Německý Canton je minimálně v Čechách a na Slovensku maličko nenápadná značka, i když na trhu existuje už od roku 1972. Dnes Canton vyrábí mnoho různých řad v podstatě ve všech cenových kategoriích a v roce 2015 se po delší stagnaci začaly všechny postupně omlazovat. My jsme měli možnost osahat si nejvyšší model 596 ze střední řady Chrono SL.
Jde už o poměrně velký sloupek (při 22 kg hmotnosti má ozvučnice z HDF desek rozměry 105 x 25 x 30 cm - v x š x h), usazený na čtyřech malých hrotech na základové desce. Do této mezery je vyveden také plastový nátrubek bassreflexu ze spodní strany ozvučnice. Skříň má ty nejklasičtější možné hranolovité tvary, povrchový lak je ale opravdu moc pěkný, hrany jsou zaoblené a výsledný estetický efekt je v rámci kategorie na jedničku.
V čelní stěně je čtveřice reproduktorů s mohutnými hliníkovými rámečky, pohled zezadu odhalí jen u paty ozvučnice umístěný malý plastový štítek, z nějž vystupují dva páry solidně dimenzovaných reproterminálů. Jednoduché, klasické křivky jinak nenarušuje nic dalšího a Chrono SL 596 DC jsou tak poměrně elegantním kusem nábytku.
Nejvýše je vpředu usazený středotónový měnič, pod ním je tweeter a pak zdvojená basová sekce. Tweeter používá pro membránu o průměru 2,5 cm hliníkovo-hořčíkovou slitinu, celý reproduktor je zasazen ve středně mělkém hliníkovém zvukovodu. Jak středotónové, tak basové měniče využívají pak ve svých 18 cm širokých membránách jako hlavní materiál titan, liší se svým prohnutím. Canton nemá plynule klenuté membrány, ale naopak aplikuje dva nevelké "zlomy" pro zvýšení pevnosti i optimalizaci vyzařování.
Měniče jsou rozdělené do tří pásem pasivní výhybkou na úrovních 300 a 3 000 Hz, reprosoustavy pracují v pásmu 20 - 40 000 Hz, ovšem bez udané tolerance. S charakteristickou citlivostí 88,3 dB / W / m patří k nadprůměrně citlivým, udávaná impedance je "běžná německá", tedy 4 až 8 Ohm.
Canton Chrono SL 596 DC jsme poslouchali na klasických sestavách Naim Nait XS + Naim FlatCap XS / OPPO BDP-105D / VPI Scout a Cambridge CXA80 / Cambridge CXC. Hrálo se ale i přes Audiolab 8300CD / Audiolab 8300MB či Marantz HD-AMP1. Zdrojem signálu z PC byl i Apogee Groove. Propojeno bylo kabely ZenSati Authentica, TelluriumQ Silver a Black nebo různými kabely KrautWire. Porovnávalo se s Harbeth Monitor 30, Xavian Perla, Fischer&Fischer SN370, Dali Rubicon 5 nebo Dali Menuet a Xavian Stella.
Kontrabas Charlieho Hadena v "Moonlight" z alba "Nocturne" (2001 | Gitanes | 013 611-2) potěšil svou odvážnou hloubkou a pocitově výraznějším přednesem, byť bylo cítit, že spodní frekvence jsou přeci jen trošičku dominantní, zejména objemově. Nástroj byl dostatečně hutný a bohatě reprodukovaný, ačkoliv zároveň maličko těžký, hraný spíše s důrazem na měkčí, hedvábný charakter, než skálopevnou definici. Jednotlivé tóny však už byly solidně oddělené, takže kontrola je slušná, ačkoliv vystižení rozdílů mezi různými polohami je v hutném přednesu trochu méně samozřejmé, než by bylo ideální. Sloupky ovšem umí vyplnit basovým základem i větší místnost, což je při jejich velikosti příjemné.
Trochu hedvábně hebký charakter pokračuje také v oblasti středního pásma. Vokál Vince Jonese v "This is the Woman" ("Moving Through Taboos" | 2004 | Universal | VJ 356N) byl usazený sice trochu "do příjemna", ale ani příliš analytický, ani nijak přebytečně měkký a přeslazený. Maličko teplejší podání a celková jemnost nepřebíjejí živost a tonální bohatost, navíc z reprodukce prýští spousta energie a přednes je celkově velký, nadýchaný. Hlas už byl také hezky soustředěný a plastický, reprosoustavy jsou slušně transparentní, takže je vokál pěkně propracovaný a v dané třídě mile komplexní
Činel a vibrafon v Burtonově "Question and Answer" z desky "Like Minds" (2003 | Concord | SACD-1029-6) zněly oba maličko výrazněji, lehce vypíchnuté kupředu, velmi znělé, až lehoučce cinkavé, ale stále dostatečně jemné, aby jejich hrany nebyly otravné a únavné ani při vyšší hlasitosti. Canton vás nenutí snižovat hlasitost. Samotný objem je víc než dostatečný, oba nástroje jsou spíše lehčí, maličko éteričtější, jejich dozvuk je dlouhý a díky výraznosti také snadno sledovatelný až téměř do úplného odeznění. Kov by sice mohl být o ždibec hutnější a jadrnější, nicméně jeho charakter dobře zapadá do celkového jemného a klidného charakteru Chrono SL 596 DC.
Nezpochybnitelná pak je celková živost a dynamika reprodukce. Kupříkladu klavír ve Dvořákově "Klavírním triu op. 90" v podání Orbis Trio (2016 | Xavian | AS 743-2) už začínal být skutečně velkým nástrojem, jakkoliv jeho plný rozsah se (už s ohledem na rozměry) do reprosoustav tak úplně nevešel. Zato smyčce ano a do jejich skutečně optimální dynamiky už zase tak mnoho neschází. Oba nástroje měly hloubku a důraz a přes jemnější, poklidnější celkové ladění i dostatečnou expresivitu. Sytější, hutnější podání má sice maličké rezervy také v konkrétnosti, respektive by reprosoustavy mohly mít ještě o kousek důraznější koncovku, ale celkově je zvuk sice hladší, ale aktivní.
Canton Chrono SL 596 DC jsou velice muzikálně naladěné, takže vlastně po většinu času nemáte ani nějakou hlubší potřebu zaobírat se analýzami nahrávek a hledáním nejjemnějších detailů. Když už na to však přijde, třeba u "Tojours" od Sabiny ("Collected_01" | 2015 | Naim | naimcd215) je první dojem "masitý", plný, velký zvuk s dostatkem čistoty, kdy není velký problém sledovat jednu každou nástrojovou linku samostatně, byť když se rozjede naplno pasáž se zkreslenými kytarami a přefiltrovaným vokálem, je cítit, že se tu klade důraz spíše na celistvost, propojenost a integritu, než na dolování jednotlivých detailů. Zvláště k těm úplně v pozadí se musíte maličko probojovat, nicméně pravděpodobně ani nebudete mít tu potřebu a necháte se hebkým zvukem tak nějak oblévat.
Ačkoliv hudba ještě zcela neopouští útočiště ozvučnic, přeci jen už nástroje pocitově začínají vystupovat a jejich rozložení v Ellingtonově "Warm Valley" ("Money Jungle" | 2002 | Blue Note | 72435 38227 2 9) bylo příjemně konkrétní jak v pravolevém směru, tak i v tom předozadním. Zajímavé bylo, že Chrono SL 596 DC směrovaly reprodukci spíše dopředu před sebe, směrem dozadu se pouštěly jen trochu a šířku scény víceméně definují osy jejich skříní. Nemusíte se ale bát je i relativně daleko od sebe, udrží scénu dostatečně propojenou, stejně tak nejsou úplně náročné na úplně konkrétní natočení, dokonce i zadní stěna může být nějakého půl metru daleko a v zásadě to již stačí.
V čem Canton SL 596 DC nejvíce excelují, to je schopnost příjemně pobavit hudbou a vytěžit svou muzikálnost i v tom, že spíše zvukově průměrné nahrávky rozprostřou, zkrotí jejich neduhy a ostrosti a s hutným, hladkým klidem vám je naservírují. To byl příklad třeba "Ashes to Ashes" od Faith No More ("The Very Best Definitive Ultimate Greatest Hits Collection" | 2009 | Rhino | 5186544012). Velký, energický, až dravý přednes má tendenci vás strhnout a pohltit, jeho příjemná muzikálnost se neztrácí ani při vysokých hlasitostech. Skladba přitom byla už slušně zřetelná a čitelná, plná atmosféry, s bohatým basovým základem a i když to není důrazný, suše rytmický zvuk, má příjemnou plynulost.
Středně velké sloupky Canton Chrono SL 596 DC jsou tak trošičku své, ale velmi pěkné - jak svými křivkami, tak zpracováním i zvukem. Velmi muzikální, energický, hutný a dynamický zvuk se snadno poslouchá, byť pro jeho plné otevření stojí za to vyhnout se nejnižších poslechovým úrovním, tam si totiž Cantony spíše jen tak broukají a hladí. Pokud však hledáte příjemné, přitom plné a živé reprosoustavy s elegancí po všech stránkách, ve střední třídě jdou právě tyto Cantony solidními zástupci.
MĚŘENÍ
Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m ve výšce mezi tweeterem a středotónovým měničem, v uzavřeném semireverberantním prostoru o výměře podlahové plochy 50 metrů čtverečních. Prostor je standardně zatlumen, ovšem bez rozsáhlých akustických úprav, a proto jsou naměřené hodnoty interpretovatelné jako 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 – 200 Hz ovlivněné akustickými parametry prostoru – konkrétně mírným zdvihem na basech. Měřeno bylo pomocí software ATB PC Pro vždy v pěti cyklech v různou denní dobu (kvůli rušení z exteriéru), vybrána byla vždy střední křivka. Všechna měření probíhala na NAD C370 a Pioneer BDP-LX71 s vždy stejně nastavenou úrovní hlasitosti. Měřeno pomocí PCM stopy o vzorkovací frekvenci 48 kHz s 1/3 oktávovým vyhlazováním.
Reálný nástup reprodukce někde nad hranicí 60 Hz tak úplně neodpovídá trochu basově výraznějšímu poslechovému dojmu, údaj výrobce o nástupu na 20 Hz je odpovídá tak toleranci -20 dB. S poklesem na -10 dB se ale dostaneme někam na hranici 35 Hz, což už je solidní. Zbytek pásma je, až na lehoučkou bouli na basech, rozumně vyrovnaný a vcelku odpovídající velikosti i cenové kategorii reprosoustav.
Impedanční křivka spíše než rozsahu 4 - 8 Ohm odpovídá 4 Ohmovým standardům. Velká část křivky také padá spíše na 3 Ohmy, velmi se tedy vyplatí vybírat zesilovač, který to "ustojí".
VHODNÁ MÍSTNOST
MALÁ [< 20m2] [ +/- ] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ ✓] | VELKÁ (> 40m2) [ ✓]
Kč 58 000,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ moc hezké zpracování a elegantní design
+ velký, dynamický zvuk
+ energie
+ hezké podání prostoru
ZÁPORY
- přeci jen poněkud těžší bas v porovnání se zbytkem pásma
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: Eurostar Ostrava | www.eurostar-ostrava.cz
