 2001 a ukryté pod masivním žebrovaným chladičem v přední části zesilovače. VA320 dokáže budit reprosoustavy s impedancí 4 nebo 8 ohmů a signál dodává s udávaným harmonickým zkreslením až 3%. V době, kdy průměrný tranzistorový zesilovač dokáže dosáhnout hodnot zkreslení v tisícinách procent a průměrný elektronkový se v každém okamžiku udrží hluboko pod hranicí jednoho procenta působí taková hodnota minimálně archaicky, když už ne přímo děsivě. Jenže ono tady něco nehraje. Nebo lépe řečeno, ono to setsakramentsky hraje, ať už tam ta 3% jsou nebo ne. Na doplnění psaných parametrů bychom ještě měli uvést rozměry 38,5 x 25,5 x 55 cm a hlavně váhu nějakých 40kg; každému je jistě jasné, že jakékoliv umisťování do průměrného racku je hlavně díky rozměrům tak trochu mimo pořad dne. Stejně tak při přenášení se již řadí do kategorie „dvoumužných“.  

Co se týká vzhledu zesilovačů KR Audio obecně, je to záležitost vysoce individuální. Já osobně ten technicistní přístup, plný ostrých hran, černé barvy na hrubém povrchu a neokázalé muskulatury vítám a líbí se mi. Mocné kryty všech částí, chladiče s velkými žebry na elektronkách i na bocích, jedno jediné jednoduché světélko na předním panelu, masivní reproduktorové terminály i vstupní cinche, to vše dohromady tvoří iluzi jakéhosi futuristického zařízení, něčeho co stojí mimo čas i design a jde si – a ono to tak skutečně i je – svou vlastní cestou. Někomu se líbit může, někomu ne, já osobně dávám palec nahoru, ačkoliv doplněk moderního interiéru to nikdy nebude. Ale není nad posouzení vlastníma očima z okolních fotek. 

Ke koncovým zesilovačům, tvořícím většinu výrobního portfolia KR Audio, neodmyslitelně patří také firemní předzesilovač P150. Tedy ne snad, že by v KR nějakým trikem omezili možnost použití jakéhokoliv jiného dostupného předzesilovače, přesto je to právě značková kombinace, která zaručuje TEN zvuk, který měl konstruktér v uchu. P150 se drží výše naznačené designové linie, nabízí čtyři vstupy, mechanickou regulaci hlasitosti a hlavně komfort dálkového ovládání, což bývá pro mnoho lidí překážkou při nákupu high-end „předků“, které často ovladač nemají. 6,5kg vážící a opravdu fortelně vyrobený předzesilovač funguje na výbornou, zvuk s ním působí nejpřirozeněji a nejčistěji. Zkoušeli jsme i kombinaci s NAD 355BEE, kdy byla použita pouze předzesilovací část, zkoušeli jsme Vincent SA 93 Plus, ale zkoušeli jsme i Meridian G02. Z těchto snad jen NAD nebyl tím pravým partnerem pro VA320 kvůli své jisté přehnané efektnosti, přesto ani Vincent, ani Meridian přes své nesporné kvality neposkytují tak dobrý dojem jako kombinace VA320 + P150. Nevím proč, zřejmě prostě KR Audio používá nějaká svá specifická řešení či je to snad dlouholetým společným vývojem obou komponentů, každopádně ale mohu vřele doporučit zůstat u ty správné geny sdílejícího P150.

Když jsme tedy dostatečně probrali jak je KR Audio Antares VA320 zkonstruován, jaký se k němu hodí předzesilovač a víme, zda se nám jeho design líbí či nelíbí, je čas přikročit k fázi nejdůležitější a tou jsou bezesporu poslechové testy. Soky „Baby Kronzilly“, jak se VA320 ve firmě něžně přezdívá, v dnešním klání budou vé-á-trřistadvacítce obdobně drahý Lindemann 852 (tranzistorová konstrukce, 2x200W), Accuphase A35 (tranzistorová konstrukce, 2x25W ve třídě A) s cenou zhruba o 1/4 nižší a nakonec Jadis Defy 7 MkIV (elektronková konstrukce, 2x100W), oceněný o něco výše než testované KR Audio, vše odvozeno z cen německých distributorů, neb většina účastníků v Čechách nemá své zastoupení. Všichni konkurenti se sešli po velkém doprošování přátel a známých v jednu chvíli v jednom poslechovém prostoru a byli tím jediným, co se na posuzované poslechové sestavě měnilo. Za kabeláž sloužila kombinace KrautWire (reprokabely) a Monster Cable M-Series (interconnect). Zdrojem signálu byl zvolen fantastický CD přehrávač Ayon Audio CD-1, pro ověření pak ještě Roksan Kandy K2, který kupodivu rozumně fungoval i v téhle o třídy vyšší lize. Při daných konfiguracích a omezeném časovém prostoru jednoho dne jsme stihli vyslechnout jen omezený výběr nahrávek, mezi ty nejdůležitější patřil Peter Gabriel – Up, Miles Davis – Kind of Blue, Haden a Metheny – Beyond the Missouri Sky, Placebo – Battle for the Sun, Heléne Grimaud – Gershwin / Ravel Piano Concertos a Vince Jones – Moving Through Taboos. Hudební průřez tedy slušný, přípravy jsou dokončeny, jeviště nachystáno, víno z produkce Francise Forda Coppoly (ano, toho filmaře…), které perfektně pasuje do dnešní vyšší společnosti, nalito a představení může začít… 

První co mě při zapnutí a delším provozu Antares VA320 zaujalo byl fakt, že oproti ostatním mě známým elektronkovým zesilovačům jeho lampy zase nevydávají tak moc odpadního tepla, ale hlavně ani příliš světla. Téměř by se mohlo zdát, že je něco v nepořádku se žhavením. Ale kdepak – heslo Dr. Krona totiž bylo „elektronka není ohniště“ a tudíž nemá ani hřát, ani svítit víc než je nutné. Jakákoliv tepelná nebo světelná ztráta energie snižuje její životnost a zbytečně jí namáhá. Ne snad, že by testované KR Audio nedokázalo zvýšit teplotu v místnosti, ale to je velkou měrou díky pracovnímu režimu ve třídě A. 

Druhou věcí, která mne zaskočila, tentokrát ale trochu negativně, byl lupanec z reprosoustav kdykoliv jsem zesilovač zapnul. Není to žádná tragická událost, lupnutí je jen velmi malé, ale přece…je tam. Nevím zda je to výrobní vada nebo porucha jen na testovaném kusu či je to nějaký konstrukční problém, ale existuje. Je to jako zapnout zesilovač z osmdesátých let. Nicméně potvrzuje to jen fakt, že KR Audio se drží starých dobrých postupů a konstrukcí, jde si vlastní cestou. Míněno v tom nejlepším slova smyslu, není to žádná chyba nebo obtěžující nepravost, vždyť tolik oblíbené gramofony přece taky praskají a je to součástí jejich kouzla.  

Ještě před finálním porovnávacím testem jsem se několikatýdenním poslechem dostal k tomu, že Antares a jeho elektronky nutně potřebují alespoň hodinu provozu k tomu, aby podali plný výkon. Dobrá tedy, strávili jsme hodinu poslechem všemožných zvukových ukázek, zkoušeli horem dolem hlasitý i tichý poslech a vůbec se připravovali na tu „velkou událost“. Po nějakých čtyřiceti pěti minutách získáte při soustředěném poslechu téměř skokově pocit zpevnění, zkonkrétnění a rozbalení zvuku, snad je to okamžikem dostatečného prohřátí elektronek nebo něčím jiným, co ale při vší dobré vůli nejsem technicky odhalit, ale je to prostě tak. Vím, že i ostatní elektronkové zesilovače potřebují určitý čas na „rozcvičení“, KR Audio ho ale potřebuje přeci jen o něco více než je běžné.  

Prvním účinkujícím byla jednohlasně zvolena Heléne Grimaud a její interpretace klavírních koncertů Gershwina a Ravela. Nahrávka technicky velmi nadprůměrná, klavír na správné aparatuře zní jako kdyby skutečně stál mezi reprosoustavami a hrál. Ať už forte nebo pianissimo (abychom použili chytrých slov), na kombinaci CD-1 / Antares / Super HL5 to hraje „jako z praku“. Každá stisknutá klávesa, sešlápnutí pedálů, jasně slyšitelné oddělení i velmi blízkých tónů, všechno je jak má být. Harbethy hrají samy od sebe neunavujícím a poklidným způsobem, Antares tento dojem ještě prohlubuje, zesiluje zvuk s přehledem a bez potřeby řešit zkreslení či být naprosto perfektní. Tím ovšem nechci říct, že by nebyl, nemám totiž pocit, že zvuk by byl jakkoliv komprimovaný nebo zkreslený – a pokud je, je to na či více za hranicí mých rozlišovacích schopností a já tedy přemýšlím, proč vlastně KR udává ona tři procenta. Navíc jsem se nemohl zbavit nutkavé potřeby vypnout rozum a nehodnotit komponent, jen poslouchat hudbu. Co jiného může být lepším vysvědčením pro jakýkoliv produkt z oblasti hi-fi a high-endu? Výměna za Lindemann a Jadis přinesla shodně u zvuku jistou tvrdost a ostrost, ostřejší definování jednotlivých tónů a oproti KR Audiu pocit určité nevhodnosti onoho soundu, který prostě nedokázal navodit tu správnou pohodu, alespoň v porovnání s VA320. Accuphase měl sice k pohodě KR Audia mnohem blíž, prokázal svou pověst, ale přeci jen hrál tak trochu po svém, dle mých uší dál od reality než Antares. To máme 1:0 pro KR. 

V druhém sledu přišla na řadu diametrálně odlišná produkce v podobě Gabrielova posledního řadového alba Up, nahrávka plná hluku, zvuků a ruchů z elektronické kuchyně, plná spousty elektrických kytar a všech dalších poctivě rockových propriet. Je velice těžké najít sestavu, která reprodukuje tuto nahrávku alespoň na uspokojivé úrovni. Dost často bývají jednotlivé zvukové vrstvy slité do hlučícího celku, ale dalo by se očekávat, že na této úrovni soupeřů si s tím už každý z nich poradí. Hlavně ve vypjatých refrénových pasážích úvodní skladby, kdy je nahrávka nejkomplexnější a v jednom okamžiku zní více informací než je možno vnímat, se VA320 trochu zadýchával díky přeci jen nevelkému výkonu 20W. Nic to ale neubírá na faktu, že i přes slyšitelný mírný nedostatek údernosti zvláště u rázů bicích nástrojů a některých zvuků produkovaných klávesami, byl dojem z nahrávky naprosto čistý, respektive správný jak by být měl. Jednotlivé nástroje bylo lze dobře identifikovat, ve všech skladbách si Anateres udržoval pohodlnou kontrolu nad zvukem a jednotlivé detaily servíroval rychle, pevně a dokázal vytvořit téměř reálný rockový zážitek. Nejvýkonnější z dnešních soupeřů – Lindemann 852 – jako jediný neměl ani náznak problému s tím, že by nejdramatičtější pasáže nestihl obsloužit, oba zbylí účastníci pak trpěli více či méně stejnými příznaky jako KR, ačkoliv zvláště oba tranzistorové zesilovače měli tendence zdůrazňovat pásmo od nižších středů výše, nebo možná raději řekněme, že nedostatečně hrály frekvence basové. Právě zde jsem si uvědomil, jak dobře zvládá VA320 reprodukovat zvuk v celé šíři pásma, aniž by jakkoliv potlačovalo nebo naopak nadržovalo určitému rozsahu frekvencí, vyrovnanost celého spektra je prostě příkladná. Aby nedošlo k mýlce, i ostatní zesilovače dokázaly hrát bez problémů, ale také bez jakéhosi zvláštního a pohodového kouzla, které KR nabízí. Abych byl spravedlivý, tahle nahrávka by měla přidat bod na obě strany, takže je to 2:1, stále pro KR. 

Když už jsme byli u rockových nahrávek, další do mechaniky zavítali Placebo se svým posledním albem – ačkoliv je nahrané velmi slušně, zvukových kvalit ostatních poslouchaných nahrávek nedosahuje. I to ale bývá velmi zajímavý poznatek – zdali dokáže systém z průměrné nahrávky udělat nahrávku chytlavou. A protože jak již bylo řečeno, KR Audio Antares VA320 přidává k vysoké kvalitě věrné reprodukce ještě jakousi esenci pohodovosti, i zde kouzlo zafungovalo a obzvláště basa měla neskutečnou dynamiku a údernost, každý úder paliček do bubnů a vysoký hlas zpěváka, všechno dávalo dohromady skvělý hudební zážitek, který vysloveně nutil k poslechu. Ze zbytku pole se vyznamenal hlavně Accuphase, který – ač zvuk byl zabarven mírně do tepla či prostě do „Accuphase zvuku“ – dokázal i ne úplně povedenou nahrávku rozsvítit stejně silným kouzlem jako KR. Lindemann i Jadis jsou jak se zdá určeny těm, kteří touží jen a pouze po detailu, ostrosti a údernosti a to částečně na úkor plnosti, podmanivosti a radosti z poslechu. Nebo lépe řečeno dlouhodobé radosti z poslechu, do které se pomalu ponořujete jako do horké vany – v tom je z dnešní čtveřice KR Audio nepřekonatelné. 3:1 už je výsledek více než dobrý.

Mohli bychom rozebrat i všechny zbývající nahrávky, ale to důležité již bylo řečeno, tak se snad zmiňme jen o největším hudebním zážitku onoho krátkého odpoledne, kterým byl bezesporu poslech dvojice Haden / Metheny a jejich příběhů psaných kontrabasem a kytarou. Krátké jazzové skladby alba (Short Stories) Beyond the Missouri Sky jsou jednou z nejnáročnějších nahrávek, které jsem měl tu možnost slyšet – celkově tichá, jemná a klidná, ale s občasnými výbuchy zvuků strun. Valná většina poslechových sestav nedokáže reprodukovat náležitým způsobem nejnižší broukání kontrabasu, nedokáže oddělit cinknutí jednotlivých strun nebo nezvládne stvořit ten intimní, ale přesto vzdušný prostor, který kolem nich na nahrávce je. KR Audio Antares VA320 i s pouhými dvaceti Watty výkonu dokázal bez zaváhání „prodat“ každý tón, hudební scéna byla úžasně a křehce vykreslena, vpravo kontrabas a vlevo kytara, ta o něco blíž k posluchači než kontrabas, i jemná a nenápadná škrtnutí o nejtlustší struny basy měla tvar i přesně tu správnou sílu, nebylo to jen zabručení kdesi daleko, ale přesně definovaný tón. Lampové zesilovače obecně mají pro tento druh hudby zvláštní nadání, Antares jde ale nejdál z těch, které jsem měl možnost slyšet. Dokáže zvládnout téměř libovolně dynamické pasáže a ačkoliv zvuky kytary jsou ostré a přesné, skoro jako kdyby je produkoval tranzistorový zesilovač, nepostrádají již tolikrát zmíněné kouzlo, pro nějž nenalézám pojmenování. Je to jako potkat ženu, z níž každá jedna část není nijak oslnivá, ale jako celek má své neodolatelné kouzlo. Řekněme jako taková hezká Italka… A protože Dr. Kron byl původem Ital, možná je to nejlepší možné přirování. Ani ostatní zesilovače si sice nevedly špatně, ale jejich projev byl – čistě v porovnání s VA320 v daný okamžik – příliš suchý, příliš sterilní, nevzbuzoval tolik radosti ani touhy. V daný okamžik nebylo pochyb o tom, kdo je pánem poslechové místnosti a který ze zesilovačů dokáže tuto nahrávku reprodukovat nejlépe. 4:1 v souboji KR Audio se zbytkem světa, tomu říkám dobrá práce. 

Shrňme tedy dojmy z KR Audio Antares VA320 do jednoho odstavce – přes skromný psaný výkon jsou elektronky z produkce KR schopny zajistit dostatečnou dynamiku i stabilitu pro špičkovou reprodukci jakéhokoliv hudebního žánru od klidně jazzové sólové kytary, přes skladby komorní i orchestrální až po hudbu moderní, hlučnou, rockovou či prostě jakoukoliv chcete. Nádherné a „typicky lampově“ živé podání všech vokálů, až tranzistorový důraz a vykreslení jednotlivých tónů, schopnost pohltit posluchače hudbou a dát poslechu neúnavnou přitažlivost, nevymyšlenou atraktivitu a hudebnost, to vše je protikladem vnějšího tak trochu nepřitažlivého vzhledu. 7 000 EUR je na poměry (nejen) České republiky cena opravdu hodně vysoká, připočítáme-li ještě velmi doporučenou investici 1500 EUR za firemní předzesilovač, dostáváme se s „entry“ modelem na cenu nejdražších modelů mnoha značek. Ale jak již bylo řečeno, KR Audio budí intenzivní touhu neposlouchat přístroj, ale slyšet jen hudbu, která je neobyčejně….inu, hudební. A tak je to správně… Ačkoliv bych doporučil sáhnout z portfolia KR Audio po vrcholných modelech Kronzilla, i Antares VA320 může být právě tím zesilovačem, s nímž zvládnete spokojeně žít bez potřeby hledat dál. Bravo… 

K testu laskavě zapůjčila paní Eunice Kronn z KR Audio Electronics (www.kraudio.com) 

Cena EUR 6 990,- (Antares VA320) + EUR 1 490,- (P-150)