Testovat kompletní systémy je často zrádné. Velmi složitě se zkouší a poté ještě složitěji popisuje jejich zvuk, problematické a spoustu času zabírající je zkoumání vlivu jednotlivých složek na reprodukci. Ale jsou tací výrobci, u kterých vynaložený čas stojí za to. Jedním z nich je i britská elektronková legenda Audio Note, svéhlavě razící vlastní pojetí přístrojů i zvuku. Jejich katalog je striktně rozdělen na úrovně – od nulté úrovně „pro začátečníky“ až po šestou úroveň pro ty, kteří už netuší co s penězi. Kdo jiný by totiž zatoužil po nevzhledné, velké a nikterak imponující „krabici od bot“ s dvojicí reproduktorů v hodnotě čtyř a půl milionu za pár?

Audio Note samozřejmě nabízí když ne přímo levné, tak alespoň cenově rozumné produkty. Systém první úrovně je pak zhmotněním toho, co britská značka vnímá jako „trochu lepší základ“. Může se to zdát trochu přitažené za vlasy u sestavy přístrojů za téměř tři stovky tisíc, přesto je to tak. Audio Note – jak již bylo řečeno – jde prostě vlastní cestou v každém směru.

Ostatně – na stránkách Audio Note či na webu českého zastoupení lze dohledat i sympatické množství materiálů, hovořících o technologických řešeních elektroniky, o jejím správném používání a o principech fungování, lze tu najít všemožné texty o tom, jak správně umístit reprosoustavy (protože ty s logem Audio Note patří například ideálně do rohů, nikoliv do volného prostoru – tak trochu se v tom podobají třeba starším modelům Naim Audio nebo Klipsch, které se stavěly přímo ke zdi) a další návody a rady. Ty jsou na webu k dispozici také proto, že britská značka podporuje kutilství a nemalé množství produktů prodává také v kitech, které si uživatelé mohou doma postavit svépomocí. Audio Note se prostě v mnoha věcech drží starých ostrovních tradic zhruba z poloviny 20. století, kdy nejen tam mělo high fidelity svůj zlatý věk.

V příjemné, průměrný poslechový pokoj simulující poslechové prostoře pražského studio Audio Salon jsme měli k poslechu dnes představovanou kompletní sestavu Level 1, zaměřenou na stříbrné kotoučky s nulami a jedničkami. Audio Note je totiž – chce se říci samozřejmě – známá pro své gramofony a vůbec soustředění se na to, jak se poslouchalo před desítkami let. Jedinou výjimkou z první úrovně pak při poslechu byly lepší (a dražší) reprosoustavy, patřící o jeden „šuplíček“ výše.

Zdrojem signálu byl CD přehrávač CD1.1x, propojený s integrovaným zesilovačem SORO Phono PP (phono značí vložený phono modul za příplatek) poměrně dost drahým RCA kabelem Analogue AN-Vx. Odtud signál tekl skrz podstatně příznivěji oceněné reprokabely Lexus LX do oněch lepších reprosoustav AN-J/LX, posazených na nízkých masivních stojanech AN-J. Kompletní sestava za bratru tři stovky tisíc je na pohled až neskutečně nenápadná. Nicméně péče prodejce – od krásného racku až po podložky pod kabeláž – z ní udělala i tak příjemný vizuální zážitek.

CD1.1x je ve své konstrukci velmi jednoduchý přehrávač – podíváme-li se dovnitř, celá vnitřní elektronika se skládá jen z několika málo komponentů, ostatně tak jako většina přístrojů Audio Note. Používá bytelnou a ověřenou mechaniku Philips L1210, která sice není úplně nejrychlejší, ale dobře sedí k celkovému poklidnému charakteru britské značky. Načtená data míří do 16ti bitového převodníku s čipem TDA1543. 16bit se může zdát mírným anachronismem, ale pro jediný pár analogových výstupů a vnitřní konstrukci bez jakéhokoliv digitálního či analogového filtrování bohatě stačí. Přístroj má také oddělené napájení analogové a digitální části. Výstup signálu vede přes dvojici triod 6111WA. Vnější krabice je poněkud jednoduchá, vlastně je tak nenápadná, že se jen stěží popisuje. Dominantní jsou dvířka mechaniky a poměrně velký displej s masivními a dobře čitelnými údaji. Sada základních tlačítek není zase až tak důležitá, vzhledem k přítomnosti překvapivě dobrého, byť jednoduchého dálkového ovládání. Celý přístroj pak působí příjemně masivně.

Vnější vzhled integrovaného zesilovače SORO Phono PP evokuje přístroje jako Audiomat nebo Leben. Ani Audio Note totiž nedává na první pohled na obdiv své elektronky, to si schovává až pro nejvyšší řady a nejdražší modely. Extrémně jednoduchou černou krabici s lesklým čelním panelem zdobí jen zlatá destička s logem AN a čtyři masivní pozlacené voliče s příjemně pevným chodem. Jeden slouží k výběru vstupu, jeden pro volbu páskové smyčky, další pro ovládání vyvážení kanálů a nakonec standardní ovladač „Volume“. SORO pracuje v zapojení push-pull a čisté třídě A, kde dokáže dodat výkon 20 Wattů na kanál. Pro výstup používá dva páry elektronek 6L6G, v signálové cestě pak ještě dvě ECC82 a dvě 6SL7. Na integrovaném MM phono předzesilovači hřeje pak ještě jedna ECC83 a jedna ECC88. Vnitřní konstrukce s dvojicí traf je příkladě rozdělená do odstíněných komor. Je znát, že původní návrh rozložení a obvodů je mnoho let starý, každý moderní konstruktér by při pohledu dovnitř zesilovače patrně zbledl, nicméně – koncept funguje. Zadní stěna nabízí jen několik málo RCA konektorů (čtyři vstupy, jeden výstup) a uzemňovací konektory. Jednoduchost sama – jak už bylo řečeno, prostě Audio Note.

Reprosoustavy jsou pak – i přes svůj poněkud archaický vzhled-nevzhled – překvapivě zajímavým dílem. Dvoupásmové AN-J s dozadu otevřeným bassreflexem existují v pěti provedeních, testováno bylo to nejzákladnější. Vyšší provedení v sobě ukrývá stříbrné kabely, další pak zlepšenou výhybku s kvalitnějšími komponenty, druhý nejlepší model AN-J pak přidává ještě stříbrné cívky a kondenzátory, nejvyšší varianta krom všeho dříve řečeného má ještě podstatně lepší magnet na nízkofrekvenčním měniči. AN-J tak uspokojí téměř jakékoliv nároky. S rozměry 58,5 x 33 x 23,5 cm už se jedná o poměrně rozměrné regálovky, posazeny na nízkých stojanech a umístěny pod téměř pětačtyřiceti centimetrovým úhlem k posluchači tvoří dominantu poslechové sestavy. Osmipalcový středobas využívá jako základní materiál tradiční papír, jednopalcová membrána tweeteru je tradiční látková kalota. Audio Note jsou poměrně skoupí na definování technických parametrů, dozvíme se jen, že citlivost je „minimálně 93dB“, což plně odpovídá výkonu zesilovače tak, aby tvořili ideální systém. A přestože AN neříká nic o frekvenčním rozsahu, dozvíme se, že v tolerančním pásmu -6dB dokáží AN-J zahrát dokonce 25 Hz, což je na daný objem ozvučnice slušný výkon, plně postačující pro reprodukci téměř všech hudebních žánrů.

Samostatný odstavec si určitě zaslouží i naprosto specifický vzhled těchto reprobeden – striktně pravoúhlý návrh, skrývající dva měniče vpředu, bassreflex a vaničku s poměrně slušnými, ale nikterak masivními reproterminály vzadu. Opět – velmi jednoduché, funkční, podle stylu Audio Note. Žádné zbytečné pozlátko.

Zbývajícími součástmi systému Audio Note jsou pak reprokabely Lexus LX a signálové nesymetrické kabely Analogue AN-Vx. Levnější jsou kupodivu ty reproduktorové – Lexus tvoří čtyři vodiče v každém kanále. Materiál je čistá měď pro vodič, stříbro poté pro konektory. Interkonekt AN-Vx tvoří 27 vláken stříbra s průměrem 0,09 mm a téměř perfektní čistotou 99,99%. Stínění má na starosti měděná izolace. Konektory na obou kabelech nejsou špatné, ale ten, kdo dobrý pocit z kabelu staví na jeho tloušťce, eleganci opletu a masivnosti zakončení, ten zde nepochodí – opět je vše vyrobeno v duchu jednoduchosti a účelnosti.

Poslech probíhal pod delší dobu během několika sezení, všechny komponenty měly a sebou desítky hodin provozu. Všechny poslechové sessions se konaly v akusticky příjemně upraveném prostoru Audio Salonu na pražském Smíchově, kde speciální akustické zástěny z masivního dřeva a množství basových pastí a dalších prvků simulují podmínky v menším pokoji. Kéž by více dovozců bralo svou prezentaci tak vážně a mělo připraveno vyhovující prostory podobné tomuto.

Již od prvních reprodukovaných tónů je naprosto jasné, že Audio Note je originál i v podání zvuku – přesně tak jako přes šedesáti lety, ani dnes si nehraje na strohou a chladnou zvukařskou dokonalost, ani na schopnost zreprodukovat ten nejposlednější šustot nohavice diváka v osmnácté řadě při vyvrcholení živé nahrávky Beethovenovy „Osudové“. Kdepak – nemá to zapotřebí. Hraje na harmonii, elektronkovou příjemnou přirozenost a samozřejmost, na cit pro muziku samou a na hřejivou, okouzlující notu nostalgie a uvolnění, kterou vyvolává právě jen a pouze dobrá hudba.

Patricia Barber a její „A fortnight in France“ má v podání systému první úrovně již od prvních tónů zvláštní opar zakouřeného jazzového klubu hluboko za půlnocí, tóny zní jemně, až něžně. Kontrabas si v pozadí příjemně pobrukuje, jednotlivé noty vybrnkává do kulatého, velmi poklidného basového pásma, které je ale zásluhou povedeného měniče reprodukováno s dostatkem kontroly. Přesto je jasně slyšet, že hrají – hlavně pak díky opravdu hřejivému a měkkému charakteru – elektronky v již velmi tradiční konstrukci. Člověk vlastně jen čeká, kdy se ozve vinylové lupnutí a šum, ani jedno však – u šumu snad i kupodivu – nepřichází a přestože třeba tichá místa nejsou prosta lampových artefaktů, emoce jsou to, co tu vládne a co posluchače uvolní a nechá ho přemýšlet nad něčím úplně jiným, než je detail tu nebo tam.

Výšky reprososutav AN-J/LX potřebují adekvátní prostředí, tedy dobře zatlumený prostor, aby kalota nezněla tvrději než středobasový měnič. Celkem to ale odpovídá britské „tradici“ – takové KEF či Tannoy jsou na tom podobně. Pokud je ale bedna ve správné místnosti, odvděčí se – tak jako třeba u „cinkátek“ a všeobecně kovových perkusí na albu „Concorde“ od Modern Jazz Orchestra – nečekaně čilým a energickým nejvyšším pásmem s velmi příjemně vykresleným prostorem. V těchto frekvencích je pak vliv elektronek, přítomných v celé signálové cestě, znatelný zdaleka nejméně. Snad jen ve správném nadávkování, kdy výšky mají dostatek detailu, nikdy však nepřekračují hranici agresivity vůči uším posluchače. Je ale cítit, že hlavní váhu má v reprodukci pásmo středů, mírně vyzdvižené nad všechna ostatní – díky tomu ale zvuk působí živě, nástroje (teď míněno akustické) a hudebníci téměř přítomně.

Výrobce se také nijak netají tím, že tento sladěný systém (nutno říci, že při výměně komponentu „zvenku“ - mimo katalog Audio Note – nastane patrně nesoulad a výsledný zvuk prostě nebude tak příjemný) funguje nejlépe na komorní složení hráčů a zpěváků – malá jazzová uskupení (Pat Matheny Group – „Day Trip“), komorní klasické ansámbly (Talichův komorní orchestr: „CD 15“), vokální skupiny (Palestrina – „5 Masses“) nebo sólisté (Yo Yo Ma – „6 suites for solo Cello: J.S. Bach“), to je přesně to, kde elektronky odevzdávají všechno své kouzlo a dar bavit a zaujmout. Souvisí to s nádherně plastickým, detailním a živým středním pásmem, v němž se tak příjemně vznáší lampové teplo. Ovšem ne snad, že by ve středním pásmu nepříjemně či nesnesitelně zabarvovalo jednotlivé tóny a charakter nástrojů či hlasů. Naopak – otevírá je a dokáže i ne úplně povedeným nahrávkám tak trošku otupit hrany, takže nekřičí a neskřípou. Přesně to je také důvod, proč si vybrat zrovna elektronky. Zvláště v tomto pásmu je také patrné přiblížení se „analogovému“ zvuku (respektive analogovému v duchu, v jakém si jej valná část lidí představuje a který se dnes již ne zcela dá ztotožnit se skutečným zvukem vinylu).

Systém Audio Note první úrovně má svá pro a proti, nad kterými bychom zde mohli sedět několik dní. Hlavním problémem je první dojem – všechny krabičky zdaleka nevypadají na to, kolik stojí. A to je škoda. Přestože samotné výrobní zpracování je odpovídající, design prostě patří někam daleko do poloviny minulého století. Ty, kteří mají cit pro retro nebo nostalgickou náladu patrně nadchne a osloví, moderně smýšlející nad ním zcela jistě ohrnou nos – ale to nevadí, protože tak jako všude, i zde je značka Audio Note svá. Tak jako i mnoho jiných elektronek (a nejen jich), ani produkty AN nejsou univerzální – akustické nástroje, lidské hlasy, jazz, klasika a podobné žánry jim svědčí. Ne snad, že třeba tvrdý rock by systém nedokázal zvládnout, ale je to mírně nepatřičné – asi jako snažit se na Stradivárky vyluzovat hospodskou odrhovačku. Nicméně ti, kteří chtějí klid, pohodu, jemnost, vzduch a atmosféru starých časů, ti najdou v katalogu Audio Note pravý ráj. Ti, kteří, chtějí objevit kouzlo měkkosti a nenásilnosti, které dělalo reprodukovanou hudbu a hi-fi tak populární ve zlatém věku hi-fi, ti by měli Audio Note dát šanci. A ti, kteří touží po technické preciznosti, chirurgickém vykrojení každého tónu a vysokých hlasitostech s drtivým akustickým tlakem, ti zcela určitě na koupi elektronek ani nepomyslí a stejně se britské značce vyhnou obloukem. A všichni ostatní, kteří stojí někde mezi jmenovanými, by měli dát těmto elektronkám alespoň jeden poslech – aby si ujasnili, do které že vlastně z vypočítaných skupin se zařadí…

Kč 58 000,- - Audio Note CD1.1x (cd přehrávač)

Kč 97 000,- - Audio Note SORO Phono PP (integrovaný zesilovač s phono modulem)

Kč 87 000,- - Audio Note AN-J/LX (reprosoustavy – level 2)

Kč 12 000,- - Audio Note AN-J (stojany)

Kč 28 000,- - Audio Note Analogue AN-Vx (1 metr RCA / RCA signálový kabel)

Kč 14 500,- - Audio Note Lexus LX (2x2 metry reprokabel)

Kč 296 500,- - kompletní systém Audio Note Level 1 (s reprosoustavami Level 2)

--- --- --- --- ---

KLADY

+ hutný, vřelý a klidný zvuk

+ sladění jednotlivých komponent – v projevu i vzhledu

+ i přes první dojem přesvědčivé materiály a zpracování

+ neúnavný elektronkový projev, poslouchatelný po dlouhé hodiny

ZÁPORY

- vzhled Audio Note ne zcela odpovídá cenové kategorii

- rozhodnete-li se pro Audio Note elektroniku, máte jen málo „funkčních“ alternativních reprososutav

- systém má vlastní, poměrně znatelný charakter – není neutrální

--- --- --- --- ---

VIZITKA PRODEJCE

Audio Salon

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.  – www.audiosalon.cz 

+420 776 327 015

200 300 mcintosh

200 200 pmc

200 200 normaaudio

200 200 studiospalicek

200 200 rpaudio

200 100 wdq

200 100 rodel

AKTUÁLNÍ REDAKČNÍ SESTAVY

ZESILOVAČE:

Naim Nait XS
Naim NAP250 (bi-amp)
Naim FlatCap XS
Norma Revo IPA-70B
Cambridge CXA80

ZDROJE SIGNÁLU:

OPPO BDP-105D
ASUS Xonar Essence One MUSES MKII
Apogee Groove
Cambridge CXC
The Little Black Box v2
COOD-E TV

REPROSOUSTAVY:

Harbeth Monitor 30
Xavian Perla
Xavian Premio

ANALOG:

VPI Scout
Pro-Ject Elemental
Naim Stageline
Pro-Ject Phono Box

KABELY:

ZenSati Authentica
TelluriumQ Silver (repro)
TelluriumQ Black (RCA)
KrautWire Guru S (RCA)
KrautWire zakázkové stříbrné USB
KrautWire Guru Digital (RCA)
EagleCable Condor Blue (RCA)
AudioQuest Big Sur (RCA)
ProAc Response Black Signature (repro)
Vincent Premium (XLR)
Monster Cable M1000 (toslink)
Monster Cable M1000 (HDMI)
+ řada standardních low-cost kabelů

SÍŤOVÉ FILTRY:

IsoTek EVO3 Solus
IsoTek EVO3 Initium
zakázková rozvodnice
Xindak XF-1000ES

SLUCHÁTKA:

Sennheiser HD 26 Pro
Sennheiser IE 8
Koss Porta Pro CZ

OSTATNÍ:

zakázkové stojany pod Harbeth
stojany Kudos S50
akustické prvky Sonitus Acoustic
Naim Mu-so
SIM2 CrystalCube

MĚŘENÍ:

ATB PC Pro pro Windows 7
NAD C370
Pioneer BDP-LX71
MCP CQ5620 (osciloskop)
CD generátor

200 300 basys cs subpage

 

ŠÉFREDAKTORŮV NEPRAVIDELNÍK

Jak se hodnotí?

Recenze všeobecně (na hudbu, na jídlo, na filmy, na auta, na makeup nebo na hifi...) jsou většinou cílem uštěpačných poznámek ze strany těch, s jejichž názorem se neshodnou, to je ovšem v zásadě asi i v pořádku, jakkoliv snaha ventilovat svůj názor spíše konstruktivním, logicky formulovaným způsobem by zjevně byla ku prospěchu o něco více. Jinými slovy, vyjádřit svůj názor "že je to sračka" mohu i slušně, věcně a bez nutnosti okamžitě napadat.

Číst dál...

200 200 xavian 200 200 soundstyle 200 200 eurostar 200 200 tykon 200 200 psg

200 200 hifiguide 200 200 cptpraha 200 200 basys 200 200 naimstudio 200 200 horn

200 200 aq 200 200 voice 200 200 yamaha 200 200 horizontrading 200 200 kasaudio

200 200 elfton 200 200 mareka audio 200 200 ibdczech 200 200 walter kircher 200 200 4ce distribution

1024 200 audio video show praha