Hi-Fi Voice

Zároveň je ale nutné uvést, že bezkonkurenčně vysoké rozlišení high-endových sluchátek odkryje každou slabinu. Jestliže zvuk nehodnotíme jen podle subjektivní líbivosti nebo toho, co nám stačí, ale podle schopnosti přesvědčivě si poradit s tím nejobtížnějším, tj. např. se složitými pasážemi symfonického díla, tak nebudeme spokojeni ani se sebelepšími sluchátky, dokud nezajistíme, aby jejich výkon nebyl degradován jednotlivými částmi řetězce.

Příslušenství a doplňky

Sám patřím k těm, kteří vsadili právě na high-endový zvuk sluchátek s korekcí pro přirozený poslech. Při neuspokojivých dojmech při budování vlastní sestavy jsem zůstával věrný svému přístupu a místo „dolaďování“ postupně vylepšoval. A vyplatilo se: když už jsem měl dobrý zdroj signálu (Denon DCD-2000AE), nekompromisní sluchátkový zesilovač s binaurálním processingem (Zama HPA-1), konstantně kvalitní napájení z dvojkonverzního záložního zdroje (Opti DS 1000B), výborný signální kabel (KrautWire Cameo X) a v té době jedny z nejlepších sluchátek za přijatelnou cenu (AKG K 701), hrálo to s SACD nahrávkami klasické hudby, o které mi šlo v první řadě, velmi slušně.

Při víceméně náhodné zkoušce velmi dobrého stíněného síťového kabelu, která vedla ke koupi modelu KrautWire Omega k přehrávači i zesilovači, se ale ukázalo, že sestava měla velikou rezervu. Pochopitelně mě proto zajímalo, zda nejsou ještě nějaké další. A jak se můžete dočíst v mém článku „Napájení sluchátkové sestavy“, zaměřil jsem se nejprve důkladněji na napájení. Od té doby vnímám „rozumné“ hi-fi příslušenství a doplňky (tj. s dobrým poměrem výkon/cena) jako nepostradatelné pro to, abych se dostal ke skutečnému potenciálu vlastní sestavy.

Vibrace

Po ošetření napájení mi zbývalo už jen zjistit, zda u sluchátkové sestavy hrají nějakou roli vibrace. Plánoval jsem proto vylepit jak vnitřek kovových válců mého hifi stojanu, tak obou komponent antivibrační fólií AMS-Tecsound, kterou mi doporučil známý z internetového fóra (a kterému za to velmi děkuji).

Tato fólie, což je znát i na ceně (1 100 Kč za 2x1 metr čtvereční i s poštovným a balným), nepochází z oblasti high-endového audia. Díky jejím vlastnostem se používá ve stavebnictví a strojírenství pro snížení hlučnosti strojů a omezení vibrací tenkých plechů; s úspěchem je ale využívána také pro tlumení karosérie automobilů s kvalitním hi-fi nebo do klasických reproduktorů a tichých počítačů. Podrobnější informace včetně naměřených hodnot a fotografií využití fólie v praxi jsou na stránkách výrobce www.vestin.cz.

Na této adrese jsem fólii i objednal. Po vstřícné a bezproblémové e-mailové komunikaci mi brzy dorazil metr čtvereční fólie s tloušťkou 2 mm a se samolepící vrstvou.

Aplikace

Nejprve jsem rozšrouboval kovové válce svého hifi stojanu AQ 8/4. Spodní z nich, které jsou ze spodu uzavřené, jsem kromě vylepení fólií ještě vysypal jemným křemičitým pískem (koupeným v potřebách pro akvaristy). Do těch vyšších jsem úzkými mezerami vkládal pruhy fólie, menší díly jsem přidal k závitům (viz foto). K mému překvapení se válce s fólií chovaly na poklep prakticky stejně jako ty vysypané pískem: dlouhý zvonivý tón typický pro kov nahradil tupý a krátký zvuk.



Později došlo i na přehrávač a sluchátkový zesilovač. Zde pro mě byla nejdůležitější bezpečnost: určitě bych kvůli zlepšení neriskoval zkrácení životnosti komponent nebo dokonce jejich poškození. Přístroje jsem proto (na radu dalšího známého) nechal delší čas v chodu a potom zjišťoval, které části hřejí.

U přehrávače jsem fólií důkladně překryl mechaniku, stěny a vrchní kryt skříně a vrchní části kondenzátorů; vynechal jsem samozřejmě všechno v okolí chladičů. U sluchátkového zesilovače jsem vylepil přední panel i se sluchátkovým konektorem, operační zesilovače, volný kus desky osazené součástkami, zadní panel u konektorů i relé přepínající vstupy.

S fólií se pracuje velmi dobře. Lehce se stříhá nůžkami (i když je pak potřeba je očistit, stejně jako trochu ulepené prsty); drží spolehlivě, ale zároveň není problém ji sundat.

Zvuk

U sluchátkové sestavy jsem po pravdě vibracím nepřikládal velkou důležitost. Vzhledem k ceně fólie jsem bral vše jako experiment, u kterého by mě nemrzelo, kdybych neslyšel žádný rozdíl. Jenže už i úprava stojanu byla znát. Zvuk byl plnější, transparentnější, s větším množstvím detailu, důraznějšími výškami a pevnějšími, objemnějšími, údernějšími basy.

Jestliže jsem s vylepeným stojanem spokojeně konstatoval jednoznačný přínos, tak přehrávač s fólií mi doslova vyrazil dech. Nejdříve jsem zaregistroval to, že zvuk je posazen o něco níž a má výrazně vyšší rozlišení. Změna byla natolik velká, že jsem potřeboval projít množství různých nahrávek, abych se ujistil, že se jedná o lepší, věrnější reprodukci.

Ale brzy nebylo pochyb: dobře známá alba zněla s pro mě dosud nevídanou čistotou, plností, tichostí pozadí, nejjemnějšími detaily, velikostí a otevřeností prostoru, dynamikou, pevností a objemem basů atd. Mnohem víc než dřív byly znát rozdíly ve kvalitě jednotlivých nahrávek, to, zda je zesilovač rozehraný (podle výrobce, a já s tím souhlasím, jsou ideální 3 hodiny) i to, zda je sestava zapojená do sítě nebo je napájena z baterie záložního zdroje.

Jako doklad „správnosti“ těchto změn jsem vnímal také to, že pročištění, zpřesnění a zpevnění zvukového obrazu se kladně projevilo na celkovém projevu přehrávače. Především se zmenšil rozdíl mezi formáty. SACD má sice stále stejně navrch v přirozenosti a snad všech parametrech, ale CD (u dobrých nahrávek) už nepůsobí o dost sterilnějším, podstatně méně živým dojmem.

Jako poslední přišel na řadu sluchátkový zesilovač. Zde jsem sice postřehnul nějaké odlišnosti, ale jednalo se o nuance, které mohly být (a pravděpodobně i byly) způsobeny delším rozehráním sestavy, větším venkovním tichem a mým lepším soustředěním. Přesto vylepení stálo za to, protože jsem při otevření přístroje aspoň vyluxoval prach, který se tam dostal větracími otvory, zlepšila se jeho mechanická odolnost vůči nějakému tomu žduchnutí a já mohl poslouchat s pocitem, že jsem udělal vše, co bylo v mých silách.



Denon DCD-2000AE

Referenční, technologicky i konstrukčně vyspělé přehrávače se nacházejí za hranicí (pro mě nedostupných) sta tisíc korun. Naštěstí předností toho mého je SACD, které je zvukově skokem o mnoho tříd výš. CD režim už není tak přesvědčivý: bez barevnosti, živosti a dynamiky SACD je příliš analytický. Výtkou k podání obou formátů by pak bylo to, že chybí některé důležité hudební informace: např. tišší nebo složité pasáže u nahrávek symfonického orchestru nejsou ještě dostatečně zřetelné.

Díky čistému napájení přes dvojkonverzní záložní zdroj a síťovým kabelům KrautWire Omega spolu s omezením vibrací fólií se vše zásadně změnilo. Nechci zde spekulovat nad tím, do jaké míry to mělo na svědomí kompromisní konstrukční řešení přehrávače. Už proto, že je velmi málo pravděpodobné, že bychom koupili takový, který by byl vůči kvalitě napájení a vibracím zcela imunní.

Za podstatné považuji to, že po stránce preciznosti, i když hledám chyby, si už nemohu na nic stěžovat: přehrávač jako by si nic nenechával pro sebe. CD režim nyní vtahuje do děje otevřeností, čistotou, jemností, vyčerpávajícím množstvím nejmenších detailů a „odstínů“ zvuku, prostorovostí, vynikající dynamikou; umí přimět k pokyvování tělem do rytmu. Poslech rozličných alb neartificiální hudby (od Jaromíra Nohavici až po Slayer) je skvělým zážitkem.

Nedokážu říct, zda by slabší podání přirozené barevnosti akustických nástrojů (v tom je skvělé až SACD) posluchače klasické hudby přeci jen po čase nevedlo k touze po lepší reprodukci CD. Pokud ale Denon DCD-2000AE budou využívat převážně s kvalitními SACD nahrávkami, je tento přehrávač dostupným důstojným partnerem pro jakýkoliv top model sluchátek.

Poznámka na okraj

Několik týdnů po aplikaci fólie mi domů dorazila pojistka Hifi-Tuning Supreme³ (850 kč) pro zesilovač Zama HPA-1 (v přehrávači žádné klasické vyměnitelné nejsou). Zvuk s ní byl ještě o něco čistší, přesnější a kultivovanější, což jen zvýšilo už tak mou velkou spokojenost. Cena téměř tisíc korun za pojistku je sice ohromná, ale z hlediska přínosu rozhodně ne přemrštěná: do high-endových sestav s vyřešeným napájením podle mě pojistky za pár korun nepatří.

A ještě pár slov o poslechových podmínkách. Každý zkušenější audiofil si pravděpodobně všimnul, že rozdíl mezi poslechem (nejen) přes sluchátka ve dne a v noci může být značný. Na vině bývá jak kolísající „čistota“ napájení ze sítě, tak okolní hluk (zvlášť ve větších městech), který ani kvalitní plastová okna nedokážou zcela potlačit.

I relativně menší hladina hluku (o které nemusíme vůbec vědět) způsobí, že zvuk není tolik transparentní, chybí mikrodetaily a prostor působí uzavřeně, což citelně zhoršuje celkový dojem. Pokud proto chceme poznat, jak dobrá sluchátka mohou doopravdy být, je vhodné si je poslechnout i v noci při úplném tichu.

Závěr

Sestavy s high-endovými sluchátky si dokážou získat patřičný respekt i u náročných audiofilů. Základní podmínkou pro to není investování astronomických částek (což by ostatně zrušilo jejich největší přednost), ale kvalitou přiměřené komponenty a vyváženost celého řetězce.

Jak jsem se mohl sám přesvědčit, za zkreslení, které do hudby vnáší nezanedbatelný díl nekultivovanosti, nervozity, umělosti, šedi, ostrosti, drsnosti, slitosti, bývají odpovědné i špatné napájení a vibrace. Příslušenství, které si s nimi účinně poradí, se proto rozhodně nevyplatí, např. kvůli různým předsudkům, podceňovat. A je přímo hřích nepřiplatit si trochu za to, aby se komponent dostal svým zvukem na úroveň mnohem, mnohem dražšího, zvlášť když neuvažujme (ani do budoucna) o koupi jiného.

Fólie AMS-Tecsound je v tomto ohledu prostě fantastická. Nejlepším dokladem její schopnosti plnit dobře svůj účel je pro mě to, že v mé sestavě s 13-ti kilovým přehrávačem, u kterého byla podle výrobce zajištění odolnosti vůči vibracím věnována velká pozornost, měla tato několika set korunová záležitost stejně zásadní přínos jako předtím dva skvělé síťové kabely KrautWire Omega za 10 tisíc korun.

Rizikem je jedině možnost přehřátí některých součástek (čemuž se dá po poradě s technicky vzdělaným člověkem předejít), po zvukové stránce pak to, že vyšší rozlišení může nevítaným způsobem zdůraznit stávající slabiny sestavy. Fólie je ale levná a snadno odstranitelná, takže její zkoušku považuji u každého dobrého přehrávače za naprostou povinnost.