Pokud audiorecenzent začíná popis reprosoustav úvahami o designu, může to být znamením, že si s výrobkem neví rady, zvuk zkoumaného modelu ho možná neoslovil, konstrukci nerozumí, neví, co se skrývá uvnitř „bedny", a tak, aby zamaskoval svou bezradnost, začne raději vyprávět o tom, že výrobek má pěkně tvarovanou ozvučnici apod. Ale co když má soustava klasický tvar „obyčejného" kvádru, a recenzent i přesto začíná větami o designu? To už je na pováženou! Že by tentokrát opravdu nebylo o čem psát? Aby nedošlo k případnému nedorozumění, je třeba hned v úvodu přispěchat s konstatováním, že autor recenze považuje zvukové vlastnosti zkoumaných soustav za zdařilé, ke konstrukci má co poznamenat, avšak zkoumaný model je i přes strohou pravoúhlou formu ve svém vzhledu čímsi natolik zvláštní, že je takřka nutné začít recenzi „stavět od střechy", čili popisem vnějších designových „nepodstatností".

Modelová řada Classic na tuzemském trhu již dobře etablované německéaudiofilské firmy Audio Physic, založené v roce 1985 konstruktérem Joachimem Gerhardem, byla poprvé představena na květnové high-endové mnichovské výstavě v roce 2012. V následujících měsících bylo možné pořídit si reprosoustavy jmenované série v tradičních povrchových provedeních, používajících pravou přírodní dýhu (v aktuálním ceníku českého dovozce jsou povrchové dýhy z javorového dřeva, třešně, ořechu a černě mořeného jasanu). Za příplatek byl k dispozici černý nebo bílý skleněný povrch. O rok později, na mnichovské high-endové výstavě 2013, se návštěvníci mohli kochat novou paletou povrchových skel, obsahující řadu atraktivních barevných odstínů. Mezi nimi perlí například ústřicová bílá, což možná ocení i obdivovatelé perel, neb je obecně známo, že perly prý vznikají uvnitř perlorodek a ústřic. Předmětem následující recenze je dvoupásmový stojanový model Classic Compact v designově poutavém provedení Fluo Green, kombinujícím černý klavírový lak na čelní stěně (případně černý ochranný textil) se světle zelenými, respektive „fluorescenčně" zelenými skleněnými bočnicemi.

Zrak i mysl osvěžující design

Šest milimetrů silná horní vodorovná skleněná deska a totožně silné vnější skleněné boční desky s čistě zabroušenými hranami jsou situovány tak, aby mírně průsvitná zelená vrstva byla na jejich vnitřní ploše přivrácené k dřevovláknitým stěnám základní části vícevrstvé ozvučnice. Výsledkem popisovaného designového detailu je nejen pocit „hlubokého skla", ale také vizuálně působivý dojem „fluorescence" na některých hranách skleněných desek, pokud se reprosoustavami kocháme v mírném protisvětle, např. částečně proti oknu.

Volba světle zeleného odstínu pro povrch reprosoustav se bez přímé zkušenosti s reálným výrobkem může zdát jako příliš odvážný počin firemních designérů. Když jsem však z transportní krabice vybalil testovací pár a umístil jej na stojany, provedení Fluo Green mne okouzlilo. Není zelená jako zelená! Konkrétní odstín působí moderně či lépe řečeno postmoderně, a podle mého názoru je jako stvořený do současných architektonicky rafinovaně zařízených interiérů, ve kterých nebývá výjimkou přítomnost různých, byť někdy jen nepatrných, dekorativních prvků v obdobném osvěžujícím odstínu světle zelené. Skleněný povrch Fluo Green navíc velmi hezky působí v kombinaci s již zmiňovanou čelní MDF maskou s velkými kruhovými otvory pro reproduktory, zkrášlenou efektně lesklým povrchem černého klavírového laku (její viditelné boční okraje se zaoblenými hranami jsou, podobně jako skleněné desky, silné 6 mm a stupňovitě dovnitř zapuštěná – zraku skrytá část je hluboká 11 mm, což znamená, že celková tloušťka, přesněji řečeno hloubka poměrně rigidní odnímatelné masky činí 17 mm). Přestože ve firemním vzorníku je řada dalších barevných variant včetně nenápadných šedých odstínů, pravděpodobně imponujících konzervativněji založeným zájemcům, nebo karamelově hnědá či odvážnější varianty s odstínem purpurově červené (rovněž ideální do mnohých současných interiérů) či s příjemně chladivým zbarvením nazvaným Modrá laguna (Blue Lagoon), mne se neotřele výrazná verze Fluo Green jeví jako obzvlášť sympatická a zrak i mysl skutečně občerstvující.

Čtyři masky pro jeden pár monitorů

Jak bylo již zmíněno, čelní masku s povrchem v černém klavírovém laku lze odejmout a nahradit v balení rovněž přítomnou alternativní MDF maskou shodného tvaru s totožnými kruhovými otvory pro reproduktory, avšak potaženou ochrannou tkaninou černého odstínu (případná bílá varianta soustav má bíle lakovanou čelní masku a alternativní rám s bílou ochrannou textilií). Kromě alternativních ochranných masek, certifikátu svědčícího o pečlivé německé manuální výrobě a precizní výstupní kontrole, čtyřiadvacetistránkového manuálu a dalšího příslušenství obsahuje transportní krabice přívěšek s poměrně citlivou kruhovou vodováhou o průměru 45 mm, pomocí které lze kontrolovat například vodorovnost horní stěny ozvučnice při dolaďování výšky hrotů stojanů pod soustavami (pokud má posluchač v úmyslu umístit ozvučnice skutečně vodorovně). Přibalenou kruhovou libelu je možné použít třeba i během případného nastavování horizontální roviny šasi gramofonu nebo podstavné desky pod CD přehrávačem apod. Jde sice o drobnost, ale určitě potěší technicky zaměřené majitele reprosoustav Classic Compact.

Neviditelný basreflex

Od zmínky o přibalené libele, lahodící zraku a srdci „techniků", se konečně můžeme plynule přesunout ke stručnému popisu konstrukce reprosoustav. Když jsem se v PDF katalogu modelové série Classic při jeho prvním letmém prohlédnutí poprvé dočetl, že v testu přítomný model Compact má basreflex, domníval jsem se, že jde o překlep. Podivoval jsem se, že tak pečlivý výrobce toto neuhlídá a pustí ven mylnou informaci?! „Dyť na ty vybalené bedýnky přece teď koukám, a ta ozvučnice evidentně nemá žádný basreflex!"

Poté, co jsem se trochu uklidnil a opětovně se pokusil vstřebat obsah lakonického oznámení v katalogu: „A new bass reflex construction integrated into the Sandwich construction...", začal jsem tušit, že chyba bude na mé straně. „Nojo, dobře, basreflex je uvnitř, ale aby mohl fungovat, musí přece někde vyúsťovat do vnějšího prostoru!"

Nasadil jsem si silnější brýle a jako slídící detektiv s velkou lupou v ruce započal detailně ohledávat ze všech šesti stran ten zvláštní kvádr s reproduktory. „Na zadní stěně basreflex není, na bočnicích také ne, ve spodní stěně už vůbec ne, tak že by vyústění basreflexového rezonátoru bylo nějak rafinovaně skryto u šasi reproduktorů?" Odstranil jsem čelní MDF masku v naději, že dojde k nalezení předmětu doličného. Nedošlo. Takže znova. Zadní stěna. „A sakrblé, copak to tady máme?! Že by...?" Teprve při opětovném ohledávání tajemného výrobku jsem si konečně všiml (zřejmě si budu muset pořídit ještě silnější brýle), že při pohledu zezadu je zřetelně patrné mírné odsazení vnějších skleněných desek od základních stěn ozvučnice.

To, co na první pohled vypadá jen jako ozdobná dvoumilimetrová drážka mezi skly a základní částí skříně, je ve skutečnosti vzduchový prostor v téměř celé hloubce soustavy mezi bočními skleněnými panely a vnitřními MDF bočnicemi. Při troše soustředění lze zahlédnout uvnitř ukryté lamely plochého vzduchového labyrintu. Stručně řečeno v technickém smyslu jde o extrémní variantu štěrbinového typu basreflexového rezonátoru s labyrintem. Musím teď sebekriticky dodat, že kdybych byl pozornější, ve zmiňovaném PDF katalogu modelové série Classic bych si na jiné z jeho stránek už zpočátku možná všiml povšechného nákresu fungování neobvyklého basreflexu u většího podlahového modelu Classic 10. A občas také neškodí prohlédnout si pozorněji webové stránky výrobce. Jak jsem zjistil později, několik dalších (i když opět nepříliš konkrétních) slov o nevšedním basreflexu je na webu Audio Physic. Konstrukčním cílem originálně řešeného basreflexu je v prostorovém smyslu rovnoměrnější vyzařování hlubokých tónů z plochých rezonančních komor (to může mít obzvlášť pozitivní přínos u podlahových modelů s vysokou ozvučnicí) a také účinnější potlačení nežádoucího vyzařování středních tónů z vnitřního prostoru soustavy ven basreflexem, z blízka obvykle dobře slyšitelného například u klasických basreflexových konstrukcí s obvyklým cylindrickým nátrubkem. Zejména druhý zmiňovaný technický cíl má jistě opodstatnění i u menší stojanové soustavy.

Technický půvab high-endových reproduktorů

Ve srovnání s důmyslně ukrytým basreflexem je nalezení reproduktorů poměrně snadné. Jsou totiž tam, kde by je každý rozumný audiofil hledal (i když výjimky existují). Konstruktéři je tentokrát poměrně konzervativně situovali na přední stranu soustavy. Avšak skutečnost, že jde o konvenčně umístěné reproduktory, neznamená, že jejich konstrukce je úplně konvenční. Řečeno současným slangem, již od pohledu jsou to „vymazlené repráky". Ty jsou uchyceny k přední stěně ozvučnice pomocí šroubů a zápustných kovových matic, nikoliv vrutů. Šrouby mají imbusové hlavy, takže svádí k pohodlnému vymontování reproduktorů. Šasi popisovaných elektroakustických měničů jsou však k ozvučnici přitlačeny přes speciální protivibrační tmel, a „zbytečná" demontáž z důvodu „turistické prohlídky" odvrácené strany měničů by mohla vést k narušení jeho integrity. Odšroubování reproduktorů bez pádného důvodu (z pouhé zvědavosti) proto nelze doporučit. S trochou technického citu lze však docela beztrestně odšroubovat vzadu umístěný hliníkový panel s terminály, uchycený k zadní MDF stěně šesti vruty s hvězdicovou hlavou Torx. Hvězdicové hlavy jsou při použití odpovídajícího Torx šroubováku značně odolné proti mechanickému poškození („vyžvejkání"), a pokud audiorecenzet není tak prostoduchý, aby se k takové demontáži přiznal veřejně na internetu, mnoha povinnostmi zaneprázdněný dovozce si v závalu jiných starostí ani nemusí všimnout, že v následně vráceném předváděcím/testovacím páru reprosoustav se někdo šťoural.

Obdélníkové okno po odkrytí panelu s terminály sice z jeho vnitřní strany z větší části zakrývá vertikálně situovaná deska plošných spojů, nesoucí obvod pasivní kmitočtové výhybky (pomocí svítilny a malého zubařského zrcátka lze mezi jinými součástkami identifikovat kvalitní audiofilské svitkové kondenzátory, oplývající časovou stálostí svých vlastností), avšak i přesto je možné s omezenými možnostmi ve vnitřním prostoru skříně operovat. Po nenásilném částečném odkrytí polyesterového rouna, potlačujícího vznik nežádoucího stojatého vlnění vzduchu uvnitř soustavy, se před zvídavým průzkumníkem zjeví úctyhodně robustní a pravděpodobně velmi účinný permanentní magnet středobasového reproduktoru, svědčící o konstruktérské velkorysosti. Pochvalu také zaslouží akusticky (tvarově) antireflexní nosný koš zkoumaného měniče, tlakově odlitý ze slitiny hliníku. Zmiňovaný šestipalcový středobasový reproduktor s činným průměrem kónusové membrány 120 mm (měřeno včetně jejího vnějšího pryžového závěsu) používá na vnější straně otevřenou kmitací cívku bez obvyklé protiprachové krytky, což zvyšuje účinnost vzduchového chlazení vinutí a zpřesňuje reprodukci rychlých tranzientních signálů zejména v nižší části vyzařovaného spektra. K čistotě vyzařování v pásmu vyšších středů přispívá osově situovaný cylindrický fázový nástavec, navazující zepředu na vnitřní trn zadního pólového nástavce permanentního magnetu.

Magická přitažlivost dvanácticípé hvězdy

Technicky krásným výrobkem je také vysokotónový reproduktor s 3centimetrovou, průsvitně impregnovanou textilní membránou kalotového tvaru a nápadně širokým textilním závěsem, umožňujícím příznivě nízké naladění základního rezonančního kmitočtu měniče. K výhodně nízkému nastavení základní rezonanční frekvence, nacházející se v ideálním případě hluboko pod oddělovací frekvencí kmitočtové výhybky, zároveň přispívá výrobcem zmiňovaný systém akustických komor ve vnitřním prostoru reproduktoru za kalotovou membránou. K vnější ploše relativně rozměrného kruhového šasi vysokotónového měniče o průměru 115 mm je přilepen akusticky pohltivý široký pěnový prstenec, jehož centrální otvor pro membránu má vizuálně nápadný tvar dvanácticípé hvězdy. Smyslem hvězdicového absorpčního prstence, jehož vnitřní cípy sahají až k těsné blízkosti krátkého zvukovodu měniče, je zajištění plynulého přechodu mezi hladkým odrazným materiálem zvukovodu v čelní části šasi a akusticky pohltivým okolím v mírně vzdálenějším prostoru od membrány. Ve výsledku tedy nikoliv skokový, ale výhodně plynulý přechod mezi odrazným a absorpčním prostředím omezuje vliv „zlobivých" akustických odrazů od okolí membrány a tím přispívá k linearitě kmitočtové charakteristiky reprodukovaných vysokých tónů.

Made in Germany

Příznivce evropských výrobků jistě potěší nápis Made in Germany, vytištěný na výše zmiňované hliníkové desce v zadní části soustavy, nesoucí jeden pár inovovaných single-wiringových terminálů WBT nextgen™, umožňujících kvalitní připojení reprokabelů pomocí banánků nebo plochých vidlic. O pečlivosti výroby svědčí řada drobných konstrukčních detailů, mezi které patří zrakům posluchačů skrytá protirezonanční pěnová vrstva na povrchu vnitřní strany 2 mm silné hliníkové desky či spíše destičky, nesoucí popisované terminály.

Pro úplnost je třeba uvést, že sendvičová ozvučnice, která při kontrolním poklepu výborně odolává mechanickým rezonancím (zvuk nebo obrazněji řečeno „nezvuk" při poklepu na bočnice a další stěny soustavy nepřipomíná duté těleso ale plnou tvárnici) je vysoká 315 mm, široká 170 mm a hluboká 240 mm. Zkoumaný model ve skleněném provedení Fluo Green má hmotnost 8 kg (základní verze s dřevěnou povrchovou dýhou váží 6,5 kg). Podle údajů výrobce je nominální impedance soustavy 8 Ω, citlivost činí 86 dB, doporučený výkon zesilovače se pohybuje mezi 20 až 100 watty a frekvenční rozsah je 50 Hz – 30 kHz (bez uvedení šíře tolerančního pásma).

Osvědčujícímu designu odpovídá osvěžující zvuk

Poslech soustav probíhal v akusticky středně tlumeném prostoru objemu 47 m3, od konce minulého století nastálo vybaveném praxí dobře prověřeným veteránem – výkonovým zesilovačem Dudek DPA 386 SE, ke kterému byly během dlouhé řady let postupně připojeny již stovky reprosoustav nejrůznějších značek a konstrukcí. Během testu k tomuto základnímu testovacímu „kameni" přibyl agilněji vystupující integrovaný zesilovač NAD C 375BEE rovněž vynikajících kvalit, takže reprosoustavy Audio Physic Classic Compact rozhodně netrpěly hladem či podvýživou z nedostatečného přísunu jakostně zpracovaných wattů.

Pokud teď napíšu, že osvěžujícímu designu testovaných monitorů odpovídá i osvěžující zvuk, bude to možná zavánět laciným reklamním sloganem. Jenže když se pokouším vydumat, jak pomocí několika málo výrazů ve zkratce charakterizovat zvukový projev modelu Classic Compact, slova o osvěžujícím zvuku mi na mysl přichází opakovaně a jaksi samovolně. Takové konstatování je sice mimořádně subjektivní, ale přesto jsem přesvědčen, že má v sobě základ obecné platnosti. Samozřejmě je možné použít k popisu zvukového charakteru větší množství slov a případně mořit čtenáře sáhodlouhými odstavci s nekonečnými popisy jak vyzněla reprodukce toho či onoho hudebního alba, ale já mám pocit, že by to bylo možná zbytečné, protože ať pomocí těchto monitorů poslouchám jakékoliv album (pochopitelně z těch, která mám k dispozici), vždy to dopadne stejně. U veškerých alb žánrů jazzových, rockových či „vážnohudebních", reprodukovaných prostřednictvím Classic Compact, jsem bez výjimky vždy zaregistroval cosi, co lze skutečně nazvat čerstvým zvukem. Přednes je krásně transparentní, prostorově vzdušný, detailní a lidově řečeno šťavnatý. Dokáže spojit zdánlivě neslučitelné protiklady: nekonfliktní příjemnost reprodukce a zároveň povzbuzující znělost, dynamičnost, temperamentnost. Classic Compact zní sebevědomě a přitom netahají za uši.

Kouzlo elektrické kytary mistra Zappy

Zároveň oceňuji, že soustavy Classic Compact dokážou reprodukovat velmi přirozeně jak nahlas (v rámci fyzikálních možností dvoupásmových stojanových monitorů), tak i potichu. Například právě teď, během sepisování těchto řádků, poslouchám relativně potichu jedno z CD s výběrem koncertních kytarových sól Franka Zappy (Fank Zappa: Guitar [Barking Pumpkin Records 1988/Rykodisc Records]), doprovázeného týmem vynikajících muzikantů. Ti z vás, kteří živé nahrávky mistra Zappy znají, ví, že v hudebně-zvukovém smyslu jde o trochu „poťouchlý" materiál, při jehož poslechu průběžně odpadávají i někteří jinak stateční posluchači. Před několika dny jsem tyto Zappovy nahrávky z monitorů Classic Compact poslouchal poměrně hlasitě, a bylo to vynikající. Reprosoustavy zněly mimořádně přehledně a přitom až překvapivě příjemně. A zároveň – jakoby v paradoxním protipólu působily dynamicky, živě a šťavnatě. Za jeden ze senzačních objevů, čím dál zřetelněji vyplouvajících na povrch během průběžných poslechů testovaného výrobku, považuji skutečnost, že mnohé z výše nastíněných zvukových vlastností zůstávají i během již zmíněné relativně tiché reprodukce. Nemohu se takového téměř „ambientního" poslechu nabažit. Právě dohrálo jmenované CD s kytarovými sóly, a tak je honem běžím vyměnit za druhý disk (zmiňované vydání sól FZ obsahuje dva disky). Dodám, že během průběžných poslechů „všeho možného, co bylo po ruce" jsem nevynechal ani dvojcédéčko se sóly mistra Zappy z počátku osmdesátých let, nazvané s typicky nezbednou mistrovou poetikou Shut Up 'n Play Yer Guitar. Ani tohoto zvukového materiálu se Audio Physic Classic Compact nezalekly a poradily si s ním s přehledem, a snad lze říci, že i s osvěžujícím nadhledem.

Když do poslechové místnosti vtrhne Policie

V rámci relativně hlasitých poslechů mne vysloveně nadchlo přehrávání důvěrně známého, již dávno klasického (ale i po letech stále skvělého) alba Zenyatta Mondatta geniálního tria The Police. Přestože Classic Compact patří mezi nevelké stojanové monitory, velký buben – „dupák" byl zobrazen pevně, dynamicky a senzačně přehledně. A zároveň plastiky, jakoby „třírozměrně" (ano, i dupák může znít třírozměrně). Přehledný zvuk dupáku doplňoval brilantně reprodukovaný virbl a perlivě znějící činely. Zdráhám se používat supersubjektivních konstatování typu „muzikanti se zhmotnili v místnosti", avšak pocit, že bubeník Stewart Copeland je v poslechovém prostoru téměř přítomen i se svou bicí soupravou, se sice nikoliv na 100%, ale přesto až nečekaně sugestivním způsobem v některých poslechových pasážích dostavoval. Jde téměř o záhadu, jak je možné, že takové pocity dokážou navodit necelých dvaatřicet centimetrů vysoké monitory.

Zcela nejhlubší tóny v reprodukci z pochopitelných fyzikálních důvodů chybí, avšak přesto je nutné pochválit vzorně lineární charakteristiku vyzařovaných basových tónů. V kladném smyslu se soustava chová, jako kdyby neměla basreflexovou ale spíše uzavřenou ozvučnici. Chybí zde nápadné zdůraznění v pásmu kolem středně hlubokých basů, charakteristické pro reprosoustavy s konvenčně řešeným basreflexem. Hluboké tóny jsou přítomny v nepodbízivě střídmém, či lépe řečeno realistickém neunavujícím množství. Na první poslech sice nemusí ohromit, ale po delším poslechovém čase se dostaví poznání přitažlivosti přesné, duněním nezamlžené reprodukce, doprovázené přirozenou potřebou či chutí poslouchat bez únavy stále dál.

Speciální pochvalu obdrží brilantní reprodukce vyšších basů, prospívající přehlednosti přednesu melodicko-rytmické linky basové kytary a kontrabasu. Například Stingova basová kytara na poslouchaném albu Zenyatta Mondatta byla slyšitelná opravdu perfektně! Anebo abych se už konečně vymanil ze zacykleného popisování alba poprockových „policajtů", jako jeden příklad za všechna poslouchaná jazzová alba uvedu Birds In Black (Gallup Music 1999), na kterém hraje klavírista Naj Ponk, kontrabasista Robert Balzar a bubeník Martin Šulc. Kromě sugestivně realistické reprodukce klavíru a bicích se speciálně zmíním o vysloveně nádherném vykreslení zvuku kontrabasu Roberta Balzara. Radost poslouchat!

Pro lidský sluch jsou nejdůležitější střední tóny

Velice si mi líbila čistá a přirozená reprodukce pro lidský sluch nejdůležitějších středních tónů, nerušených žádnými náznaky nepřirozených zabarvení či kmitočtových nerovností. Středy podle mého názoru vystupují bezchybně, a tím se podílejí na chválené neúnavnosti a současně realističnosti přednesu. Posluchačům, kteří preferují temnější vyvážení akustického spektra, nemusí imponovat poměrně výrazně prezentované výšky. Mne však lehce perlivý způsob přednesu vysokých tónů vyhovuje, protože podporuje detailnost a transparentnost projevu. Možná jde o recenzentské selhání, ale pokud bych měl poukázat na něco, co by u nyní recenzovaných monitorů bylo možné v rámci dané cenové kategorie považovat za nedostatek či chybu, tak kromě triviální poznámky o přítomnosti „pouze" jednoho páru přípojných terminálů, mne nic ke kritice nenapadá. Myslím, že v Německu evidentně pečlivě vyrobený model Classic Compact se protagonistům i zaměstnancům firmy Audio Physic vysloveně povedl.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [< 20 m2] [✓] | STŘEDNÍ [> 20 m2 / < 40 m2] [±] | VELKÁ (> 40 m2) [✕]

Kč 35.990,- (pár) - - dýha: javor | třešeň | ořech | černý jasan

Kč 40.990,- (pár) - - lakované sklo: černé | bílé

Kč 45.990,- (pár) - - lakované sklo: Color Edition (Special Glass Finishes)

--- --- --- --- ---

KLADY

+ vzorně neutrální basy, velmi čistě a přirozeně znějící střední tóny a jasné, otevřené, detailně prokreslené výšky

+ vzdušné a plastické zobrazení prostorové scény

+ vzácná kombinace nekonfliktní příjemnosti a zároveň občerstvující znělosti, temperamentnosti a dynamičnosti

+ pečlivá výroba v Německu

+ pestrá škála povrchových provedení s obzvlášť zajímavými skleněnými variantami řady Color Edition

ZÁPORY

- vyznavače temnějšího či sametově zastřenějšího charakteru projevu nemusí oslovit velmi otevřený a jasný způsob reprodukce

- stoupence bi-wiringového vedení kabelů pravděpodobně nenadchne přítomnost single-wiringových terminálů

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: High-End Audio Studio | www.highend.cz 

200 300 mcintosh

200 200 pmc

200 200 normaaudio

200 200 studiospalicek

200 200 rpaudio

200 100 wdq

200 100 rodel

AKTUÁLNÍ REDAKČNÍ SESTAVY

ZESILOVAČE:

Naim Nait XS
Naim NAP250 (bi-amp)
Naim FlatCap XS
Norma Revo IPA-70B
Cambridge CXA80

ZDROJE SIGNÁLU:

OPPO BDP-105D
ASUS Xonar Essence One MUSES MKII
Apogee Groove
Cambridge CXC
The Little Black Box v2
COOD-E TV

REPROSOUSTAVY:

Harbeth Monitor 30
Xavian Perla
Xavian Premio

ANALOG:

VPI Scout
Pro-Ject Elemental
Naim Stageline
Pro-Ject Phono Box

KABELY:

ZenSati Authentica
TelluriumQ Silver (repro)
TelluriumQ Black (RCA)
KrautWire Guru S (RCA)
KrautWire zakázkové stříbrné USB
KrautWire Guru Digital (RCA)
EagleCable Condor Blue (RCA)
AudioQuest Big Sur (RCA)
ProAc Response Black Signature (repro)
Vincent Premium (XLR)
Monster Cable M1000 (toslink)
Monster Cable M1000 (HDMI)
+ řada standardních low-cost kabelů

SÍŤOVÉ FILTRY:

IsoTek EVO3 Solus
IsoTek EVO3 Initium
zakázková rozvodnice
Xindak XF-1000ES

SLUCHÁTKA:

Sennheiser HD 26 Pro
Sennheiser IE 8
Koss Porta Pro CZ

OSTATNÍ:

zakázkové stojany pod Harbeth
stojany Kudos S50
akustické prvky Sonitus Acoustic
Naim Mu-so
SIM2 CrystalCube

MĚŘENÍ:

ATB PC Pro pro Windows 7
NAD C370
Pioneer BDP-LX71
MCP CQ5620 (osciloskop)
CD generátor

200 300 basys cs subpage

 

ŠÉFREDAKTORŮV NEPRAVIDELNÍK

Jak se hodnotí?

Recenze všeobecně (na hudbu, na jídlo, na filmy, na auta, na makeup nebo na hifi...) jsou většinou cílem uštěpačných poznámek ze strany těch, s jejichž názorem se neshodnou, to je ovšem v zásadě asi i v pořádku, jakkoliv snaha ventilovat svůj názor spíše konstruktivním, logicky formulovaným způsobem by zjevně byla ku prospěchu o něco více. Jinými slovy, vyjádřit svůj názor "že je to sračka" mohu i slušně, věcně a bez nutnosti okamžitě napadat.

Číst dál...

200 200 xavian 200 200 soundstyle 200 200 eurostar 200 200 tykon 200 200 psg

200 200 hifiguide 200 200 cptpraha 200 200 basys 200 200 naimstudio 200 200 horn

200 200 aq 200 200 voice 200 200 yamaha 200 200 horizontrading 200 200 kasaudio

200 200 elfton 200 200 mareka audio 200 200 ibdczech 200 200 walter kircher 200 200 4ce distribution

1024 200 audio video show praha