Kalifornské OPPO se letos pustilo do dobývání sluchátkového světa ve velkém stylu, když uvedlo sluchátka PM-1 a sluchátkový zesilovač HA-1. Ačkoliv OPPO rozhodně nepatří mezi tradiční jména oboru věrné reprodukce zvuku, nebála se firma nasadit ke svým high endovým produktům také high endové cenovky a jak se zdá, vůbec ničemu to nevadilo – naopak, set PM-1 a HA-1 patří aktuálně k tomu nejlepšímu, co si můžete koupit. Aby řada ale byla kompletní, objevila se ještě skromněji provedená, ale stále high endová sluchátka PM-2, byť zařazená do nižší série.

Rozdíly mezi oběma typy firemních magneto-planárních sluchátek s otevřenými mušlemi jsou hlavně v kvalitě stavby samotných sluchátek, minimální rozdíl je ale i ve velikost a za zvukovými rozdíly stojí použití jiných kabelů a prý i drobné ústupky v magnetickém systému.

Vzhled sluchátek PM-2 asi netřeba popisovat, jednoduché linie a vlastně identické tvary jako u PM-1 hovoří samy za sebe. Nutno říci, že v ruce sice působí skutečně o něco levněji, než dotažená PM-1, i tak je zpracování ale skutečně pěkné. Snad to bude znít trochu svatokrádežně, ale v ceně do 30 000,- jsou OPPO z hodnotnějších materiálů, než vlajkové lodi Sennheiser, beyerdynamic a dalších velkých hráčů.

Tak jako PM-1, i PM-2 jsou koncipována jako sluchátka přes uši, s velkými mušlemi a decentně polstrovaným hlavovým mostem. Rozdíl je hlavně ve volbě materiálů – například kůže již není výběrová jehněčí, ale jde o syntetickou náhražku (rozdíl je vizuální, i dotykový – oba ve prospěch vyššího modelu). Sluchátka vizuálně vypadají jinak hlavně tím, že velký model je lesklý (kov i kůže), kdežto PM-2 jsou výrazně matnější. Také lesklé lišty na vnější straně mušlí nejsou kovové, ale jen plastové s imitací chromového lesku.

Svůj díl na snížení ceny má i kabel – není použita ultra čistá OCC měď, ale „pouze" čistá OFC. U vyššího modelu pak jsou přibaleny i spíše luxusní prvky „pro pocit", které v rámci šetření u PM-2 zmizely. Je jedno, zda zmíníme krásnou velkou dřevěnou krabici, nebo třeba náhradní náušníky – v balení s PM-1 jsou k dispozici na výměnu velurové a náhradní z jehněčí kůže, u PM-2 si musíte vystačit s těmi nasazenými, případně dokoupit jiné. Kvalita zpracování není kompromisní, ostatně PM-1 váží 395 gramů a PM-2 jen o 10 gramů méně.

To důležité, tedy základní konstrukce rámu, pohodlné zavěšení mušlí s příjemným přítlakem a hlavně použitý měnič zůstávají beze změn. Právě magneto-planární měnič oválného tvaru s rozměry 85 x 69 mm se symetrickými push-pull neodymiovými magnety je to, co by vás mělo zajímat. Tak jako vyšší model je i ten v PM-2 snadno rozehratelný díky impedanci 32 Ohm a citlivosti 102 dB / m (stejné parametry, jako mají „jedničky"), pracuje opět ve stejném rozsahu 10 – 50 000 Hz (byť bez udané tolerance). Tenoučká membrána je sedmivrstvá a poháněná po celém svém povrchu. Rozdíl by dle dostupných informací měl být (bez bližších specifikací) také v magnetickém systému. Popravdě ale rozdíl mezi jednotlivými sluchátky poznáte hlavně při přímém porovnání – po delším čase máte pocit, že posloucháte v podstatě tatáž sluchátka.

OPPO PM-2 jsme poslouchali s ASUS Xonar Essence One MUSES a NAD C370, kterým signál dodával Naim CD5si, Thorens TD-190-2, Pro-Ject Elemental a Audionet DNP. Srovnávat jsme mohli vzdáleně s PM-1 (což jsme si oživili na semináři dovozce v Praze těsně před psaním tohoto textu), hlavně pak se Sennheiser HD 26 Pro a třeba i Sennheiser IE 8.

„Get Lucky" od Daft Punk („Random Access Memories" | FLAC | 24 – 88,2 | Qobuz) má velice pěkně nahranou basovou linku a PM-2 se ukazují jako rozhodně dospělá sluchátka se vším všudy – potřebují ke svému vyniknutí rozhodně sluchátkový zesilovač (na mobilních zařízeních je sice rozehrajete bez problémů, ale energie a konkrétnost utrpí), pak ale právě baskytaru uslyšíte skutečně skvěle. Přesný, čistý a hlavně konkrétní zvuk je k dispozici už od nízké poslechové úrovně, ve středních úrovních už je třeba frázování a broukání spodních tónů vysloveně skvostné a neuvěřitelně strhující.

Pocitově se nezdají být PM-2 až tak transparentní jako PM-1, ale v rámci své cenové kategorie je jejich zvuk naprosto parádně čistý, otevřený a hlavně jistý. Když se tak rozezpívá Ella Fitzgerald v „Too Darn Hot" („Ella Fitzgerald sings Cole Porter Songbook" | FLAC | 24 – 96 | Qobuz), její hlas vás prostě musí dostat – cítíte sice lehkou zastřenost desítky let staré nahrávky, i tak ale překypuje detaily a PM-2 vám je suverénně a přitom nenásilně servírují. Je až neuvěřitelné, jak dobře je Elle Fitzgerald rozumět jedno každé slovo, jak dobře vykreslený a lokalizovaný hlas v nahrávce je. OPPO PM-2 hrají s lehkostí (pokud jim tedy dáte skutečně adekvátní elektroniku – ASUS je dobrý základ, čím výš sáhnete, tím víc vás budou PM-2 těšit), hrají s jistotou a zvuk je rychlý, jak je jen lehoučké membrány hodno. Zdá se, že veškeré případné zkreslení tu jde na vrub nahrávky a elektroniky, protože PM-2 se úžasně lehce poddávají jejímu charakteru a reagují prostě jen na příchozí signál. Fantastické je také podání žesťových nástrojů – řízné, energické a přitom i při vysoké hlasitosti snesitelné a neřezající.

Činely a kovové perkuse ve „Florida Times" od Dave´s True Story („Unauthorized" | FLAC | 24 – 96 | HD Tracks) mají pocitově významnější zastoupení, než by jim snad mělo patřit a přišlo nám, že právě zde je největší rozdíl oproti PM-1. PM-2 jako kdyby o něco více akcentovala reprodukci nejvyššího pásma, jako by ho poměrově bylo o dýchnutí více. Je pravdou, že velkou roli zde hrají náušníky (ostatně OPPO proto u PM-1 zdarma rozdává alternativní, které právě přidávají výšky) – není to každopádně nepříjemné, nebudete mít pocit nacinkané reprodukce nebo snad nežádoucího frekvenčního (ne)vyvážení. Prostě jen jsou činely a perkuse decentně výraznější a znělejší. Díky tomu ale také vyniká skutečně fantastické prokreslení, informace vystupují energicky směrem k posluchači a doslova vás zaplavují.

Mozartova skladba „Requiem aeternam", část „Requiem K626" v podání Dunedin Consort (FLAC | 24 – 192) nám ukázala, s jakou jistotou PM-2 hrají. Kontrolu je skutečně perfektní v jednom každém okamžiku reprodukce. Sluchátka s naprostým klidem unesou libovolnou „nálož", však ne nadarmo má hodnota maximálního zpracovatelného špičkového příkonu hodnotu 2 Watty. Dynamika nástrojů je tak limitována výhradně použitou elektronikou a zdrojovým signálem – třeba v kombinaci s HA-1, kterou jsme měli možnost slyšet jen krátce v neklidném prostředí, je to skutečně high endový zážitek se vším všudy. Mikrodynamika jednotlivých nástrojů i celková dynamika zvuku jsou velice přesvědčivé a jen obtížně budete hledat něco, co by tuhle laťku významně překročilo – takových bude možná sotva tolik, co prstů na rukou (a netřeba říkat, že většina patří do významně vyšší cenové třídy).

Rychlé ruce Paca DeLucii a Ala DiMeoly na jejich kytarách v proslulé „Mediterranean Sundance" („Friday Night in San Francisco" | FLAC | 24 – 176,4 | HD Tracks) zvládají sluchátka rozlišit naprosto fantasticky – jasně cítíte jednu každou strunu v celkovém zvuku, opravdu žádné splývání a slévání, žádný pocit komprese. Zvuk je fantasticky rychlý a ať už jde o občasné tichoučké zašumění z publika, ať už jde o pocit rezonance těl kytar nebo doznívání kovového zadrnčení, nahrávka všemi těmito detaily přímo překypuje.

Protože OPPO PM-2 mají poměrně velké mušle a měniče jsou relativně daleko od uší, budí jejich poslech už alespoň základní dojem prostoru, nejen dokonale mikroskopickou lokalizaci, typickou pro sluchátkový poslech. Hovoříme tu o vzdušnosti a spojitosti. Můžete si tak užít velmi dobře lokalizované a oddělené interprety v duetu kytary Antonia Forcionne a Sabiny Sciubba v „Night Train" z desky „Meet Me in London" (FLAC | 24 – 192 | Naim Audio). Vokál se krásně nese nad znělou kytarou, kontury a pocit plasticity je velmi dobrý.

Poněkud patetická „Dark Paradise" z „Born to die" Lany del Rey (FLAC | 24 – 44,1 | HD Tracks) se vám bude líbit, PM-2 totiž zvládnou přenést jak tepající syntetický bas, tak pěkně rozliší hlas a i když drobné nepříjemné artefakty v nahrávce přehrají, nedostávají se k ostrosti a nepříjemnosti, takže se to celé docela příjemně poslouchá. Je tu cítit, že přes skvělé rozlišení je charakter OPPO o krůček vychýlen spíše směrem k muzikálnosti, ne k chladné analytice.

Ve chvíli, kdy trochu přitlačíte na pilu a pustíte si třeba „Doing Time" od Avenged Sevenfold („Hail to the King" | FLAC | 24 – 48), ucítíte, že OPPO PM-2 zvládnou udržet libovolně divoké tempo skladby, dvojitá šlapka kopáku pracuje sice jako zběsilá, reakce PM-2 jsou ale ještě mnohem rychlejší, takže se nemusíte bát žádného slití či nejistoty. OPPO umí zahrát také dostatečně důrazně a tvrdě, aby to metalu slušelo, a vyznavači toho žánru rozhodně ocení schopnost přenést rázný kopák i úder do virblu.

OPPO PM-2 vás potěší ale i v mnohem delikátnějším oboru, než je prostá rychlost a údernost – jejich nestrannost totiž velmi dobře dává vyniknout barvám nástrojů, třeba celému tělesu Freiburger Barokorchester v Bachových „Brandenburských koncertech" – konkrétně v adagiu prvního koncertu BWV1046 (FLAC | 24 – 96) si můžete všimnout úžasně přesvědčivého zvuku hoboje, který je skutečně naprosto realistický. Na smyčcích sice bylo cítit, že to ještě není úplně ono, ale částečně to lze připsat určitě i tomu, že PM-2 si zaslouží snad až trochu neadekvátní elektroniku. Jako by u reprodukce orchestrální hudby také „nižší" sluchátka hrála o něco málo sevřeněji a méně uvolněně, než PM-1, ale jde o rozdíly, po kterých se musíte skutečně pídit.

Zajímavé je skutečně to, jak jsou PM-2 tolerantní vůči průměrnosti – ani horší systém a hlavně horší nahrávka, jako je třeba „House of the Rising Sun" od The Animals („Retrospective" | FLAC | 24 – 176,4 | HD Tracks), nezní nepříjemně. Třeba zde slyšíte, že originál je poněkud „špinavý" a neostrý, takže ani povedený remaster s ním zázrak neudělal, ale přesto je v podání OPPO PM-2 příjemně poslouchatelný. Vlastně je až překvapivě snadné soustředit se na cokoliv v nahrávce jen chcete – to potvrzuje i slavná Pavarottiho árie z prvního aktu „Toscy" – „Recondita armonia" („24 Greatest" | FLAC | 24 – 96 | HD Tracks), kde snadno přepnete pozornost mezi jednotlivými vrstvami a hudebními linkami.

Nebýt drobných designových ústupků a celkově „laciněji" působícího vzhledu (kdy si člověk uvědomí, jaký vliv na jeho prvotní vnímání hodnoty mají i velmi drobné detaily), až bychom si bez možnosti přímého porovnání říkali, že PM-2 jsou totožná s PM-1. Ano, i ve zvuku se najdou rozdíly, ale už úroveň PM-2 je s dobrou elektronikou naprosto skvostná a pokud z nějakého důvodu nemáte, nebo nechcete dát 40 tisíc za jedna z nejlepších sluchátek na trhu, můžete si skoro třetinu ceny ušetřit, být ochuzeni o luxusní pojetí a dostat drtivou většinu jejich zvuku v podobě modelu OPPO PM-2. Jak vidno, OPPO umí šetřit na těch správných místech a komu sejde na maximálním poměru ceny a kvality a nedá na drobná (ale příjemná a potěšující) luxusní pozlátka, může s PM-2 mít opravdu hodně, hodně dlouhou radost z dobrého poslechu.

Kč 28 990,-

--- --- --- --- ---

KLADY

+ téměř stejně dobré, jako PM-1, byť významně levnější

+ dobře vyrobené (byť na PM-1 nemají)

+ excelentní výšky

+ dobrá dynamika

ZÁPORY

- velký průnik zvuku ven

- výšek je o něco víc, než zbytku pásma

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ:WDQ | www.wdq.cz  | www.oppodigital.cz 

200 300 mcintosh

200 200 pmc

200 200 normaaudio

200 200 studio spalicek

200 200 rpaudio

200 100 wdq

200 100 rodel

AKTUÁLNÍ REDAKČNÍ SESTAVY

ZESILOVAČE:

Naim Nait XS
Naim NAP250 (bi-amp)
Naim FlatCap XS
Norma Revo IPA-70B
Cambridge CXA80

ZDROJE SIGNÁLU:

OPPO BDP-105D
ASUS Xonar Essence One MUSES MKII
Apogee Groove
Cambridge CXC
The Little Black Box v2
COOD-E TV

REPROSOUSTAVY:

Harbeth Monitor 30
Xavian Perla
Xavian Premio

ANALOG:

VPI Scout
Pro-Ject Elemental
Naim Stageline
Pro-Ject Phono Box

KABELY:

ZenSati Authentica
TelluriumQ Silver (repro)
TelluriumQ Black (RCA)
KrautWire Guru S (RCA)
KrautWire zakázkové stříbrné USB
KrautWire Guru Digital (RCA)
EagleCable Condor Blue (RCA)
AudioQuest Big Sur (RCA)
ProAc Response Black Signature (repro)
Vincent Premium (XLR)
Monster Cable M1000 (toslink)
Monster Cable M1000 (HDMI)
+ řada standardních low-cost kabelů

SÍŤOVÉ FILTRY:

IsoTek EVO3 Solus
IsoTek EVO3 Initium
zakázková rozvodnice
Xindak XF-1000ES

SLUCHÁTKA:

Sennheiser HD 26 Pro
Sennheiser IE 8
Koss Porta Pro CZ

OSTATNÍ:

zakázkové stojany pod Harbeth
stojany Kudos S50
akustické prvky Sonitus Acoustic
Naim Mu-so
SIM2 CrystalCube

MĚŘENÍ:

ATB PC Pro pro Windows 7
NAD C370
Pioneer BDP-LX71
MCP CQ5620 (osciloskop)
CD generátor

200 300 basys cs subpage

 

200 200 xavian 200 200 soundstyle 200 200 eurostar 200 200 tykon 200 200 psg

200 200 hifiguide 200 200 cptpraha 200 200 basys 200 200 naimstudio 200 200 horn

200 200 aq 200 200 voice 200 200 yamaha 200 200 horizontrading 200 200 kasaudio

200 200 elfton 200 200 mareka audio 200 200 ibdczech 200 200 walter kircher 200 200 4ce distribution

1024 200 audio video show praha