Nikdy si nemohu pomoci, ale mám-li geograficky zařazovat značky do nějaké země podle jejich názvu, Leben mi vždycky „spadne“ do Německa. I přesto je to ale čistě japonská společnost, založená panem Taku Hyodou, jenž pracoval v 70. letech například pro jinou věhlasnou japonskou značku – Luxman. Nějakých 25 let samostatného vývoje a produkce přístrojů pod vlastními značkami vyvrcholilo v roce 2006 modelem Leben CS-300X Limited.

Integrovaný elektronkový zesilovač velice subtilní konstrukce a na dané skromné rozměry vcelku nečekané váhy (při mírách 36x27x14cm váží více jak 10kg) vypadá - dovolil bych si říci - „jako z Japonska“. Vzhled se částečně blíží ostrovním „bratříčkům“ ze stáje Luxman, kteří jsou ale pro oko Evropana přeci jen poněkud přijatelnější. Nádech do mírného retra, kdy zavřená krabička se svou zlatou čelní stěnou a masivními ovladači, zprava i zleva uzavřená dřevěnými bočnicemi z kanadského bílého jasanu (proč se tak jmenuje, i když není bílý, naprosto netuším) tak trochu připomíná stařičké rádio a určitě nemusí vyhovovat každému. Zvláště člověk, který má rád typické elektronkové zesilovače s odhalenými lampami i trafy jak je lze pozorovat u většiny soudobých elektronkových produktů, bude zřejmě poněkud zklamán. Nicméně po několikatýdenním soužití musím konstatovat, že jistou specifickou estetiku tenhle přístroj určitě má. Minimálně rozproudí konverzaci s kýmkoliv, koho si domů pozvete.  

Slušelo by se na začátek uvést něco suché teorie. Leben v téhle omezené variantě CS-300 využíval čtyři elektronky Mullard osvědčeného typu EL84, dávající v tomto případě výkon 2x15W. Doplněny jsou ještě dvěma lampami 5751 (což jsou vlastně vylepšené modely 12AX7A) z produkce G.E., vyvinutými a vyráběnými původně pro armádní použití. To by se mělo příznivě projevit na jejich spolehlivosti, alespoň dle tvrzení výrobce. Na strohém zadním panelu při zapojování do své sestavy naleznete pět celkem standardních pozlacených vstupů, zákeřně barevně neodlišených na pravá / levá (jsou prostě všechny černé), neméně standardní a velmi kvalitní masivní reproduktorové terminály WBT a krom dalších nezbytností jako je například (standardní) konektor pro napájecí kabel ještě volič výstupní impedance. Malý otočný přepínač dovoluje zvolit 4, 6 nebo 8 Ohmů. Za příplatek se nabízí i 16 Ohm. Řešení dost možná pohodlnější než vysouvání a zasouvání kabelů mezi jednotlivými terminály jak to známe od jiných výrobců. Udávané zkreslení signálu je při 10W výkonu asi 0,7% a frekvenční rozsah 15Hz – 100kHz, což oboje Leben neřadí k žádnému extrému mezi ostatními zesilovači na bázi vakuových elektronek. Spíš k lehkému nadprůměru, zaručujícímu alespoň na papíře spokojenost. 

Přednímu panelu dominuje masivní ovladač hlasitosti se 40ti možnými polohami. Na omak je sice velmi solidní, přesto není zase až tak přesný jak bych byl doufal a zvolit tu pravou poslechovou hladinu chce velmi lehkou ruku, což ztěžuje například tichý noční poslech a nalezení přesně té správné úrovně. Zvyknete-li si ale na velmi malý odpor, jde to. U ostatních, menších voličů tento problém nevzniká. Ať už se jedná o výběr aktivního vstupu, ovládání vyvážení kanálů nebo o otočný ovladač, jímž se přidává síla signálu pod hladinou 100Hz a to v rozmezí 0, 3 nebo 5 decibelů, vše je naprosto v pořádku. Dva další, tentokrát plastové, přepínače slouží k výběru výstupu – buď reprosoustavy nebo sluchátka a k zapnutí / vypnutí TAPE vstupů.  

Po velmi pohodlném zapojení kabeláže díky přesně správným rozestupům konektorů na zadním panelu zapínám Leben kulatým kolébkovým vypínačem na straně přední. Svým plastově černým vzhledem se k úrovni přístroje sice moc nehodí, ale budiž. Stejně jen netrpělivě čekám, až se rozsvítí malá červená kontrola nad ním, signalizující, že elektronky jsou připraveny předvést svou sílu a vzhled neřeším. Netrvá to ale ani minutu a vše je náležitě připraveno. 

Leben hrál během mých testování a hokusů pokusů s mnoha různými reprosoustavami, od extrémně levných regálových modelů Xavian, KODA a Usher, přes regály střední a vyšší cenové i kvalitativní hladiny – Spendor SA1 či WLM Diva Monitor – až po modely sloupové levné – Xavian Gran Colonna –, střední – Wharfedale Pacific Evolution 2 30 – i drahé, mezi něž lze zařadit WLM La Scala, ProAc D80 nebo třeba Dynaudio Contour S 5.4. Malou chvíli strávil CS-300X také krmením testovaných elektrostatických reprosoustav Final Sound 400i. Zdaleka nejvíc mu seděly ty nejcitlivější modely, hlavně pak WLM Diva Monitor, ale i sloupové Xaviany či Final Sound 400i. Právě na tomto velmi různorodém výčtu je vidět, jak univerzální CS-300X přístroj je. 

Největší síla Lebenu leží bezpochyby v reprodukci akustické hudby, ať už je to komorní jazz nebo orchestrální skladba pro 100 filharmoniků. Zvláště výšky jsou vykreslovány velice čistě a věrohodně, takže přímo cítíte údery paliček či metliček do činelů, hlasy operních div nebodají do uší, ale do duše a skleničky praskají pod intenzivním tlakem nejvyšších houslových not. CS-300X se nenechal v tomto pásmu rozhodit ani reprodukcí čistě vokálních nahrávek ženského sboru, specializujícího se na severské lidové písně. Všechnu tu spoustu jekotu, vřískání, pískání i šeptání dokázal udržet v každém okamžiku pod kontrolou. Snad jen na trubku Milese Davise v Kind of Blue se mi podařilo ho trochu nachytat. To je ostatně velmi složitá nahrávka, na níž se výborně testuje jakýkoliv přístroj kterékoliv cenové i kvalitativní kategorie. Přinést plný a zvučný, ale ne přemrštěný a příliš hrubý obraz Milesovy trubky zvládnou totiž jen ty nejlepší přístroje. Odstup Leben od bezchybnosti je však malý. 

Nicméně při přehrávání již výše zmíněného souboru severských divoženek jsem měl možnost dobře posoudit nejen dosud zmiňované pásmo nejvyšších tónů, ale i stěžejní středy. I tady si Leben vede velmi zdatně, ale občas je přeci jen znát, že hrají elektronky a projeví se nešvar s nimi tak často spojovaný a to jisté zabarvení do „tepla“, navršené ještě o mírné rozmazání zvuku. U klasických nahrávek je to poznat hlavně při zpěvu tenorů ve vypjatějších momentech, kdy kouzlo okamžiku prostě není takové, jaké by mělo být a husí kůže na těle se nedostaví, hudba hraje tak nějak trochu zastřeně a vzdáleně. Ale přiznávám, že to je opravdu hodně hnidopišská poznámka, protože při běžném, byť relativně soustředěném poslechu si toho zřejmě posluchač ani nevšimne. A i při hodně soustředěném vnímání musí chyby vyhledávat, aby je slyšel. 

Nejnižší kmitočty dokáže Leben předat v netušeném objemu a komu by snad nestačily, může vždy použít „záchranné kolečko“ a přidat pro signál pod 100Hz tři či dokonce pět decibelů síly. Ovšem to v mém případě nebylo aktuální ani jednou. Ba naopak, sem tam se mi stalo, že jsem toužil po přesně opačné regulaci. Zvláště u rockové muziky je basu až až. Přes dostatečný objem ale zvukový obraz na těchto frekvencích poněkud splývá a jednotlivé tóny od sebe nejsou zase až tak čistě oddělené. Rušit to ale bude jen u tvrdší hudby, která ale lampovým zesilovačům obecně prostě moc nejde. Naopak třeba hudba symfonická je vysloveně potěšením a přílišné slití nejnižších tónů v mnohovrstvých skladbách není vůbec poznat.  

Vykreslení a pevnou kontrolu nad zvukovým prostorem a hudební scénou lze Lebenu dát za jednu z nejcennějších deviz. Lokalizace hráčů v prostoru je excelentní a zvláště předozadní prostor má fantastickou hloubku. Šíře hudební scény není až taková, ale tento dojem vzniká dost možná jen kvůli již zmíněné nadstandardně dobré plasticitě směrem dopředu a dozadu. Pod hlavičku výborné kontroly nad zvukem lze určitě zahrnout i skvělé rozvrstvení nahrávek, kdy není problém soustředit se na jeden konkrétní nástroj v orchestru či třeba na rytmické brnkání kontrabasu na pozadí jazzových sól jiných hudebníků. Nebo třeba – jako se to stalo mně – konečně uslyšíte a skutečně si užijete takzvané backing vocals i u nahrávek, kde předtím na většině sestav zapadly do celkové masy zvuku nebo jim nebylo rozumět, protože prostě zesilovač nedokázal tolik zvuků udržet pevně v rukou (či spíš v obvodech…).

Jak už bylo řečeno, Leben zcela bez pochyb nejvíce potěší milovníky akustické hudby, kdy jejich oblíbená muzika rozkvete, roztáhne se do prostoru a prozáří se pod přísným a pevným dohledem CS-300X. Příznivci čehokoliv od rocku dále do tvrdších krajů tolik nadšeni nebudou, protože mírné rozostření v těch nejdůležitějších pásmech prostě těmto žánrům nesvědčí, k nim je třeba poctivého tranzistorového zesilovače nebo možná o hodně vyšší cenové elektronkové ligy. Za partnera je také třeba vyvolit nadprůměrně citlivé reprosoustavy, aby s nimi výkon 15W na kanál dokázal řádně zahýbat. Jen tehdy totiž využijete přednosti Lebenu naplno… A že by byl hřích je plně nevyužít! 

Cena 79 990,- 

Za laskavé zapůjčení děkujeme panu Pavlu Diokovi z Hi-Fi Studia Panský Dvůr.