U našich západních sousedů (tj. v Německu, to pro ty, kteří si nejsou v zeměpise zase až tak jistí) vyrábí sluchátka dvě z nejznámějších firem světa. Jednou z nich je v současnosti asi největší producent „náhlavního hi-fi" na světě, značka Sennheiser. Druhou je pak ale značka, která si svou slávu a proslulost vydobyla hlavně na profesionálním poli – beyerdynamic je na trhu od roku 1924 a dosud se zdá, že sklízí zasloužené vavříny.
Úspěchy firmy v jedenadvacátém století stačí shrnout pod heslo „Tesla Technology". Svého času byly beyerdynamic T1 kladivem na audiofilskou legendu Sennheiser HD 800, byť oběma už hodiny odtikávají konec životního cyklu. Každopádně nové inkarnace špičkových technologií se objevují u obou odvěkých rivalů.
Princip „Teslova" magnetického systému (připomeňme, že zde jde o sílu pohonného magnetického systému v hodnotách kolem 1 Tesla) tak je v podobě modelu T 90 poprvé použit u otevřené koncepce. Právě beyerdynamic je totiž dlouholetým zastáncem otevřeného provedení sluchátek, které (dle jejich slov) „nestojí mezi posluchačem a jeho hudbou". Možná je tak troch překvapením, že teprve několik let od uvedení své vlajkové lodi nabídl svou high-endovou koncepci ve svém oblíbeném systému.
Už na první pohled circumm-aurální model T 90 zařadíte do správné stáje, máte-li aspoň minimálně přehled ve sluchátkovém světě. Velký temenní most s bohatým polstrováním, výsuvná ramena s mušlemi na přeci jen ne úplně mechanicky dokonalých ližinách, zato uchycení samotných mušlí a mušle samé v maximálně dokonalém provedení – to je prostě beyerdynamic. Pokud si chcete vychutnat maximální kvalitu provedení detailů, doporučujeme se zadívat na oblast zavěšení mušlí a jejich okruží – zde vidíte, že klouby a ohyby budou žít alespoň tak dlouho, dokud vaše uši uslyší aspoň 15 kHz. Není mnoho jiných sluchátek, o kterých by bylo možné to bez uzardění prohlásit.
Když už jsem u fyzického provedení, beyerydynamic T 90 jsou zjevně vytvořeny na základě obsáhlých zkušeností z oblasti studiové a vůbec profesionální reprodukce. Sice to je maličko znát na jejich celkovém vzezření, takže milovníci sluchátek Beats by Dr. Dre, televizí Loewe, automobilů Bugatti nebo fotografií Terryho Richardsona (a jiného povrchního, byť efektního umění) přijdou lehce zkrátka, ale naopak po stránce kvality reprodukce to má pouze pozitivní důsledky.
Samotné mušle jsou obaleny náušníky s velice pohodlnou, měkoučkou látkou, blízkou Alcantaře či jiným sametovým nápodobám, známým z automobilového světa. Každopádně je velmi příjemné mít T 90 na hlavě, ani po delší době poslechu se nedostavuje pocit zapaření zvukovodů, či přehnaného fyzického tlaku. V tomto ohledu nemá otevřená konstrukce mušlí konkurenci.
beyerdynamic T 90 disponují kromě referenční technologie také velmi atraktivními parametry. Při nominální impedanci 250 Ohmů (připravte si sluchátkový zesilovač vyšší třídy!) nabízí frekvenční odezvu v rozsahu 5 – 20 000 Hz, schopnost vyvinout naprosto dostatečný akustický tlak 102 dB (tedy dostatečný pro ty, kteří nechtěji ohluchnout v horizontu příštích několika měsíců). Symetrický přívodní signálový kabel vede pouze do jedné mušle skrz zlacený konektor.
beyerdynamic T 90 jsme poslouchali s firemním zesilovačem A 20, dvojicí novinek značky ASUS – Xonar Essence One MUSES a Essence III, zdroji byl ještě Pioneer BDP-LX71 a Musical Fidelity V90-DAC, stejně jako Medi8er MEDX1000X3D. Pro srovnání jsme měli k dispozici Sennheiser IE 8, Sennheiser HD 26 Pro, PSB M4U 1 a PSB M4U 2, dále pak Polk Audio UltraFocus 8000.
Když si dáte tato poměrně velká sluchátka na hlavu, zjistíte okamžitě dvě věci – jednak jsou beyerdynamic T 90 díky bohatému a měkkému polstrování a nízké hmotnosti nebývale pohodlná (což jim vydrží celý dlouhý den), jednak jste okamžitě téměř perfektně odstřiženi od okolí a v uších se vám vytvoří takový malý, nezávislý, subjektivní vesmír pro reprodukci hudby. Když si pustíte první skladbu, zajistíte zase, že máte neutuchající chuť zvyšovat hlasitost – nedejte se však, studiová čistota beyerdynamic T 90 svádí více než u jiných sluchátek, která jsme v posledním roce vyzkoušeli, k hlasitostní nestřídmosti (protože ani u hodně hlasité reprodukce nevyvstávají v reprodukci nepříjemné artefakty). I relativně nižší maximální akustický tlak ale po relativně kratší době umí způsobit nepříjemný stav, takže opravdu pozor (byť celkově jde rozhodně o pozitivní demonstraci schopností těchto sluchátek).
T 90 odpovídají na trend zvyšování detailnosti reprodukce v cenové kategorii 10 – 20 tisíc, i když nejsou takovou „pilou" jako třeba Sennheiser HD 700. Přesto dokážou vykreslit (zvláště v kombinaci s firemním zesilovačem A 20) až neskutečné mikroinformace. Famózní je rozlišení sboru a naprosto dokonale rozvrstvený a srozumitelný zpěv v Rutterově „Nativity Carol" v podání San Francisco Choral Artists z disku „Reference Classic First Sampling". Navíc je zvukové podání trochu netypické – budete si muset zvyknout, že zvuk je všude, vystupuje z hlavy a mušlí do prostoru a že T 90 jako jedna z mála sluchátek dokážou vzbudit právě dojem prostorovosti. Lehké, na signál živě reagující měniče pak umí vzbudit i dojem hmotnosti – podkreslující varhanní pedál jako kdyby skutečně rozechvíval i prostor kolem vás.
Beyerdynamic T 90 vychází svým laděním zjevně z potřeb zvukařů; umí rozebrat nahrávku svou neskutečně zesilující zvukovou „lupou" až k jejím limitům – z T 90 neuslyšíte jen to, co na nahrávce není. Pravdou je, že třeba u Davisovy legendární „Flamenco Sketches" z desky „Kind of Blue" už se díky syrovému, nekompromisnímu podání maličko ztrácí intimní atmosféra hudby; hyperrozlišující schopnosti sluchátek nabízí spíš už trochu zvukařskou pornografii (což ale rozhodně není špatné, pouze to není pro každého). Kvanta informací, díky nimž ale nástroje zní velmi přirozeně, přichází k posluchači bez pocitu uspěchanosti, nebo tlaku.
Devadesátky s dostatečnou porcí energie pro pohon (přeci jen 250 Ohmů už tak úplně není hodnota pro mobilní přehrávače) předvádí také výjimečně parádní dynamiku. Korsakovův „Tanec akrobatů" ze „Sněhurky" ve formě referenčního souboru s vysokým rozlišením od HD Tracks ukázal skutečně živoucí zvuk nástrojů, skvěle čitelné tiché pasáže a nerozkolísanou kontrolu s dokonalým přehledem i v náročných chvílích. Smyčce mají rychlost a lehkost, dechy zase říznost a energii, bicí důraz a hmotnost.
Navzdory autoritě a nekompromisnímu přednesu se u T 90 nemusíte bát agresivity, nebo tvrdosti. Těch se musíte vyvarovat pouze u své diskotéky, protože beyerdynamic vám dá naplno pocítit limity nekvalitních nahrávek. Pokud ale vezmete nějakou skutečně dobrou, jako je například „Wichita Lineman" od Barb Jungr, dočkáte se nesmírně působivých výsledků. Nádherně přítomné a čisté je piano, ale i množství cinkajících perkusí. Zvláště na nich je slyšet, že i při otočení volume poněkud víc doprava nejsou T 90 nijak agresivní. Hlas Barb Jungr, dominující nahrávce, je zcela famózní, jako kdyby byl přímo vedle vás.
Lehké, vzdušné podání a dynamická rezerva sluší i rockovým nahrávkám. Ty se hrnou díky tomu kupředu s tempem rozjetého rychlíku a důrazem bouracího kladiva – za všechny jmenujme Qeens of the Stone Age s jejich „My God is the Sun" z poslední desky „...Like Clockwork". I v typicky poněkud „zmuchlané" rockové nahrávce si beyerdynamic T 90 umí zjednat totální pořádek, kde s neochvějnou sebejistotou a nadhledem nepřipouští jediné vybočení z disciplíny a kontroly. Zvuk navíc pěkně „sype" – důraz, tempo, rychlost, vše tu je. Pravdou je, že také jasně cítíte dynamické rezervy nahrávky – úder do bicí je prostě omezený, protože se zvukař bál dát zvuku dost prostoru. Pokud jste ale příznivci řízných kytar, právě beyrdynamic T 90 jejich zvuk umí zprostředkovat skutečně parádně.
Platí to i pro kytaru Johnnyho Cashe v „Hey Porter" z alba „The Essential Johnny Cash". Tóny monofonní nahrávky jsou plné, zvuk pěkně šťavnatý a díky perfektní práci s časováním nahrávky vás dokáže vtáhnout do hudebního děje. Rozlišení a schopnost jít až na dřeň kvality nahrávky nám ale třeba zrovna tady ukáže i artefakty masteringu – kolem nástrojů i hlasu je jakési droboučké nepřirozené digitální echo. Jde o dědictví studiové scény, kde se počítá v prvé řadě množství informací, muzikálnost je až na místě druhém.
Nejnovější generace sluchátek beyerdynamic a prozatím jediná otevřená aplikace technologie Tesla se povedla. Model T 90 je dle nároků své cenové třídy skvěle vyrobený, navíc (a to není pravidlem nikde, bez ohledu na cenu) se skutečně báječně nosí i při mnohahodinových posleších. Devadesátky jsou dokonale transparentní, příjemně dynamické a nabízí enormní rozlišení, jsou ale na druhou stranu nebývale náročné. Musíte jim poskytnout skvělý elektronický řetězec, jehož základní součástí je i kvalitní nahrávka – jakýkoliv kvalitativní ústupek totiž T 90 bez skrupulí odhalí. Sečteno a podtrženo, T 90 nejsou pro každého. Jednak už stojí poměrně dost peněz, jednak ještě mnohem víc budete muset investovat do systému, s kterými je budete provozovat a jednak si budete muset zvyknout, že většina dostupných nahrávek je kvalitativně kompromisní. Pokud ale na tuhle hru přistoupíte, najdete v beyerdynamic T 90 jedny z nemnoha sluchátek, připravených třeba pro plné využití nejnovějších digitálních formátů s velmi vysokým rozlišením. V každém případě můžete s T 90 za ještě zaplatitelné peníze koupit prvoligový high endový zvukový zážitek.
Kč 14 990,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ studiově přesný zvuk, kombinovaný s high-endovou uvolněností
+ bytelná kvalita výroby a přitom nízká hmotnost
+ umí subjektivně přesunout zvuk „ven" mimo mušle
+ perfektní izolace od okolí
ZÁPORY
- trošku studiově prostý design a provedení
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: BaSys CS | www.basys.cz
