Znáte to… Máte ve sbírce spoustu kompaktních disků, rádi se ale občas podíváte na DVD nebo dokonce Blu-ray, ale některé perličky hudebního katalogu máte dokonce i na SACD. Jenže udržovat v sestavě dobrý SACD přehrávač a dobrý Blu-ray přehrávač vyžaduje nejen finance, ale také prostor pro uložení přístrojů. Nemluvě už o množství dálkových ovladačů. Těm, kteří se nechtějí omezovat ve výběru formátů a přesto si chtějí uchovat komfort jediného dálkového ovládání k jedinému přístroji tu jsou univerzální přehrávače. Marantz má ve svém katalogu jeden model, cílící na více než zaplatitelnou kategorii.
Jméno OPPO je na světě v porovnání s většinou podobně známých značek jen okamžik. Konkrétně od roku 2004, kdy vznikla v kalifornském městě Mountain View. Přestože nestihla během těch několika málo let vyprodukovat zrovna přehršel produktů, stačilo to, aby si získala – pravda, ne stále ještě úplně ustálenou a neotřesitelnou – vynikající pověst ve světě milovníků dobrého zvuku. Přestože v současnosti firma oficiálně vyrábí pouze Blu-ray přehrávače, mnohem spíše by se slušelo hovořit o univerzálních přehrávačích, či dokonce univerzálních přístrojích, protože nový model BDP-95 umí mnohem víc než jen roztočit kotoučky s filmy.
Ááá, už je to tu zase.... Prožívám po půl roce malé déja-vu, kdy se mi opět dostala do rukou dvojice sourozenců CD+AMP, oproti předchozímu tandemu Canor se tentokrát jedná o přístroje Denon. Ano, jsou tu i další odlišnosti: CD přehrávač zvládá současně i SACD formát, vše je oděno v černém, a úplně bez elektronek. Všechno ostatní je stejně důstojné a solidní, od krásných čelních panelů, precizního provedení zvenčí i zevnitř, krásného zvuku a dokonce i dominantního regulátoru hlasitosti na zesilovači. Denon navíc uvedl na trh i další členy rodiny A100, viz http://www.eurostar-ostrava.cz/cs/katalog/375-limitovana-edice--a-100/, a tuto kolekci si nadělil ke svým nádherným 100. narozeninám. Blahopřejeme!
Přestože SACD formát dodnes nedosáhl původně zamýšlené popularity mezi milovníky reprodukované hudby, přístrojů na jeho přehrávání vzniká čím dál tím více. Trendem je ale buď snižování cenové hladiny těchto přístrojů po vzoru například Pioneer G-Clef nebo naopak produkce opravdu high-endových a opravdu drahých značek. V kategorii kolem nějakých 100 tisíci korun v pořizovací ceně ovšem žádný velký přetlak takových přístrojů rozhodně není. Možná i proto si italští Blacknote dali záležet na tom, aby jejich interpretace SACD playeru této třídy byla co nejpůsobivější už na první pohled.
Má cesta k SACD formátu nebyla jednoduchá. K hi-fi jsem se dostával tak nějak v době velké války formátů, která DVD-A odvála do zapomnění dějin a pasovala tak SACD do pozice jediného „audiofilsky seriózního" média, kterému snad až v poslední době sekundují hi-res datové soubory typu těch z hdtracks.com. Pár let mi trvalo, než jsem ve svém hudebním rozhledu dospěl k hudbě klasické a tam už poté nebylo jiné cesty, než se alespoň z části uchýlit k poslechu SACD nahrávek, protože právě u klasiky je přínos „lepších" disků nejmarkantnější. A přestože dodnes nevlastním stroj schopný SACD zkousnout, těším se na každou možnost se s nějakým takovým potkat a vychnutat všechny jeho benefity.
Těžiště katalogu dvoukanálových přístrojů Denon určitě leží v sériích dostupné elektroniky, která za rozumnou cenu nabízí rozumný výkon, pěknou tvář a všobecně solidní a uspokojivý dojem. Tolik obecná představa. Jenže i tady lze najít exempláře elektroniky opravdu high-endové, díky větším výrobním objemům ovšem cenově stále poměrně přijatelné. Jedním z adeptů na tuto pozici výhodného zboží střední cenové kategorie pro náročné zájemce o dvoukanálovou reprodukci je i SACD přehrávač DCD-2010AE, hlavně pak ve dvojici s integrovaným zesilovačem PMA-2010AE.
Ačkoliv Luxman se v roce 2005 po svém návratu do EU objevil poprvé právě v naší matičce vlasti a na Slovensku a ačkoliv znalci ví, že ve svých lampových zesilovačích používal elektronky české a slovenské produkce, až zhruba do loňského roku se nejednalo o jméno zrovna často skloňované v našich luzích a hájích. A když už se tak nějak Luxman dostal do podvědomí, jeho jméno pošramocuje zjevení se levných A/V receiverů a dokonce DVD přehrávače s jeho logem, které s japonskou manufakturou nemají vůbec nic společného. Přesto se zdá, že poslední dobou má oproti svému v zásadě jedinému adekvátnímu konkurentu (co se spektra zákazníků týká), téměř přes ulici sídlícímu Accuphase, dostatečně navrch. Čím dál častěji se objevující absolutní reference nás pak s Jiřím Petrákem přiměly vyrazit do slezského Havířova za Valdemarem Navrátilem a zjistit, jak to tedy vlastně je.
Systém G-Clef od japonského Pioneeru prošel na začátku minulého roku rukama Františka Krauta jako horká novinka s výsledkem více než skvělým a už za rok a půl je tu modifikovaná verze MK2. Má to co dělat i se vzrůstajícím úsilím Japonců na území kvalitních hi-fi přístrojů, které před mnoha lety vyklidili a nyní se snaží dobýt jej zpět. Nutno zdůraznit, že s oblíbenou řadou stereo komponentů G-Clef se jim to docela dobře daří. Díky vysokému počtu vyrobených a hlavně prodaných kusů si mohou dovolit držet cenu o hodně níž než kvalitativně srovnatelná konkurence, přičemž naopak kvalita výroby jde s většími sériemi vzhůru. Ačkoliv G-Clef jsou produkty čistě komerční elektroniky, mají ambice přesáhnout i do náročného světa dvoukanálového high-endu a rozsvítit zde poněkud pohaslou hvězdu jménem Pioneer.
V loňském roce jsme vám přinesli test nečekaně dobrých reprosoustav, patřících k sestavě Pioneer G-Clef - text si můžete přečíst ZDE.
Dnešní recenze bude poněkud odlišná od běžných testů či profilů novinek přístrojů právě přicházejících na trh. Jedná se o dlouhodobý test sestavy Pioneer G-Clef. Po roce a půl lze s jistotou posoudit nejen zvukové a uživatelské kvality, ale také spolehlivost a vhodné doplňující komponenty. Rovněž lze vyloučit chvilkové nadšení pro nový komponent, či zatracení pro jeho nerozehranost.
|
|
